Moje LEGO
Před čtrnácti dny jsem popisoval LEGO systém obecně, proč, co a jak rozděluju a důvody celého toho třídění věcí na pobyt v přírodě. Dneska z pohledu LEGA rozpitvám v podstatě všechno, co na ven mám.
Připravte se, bude to hodně dlouhý článek …
Jen pro připomenutí přidám hned v úvodu rekapitulaci z minula. Tohle mých šest skupin výbavy, mých šest barev LEGA:
| NOSNÝ SYSTÉM |
| STŘECHA a POSTEL |
| VAŘENÍ a VODA |
| HYGIENA a ZDRAVÍ |
| OBLEČENÍ |
| VÝBAVA |
Teď konečně odhalím mé veškeré současné věci do přírody hezky pohromadě ukázané v jednom článku, což jsem chtěl udělat vlastně už dávno. Jak uvidíte na fotkách, ty věci opravdu používám, není to nic naleštěného ve vitríně.
Takže jdeme na to:
NOSNÝ SYSTÉM
BATOH A BEDERÁK
Věci do lesa je samozřejmě potřeba v něčem nosit. Pro tenhle účel můžete mít i kufr nebo igelitku, nejpraktičtější je samozřejmě batoh.
DŘÍV BATOH, TEĎ KROSNA
Vyzkoušel jsem postupem času vlastně jen tři batohy. První měl objem 50 litrů. Nosil jsem ho snad dvacet let až do roztrhání. Potom jsem hledal nový a 50 litrů se mi tenkrát zdálo málo, tak jsem si radši koupil batoh 70-ti litrový – co kdybych náhodou v zimě potřeboval víc věcí a tudíž větší batoh.
Ale jak jsem postupem času redukoval vybavení a také kupoval takové, které zabere méně prostoru, dospěl jsem ke svému zřejmě finálnímu batohu – je to KROSNA LK-35 tedy krosna o objemu pouhých 35 litrů.
BEDERÁK
Kvůli lepšímu nošení jsem si ke krosně ušil BEDERNÍ PÁS. Dnes si neumím představit, že bych nesl jakýkoliv větší a těžší batoh bez bederáku. No, když koukám na tu fotku, asi už bude chtít údržbu, stará a kvalitní bavlna sice vydrží hodně, ale ne všechno.
Krosnu a bederák mám logicky s sebou vždy.
NEPROMOKAVÁ VLOŽKA DO BATOHU
Déšť je největší potvora, která dokáže znepříjemnit pobyt v přírodě. Pokud na něj jste ale připraveni, pak je to jen další druh dobrodružství.
Přijde mi praktičtější než pláštěnka batohu, protože vložka je chráněná před větvemi, trny ostružin a malin i větrem (to je vlastně také důvod, proč nenosím pončo). Pláštěnka batohu má navíc nevýhodu, že nechrání jeho záda a voda se může dostat do batohu skrze ně.
Začal jsem s igelitovým pevným pytlem. Pytel fungoval perfektně, ale měl jednu nevýhodu. Když jsem v něm totiž zmáčkl spacák s oblečením a vytlačil ven veškerý vzduch, tak se po čase pytel zase nafoukl a zabral mi tak znovu většinu batohu – pytel neměl žádný uzávěr. Což se mi moc nelíbilo. Ne všechny věci dávám totiž do pytle, třeba jídlo, foťák, věci na vaření a proto potřebuji i prostor nad pytlem.
Takže jsem hledal a nakonec koupil 70-ti litrový Dry-bag se sponou na uzavření vzduchu a zabránění rozpínání. Výhoda tak velkého pytle je, že se po naplnění krásně rozprostře po dně batohu a nevznikají nevyplněná místa a spacák se spolu s věcmi do něj daleko lépe nasouká. Navíc, pokud bych měl v plánu třeba brodit řeku, můžu do dry-bagu naházet všechno – včetně foťáku, oblečení a bot, co mám na sobě.
Další výhoda tak velkého Dry-bagu je, že si třeba hodinu před spaním můžete vyndat spacák s dry-bagem z batohu. Spacák se v něm „nadechne“ a přitom je stále chráněný proti vlhkosti ve vzduchu nebo třeba nečekané přeháňce.
Dry-bag mou stálou sestavu nikdy neopouští.
PŘÍDAVNÉ KAPSY BATOHU
Pokud nemá váš batoh, jako nemá ten můj, žádné své vlastní kapsy, je dobré nějaké doplnit. Nepřipadá mi vhodné mít naházené v jedné velké komoře všechno.
BOČNÍ
K batohu jsem dokoupil dvě BOČNÍ KAPSY, ty jsem připevnil drátěnými sponami. Vše zatím drží skvěle, i když občas mezi kapsu a batoh narvu třeba parang (o něm se dočtete dále). Na té kapse vpravo mám svrchu přilepený zdravotnický kříž, aby bylo hned jasné, že tam je lékárnička (na fotce to není moc dobře vidět).
Takže je jasné, že boční kapsy nosím taky pořád.
NÁŘAĎOVÁ
Jelikož v lese rád vyřezávám, rozrostla se mi výbava o věci na vyřezávání. Těch věcí je celkem dost a nechtěl jsem je nosit v nějakém pytlíku uvnitř batohu, tak jsem pro tohle náčiní koupil ještě jednu KAPSU. Kapsa se dá samozřejmě využít i na jiné věci, které chci mít hned po ruce a ne uvnitř batohu.
Kapsu nosím jen občas do svého přístřešku, rád bych častěji, ale dost často není na dřevořezbu chuť nebo síla.
NA DROBNOSTI
Protože nechci mít některé drobné věci na hromadě s ostatními, vyhrabal jsem doma ještě jednu malinkatou KAPSIČKU. Myslím, že byla původně na krosně na nošení dětí – jak osudové. Rozstřihl jsem jí zadní očka a našil na ně suché zipy, aby se dala přidělat k rámu krosny.
Tahle kapsička se úspěšně stala nedílnou součástí batohu na všechny výpravy.
LEDVINKA / ORGANIZÉR
Některé věci chci mít stále při sobě, i když odložím batoh. Do kapes kalhot se mi všechny nepostradatelné věci cpát nechce.
Nevím přesně jak nazvat tu kapsu na opasek. Oficiálně se jmenuje organizér a já ji říkám ledvinka, i když ji nenosím na ledvinách.
