Retro kořenky

Retro kořenky

Poslední dobou mám potřebu se vracet k tradičním materiálům a tak tahle moje úchylka postihla i moji původní sadu kořenek. Nic takového jako neplastová cestovní sada se samozřejmě neprodává, tak jsem si ji musel vymyslet a vyrobit sám.

… pro nečtivce – fotky z výroby jsou na konci článku …


POUŽITÉ MATERIÁLY:

          • sklo – samotné kořenky
          • ocel – krabička na kořenky a její víčko
          • useň – ochranné vnitřní pouzdro
          • dřevo – zátky kořenek

KOŘENKY

Jelikož jsem postupem času zjistil, že nejčastěji používám pět druhů koření, rozhodl jsem se, že kořenek budu mít pět.

Nechtěl jsem kořenky nijak veliké a chtěl jsem je skleněné a válcové. Nic takového jsem ale nikde nenašel a tak jsem vymýšlel alternativy. Na čínském AliExpresu jsem si vytipoval a objednal pět prázdných sprejů (asi testerů) na voňavky a doufal, že se mi po odstranění rozprašovače vejdou do jednoho mého současného plechového pouzdra.

Lahvičky jsou super, ale jsou bohužel o půl centimetru delší, než jsem předpokládal, takže smůla. Musel jsem čekat a pátrat po nové krabičce.


KRABIČKA

Naštěstí se asi po dvou měsících zadařilo. Krabičku jsem koupil na bleším trhu v nedaleké vesnici. Je to opět “čína”, ale stará. Krabička byla původně určená na čaj.

Jelikož se mi do sestavy hodí víc nepotištěná krabička, položil jsem ji i víčko do ohně a nechal ze všech stran opálit a rozžhavit. Pak jsem obojí hodil do studené vody, aby barva dostala ještě jeden šok a opravdu se odloupala.

Saze a nepatrné zbytky spálené barvy jsem obrousil ocelovou drátěnkou na nádobí. Krabička má krásnou patinu a není lesklá jako psí koule.

Proti korozi jsem krabičku zvenčí i zevnitř napatlal pastou ze včelího vosku a lněného oleje. Pastu jsem potom setřel papírovou utěrkou a nechal tak na povrchu jen vzniklou “mastnotu”.


OBAL A POLSTROVÁNÍ

Jelikož jsem měl doma kousek červené kozinky a jinde bych ji asi nevyužil (hlavně kvůli barvě), použil jsem ji tady. Když se teď zpětně podívám na hotovou sadu, myslím, že jsem barvu zvolil správně, líbí se mi – má “interiér” jako Ferrarri.

Vystřihl jsem si dva ovály a jeden obdélník. Ovál pro víčko jsem měl v plánu tam vlepit, ale drží dobře jen vložený, zřejmě proto, že se useň dotýká voskovaného víčka hladkou stranou a tak se to k sobě “přilepilo” samo.  Obdélník jsem sešil do válce a pak přišil k oválu coby dnu. Venkovní strany tohoto pytlíku jsem schválně nechal hladkou stranou dovnitř, to hlavně proto, aby se mi pytlík k plechovce “nepřilepil” a šel do ní snadno vložit i vyndat.


VÍČKA KOŘENEK

Pořád jsem přemýšlel jak to udělat, aby byla dřevěná víčka co nejmenší. Už jsem měl i vizi, že je udělám na CNC frézce nebo vyvrtám na vrtačce. Nakonec mě napadla spásná myšlenka, vzpomněl jsem si na píšťalku z bezu. Na zahradě nám jeden roste, tak jsem zkoumal, jestli nemá suchou mladou větev vhodného průměru – měl. Větev jsem zbavil kůry a dužiny, zbyla trubička o stěně ani ne milimetr a lehce volně nasunutelná na hrdlo lahvičky. Super.

Potom jsem vnitřky hrdel lahviček ucpal modelínovou kuličkou, aby se dovnitř nedostalo tavné lepidlo při následné výrobě víček. Závity hrdel jsem natřel rostlinným olejem, aby se na ně lepidlo nechytalo. Do bezu jsem natlačil tedy to již zmíněné tavné lepidlo asi do půlky výšky a nasadil na lahvičky. Po ztuhnutí vznikl ve víčku z tavky závit a špunt. Plastelínu jsem potom z lahviček vyndal.

Teď už zbývala jen dna víček. Válečky se mi z polínka vyřezávat nechtělo. Přeběhl jsem proto silnici před domem – v protějším příkopu roste jeřabina. I ona má nějaké suché větvičky. Potřeboval jsem takovou, jejíž průměr bude asi jako vnitřek bezu. Větvičku jsem opět zbavil kůry a nařezal na kolečka. Tavkou jsem, tentokrát shora, naplnil skoro po okraj bezovou trubičku a vtlačil do ní jeřabinový váleček. Po zatuhnutí tavného lepidla jsem horní plochu víček začistil do roviny nožem.



Hotovo. Myslím, že to vypadá celkem obstojně. Sice jeřabina do bezu úplně přesně nepasuje, ale to třeba někdy v budoucnu doladím (nebo třeba taky ne … ).

S celkovým výsledkem jsem fakt spokojený.


PS: objednal jsem si knížku Zálesácká kuchyně, tak snad budu vařit víc než dosud, už se těším, až něco vyzkouším. Co vy, kuchtíte v lese? I tohle je zálesácká dovednost.


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz