Výroba pouzdra nože jenom tím nožem

Bošek 3. 7. 202022. 1. 2024 0 komentářů dřevo, kůže, návod, vlastní výroba

Na svém hlavním řezbářském noži MORA 120 mám plastové pouzdro, které je zaprvé zbytečně dlouhé, za druhé není úplně stylové a zatřetí z něj ten nůž vyklouzává, pokud ho pevně nezarazím. A i tak radši používám převlečenou gumičku jako pojistku.

Rozhodl jsem si tedy vyrobit pouzdro nové. A abych to neměl tak jednoduché, řekl jsem si, že nepoužiju jiný nástroj než právě ten nůž, pro který chci pouzdro dělat. Pouzdro chci mít co nejjednodušší a chci ho ze dřeva a kůže.

Mým dalším cílem je, jako obvykle, využít věci, co mám doma. Tudíž chci zpracovat dostupné zbytky materiálů, které mi bylo v minulosti líto vyhodit. Takže teď můžu pouzdro vyrobit v podstatě zadarmo.

POUŽITÉ MATERIÁLY:

- odřezek z borové „elkové“ lišty
- bývalá omotávka na sekeru, kterou jsem vyrobil, ale nakonec sundal a udělal jinou. Píšu o tom TADY.
- zbytek 3mm hověziny
- chemoprén
- jako podpůrné věci: papír, tužka, fix

POSTUP VÝROBY:

PRVNÍ DEN

Nejdřív jsem z „elka“ odřízl jeho kratší stranu. Potřeboval jsem jen rovné prkýnko, tedy tu delší stranu. Odříznutí nemusí být nijak krásné a dokonalé, jen nesmí nikde na tloušťku přečuhovat – to by mi následně překáželo.

Prkýnko jsem potřeboval příčně rozpůlit. Takže jsem udělal zhruba v půlce z obou stran zářez do „V“ a ten postupně prohluboval.

*Zrovna moc kolmé to není, ale to během prohlubování spravím.*

Když jsem se zářezy téměř prořezal k sobě, prkýnko jsem zlomil a následně trochu začistil.

*Lámal jsem v zářezu opatrně na obě strany, ale i tak je to trochu chlupaté.*

To, že na čelních stranách zůstaly šikmé plochy, mi ani moc nevadilo, stejně potřebuju náběh pro lepší zasunování nože. Jen čela těch začištěných řezů musí být relativně rovné, aby se od nich dalo při další výrobě vycházet a odměřovat.

*Tak nějak jsem ty řezy začistil. Pravda, je to trochu odfláknuté.*

Potom jsem na tu silnější hovězinu obkreslil tvar čepele nože a následně ho vyřízl. Není to úplně ideální, párkrát jsem zařízl vedle, musím se při práci s kůží ještě hodně učit. Proto si taky vymýšlím takovéhle drobnější práce, kdy mě to nestojí ani korunu a můžu případně začít znovu, aniž by mě to nějak zvlášť mrzelo.

*Čára tužkou není moc vidět, mohl jsem to udělat fixem, ale nechtěl jsem si čmárat po čepeli.*

Nicméně se jakž takž zadařilo, nepovedené řezy nebudou ve finále vidět. Čepel sedí v kůži celkem obstojně.

*Sice to vypadá, že je nůž na kůži, ale je uvnitř ve výřezu.*

Na vnitřní strany prkýnek jsem čepel taky obkreslil. Udělal jsem i čárky na čelech, abych to pak celé hezky sesadil.

*Hlavně nezapomenout obkreslit čepel zrcadlově.*

Rubovou stranu kůže (tu chlupatou) jsem napatlal chemoprénem a to samé udělal s jednou stranou prkýnka. Nechal jsem lepidlo asi deset minut zavadnout a ve chvíli, kdy už žádná část napatlaných ploch na prst nelepila, jsem obě plochy pevně stisknul k sobě. Chvíli jsem ještě vší silou prstů na sebe prkýnko a kůži namačkával, aby se obě lepené plochy dokonale spojily.

*Prkýnko je napatlané jen z vnější strany čáry. Kalhoty z kůže jsou z této strany natřené lepidlem celé.*

Hladkou stranu kůže jsem čepelí trochu oškrábal a tím se zbavil případné mastnoty a narušil i její hladký povrch, aby se do ní lepidlo lépe vpilo. Napatlal jsem i druhé prkýnko a následně postupoval stejně jako v prvním případě.

Pak jsem vyzkoušel, jestli čepel ve výřezu sedí. A sedí, paráda. S výrobou pouzdra jsem začal až večer. Teď bylo už dost hodil a taky jsem chtěl mít jistotu, že lepidlo dokonale zaschne, takže jsem pouzdro nechal do druhého večera odpočívat.

*Myslím, že jsem to slícoval celkem obstojně.*

Teď bylo už dost hodil a taky jsem chtěl mít jistotu, že lepidlo dokonale zaschne. Takže jsem nůž vyndal a pouzdro nechal do druhého večera odpočívat.

*Z téhle strany to nevypadá bůhvíjak, ale to nebude vidět a okraje pak stejně odřežu.*

DRUHÝ DEN

Jelikož jsem začínal opět pozdě večer, nedoufal jsem, že pouzdro ještě ten den dokončím. Lepidlo krásně zaschlo a já si na vrchní prkýnko opět obkreslil tvar čepele. Potom jsem na každou stranu ještě zhruba tři až čtyři milimetry přidal. Chtěl jsem totiž to pouzdro vyrobit co nejsubtilnější. Nepotřebuju u něj nějakou extra velkou odolnost, spíš mi jde o jeho lehkost a malé rozměry.

Tuhle fázi jsem nějak zapomněl vyfotit, snad si to dokážete představit … 🙂

Nožem jsem ořezával tvar tak dlouho, až jsem byl spokojený. Jelikož je ta Mora opravdu neskutečně řezivá, šlo to vcelku snadno. Musel jsem ale dávat pozor, abych řezal pouze ve směru ke špičce pouzdra, i když mě to u horní strany pouzdra svádělo si ho v ruce otočit a řezat na druhou stranu. Proč ta opatrnost? Borovice se snadno vyštípne a, kdyby praskla, kde já nechci, zničil bych si veškerou svou dosavadní práci.

Při ořezávání mě pobavily a svou dvoubarevností zaujaly hoblinky, které jsem vytvářel. Světlá borovice po krajích a tmavá hovězina uprostřed. Musel jsem je dát na hromádku a vyfotit je. No není to nádhera?

Když jsem byl s tvarem spokojený, nastala fáze zakulacování. Opět jsem postupoval směrem ke špičce. Pouzdro jsem nechtěl dokonale hladké, spíš takové lehce humpolácké. Časem během používání jistě ještě hrany řezů ztmavnou víc než zbytek a bude to ještě hezčí.

*Dřevěný futrál bych mohl udělat ještě užší, ale takhle aspoň ve finále krásně naváže na ručku.*

*I z téhle strany je to celkem slušně souměrné. Líbí se mi to.*

To to uteklo, zase musím končit a jít spát. Takže uklidím a pro dnešek mám padla. Už se ale těším na zítřek, jak se budu prát s hovězinou na vršku. Jakousi představu mám, ale uvidím, jestli to dopadne tak, jak jsem si naplánoval.

TŘETÍ DEN

Doufám, že dneska to pouzdro konečně dodělám. Práce už není moc, jen napasovat kožený rukáv. Uřízl jsem si proužek papíru a na něj nakreslil okraje budoucí kůže a na jedné straně o přesah pro budoucí spoj.

Kůži mám v plánu udělat vysokou tak, aby na dřevěné části pouzdra zabírala asi centimetr a na ručce sahala až do jejího nejširšího místa.