Kdysi jsem jednu koupil u vietnamců, trochu jsem ji potunil a sloužila by dodnes bez problémů. Můžete ji vidět v tomhle ČLÁNKU. Pak se ale trošku změnila moje výbava a tak jsem si pořídil novou LEDVINKU z Decathlonu.
Ledvinka je se mnou jak na delší, tak na kratší výpravy včetně procházek.
POSSIBLE POUCH
Na sběr bylin, plodů a hub je to ideální zavazadlo. myslím, že už i pravěcí lidé něco podobného určitě měli a v dokumentech je vidět, že i současní domorodci s sebou nosí nějakou příruční brašnu.
Český překlad by mohl znít – pytlík na věci, co kde najdu. Jak jsem ho vyráběl, jsem psal TADY, takže se o něm příliš rozepisovat znovu nechci. Pokud máte zájem, tak si tam proklikněte.
Rád bych napsal, že ho mám s sebou stále, ale není to pravda. Mám ho jen občas a často ho potřebuju, když ho zrovna nemám. Polepším se.
KAPSY KALHOT
Tak tady nevím, co napsat na úvod, prostě i kapsy jsou částí mého nosného systému, která stojí za zmínku. Fotka je asi zbytečná.
Do KAPES kalhot dávám věci, které chci mít přímo na těle, kdybych přišel i o ledvinku. Občas tam mám i peněženku, o které píšu, že ji dávám do LEDVINKY. Naopak, jak si někteří všimli, jsem přestěhoval mobil z kalhot do té ledvinky.
Logicky, když mám kalhoty, mám i jejich kapsy stále s sebou.
STŘECHA A POSTEL
TARP
Tarp, tak se nyní moderně říká spací plachtě. Dobrá plachta vytváří fantastický prostor, v němž můžete nejen spát, ale v podstatě i žít. Při správné konstrukci pod ní máte mnohem víc místa než ve stanu.
Po většinu roku je to můj druhý nejoblíbenější způsob spánku v přírodě – na čundrech a podobně. Více o detailech mé plachty DD HAMOCKS TARP píšu v jiném článku.
Pokud mám ale jistotu, že bude noc bez srážek, což je dost často, mým nejoblíbenějším způsobem je spaní pod širákem. Přístřešek z plachty nestavím a ta zůstává složená pod krosnou. Potom se před usnutím kochám úžasným pohledem na hvězdy a okolí.
Plachta je také nedílnou součástí mého setu na ven.
KOLÍKY A PŘÍSLUŠENSTVÍ
Mohl bych kolíky nahradit klacky, čtvereček tričkem a pruženky provazem, ale proč? Když si nesete stan, taky k němu jistě berete kolíky a pruty či tyčky, že?
K plachtě s sebou nosím v sólo pytlíčku deset duralových (dříve nerezových) kolíků, protiskluzový čtvereček a tři pruženky s háčky. Téměř na konci článku píšu ještě o dalším vybavení k plachtě. Proč toho tahám tolik? Prostě si rád hraju a stavím různé typy přístřešků. O tom napíšu taky někdy článek. Ale už teď – konkrétně o těch kolících – se dozvíte víc v NOVINKÁCH III.
I kolíky s sebou nosím pořád.
PODLOŽKA POD KARIMATKU
Občas jsem byl ke karimatce macešský a položil ji jen tak do jehličí nebo na sníh, nic se jí nestalo, je fakt kvalitní, ale většinou se snažím ji zespoda ochránit.
Dlouhou dobu jsem používal pod karimatku jen tuhý igelit. Teď nově budu používat lehoučkou pogumovanou šusťákovou plachtu 1,4 x 2,4 metry. Opět ji zmiňuji v NOVINKÁCH III. Už se moc těším, až ji co nejdřív otestuju.
Podložka si našla své stabilní místo v mé sestavě.
SPACÍ PYTLE
Není nad to se pořádně vyspat a zatím nikdo nevymyslel lepší věc do přírody, než je spacák.
Mám tři spacáky a vybírám vždy jeden z nich, aby vyhovoval předpokládaným nočním teplotám, i když se mi ten odhad občas nepovede. Naštěstí jsem si vždy vzal teplejší spacák a potil se, než klepal kosu.
Letní
Pro teploty nad asi +15°C používám letní spacák (ten zelený). Je s dutými vlákny. Je to ještě pozůstatek z mého amerického vojenského spacího setu. Není nejlehčí, ale nejsem gramař, takže, dokud bude aspoň trochu plnit funkci, nechám si ho. Až doslouží, silně uvažuju o letním péřáku.
Třísezónní
Druhý spacák je takzvaný TŘÍSEZÓNNÍ (šedý). Tenhle spacák má komfortní teplotu od +15°C do -8°C. Používám ho ale jen při plusových teplotách. Jak se říká: „Kdo jednou okusil peří, nechce jinak.“ Já peří okusil u zimáku, musel jsem dát rčení za pravdu a tak jsem si koupil třísezónní spacák péřový taky.
Zimní
Můj ZIMNÍ spacák (modrý) by měl být na pohodu pro teploty od +5°C až do -22°C. Tu spodní teplotu jsem ještě nezkoušel, moje minimum s tímhle spacákem (a to fakt naprosto v pohodě) je zatím -12°C.
Bez spacáku jsem zatím nikdy nevyrážel, i když to mám v budoucnu v plánu vyzkoušet.
KARIMATKA S PYTLEM A POLŠTÁŘEK
Neméně důležité, než to, v čem spíte, je to, na čem spíte. Občas je to možná i důležitější.
Karimatka
Postupem času jsem od alumatky, přes pěnovku a samonafukovačku dospěl k nafukovací karimatce THERM-A-REST, která ušetří hodně prostoru a hmotnosti. Na její nafukování používám velký odpadkový pytel s gumovým „náhubkem“. Ten je vidět na fotce na konci téhož ČLÁNKU.
Bez karimatky bych rozhodně nikdy nevyrazil, už nejsem nejmladší.
Polštářek
Pro větší pohodlí s sebou tahám nafukovací polštářek. Dřív jsem si cpal pod hlavu naskládané oblečení, ale tohle je nesrovnatelně větší komfort. I o mém obnoveném polštářku píšu v NOVINKÁCH III.
Je tak lehký a malý, že ho mám s sebou pořád.
VAŘENÍ A VODA
JÍDELNÍ SOUPRAVA
Neumím si představit, že bych byl venku jen o chlebu a vodě nebo o sušenkách. Mám svou soupravu hodně rád a už jsme se tak sžili, že na ní dlouho nebudu nic měnit.
Vše o ní je napsáno TADY. Letos v lednu do ní přibyl MULTITOOL a červenci jsem kořenky vyměnil za nové – píšu o nich v RETRO STYLU a v podstatě ve stejné době jsem přidal i novou SADU NA KAFE. Takže je teď souprava zase o něco těžší – holt jdu s váhou proti proudu.
Pro přehlednost soupravu jen shrnu:
-
- varná nádoba Zebra 12
- titanová pánev průměr 22 centimetrů
- plastové prkýnko velikosti 20×30 centimetrů
- půllitrový nerezový hrnek
- lžíce, lžička, špachtle a multitool
- hadička od filtru Sawyer Mini na rozfoukávání ohně
- placatka s olejem
- retro kořenky
- sada na kafe
- plastová nádobka na tři vajíčka (jen na sólo nocovačky v přístřešku)
- filtr Sawyer Mini (skoro vůbec ho nepoužívám, protože tankuju v hospodách a studánkách)
Kromě nádobky na vajíčka a filtru, nosím celou jídelní soupravu stále.
VAŘIČE
Stejně jako jídelní souprava je pro mě důležitý vařič. Mám rád horké kafe a teplé jídlo minimálně jednou denně. Jídlo si můžu dát v hospodě, ale dát si tam kafe, mě nikdo nedonutí.
Na dřevo
V podstatě nedílnou součástí soupravy na vaření je DŘÍVKÁČ, i když občas vařím (donucen okolnostmi – třeba velké sucho, chráněné území, apod.) na něčem jiném.
Dřívkáč doma z batohu nikdy nevyndávám.
Na plyn
Na delší a hlavně putovní výpravy na delší vzdálenosti si k dřívkáči občas beru pro jistotu plynový vařič PINGUIN MANTIS s redukcí a kartuší Pinguin takzvanou „ŠLEHAČKOU„.
Na benzín
Nebo (a to podstatně častěji) beru vyvětrat starý dobrý sovětský vařič PRIMUS, ale já mu s láskou říkám Rusák. Jak jistě už víte, mám rád retro styl a Rusák mi do něj dokonale zapadá.
Plyňák a benzíňák mám jen občas a střídám je.
NÁDOBY NA VODU
Pokud nejdete od hospody k hospodě, a nejsou od sebe na dohled (berte s nadsázkou), je nádoba na vodu nepostradatelnou součástí výbavy.
Litrovka
Mou hlavní nádobou na vodu je nerezová LITROVKA, kterou mám vždy na delší výpravy. Je v podstatě nedílnou součástí mojí jídelní soupravy. Zkoušel jsem v ní už i vodu vařit – v pohodě, jen to trošku odnesla barva.
Nerezovka je stále se mnou.
Čtyřdecka
Dál mám u sebe pokaždé, tedy i na kratší procházky a fotolovy, čtyřdeckovou PLASTOVOU FLAŠKU od nějaké odličovací vody.
Jak píšu výše, ani čtyřdecka mě nikdy neopouští.
Čtyřlitrák
Na velké společné výpravy s kamarády (vyrážíme spolu se už od pravěku) beru kromě čtyřdecky na opasku a litrovky v boční kapse ještě plastový skládací KANYSTR. Ten mám především ze dvou důvodů. Buď na vodu na vaření grogu pro všechny, to je na podzim a v zimě, nebo na pivo z poslední hospody, to je hlavně v létě.
Kanystr nosím jen asi třikrát ročně.
Vínovka a placatka
Poslední nádoby nejsou sice na vodu, ale mohly by (placatka s trochou nadsázky) v nouzi být. Vínovka je plastová litrovka, myslím, že původně byla od vody do ostřikovačů. V té si nosím jen víno. No a placatka je prostě placatka – na slivovičku.
Vínovka je čistě jen na nocovačky v mém přístřešku, placatka zase jen na zimní čundry.
Výjimka, co se nebude asi už opakovat – loni jsem byl poprvé na čundru Tatrách a nevěděl, jak to tam bude s vodou, tak jsem si pro jistotu přibalil místo nerezovky dvě jeden a půl litrovoé PETky. A ani tam jsem je nepotřeboval.
HYGIENA A ZDRAVÍ
TOALEŤÁK, RUČNÍK A KAPESNÍK
Základ hygieny je samozřejmě toaletní papír, toho prý není nikdy dost. No a ručník? Pro někoho zbytečnost, pro mě nezbytnost. Kapesník má u sebe v nějaké podobě snad každý.
Toaleťák
Někdo bere celou ruličku, i já to tak dřív dělal. Ale teď mě stačí odmotat kolem dvou metrů z ruličky doma nebo v hospodě, dát do zip-sáčku nebo igeliťáku a strčit do kapsy kalhot.
Druhý pohotovostní zip-sáček se dvěma metry papíru mám v hygienické taštičce (fotka s hygienou je hned níže – ale tam ten papír nehledejte, protože je tady).
Tyhle dva sáčky pravidelně střídám, abych měl po ruce stále čerstvý papír. On se sice nezkazí, ale při delším nošení se postupně nepatrně rozcupuje a nechci při utírání prsty projet skrz.
Bez toaleťáku nevyrážím nikam.
Ručník
Je to nějaký rychleschnoucí outdoorový ručník. Mám ho především na utření mého chlupatého zadku po umytí. Ruce můžu otřít třeba do kalhot, obličej do trika, ale zadek bych v mokrých trenkách mít nechtěl. Ono vykonávat potřebu v lese není zcela komfortní, ale i v hospodě utření nemusí být vždy stoprocentní, když mají třeba levný nekvalitní igelit místo papíru. Takže si pokaždé, když to jde, radši zadek umyju. Když to neudělám, tak mě „kouše“ a to nesnáším.
Stále uvažuju, že ručník rozpůlím a obroubím tu půlku celou znovu, ale ještě jsem se k tomu neodhodlal. Možná i čtvrtka by mi stačila. Třeba koupím nějaký menší ručník a tenhle vrátím synovi, od kterého ho mám na neurčito půjčený.
Už několikrát jsem přemýšlel, že ho nechám doma. Přesto jsem si ho vždycky vzal a nelitoval.
Kapesník
Někdo upřednostňuje papírové. Já jsem prostě od mala zvyklý na bavlněný. Možná řeknete, že je to nehygienické, ale což. Utírám si s ním občas i ruce po umytí, pot z čela, někdy mokré nádobí. Moc často do něj nesmrkám, ale po každé akci si vezmu čistý.
Kapesník mám s sebou stále.
HYGIENICKÁ TAŠTIČKA
Hygiena ve venkovním prostředí je důležitá. Zvláště při delším pobytu.
Zaměřil jsem se na malou, jednoduchou, ale efektivní sadu. Podrobnosti a obsah své soupravy rozebírám TADY. Holení nepoužívám, nejezdím na delší dobu než na týden. Po týdnu by mě vousy už asi „kousaly“ a musel bych něco vymyslet, asi jednorázovou žiletku. Na taštičce mám lístek s adresou a telefonními čísly, co kdyby náhodou.
Opět napíšu pro úplnost jen seznam věcí:
- vlhčené ubrousky a náhradní toaleťák
- kartáček, pasta a zubní nit
- tekuté mýdlo, dezinfekční gel
- v teplejší části roku repelent, v zimě jelení lůj
- tyčinky do uší a špunty do uší
- krém na nohy
- Olynth
- šitíčko, papír, tužka a vázací drát (nenapadlo mě, kam to jinam dát)
- jako záloha – zapalovač, kapesník a pytel na odpadky
- lupu jsem už mohl vyřadit, mám dobré brýle … bohužel
Musel jsem se zasmát, když jsem si teď přečetl ve svém ČLÁNKU, co jsem psal o dezinfekčním gelu v květnu loňského roku a jak se situace rychle změnila. Nosím ho pořád.
Hygienu s sebou tahám pořád.
FIRST AID KIT a TERMOFÓLIE
First Aid Kit – česky lékárnička.
Dokud jsem chodil jen na čundry, nikdy jsem nic takového neměl. Když jsem však začal často pracovat s nožem či sekerou, změnil jsem názor.
Podle mě First Aid Kit, osobní sada první pomoci nebo LÉKÁRNIČKA – pojmenujte si to jak chcete – by měla být nezbytnou součástí každé výbavy. Otázka je, co do ní dát. Dejte do ní jen to, co jste schopni v případě potřeby použít. Já to tak udělal, proto není nijak velká, má jen 10x15x3 centimetry.
Zase jen hrubý seznam, aby bylo jasné, co je na fotce:
-
-
- léky a léčiva
- nůžky, zavírací špendlíky a zrcátko
- pinzeta – už mám jen jednu na všechno
- různé náplasti a obvazy a sterilní čtverce
- menstruační tampon a vložka
- jodisol a alkoholem napuštěné ubrousky
- nesterilní rukavice
- další pytel na odpadky
- lékařská izolepa, lístek s adresou a telefonními čísly
-
Mou krevní skupinu nikde uvedenou nemám. Zaprvé ji nevím a zadruhé být doktorem a ošetřovat zraněného Maška, tak té nášivce se skupinou nevěřím, protože si nemůžu být jistý, že je ta lékárnička jeho.
Lékárničku beru s sebou stále (i v běžném životě na výlety) a doufám, že nebude potřeba.
Termofólie
Tu mám zvlášť – mimo lékárničku. Jsou to vlastně dvě fólie, které jsem na delší straně slepil izolepou, takže je to opravdu velká plachta. Zase jsem ji složil a ani moc ten balíček nenarostl.
Termofólii beru jen na čundry, na výlety ne – je přece v každém autě.
PODPRDELNÍK A REFLEXNÍ PÁSKY
Tyhle dvě věci by se daly zařadit i jinam, ale mám je tady, protože se zdravím souvisí. Podprdelník je podle mě geniální vynález, co nezabere místo a hodně dobře poslouží. Reflexní páska nesouvisí jen se zálesáctvím, ale s bezpečností venku obecně. Doporučuju mít alespoň jednu u sebe vždy.
Podprdelník
Dřív jsem místo něj dával pod zadek smotanou pěnovou karimatku a to jen u ohně. Podprdelník využívám daleko častěji, protože je po ruce. Dávám ho do téhle skupiny, protože ho používám nejen kvůli pohodlí, ale hlavně kvůli zdraví. Prostydnutí od kostrče není dobré podceňovat, zvlášť, když už nejsem nejmladší. Problémy se zády jsem nikdy neměl a to také proto, že jsem podprdelník začal včas a důsledně používat.
I podprdelník je trvalou součástí batohu.
Reflexní pásky
I reflexní páska patří do skupiny Hygiena a zdraví. Mám dvě – ty, co se samy smotají do ruličky, když s nimi o něco klepnete. Přes den je mám schované, ale, když jdeme po setmění z hospody po silnici, tak je vyndám. Jednu si nasadím na nohavici blíže ke středu silnice a druhou mám zezadu na batohu.
Pásky z batohu nikdy nesundávám.
OBLEČENÍ
KALHOTY
V létě nosím kraťasy a zbytek roku normální kalhoty, ale jen na čundry. Do přístřešku nosím jen kalhoty.
Dlouhé
Osvědčily se mi lehké, prodyšné a přitom odolné LOVECKÉ KALHOTY 900 ZELENÉ SOLOGNAC z Decathlonu. Jsou skvělé a pohodlné, ale začaly se mi asi před půl rokem párat v rozkroku. Důvod moc nechápu, proč zrovna tam, asi to je tím, že se tam při sezení dost šponovaly. U jiných kalhot se mi to ještě nestalo.
Proto teď, než se dokopu k tomu, abych jim dal záplatu, používám podobně skvělé zelené kalhoty SFU NEXT od Helikon-Tex s Rip Stopem. Ty byly původně určeny jen na výlety, ale „povýšil“ jsem je do lesa, kde plní funkci na jedničku, takže s opravou těch loveckých zas tolik nepospíchám a možná se k nim zpátky ani vracet nebudu. Trochu mi sice chybí ta levá kapsa s organizérem, ale SFU mají zase jiné, lépe vymyšlené kapsy.
Kalhoty mám většinu roku, tedy i v létě. Když je teplo vyhrnu u nich nohavice.
Krátké
Beru s sebou buď jen kalhoty nebo jen kraťasy. Nikdy se mi nestalo, že bych potřeboval obojí. V parném létě občas nosím „montérkové“ kraťasy pískové barvy. Koupil jsem je za pár korun v pracovních oděvech. Jsou rovněž odolné a mají dost a dobře vymyšlených kapes, které naplním stejným obsahem jako kalhoty, takže za malý peníz mám opět hodně muziky.
Kraťasy beru jen, když je opravdu vedro.
Pásek
Na kalhotách i kraťasech mám vždy plátěný pásek. Na kalhoty zelený, na kraťasy černý. Uvažoval jsem i o kožených páscích, ale plátěné jsou pohodlnější, zvlášť, když nesu batoh s bederákem.
Jak píšu výše, pásek nosím vždy.
TRIČKO
Někdo nosí jen košili, já si zvykl na tričko. Je těsně na těle a skvěle odvádí z pokožky pot.
Dřív jsem většinou nosil bavlněné, ale to po propocení dost dlouho studí, než uschne. Takže mám už pár let khaki funkční triko a je naprosto v pohodě. Ani u ohně jsem s ním problém nikdy neměl.
Bez trička bych asi nevyrazil nikdy.
SPODNÍ PRÁDLO A PONOŽKY
Chodit do přírody naostro a bez ponožek je, podle mě, hloupost. Někdy to může být příjemné, ale na delší tůry povětšinou ne.
Trenky
Používám klasické boxerky (těsné trenkoslipy). Jednou kdysi dávno jsem šel v parném létě jen ve volných trenkách a při chůzi jsem si tak odřel vnitřní stranu stehen a šourek, že na to do smrti nezapomenu, hahaha.
Takže je jasné, že trenky mám vždy.
Ponožky
Ponožky nosím v botách stále dvoje – tenké a tlusté, oboje jsou z Merina, zatím jsem na lepší kombinaci nepřišel, absolutní spokojenost. I do sandálů nosím tenké a v noci (když se citelně ochladí) občas i tlusté ponožky.
Párkrát jsem zkoušel v ponožkách (jedněch nebo druhých) spát, ale nohy si neodpočaly a pořádně nevyschly, takže mám ponožky v noci hozené ve spacáku a tam, pokud jsou vlhké třeba od potu, do rána krásně uschnou a navíc ráno jsou krásně teplé.
Bez ponožek ani ránu.
BOTY
Boty jsou podle mě jednou z nejdůležitějších věcí z oblasti oblečení.
Kotníkové
Drtivou většinu roku nosím na výpravy do přírody celokožené PLANIKA MANGART AVS. Přes léto občas obuju festovní sandále nebo nízké boty, ale to fakt jen zřídka. Když jdu cíleně do lesa, beru Planiky vždycky a to po celý rok.
Planiky nosím v drtivé většině roku.
Bačkory
Na nocovačky a na pobyt v hospodě během čundrů jsem si pořídil bačkůrky z Decathlonu. Noha si krásně odpočine, vyvětrá, pot uschne, nádhera. Když jedu na vodu, tak je jejich volba jasná. Zamlada jsem machroval bos, ale po tom, co jsem viděl kamarádovu rozfiknutou nohu od střepu, beru si vždy do lodi boty a od loňska tedy konkrétně tyhle bačkůrky.
Bačkůrky nosím hlavně na čundry, do přístřešku občas v létě.
NEPROMOKAVÁ VRSTVA
I na nepohodu by měl být zálesák připravený, déšť je jednou z takových situací, které není dobré podceňovat.
Bunda
Bunda je stejně jako kalhoty z Decathlonu. Dřív (ale to už je hodně dávno) jsem nosil pončo, ale bunda mi přijde daleko praktičtější. Zvlášť, když nemusím řešit, jestli mi zmokne batoh nebo ne. A to proto, že je částečně nepromokavý a mám v něm pro jistotu nepromokavou vložku. Bunda je odolná, vítr ji z těla neodfukuje, o větvičky se nezadrhává. Prostě je fajn.
Jako má někdo s sebou stále pončo, já mám stále bundu.
Návleky
Také návleky mám z Detathlonu. Jsou odolné a chytře vymyšlené. Zapínání vpředu a stahovací pásky pod podrážku mají sponu na vnější straně, pokud si je ovšem nedáte obráceně. Na holeni mají pod zipem légu a na špičce háček k zaháknutí za tkaničku. Sahají mi až pod koleno.
Návleky s sebou tahám po zkušenostech z Tater i v létě.
Zástěra
Zástěru jsem si ušil sám z nějaké pracovní zástěry, co mi dala známá. Je z pogumované látky. Je relativně těžká, ale tady je to výhoda, protože mi ji z nohou jen tak neodfoukne vítr. Přišil jsem si místo původních provázků do pasu trojzubcovou sponu, abych mohl zástěru rychle nandat a sundat, i když mám dlouhou bundu a batoh na sobě. Můžu ji v pase natočit tam, odkud přichází převládající vítr. Sahá až pod kolena, takže se skvěle doplňuje s návleky.
Ani zástěru nenechávám nikdy doma.
TEPLÁ VRSTVA
U nás se, jak známo, střídají roční období a tedy i teploty. A vlastně i během dne a noci kolísá teplota. Proto je nanejvýš vhodné mít s sebou i něco, co vás „zahřeje“.
Košile
Mám socialistickou armádní bavlněnou košili, která sice primárně nehřeje, ale vytvoří další slupku, která zadržuje vzduch a tím izoluje. Navíc, je hustě tkaná, takže skvěle chrání před sluncem, větrem a komáry.
Košili s sebou nosím vždycky, ať už v batohu nebo přímo na triku.
Péřovka
Péřovku jsem si hodně oblíbil. Je lehoučká, skladná a vždycky, když je trochu chladněji, natáhnu ji na košili nebo na svetr a je mi fajn. Funguje skvěle i jako větrovka. Sbalená je fakt MALINKÁ (ten růžovo červený pytlík úplně vpravo na úvodní fotce).
Péřovku mám s sebou v batohu vždy.
Svetr
Na jaře a na podzim jsem nosil umělý vojenský svetr ČSL armády. Teď ho dostatečně zastupuje péřovka nebo košile. Za chůze mám na sobě tričko, případně ještě tu košili. Když je relativně chladno a jsem na jednom místě, přihodím na sebe péřovku. Za chůze stačí ta košile, bohužel i během posledních zim stačila.
V zimě nosím vlněný svetr, co mi pletla maminka. Během pobytu na místě bych ho mohl nahradit péřovkou jako ten vojenský. Ale za chůze bych se v ní zapařil – jak známo péřovka není prodyšná. Když by byla opravdu velká zima, natáhl bych péřovku ještě na tento svetr a byl bych jako cibule – triko, košile, svetr a péřovka.
Svetr mám tedy s sebou jen v zimě.
POKRÝVKY HLAVY
Jednou z částí těla, kde dochází k největšímu úniku tepla, je právě hlava. Ale nejen proti zimě si má člověk hlavu chránit.
Klobouk
Používám kožený klobouk – tudíž nepromokavý – klobouk SCIPPIS australského typu. Okraj klobouku udržuje vaše oči ve stínu, tím snižuje jejich únavu a dále zabraňuje tomu, aby se spálily vaše uši. Další skvělé využití jsem v něm našel při „domlouvání“ skomírajícímu ohni. Už jenom pomalým máváním kloboukem u ohně docílíte daleko lepšího výsledku než ohýbáním hřbetu a foukáním mezi polínka. Rozhodně se u toho nedusíte a nebrečíte. Klobouk je také skvělá věc při průchodu lesem, kde je spousta větviček. Krempou (okrajem) o větvičku zavadíte a víte o ní dřív, než vás švihne do obličeje nebo nedejbože do oka.
Můj australák je se mnou na každé výpravě.
Nákrčník
Lehká, ale teplá čepice by měla být vždy ve vaší sadě, bez ohledu na roční období, vždy se může udělat dost chladno a ztráta tepla hlavou může být značná. Čepice je vhodná především na spaní. Od pozdního jara do brzkého podzimu nahrazuji čepici elastickým nákrčníkem, který se dá právě složit i jako čepice.
Teď se mi bohužel bude na čundru hodit do vlaku, případně do obchodu místo roušky. Pokud nás vláda někam pustí …
I nákrčník mám s sebou stále.
Čepice
Pokud se přehoupne podzim k zimě, doplním nákrčník o opravdickou čepici z DECATHLONU. Nákrčník můžu použít třeba k jeho primárnímu účelu – na krk, aby mi na něj netáhlo.
Čepici nosím pouze, když hodně přituhuje
PYŽAMO A NÁHRADNÍ ODĚV
Nerad spím venku nahý, proto mám na sobě vždy nějaké oblečení určené přímo na spaní. Když je mi vedro, tak si radši úplně rozepnu spacák. No a náhradní oblečení není sice nezbytnost, ale ledacos se může podělat, i já. A nejen to, i propotit, namočit či poškodit oblečení není zas tak nemožné a nemít s sebou náhradu je minimálně nepříjemné.
Pyžamo
Nemám samozřejmě přímo pyžamo, ale je to termoprádlo. Už si nepamatuju, kde jsme ho koupili a ani netuším jestli je opravdu termo. Prostě mám pyžamo na ven, které nedrží vlhkost, neškrtí, je z příjemného materiálu, prostě je fajn.
Dá se jím v případě velké zimy doplnit oblečení o další vrstvu natáhnutím na triko a trenky.
Termoprádlo nosím stále, ať je zima nebo léto.
Náhradní oblečení
Beru s sebou náhradní ponožky, trenky a někdy (při delší akci) náhradní tričko. Jinak místo náhradního trička může v nouzi celoročně posloužit i výše zmíněné termoprádlo.
Náhradní oblečení nosím jen na čundry.
RUKAVICE
Rukavice jsou dobrou ochranou nejen proti zimě, ale i špíně, popáleninám a odřeninám. Zvlášť pro lidi, co v přírodě i něco vytvářejí a nejen chodí, jako třeba já.
Kožené
Hodně se mi osvědčily celokožené pracovní rukavice. Vydrží opravdu hodně. Původně jsem měl Mechanixy, ale zklamaly mě. Už po druhém použití se začaly párat a dost brzo se ta jejich náhražka kůže prodřela. Takže jsem v pracovních oděvech za čtvrtinovou cenu koupil TYHLE.
Pracovní rukavice mám spíš častěji než méně, občas se rozhodnu, že je na čundr nevezmu. Ale do přístřešku je beru pokaždé.
Fleesové
Fleesové rukavice mám z Decathlonu. Ty jsem si s sebou bral jen na zimní čundry, kdy byly teploty hodně pod nulou. To ale už pár let nebylo. A to si na čundry vybíráme třeba Jizerky a cíleně začátek února, kde a kdy by mělo mrznout nejvíc z celé republiky a celého roku. Je to škoda, nejen fleesové rukavice tak leží doma bez užitku.
Fleesovky beru pouze, když hodně mrzne.
TŘÍCÍPÝ ŠÁTEK
Tenhle trojúhelník látky má spoustu využití – od šátku kolem krku proti zimě a větru až po ručník, kapesník na utírání potu z čela a trojúhelníkovou bandáž při zlomenině ruky a podobně.
Ten můj je celkem velký a bavlněný. Šátek by se kromě standardního účelu dal v nouzi využít i jako vodní filtr hrubých nečistot, troud, provaz na svázání a přenášení klacků, určitě vás ještě něco napadne …
Šátek beru občas od podzimu do jara, v létě spíš ne.
VÝBAVA
SVÍTILNY
Zvlášť v zimních měsících, kdy jsou dny krátké a je brzy tma, je potřeba si na cestu posvítit. Také v ostatních ročních obdobích jistě v táboře nebo kdekoliv jinde svítilnu po setmění využijete.
OHŇOSTRŮJCI
Přiznávám, jsem pyroman. Miluju oheň v přírodě ať už v jakékoliv podobě, plamínek svíčky, plamen vařiče nebo klasický ohýnek. věci na jeho zapálení jsou proto pro mě nezbytností.
Zapalovač
Tohle je snad jedna z nejlépe vymyšlených věcí na rozdělávání ohně. Používám doplňovací zapalovač s piezo jiskrou a turbo plamenem. V záloze mám ještě jeden klasický.
Sirky a voskové tampóny
KRABIČKU se sirkami a tampóny mám jak kvůli romantice, tak kvůli nezbytnosti. Petrolejka se nejlépe zapaluje sirkami. Tampóny jsou zase super, když je mokré dříví.
Firesteel
Je to spíš frajeřina podpalovat oheň touhle lisovanou tyčinkou házející jiskry, ale na druhou stranu je FIRESTEEL takřka nezničitelný a nevadí mu vůbec voda. Mám dva, jeden hlavní, co používám, a druhý spíše na ozdobu (u nože).
Smolnička
SMOLNIČKA je stejně jako firesteel nezničitelná a nevadí ji voda.
Křesadlo a ocílka
Tak tohle je opravdu frajeřina, použití je řekl bych nejméně praktické. Ale kdo si hraje, nezlobí, jak se říká. A já si rád hraju, proto jsem si sestavil OHŇOVOU KRABIČKU.
