Bullroarer – ten, jenž řve jako býk

Bullroarer – ten, jenž řve jako býk

Bullroarer, rhombus, bramadera, purerehua, čaringa nebo turndun a mnoho dalších názvů nese tahle věc. Česky bych řekl asi hlučné prkýnko. Není to nic jiného, než na provázek přidělaná dřevěná destička, se kterou se rychle točí a ona vydává zvuk připomínající býčí řev – bučení, proto ten anglický název. Bull – býk, roarer – řvoun (podle Googlu je to řevec … hmmm, asi jako pěvec).

Je to starobylý rituální hudební nástroj. Také se od nepaměti používá pro komunikaci na velké vzdálenosti a to po celém světě. Není to jen doména australských domorodců. Nejstarší nálezy se datují do paleolitického období. Jeden z vůbec nejstarších nálezů byl učiněn na Ukrajině a datuje se do období asi 18000 let před Kristem. Další řada nalezených bullroarerů je v Evropě, Asii, indickém subkontinentu, Africe, Americe a samozřejmě v již zmíněné Austrálii. 

Ve starověkém Řecku šlo o posvátný nástroj používaný v Dionýských mystériích. To byly rituály, kdy se používaly omamné látky podporované zvukem bullroareru k odstranění zábran a sociálního omezení jednotlivce, aby se dostal do transu.

Bullroarer se i v současnosti používá při rituálech po celém světě.


Toliko obecné povídání. Chtěl jsem si ho taky zkusit vyrobit a byl jsem zvědavý na zvuk, co vydává. Přecijen záznam na YouTube ve videích může zkreslovat. Jak jsem postupoval a jestli se kýženého zvuku dočkal, se dočtete na dalších řádcích.


POUŽITÉ MATERIÁLY A NÁŘADÍ

  • poleno ze švestky
  • nevyužívaná dvoumetrová šňůra od plachty DD Hammocks
  • parang Condor
  • nůž Woodlore
  • řezbářský nůž Mora 120
  • bílá pastelka
  • zapalovač (na fotce ho ale nehledejte) 

POSTUP VÝROBY

Vybral jsem si švestku ze tří důvodů. Mám ji doma suchou, je to tvrdé a těžké dříví a hlavně má nádhernou barvu i kresbu.

Nejdřív jsem z polena parangem odštípl plátek asi dva centimetry tlustý. Nepodařilo se mi to samozřejmě úplně stejně tlusté všude, ale na moje účely dostačující. Taky byl plátek prohnutý, ale naštěstí až posledních asi deset centimetrů. Mně bohatě stačil ten jakž takž rovný kus, co byl víc jak dvacet centimetrů dlouhý.


Potom jsem tu rovnější hlavní plochu zarovnal a pak odsekal do tvaru jakéhosi člunu. Druhou hlavní plochu jsem nechal tak, jak je. stejně ji budu ořezávat. Polotovar jsem měl tedy připravený.


Na tu zarovnanou plochu jsem si pastelkou předkreslil nahrubo tvar, jaký se mi líbil nejvíc. Je to taková baculatá elipsa. Bílou pastelku jsem zvolil schválně, protože je na tmavém dřevě vidět daleko líp než obyčejná tužka.


A pak jsem se pustil do ořezávání. Konečně jsem se dopižlal ke tvaru, jaký jsem chtěl. I když je švestka dost tvrdá, celkem to šlo. Čekal jsem, že to ořezávání nožem bude těžší. Nyní jsem měl tvar po obvodu ořezaný načisto.


Pastelkou jsem kolem celého obvodu udělal čáru, na které jsem se chtěl sejít při seřezávání a zplošťování.


Teď přijde na řadu ta největší pakárna. Musím zploštit obě poloviny tak, aby ze všech směrů tvořily v řezu jakousi čočku. Tudíž podélně i příčně a souměrně se budou obě plochy od prostředka směrem ke krajům k sobě pozvolna přibližovat, až vytvoří relativně ostrý břit. Takže jsem řezal a řezal a řezal, až jsem tvar čoček vyřezal.