*Aby byly hrany kůže kolmé k ručce i k dřevěné části pouzdra, musím je na papír nakreslit šikmo, je to totiž kužel a ne válec.*

Na papír jsem si označil i rysky kvůli budoucímu umístění. A je vidět, že jedna strana je přesně do protilehlé strany a druhá strana má několikamilimetrový přesah.

*Po rozbalení proužku papíru se ze šikmých čar staly části kružnic.*

Tvar jsem z papíru vyřízl a obkreslil na kůži. Původně jsem chtěl opět překreslovat tužkou, ale ta je strašně špatně vidět. Takže jsem si došel pro fix.

*Sice to vypadá, že je kůže delší, ale obrys je úplně stejní jako na papíru, to jen zkresluje úhel pohledu.*

Kůži jsem potom vyzkoušel na noži z pouzdrem a zdálo se mi to zbytečně vysoké a humpolácké. Papír holt neumí přesně vystihnout finální vzhled. Takže jsem výšku snížil o více než centimetr. Je to o hodně hezčí.

*Tak teď to opravdu vypadá, jako dva naprosto odlišné kousky, než jsem původně zamýšlel. Tomu se říká vývoj za pochodu.*

Na dřevěné části jsem si naznačil zhruba ten centimetr budoucího spoje. Na kůži jsem seřízl obě strany budoucího přesahu do ztracena. Na dřevě jsem lepidlem napatlal ten centimetr kolem dokola a na kůži taky celou stranu až na levý vnější přesah.

*Na fotce no není moc dobře vidět, ale vlevo na seříznutí kůže není žádné lepidlo.*

Kůži se zavadlým lepidlem opatrně a co nejpřesněji položil na rysku na dřevě. Potom jsem spoj co nejdůkladněji pomačkal prsty.

Potom jsem lepidlem namazal protilehlé části spoje, nechal zavadnout. Do pouzdra jsem zastrčil nůž a spoje opět pevným stiskem prstů pomačkal.

*Spoj nevyšel úplně podle mých představ, ale opravovat se mi to fakt nechtělo. Hlavně, že drží.*

Tak hotovo. Tady ještě není pouzdro naimpregnované a venku trochu prší, takže se mi kůže trochu namočila a je flekatá.

Ručku musím ještě trochu přebrousit od zapatlání špinavou rukou při dřívějším vyřezávání u ohně a musím ji taky ještě napustit pastou, aby to bylo dokonalé.

*Takhle dvojka se mi začíná čím dál tím víc líbit. Už se těším, až s ní zase něco vyřežu.*

*Vyšlo to hezky, dřevěná část pouzdra je stejně dlouhá jako dřevěná.*

Pro porovnání jsem vyfotil původní a nové pouzdro. to nové není tak útlé, ale je na délku téměř třetinové. A co je hlavní, nůž v něm drží, i když s ním klepu po vzoru Martina Žáti nebo Milana Matějky 🙂 .

*Pouzdro už je napuštěné pastou ze včelího vosku a lněného oleje, proto trošku ztmavlo a borovice zežloutla.*

Na začátku jsem měl nějakou vizi, ta se jakž takž naplnila. I když je to ve finále trošku jinak, mám z výsledku radost. Se dřevem už, myslím, nějakou zkušenost mám, ale kůže mě pěkně potrápila a vyškolila. Uvidím, jak čistě jen lepený spoj vydrží dlouho. Nijak extrémně namáhaný nebude, takže by to mohl v pohodě zvládat.

Chybami se člověk učí, já jich pár udělal, i když snad nejsou moc vidět. Určitě si dám do budoucna další výzvy. Však už mi něco vrtá v hlavě a doufám, že každým dalším výrobkem to bude lepší a lepší.

Takže výzva i pro ostatní: Nebojte se pustit do něčeho, i když jste to před tím nikdy nedělali. Nenechte se prvními nezdary odradit. Berte to jako školu a hru, příště se to povede na výbornou.

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

4.8 6 hodn.

Přidej své body