Benzíňák typu Zippo
Další z frajeřin. Je hlavně skvělý v tom, že ho podpálíte a hoří, dokud ho zase neuhasíte. Nemusíte nikde nic držet zmáčknuté a těžko ho sfoukává vítr. Nevýhoda je ta, že z něj vyprchává benzín. Dost mi pomohla tahle VYCHYTÁVKA.
Všechno kromě ohňové krabičky a benzíňáku nosím s sebou stále.
SEKACÍ NÁSTROJE
Sice nepotřebujete sekeru nebo jiný sekací nástroj, abyste mohli kempovat v lese. Ale pokud víte, jak je bezpečně používat, jsou to fantastické nástroje.
Tomahawk
Zpočátku jsem měl jen svou malou sekeru po dědovi a udělal si z ní časem TOMAHAWK. Byl to můj jediný sekací nástroj pouze do přírody. Občas jsem ho vystřídal civilní sekerou Fiskars, která je na štípání podle mě nepřekonatelná, ale není prostě „stylová“.
Parang
Ale časem jsem zjistil, že by pro mé záměry bylo občas praktičtější něco s delším ostřím, koupil jsem tedy VILÍKA – parang od Condora. Je to ideální nástroj pro odvětvování a odkorňování kmenů. V civilním životě – pro práci v lese – je stále na prvním místě.
Sekera
Parang střídám s mým novým miláčkem – tesařskou SEKEROU od Husqvarny. Tahle sekera je výborná na všechny práce v lese, hlavně na přesné sekání – no je holt tesařská. Občas ale stále ještě provětrám z nostalgie i tomahawk.
Tomahawk, parang nebo sekeru beru jen do přístřešku, na čundry ne.
NOŽE
Většinou lidí je právě nůž považován za základní nástroj Bushcraftu neboli Zálesáctví. I já jsem toho názoru a proto mám v základu mám nože hned tři.
Pevný
Já mám jako hlavní nůž WOODLORE. Historicky jsem vystřídal různé nože, ať už mnou vyrobené nebo nějaké levné. Ale myslím, že tímhle Woodlorem už dožiju, pokud o něj nepřijdu. Používám ho hlavně na práci se dřevem ať už palivovým nebo při výrobě čehokoliv.
Zavírací
Zavírák mám v drtivé většině na jídlo. Ale zastal by samozřejmě jakoukoliv práci. Říkám mu MAZEL, ale jmenuje se Black Lion.
Řezbářský
Řezbář, jak už z názvu vyplývá, je můj specialista na VYŘEZÁVÁNÍ. Jeho štíhlou a ostrou špičku prostě nic nenahradí. Váží pár deka, já vyřezávám rád, takže pro mě není vůbec problém ho s sebou brát, i když třeba nemám vůbec v plánu vyřezávat. A několikrát jsem byl rád, že ho mám s sebou, protože se situace vyvinula jinak.
Pokud jdu fotit přírodu, nechávám doma ten řezbářský nůž, ale pevný a zavírací mám s sebou. Říkáte si, proč na focení tahám nože? Chci si totiž i tam připadat jako zálesák – ten blázen z lesa. Pokud jdu pouze na procházku s rodinou, beru s sebou jen zavírák, který mám u sebe vlastně vždy – jako EDC i v běžném civilním životě.
Kdykoli jdu ven s batohem, mám u sebe všechny tři tyhle nože.
PILY
Možná mi to bude někdo rozporovat, ale pila je podle mě praktičtější než sekera. Pokud máte pevný nůž a pilu, sekeru v podstatě nepotřebujete.
Skládací
Měl jsem skládací HUSQVARNU 220, za málo peněz opravdu hodně muziky. Potom jsem bohužel ulomil špičku a koupil si delší pilku a to SILKY GOMBOY 270.
Skládací pila je nedílnou součástí mé výbavy pro pobyt v přístřešku i na čundrech.
Rámová
Před třemi lety jsem si vymyslel, nakreslil a vyrobil skládací dřevěnou RÁMOVOU PILU. Na čundru jsem ji měl jen jednou, když jsem ještě neměl Silky. Do přístřešku ji ještě občas vezmu, aby se doma jen tak neválela. Je super, je funkční, ale na praktičnost Silky nemá. Beru ji s sebou jen z nostalgie.
Rámovou pilu sice provětrávám, ale jen zřídka.
PROVÁZKY A PADÁKOVKA
Provaz je odedávna jednou nejužitečnějších věcí kdekoliv, proto je také zařazen v pěti nezbytných věcech pro život v lese – neboli 5C’s.
Pracovní
Provázek mám na cívce, co jsem si VYROBIL. Provázek je pro mě spotřební zboží, takže na něm dělám uzly natvrdo, porcuju ho podle potřeby a doplňuju, když dochází.
Provázek mám s sebou vždycky.
Padákovka
Padákovku mám pouze na stavbu různých typů přístřešků z plachty DD Hammocks nebo třeba na sušení prádla či provětrání spacáku. Padákovku si šetřím a úmyslně ji neničím. Dělám na ní snadno rozvázatelné (teda to je blbý slovo) uzly. O těch ostatně už taky chystám do budoucna článek.
Ani padákovku nenechávám nikdy doma.
K plachtě
Ještě s sebou tahám šest speciálních tenkých provázků, ke kterým se chovám jako k padákovce. Provázky mají asi milimetr na tloušťku, dva jsou metrové a svázané do smyček a čtyři čtyřmetrové a smotané do, řekněme, klubíčka či osmičky.
Tenhle malý pytlíček také nosím stále.
DALŠÍ „NEZBYTNOSTI“
To už je jen taková třešinka na dortu na závěr výčtu mého vybavení. Proto nezbytnosti píšu v uvozovkách.
Mobil
O mobilu už jsem psal v článku o APPKÁCH. Dneska už bez mobilu nefunguje podle mě nikdo. Jako uměl bych si to bez něj představit, ale to by se manželce asi nelíbilo. Musím jí minimálně ráno a večer dát vědět, že žiju.
Powerbanka
Jednu powerbanku jsem si VYRÁBĚL, ale ta na nových telefonech už nefunguje, protože tužkovky produkují malý proud a telefony to jejich polechtání nepoznají. Takže mám jednu takovou menší nouzovou powerbanku kupovanou asi v Lidlu. Doufám, že nový telefon (Ježíšek mi vymění tenhle dosluhující „služebák“ za nový) si s tou powerbankou bude rozumět.
Nabíječka
No a nabíječka je jasná volba, protože se dneska už dá dobíjet i ve vlaku a v hospodách to nebyl nikdy problém.
Uvidím, jestli budou nabíječka či powerbanka i nadále potřeba, protože nový mobil má dost velkou kapacitu baterie. Na tři dny by mi mohl mobil v pohodě vydržet.
Náhradní baterky do čelovky
Baterky v čelovce pravidelně, no spíš nepravidelně střídám. Prostě, když slábne světlo v čelovce, baterky vyhodím a ty rezervní dám do čelovky. Je to asi tak jednou za půl roku.
Mobil mám u sebe pokaždé, ale nabíječku s powerbankou jen na čundrech, tedy zatím je nosím.
Hodinky
HODINKY jsou v dnešní době asi už přežitek. Ale pro mě je daleko příjemnější a rychlejší zvednout ruku a natočit zápěstí a vidět, kolik je hodin, než tahat z kapsy či ledvinky mobil a rozsvěcet mu displej.
Jak stále opakuju, už neřeším survival, EMP a podobné krizové scénáře, kdy selže mobil. Takže ta pohodlnost je jediný důvod, proč mám hodinky.
Bez hodinek si to už neumím představit a byl bych nervózní, kdybych je nechal někdy doma.
Teploměr
Pro mě spíš ZIMOMĚR. Protože pro mě je důležitější vědět, jaká je zima než, jaké je teplo. Je to v podstatě kravinka, ale díky ní jsem přišel na to, že v přístřešku mám vždycky o několik stupňů méně, než jinde v okolí. Takže předpověď počasí musím přizpůsobit místním podmínkám a i oblečení a plány tak upravit.
Teploměr s sebou nosím stále, ať jdu nocovat kamkoliv.
Foťák, stativ a ubrousek na čočku objektivu
Mým snad největším koníčkem je FOCENÍ. Z devadesáti procent (pokud nejdu fotit cíleně něco specifického) si s sebou k foťáku beru pouze setový objektiv. Asi dvakrát jsem si s sebou na čundr foťák cíleně vůbec nevzal a litoval jsem pokaždé. Zato stativ využiju zejména, když jsem sám třeba v přístřešku. Na čundrech na stativ dávám foťák kvůli jedné dvěma fotkám, když děláme třeba skupinovku, nebo, když dělám noční fotku.
Foťák, stativ i ubrousek mám s sebou vždycky.
Řetízek na kotlík
Ať už mám v plánu vařit nad ohněm nebo dřívkáčem, rád používám na zavěšení kotlíku řetízek. Na dřívkáč se dá kotlík postavit, ale to musíte mít ten dřívkáč rovně a navíc se jeho plameny trochu dusí. S řetízkem mám kotlík výš a vždy stabilně zavěšený, takže je to o dost lepší.
Řetízek je tak nepatrná součást výbavy, že je všude se mnou a nikdy ji tedy nemůžu zapomenout doma.
Brýle, peněženka s doklady a klíče.
No, o těch se radši nebudu vyjadřovat. Však jsem o nich psal v NOVINKÁCH III. Na zbytku není nic výjimečného, prostě standardní výbava každého člověka. Jen na klíčích mám kleštičky na nehty, které používám radši než nůžky i doma.
Bohužel už beru s sebou brýle vždycky.
Duct-tape a řezbářská sada
Duct-tape je univerzální izolepa s textilní výztuhou. Je vhodná na zalepení čehokoliv. Dá se trhat příčně i podélně rukou, takže ji nemusíte ničím stříhat. Mám ji namotanou na kreditce, takže nezabere skoro žádné místo.
Kromě kutění a vylepšování různých částí mé výbavy a hraček je mojí nejoblíbenější činností doma i v přírodě vyřezávání. Hodně věcí lze zvládnout jen pilou, nožem a sekerou, ale sem tam se hodí i něco dalšího, proto i já mám doma stále po ruce základní řezbářskou sadu.
Duct-tape mám u sebe asi dva metry stále. A, jak už jsem psal u kapsičky pro řezbářskou sadu, věci na vyřezávání beru do přístřešku jen občas.
Medvěd, náramek a ukousaná tkanička
Nejen praktické věci nosím do přírody. Ale svým způsobem z nich praktický přínos mám. Medvěd mě pojí na dálku s domovem, je to dárek od dětí. Náramek je zase dárek od ženy. Už párkrát mi ten nebo ten připomněli, že mám napsat domů zprávu nebo zavolat, že žiju a že je vše v pořádku.
Tkanička mi už zase navždycky bude připomínat, že nemám nechat před spaním rozházené věci kolem sebe, ale uklidit je. Dřív jsem nechával boty a oblečení vedle sebe, ale asi před měsícem se mi stalo, že mi LIŠKA ukradla a okousala jednu botu včetně tkaniček. Naštěstí jsem botu našel a opravil.
Medvěda nosím odnepaměti a tkaničku od nedávného incidentu s liškou přidělané na batohu.
Snubák
Tak snubní prsten celý tenhle článek uzavírá. Více méně je tu spíš jen pro vaše pobavení na závěr. Ale připomene mi, že mám pamatovat na dobré vychování a nedělat kraviny, protože mám rodinu.
Snubák sundávám jen výjimečně doma, když štípu velké množství dříví, jinak nikdy.
KDYŽ TO UZAVŘU
Každý má vlastní osobní výběr svého vybavení. A každý si to své tahá na zádech, jak říká okřídlené přísloví čundráků. Tahle sestava se MNĚ zatím osvědčila. Postupně se výběr totiž krystalizoval tak, jak jsem se vyvíjel já a jak se profilovaly mé aktivity.
Samozřejmě, že v budoucnu projde i moje výbava zřejmě dalším vývojem, tak jako já. Ale bude to podle mě už jen náhrada za dosluhující či poškozené věci, pokud se nevrhnu jiným směrem než nyní.
Snad někdy v brzké budoucnosti bych chtěl napsat článek a asi i k článku natočit video o tom, jak tyhle věci balím na výpravy. Jak mám nebo naopak nemám jednotlivé kostičky LEGA pohromadě. A proč.
Taháte s sebou i vy tolik krámů? Čemu dáváte přednost při táboření v lese vy? Survivalu? Minimalismu? Blahobytu? Střídmému středu? Ultralightu? Civilnímu přístupu? Které věci jsou pro vás nepostradatelné?
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.