Vypadalo to krásně. Kresba dřeva vylezla, tvar příjemně seděl v ruce. Měl jsem opravdu radost.


Ještě jsem musel udělat dírku skrz. Ta by měla být pokud možno v podélné ose eipsy a kousek od jejího okraje. Ale ne zas tak blízko, abyste si ten kraj urvali. Odhadl jsem tak nějak místo, vyměnil Woodlora za Moru s úzkou špičkou a začal vrtat. Nejprve z jedné a potom z druhé strany. Celkem jsem se uprostřed sešel, to mě potěšilo, protože jsem musel na druhé straně místo vrtání odhadovat, abych nedělal zbytečně velkou díru.


Vyvrtáno. Vzal jsem provázek a jeho konec zapalovačem nahřál a potom nasliněnými prsty vytvaroval do jakési jehly. Tou provlékl provázek skrz dírku a svázal osmičkovým uzlem. Ten je nejlepší pro případné následné rozvázání. I když jsem v té euforii nepředpokládal, že to bude třeba.


Následovala zvuková zkouška. Nejprve jsem dřívkem točil zhruba na metru a půl dlouhém provázku. NIC. Následně jsem ho zkracoval namotáváním na ruku, točil jak blázen a zase NIC.


Takže jsem sedl k internetu a hledal problém. Kupodivu jsem ho brzo objevil. Moje destička je moc tlustá. Musí to být spíš jen takový lístek a ne cvalík jako dno lodě. Takže jsem sundal provázek, vzal do ruky opět nůž a řezal a řezal a řezal. Tloušťku jsem z obou stran snížil na polovinu.

Potom jsem vzal do ruky šmirgly. Nejdřív osmdesátku, pak čtyřstovku a nakonec PASTU z včelího vosku a lněného oleje. Dřívko trochu ztmavlo a podle mě zkrásnělo. Škoda, že tam jsou vidět vrypy po šmirglu, určitě se časem k prkýnku vrátím a znovu ho seříznu nožem, ta struktura a nedokonalost tvaru, ale výraznější kresba, se mi líbila víc.


S novým očekáváním jsem roztočil svůj bullroarer a . . . HURÁ BUČÍ. Čím rychleji jsem točil, tím vyšší a hlasitější byl zvuk. Po řezání mě docela bolela ruka, takže jsem to dlouho nevydržel. Ale i tak jsem měl obrovskou radost.


Druhý den jsem zkusil protáhlejší tvar a daleko lehčí dřevo – borovici. Vzal jsem ze dřevníku první polínko bez suků. Na kvalitu dřeva jsem schválně nehleděl. Prkýnko šlo na svět daleko rychleji než švestkové a výsledný zvuk byl překvapivě stejný. Jen jsem musel délku provázku od ruky k uzlu přizpůsobit jinému tvaru prkýnka. Chce to délku vychytávat, dokud se neozve kýžený zvuk.

Pokud bude někdo chtít bullroarer zkusit, vřele doporučuju měkké dřevo, třeba právě tu borovici, protože to šlo fakt rychle od ruky. Zkusil jsem prkýnko ozdobit vypalovanými motivy, ale na to ta borovice vhodná moc není. Má totiž velmi velký rozdíl mezi tvrdostí letních a zimních letokruhů a to je na vypalování strašně znát. Obrázky jsou potom takové prouhaté a nevýrazné. No posuďte sami.


No a to je všechno. Chybama se člověk učí. Nakonec jsem sice vyrobil to, co jsem si vzal do hlavy, ale není to úplně podle mých představ. Tak se snad příště zadaří víc na jiném projektu.


POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.

Systém bodování je následující  . . .  článek je perfektní ,  článek je kravina
Formulář na komentáře a na diskusi, nápady  či kritiku je ještě níž pod bodováním.

Jestli tě zajímají články na stejné téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za “lístečky”. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

4.3 4 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře