Moje jeskyně
– kapitola první –
Tak a je to tady. Konečně jsem se rozhoupal ke stavbě mého království, mé jeskyně, mé dílny. Proč jeskyně? O tom se dočtete TADY.
Nejdřív je ale potřeba prostor uklidit, potom vše zaměřit, objednat materiál a pak teprve začít stavět. No ale to předbíhám. Však se postupně vše dočtete.
Časový harmonogram jsem nejdřív uvádět vůbec nechtěl, protože mě čas stavby nijak moc nezajímal, netrápil a hlavně byl a bude ovlivněn počasím, mou aktuální fyzičkou, dobou dodání materiálu od objednání a taky tím, jak moc se mi momentálně chce něco dělat. Ale nakonec jsem pod fotky přidal i datum jejich pořízení. Ale to jen tak, spíš pro mou osobní archivaci, až se na to budu za pár let dívat.
Tenhle příběh bude hodně dlouhý a proto je rozdělený na jednotlivé kapitoly. Zatím není ukončený, protože se moje jeskyně stále vyvíjí a je na ní co dělat, takže další a další kapitoly budou přibývat časem.
SOUPIS MATERIÁLU
Všechno samozřejmě začíná plánováním a soupisem materiálu. Spoustu večerů jsem strávil špekulováním nad tím, co všechno budu potřebovat. A to nejen materiál, ale i nářadí. Můj původní soupis se liší od toho finálního, protože mezi plánováním a nákupem uběhla určitá doba a některé věci prostě už neměli, hlavně, co se týká trámů. Takže jsem musel improvizovat.
Je to ale jen soupis materiálu. Protože nářadí mi zůstane i na další projekty a k jinému použití. Na fotkách se ale to nářadí objeví a v komentářích o něm napíšu.
ÚKLID PLACU
Tak do tohohle kouta chci nacpat dílnu a garážové stání pro dvě auta – no asi bude pro jedno auto a pingpongový stůl, co mám od dětství. No a taky tu chci mít plac pro uskladnění velké cirkulárky a vleku tak, aby nebyly vidět.
Uf, mám to za sebou. Nakonec jsem odtahal autem, odvozil na kolečku a odnosil pořádnou kupu materiálu. No, posuďte sami. Přestěhoval jsem:
-
- 2 vleky (dva kubíky) bordelu ze zahrady
- 3 vleky větví thují (asi čtyři kubíky) ostříhaných kolem celé zahrady
- 2 vleky starých palet (asi třicet palet – s tím mi pomohl syn – byl to původně jeho bunkr)
- 120 až 140 koleček uskladněné hlíny na hromadě (nepočítal jsem je přesně)
- 3 kubíky trámů a prken, co už pár let čekají na nějaké budoucí použití, snad se dočkají – mám v plánu dělat nové dřevníky (s tím jejich přenošením mi taky pomohl syn)
- velkou cirkulárku s kolíbkou na palivové dříví – tzv. HOPku – tu jsem před pár lety dostal od našich
- kamna – Petry, které jsem taky dostal od našich – budou mi snad v budoucnu v dílně dělat teplíčko
Po tom všem jsem poprvé plac uhrabal a kochal se, jak to je tady teď hezký místo a že mi to kazí jen sousedovy palety. Ale slíbil, že je brzy zlikviduje, tak jsem zvědavej.
PRVNÍ ZAMĚŘENÍ, HLOUBENÍ DĚR
Po strašně dlouhé době jsem vytáhl své patnáctileté dvacetimetrové pásmo. Taky jsem ke kolíkování vyndal ze své zálesácké výbavy nové KOLÍKY. Jedna rada pro zálesáky – když budete tyhle kolíky zatloukat do kamenité země a pak je vytahovat a čistit od hlíny, dávejte pozor. Na kolíku mohou od kamenů vzniknout hodně ostré otřepy, které vám rozříznou prst jako nic. Já jsem z toho vyvázl naštěstí jen se škrábancem.
Celou dobu jsem doufal, že tuhle svou krásnou břízu ušetřím, že se mezi ní a plot se svojí dílnou prostě vejdu. No, vešel bych se, ale to bych byl nalepený až na plotě a já mezi dílnou a plotem chci ještě parkovat vlek.
Takže bříza prostě musela dolů. Nechtěl jsem ji kácet motorovkou jednak proto, že byla neděle a já nechtěl dělat rámus a druhak proto, že by mi zbyl pařez a já ji chtěl odstranit tak, aby nebylo poznat, že tam někdy stála.
Takže jsem bobroval svou Fiskarskou až pod úroveň trávníku a odklopené drny zase dal zpátky, takže opravdu není nic poznat.
Když byl plac volný, začal jsem vyznačovat obrysy patek. Udělal jsem si rámeček 40×40, dal ho vždycky kolem kolíku a zhruba do hloubky pěti centimetrů vyhrabal čtvercovou díru. Pak u dalšího kolíku a takhle postupně všechny.
Když jsem měl vše označené, začal jsem opravdu kopat díry. Šlo to kupodivu snadno i jen rýčem. Sem tam jsem si pomohl krumpáčem, ale jen zpočátku. Je to hlavně proto, že je u nás hodně hluboká a čistá hlína. Zhruba po sedmdesáti centimetrech jsem se dostal na písek. V tom okamžiku jsem vždycky skončil.
Ano, vím, že by měly patky končit v nezámrzné hloubce, což je zhruba o deset centimetrů víc. Počítám s tím. Ale terén je nerovný a někde bych kopal zbytečně. Takže pro tuto chvíli mi těch sedmdesát stačí.
Zdravím z poslední vykopané díry. Tahle je jedna ze dvou širších, takže jsem tam se skrčenýma nohama a vypadá jak metrová nebo já jako liliput.
VÝROBA BEDNĚNÍ, DOLADĚNÍ HLOUBKY DĚR
Ona se dílna blbě staví bez dílny, takže můj provizorní ponk je plastový box neboli vyvýšený záhon čekající na osetí či osazení něčím, co bude k jídlu. Já tam zatím cpu mým letitým maflem spoustu pilin z částečně nahnilých a částečně nabobtnalých desek lamina.
Ty desky jsem kdysi dostal od tchána, že by se mi jednou možná mohly hodit na nějaké skříňky. Ale nelíbily se mi, tak jsem je jen ledabyle uskladnil v boudě, kam zatékalo.
No, ale jak jsem byl rád, že jsem je našel alespoň v takovémhle stavu. Snad mi to dá na všechny patky. Potřebuju jich osm, tedy patek, takže desek osm krát čtyři.
Uf, dalo to, ale s odřenýma ušima. Musel jsem dvě desky vyhodit, protože se doslova rozpadaly v ruce. Takže teď mám šestnáct desek 800x300mm a šestnáct desek 800x360mm. Patky chci čtvercové a většinou mají tloušťku okolo tří centimetrů, tak jsem snad počítal správně.
No a délka desek, tedy hloubka patek bude těch doporučovaných osmdesát čísel do nezámrzné hloubky.
Než dorazí syn, aby mi pomohl s bedněním pro patky, zaměřím si správnou hloubku a prohloubím díry na doporučených osmdesát centimetrů, takže někde budu muset hrabat ještě dvacet čísel, někde jen deset, ale většinou patnáct. Je to už v podstatě čistý písek, takže to jde v pohodě.
K zaměření jsem vytáhl svého dalšího patnáctiletého pomocníka a to laserovou vodováhu. Nepamatuju se, že bych tam někdy měnil baterii, ale po zapnutí laser normálně svítí. Nevýhoda je, že za denního světla není moc vidět a na vzdálenosti deseti metrů má laserový červený bod už průměr zhruba centimetr. Na ty díry to ale stačí.
Syn dorazil, jdeme dělat kastlíky. Přizval jsem dva nové pomocníky – kompresor a hřebíkovačku. Snad oba splní má očekávání.
Hřebíkovačka funguje skvěle. Syna to baví, takže nám jde práce rychle od ruky. Já připravuju a přidržuju desky a syn jen střílí.
Za chvíli máme všech osm bednění hotových. Na fotce to vypadá, že je každé jiné, ale to je jen terénem a zkreslením foťáku mobilu. Opravdu mají všechny výšku osmdesát a délku stran stran třicet šest centimetrů.
Na prostřední dvě patky jsem použil ztracené bednění, co schraňuju od stavby domu, tedy patnáct let – to to letí …
Ještě, že jsem si to tak vymyslel, protože už nemám žádné lamino na rozřezání. Všechny šalunky neboli bednění jsem usadil do děr a mezi nimi vykopal rýhy. To proto, abych se s normální dvoumetrovou vodováhou dostal na úroveň jejich vršků. Teď jsou totiž utopené. Ale až odstraním drny a srovnám terén, budou patky lehce nad ním. Mimochodem, té mé vodováze je taky patnáct. Zjišťuju, co věcí jsem si díky stavbě domu tenkrát pořídil a jsem tomu moc rád.
Bednění jsem podsypával a podhraboval tak dlouho, až jsem byl spokojený. Tohle je výsledek, když jsem obešel od první patky přes všechny k poslední a zase k první. Bomba. Patky tedy nepotřebuju tak přesně stejně vysoko, ale je dobré mít přesný začátek, od kterého se můžu odpíchnout.
ZAROVNÁNÍ TERÉNU A BETONOVÁNÍ PATEK
Během nocí pořád mrzne, takže nemůžu (nechci) betonovat. Ale, abych jen nezahálel čekáním na vyšší teploty, rozhodl jsem se zarovnat ten mírně zvlněný terén pod boudou.
Myslel jsem, že to bude jen troška, ale nakonec jsem odvezl půl vleku drnů, 30 koleček hlíny z výkopů a „pouze“ přesunul 20 koleček podkladního materiálu z kopečku do dolíku přímo na místě stavby.
Terén je teď krásně rovný a zhruba dva centimetry pod horní hranou bednění. Po urovnání jsem ještě musel všechno zalít . . . dvanáctkou Krakonošem.
Drny jsem odvezl do kontejneru u kostela, ale hlínu jsem využil jinak. Už loni jsem začal tvořit podél sousedova plotu břeh a teď nastala chvíle z něj něco vytvarovat. Bude to dvacet metrů dlouhá a metr vysoká skalka. Zatím vypadá jen jako kopeček bez trávy, ale doufám, že se promění v něco hezkého.
Prochodil jsem zahradu křížem krážem a posbíral všechny jinak nevyužité kameny, co jsem našel. Tyhle kameny mi ušetří nějaký ten beton v patkách.
U souseda ve stavebninách jsem koupil cement a písek. Míchačku mám svou, kupodivu po deseti letech nepoužívání funguje, jen jsem musel rozdělat plastový kryt ozubeného věnce a vyndat zapadlý kamínek, který tam rachtal. Můžu se směle pustit do míchání betonu.
Vojta roznáší k jednotlivým dírám pro patky kameny tak, aby jich bylo všude zhruba stejně.
Protože dost nepříjemně foukalo a bralo mi to skoro cement z lopaty, vyrobil jsem větrolam ze staré síťoviny a karisítí. Už je klid.
První část patek je hotová. Šest jsem jich vybetonoval v neděli, naštěstí mi došel cement, protože mi i docházely síly. No a v neděli cement u souseda nekoupím, tak můžu do zítřka relaxovat.
Zbylé čtyři jsem dodělal v pondělí v dešti. Všech deset jsem potom přikryl deskami kvůli dalším hlášeným mrazům – tady jich je vidět těch prvních šest patek, co budou pod dílnou …
… a tady zbylé čtyři pod stáním. Dvě patky úplně vlevo vpředu a vzadu budou společné pro dílnu i stání.
Nejen, že mrzlo, ale v noci napadl dokonce i sníh. A to je půlka dubna.
