Kost, zuby a …
Asi před dvěma lety jsem na potulce lesem našel kus kosti. Podle mě je to hovězí stehenní. Vůbec nechápu, kde se tam vzala, jestli ji někdo na kraji vyhodil s odpadky a zvěř si ji někam odtáhla nebo jestli to byla návnada …
Ležela tam už pěkně dlouho, protože byla už celá šedivá a veškerá stravitelná hmota byla pryč.
Netušil jsem tehdy, na co ji použiju, ale tušil jsem, že její čas určitě přijde. No a ten čas nastal právě teď. Dostal jsem nápad, že z kosti zkusím vyrobit něco jako zuby šelmy nebo krokodýla nebo tak něco.
Jak jsem se s tím tedy popral:
POUŽITÝ MATERIÁL
-
- jen ta kost
NÁŘADÍ
-
- tužka
- svěrák
- pilka na železo
- stará sekera
- pásová bruska
- šmirgl 400 grit
- vrtačka, hadrový kotouč a bílá leštící pasta
- tavná pistole
POSTUP VÝROBY
Na kosti jsem tužkou udělal svislé jakž takž rovnoběžné čáry po celém obvodu. Upnul jsem ji do svěráku a směrem k pomyslné ose nařezal na proužky.
Z proužků jsem odsekal sekerou tu houbovitou vnitřní část a tak zjistil, že z těch kousků snad i něco dokážu vyrobit, protože kost není celá rozpraskaná a že půjde dokonce použít všech třináct kousků.
Na pásové brusce jsem vždy na jedné straně proužek sbrousil do špičky. Snažil jsem se být co nejvíc kreativní, aby zuby nebyly všechny stejné.
Vybral jsem si jeden zub, který jsem chtěl mít nejdelší. Na něm naměřil pět centimetrů a udělal tužkou značku. Potom jsem vždy do páru vybral další vhodné zuby, ty jsem označil o půl centimetru kratší, a tak dál, až jsem se dostal na dva centimetry u posledního páru.
Všechny zuby jsem pilkou zkrátil a zabrousil jejich dásňové konce opět podle fantazie.
Následoval vizuální test, jak budou vypadat. Vypadaly blbě, byly moc obrovské. A taky se mi nelíbil počet třináct. Takže jsem ten nejdelší a ten vlevo od něj vyřadil na jiné možné budoucí použití.
Všechny ostatní jsem ještě trochu zúžil. Pak už jsem byl s tvarem spokojený. Následoval další test. Paráda. Takže teď už jen doladit povrch. Vzal jsem do ruky čtyřstovku šmirgl a brousil a brousil, až jsem se všech stop po předchozím broušení hrubým šmirglem na pásovce zbavil. Taky jsem dbal na to, aby nikde nezůstala žádná ostrá hrana a ani špička – to přeci reálné zuby nemají.
Když jsem měl obroušeno načisto, vrátil jsem se ke svěráku, upnul do něj vrtačku a do ní dal hadrový leštící kotouč. Na kotouč jsem nanesl bílou brusnou pastu a leštil a leštil, až jsem všechny zuby po celém jejich povrchu vyleštil.
Tuhle část jsem nefotil.
Nakonec jsem musel vymyslet, jak zuby přidělat. „Přidělat KAM?„, říkáte si. No trochu jsem vás chtěl napínat až do konce. Nedočkavci už nakoukli na konec článku, tak vědí kam, ale pro ně už to teď nebude ono, že?
Chtěl jsem zuby přidělat na klobouk. Ano na klobouk a to konkrétně po obvodu od největšího vpředu po nejmenší pár vzadu. Na švu spojujícím střechu a krempu klobouku mám ozdobný pásek. Ten pásek se skládá z pruhu kůže a na něm je trochu užší copánek z kůže.
Dám tedy zuby mezi copánek a pruh. Jak ale zajistím, aby zuby nevypadly? Použiju tavnou pistoli, stejně jako ji použil výrobce k přilepení jak copánku k pruhu, tak pruhu ke střeše a krempě. No, tak se to dneska prostě dělá a kupodivu to funguje. Plast z tavné pistole je vidět jen shora a odtamtud na mě moc lidí nekouká, tak jsem spokojený.
Na závěr nesmí chybět fotka celého klobouku, to byste mi neodpustili, že? Jsem se svým výtvorem celkem spokojený. Sice v tom klobouku vypadám stejně blbě jako s káněčím pírkem, ale vnitřní pocit mám lepší a to je pro mě to nejdůležitější.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.