DovednostiFámy

FÁMY – VI. díl


V sérii článků FÁMY bych chtěl napsat o některých fámách, smyšlenkách, zastaralých informacích, teoriích, …, se kterými jsem se setkal a jaký mám na ně názor já nebo, jaká je moje osobní zkušenost.

V některých článcích zřejmě nebude jen jediný okruh témat. Protože si myslím, že by tyto články byly příliš krátké. To je právě tenhle případ a, jak jsem již avizoval v pátém dílu, dnešní téma bude tedy GORETEX a SVÍTILNA.

Články budou vycházet dost nepravidelně, podle toho, jak na nějaké nové fámy narazím a seskupím je do témat. Taky je možné, že se některá témata budou opakovat, protože narazím na novou fámu o již popsaném tématu.

Tak jdeme na první téma:


GORETEX

Detail Gore-Texové membrány na elektronovém mikroskopu

Co je to vlastně ten Goretex? Správně je označení Gore-Tex. Američan Robert W. Gore objevil možnost výroby fluoropolymerové (teflonové) tkaniny už v roce v roce 1969. Gore-Tex je teflonová membrána, která má okolo 1,4 miliardy pórů (mikrodírek) na centimetr čtvereční, nejnovější mají i více pórů. Tyto póry jsou přibližně 20 000 krát menší než kapka vody (to, že ta kapka neprojde skrz, souvisí s jejím povrchovým napětím), ale zároveň jsou póry asi 700 krát větší než molekula páry, která tak může snadno projít skrz. Samotný teflon je náchylný na poškození, proto je teflonová membrána nalaminovaná (neoddělitelně naplácnutá) mezi jiné syntetické textilie, nejčastěji se používá nylon nebo polyester.


JE VŠEMOCNÝ

Dobře fungující impregnace.

Hodně lidí si to myslí a hodně lidí kvůli tomu kupuje drahé oblečení a obuv. V čem vidí lidi všemocnost Gore-Texu? V tom, že je ochrání před deštěm a zároveň se pod ním člověk nikdy nezapaří. S tím prvním bych souhlasil, Gore-Tex prostě nepromokne, to funguje naprosto skvěle. V čem ale vidím největší slabinu této skvělé technologie je to, že skrz membránu nemá šanci se dostat vlhkost těla (pára) tak rychle, jak by bylo potřeba.

Pokud stojíte v klidu nebo pohodově jdete po rovině a bez zátěže, produkujete málo vlhkosti a tu Gore-Tex stíhá propustit ven, tedy funguje. Pokud ale námaha stoupne, začnete se více potit, tak sebelepší membrána prostě nestihne odvětrat všechno a vy se zapaříte skoro jako v igelitové pláštěnce či pogumovaném ponču. Je to samozřejmě lepší, ale i tak jste dost mokří od vlhkosti vlastního těla.

Nejhorší situace, podle mě, nastává, když prší a na Gore-Texové membráně je nalaminovaná syntetická vrstva, která nemá vodoodpudivou ochranu. Proč? Představte si, co ta vrchní vrstva udělá – nasákne vodou z deště a stane se pro vodní páru vytvořenou vaším tělem absolutně nepropustná. Membrána by sice vlhkost ráda prolustila, ale nemá kam. Stojí před ní parotěsná vodní zeď. Proto je dobré vrchní syntetické materiály nějakým doporučeným sprejem impregnovat proti navlhání. Prostě zajistit, aby kapičky dešťové vody po povrchu klouzaly dolů a nezůstávaly ve tkanině.

VLASTNÍ ZKUŠENOST


JE TAKŘKA NESMRTELNÝ

Kamarádova totálně promočená špička od orosené trávy.

Jelikož je teflon zalisovaný mezi vrstvami látky, nemůže se mu přeci nic stát, ne? Může a stane a kupodivu dost brzo. Z hlediska propustnosti par od těla se jeho vlastnosti v podstatě nemění. Dokonce se možná i zlepšují. „To jako fakt? Ty už nehul“, říkáte mi při čtení těchto slov. Ale je to tak. V namáhaných místech oblečení či obuvi, tedy v místech, kde se látka dost často ohýbá, dojde k přelámání teflonové vrstvy. No a pokud je v některém místě vrstva přelámaná, tudíž tam není, nebrání nijak odvodu par.

No a právě to přelámání je hlavním kamenem úrazu druhé funkce Gore-Texu a tou je voděodolnost. Pokud je membrána prasklá, může a také touto prasklinou protéká či sákne dešťová voda. Tudíž teď máme na sobě děravou pláštěnku, kterou nejde nijak elegantně opravit. Maximálně alespoň částečně spoléhat na již dříve zmíněnou impregnaci.

No a co to znamená „brzo“? To je relativní, ale bunda mi při nošení několikrát týdně začala protékat po třech letech, boty při každodenním používání začaly protékat těsně po záruce. No ono by mi to stejně nepomohlo, kdybych to zjistil ještě dřív, záruka se podle mě na tohle nevztahuje a je to přisuzováno běžnému opotřebení. pokud víte, že je to jinak, dejte mi prosím vědět.

VLASTNÍ ZKUŠENOST

Druhým tématem je:


SVÍTILNA

VÝKONNÁ SVÍTILNA JE DŮLEŽITÁ

Při maximální palbě je u téhle čelovky k dispozici 12 000 lumíků.

Hned v úvodu chci napsat, že tohle je web o zálesáctví, nikoli o nočním běhání, speleologii, potápění nebo o cyklistice. Aby bylo jasno, z jakého pohledu se na fámy třeba kolem svítilen koukám.

Při chůzi v lese nebo cestou do lesa v noci určitě nechcete, aby o vás věděla půlka vesnice jen proto, že záříte jak mimozemská kosmická loď, takže se budete určitě snažit svítit na minimální výkon své svítilny.

Já při cestě do lesa s oblibou používám červené světlo své čelovky – DVA LUMENY. Jde mi hlavně o to, aby si mě myslivec nespletl v puškohledu s lovnou zvěří. Oči si brzo přivyknou tmě a v podstatě vidím vše, co potřebuju. Neklopýtám přes kameny a pařezy, nevyhýbám se větvím, jdu po cestě nebo po louce. V lese přepínám na nejmenší výkon bílého světla – PĚT LUMENŮ, to mi bohatě stačí na to, abych se vyhnul větvím v úrovni hlavy a nástrahám na zemi.

Při běžné činnosti v táboře mi z velké části bohatě stačí světlo ohně a LAMPIČKY nebo petrolejky. Pokud potřebuju víc světla, opět zapínám čelovku na nejnižší výkon.

Pouze na vyřezávání si občas zesílím světlo čelovky – STO LUMENŮ a to jen, abych viděl na detaily. Na hrubé opracování a základní vyřezání tvaru mi opravdu postačí lampička nebo čelovka na nejnižší výkon.

Také na focení činnosti, jídla nebo výtvorů zesílím světlo čelovky, ale to do tématiky zálesáctví v podstatě nepatří. To jen tak na okraj pro upřesnění, kdy na co a jak používám svítilnu, v mém případě čelovku.

Maximální výkon – TŘI STA LUMENŮ jsem použil kdysi a jen párkrát, když jsem v přístřešku začínal spát a dost často mě tam vystrašili divočáci. Prostě jsem jim chtěl dát najevo, že jsem tam taky a posvítil jim do očí. Tenkrát se mi totiž několikrát přihodilo, že do hrobového ticha noci přijížděl ke mně lesem tank a pod ním praskaly klacky a větve a nakonec žuchl do potoka, ve kterém s občasným zavrčením motoru rejdil a mlaskal. Dneska už vím, co, který zvuk znamená a neřeším to, jen vyhodnotím, jestli je to rodinka nebo samotný kňour. 

VLASTNÍ ZKUŠENOST


Tak to jsou moje zkušenosti s Gore-Texem a svítilnou. Příště v seriálu FÁMY přijde na přetřes BATOH a věci kolem něj.


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 4 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře