Novinky v mé výbavě – II. část

Novinky v mé výbavě – II. část


Druhý díl, který jsem slíbil, že bude po týdnu, je tady. Pokud jste ještě nečetli první díl, klikněte SEM. Ale zpátky ke druhé části povídání o výbavě. Jsou tu věci, které už jsem měl, ale nevyhovovaly mi úplně, tak jsem je zkusil vylepšit nebo nahradit.

Ale hned v úvodu půjde o zcela něco jiného – je to nečekaný dárek od jednoho kamaráda, který mi ho dal jen tak.


DAROVANÁ VĚC


MULTITOOL

Dlouhou dobu jsem přemýšlel nad koupí multitoolu, ale stále jsem si říkal, že je to kravina. Přeci nebudu kupovat a pak s sebou tahat do lesa něco, co tam vlastně nepotřebuju. No, ale náhoda tomu chtěla a bavil jsem se takhle jednou s kamarádem a on povídá, že má jeden doma a jestli ho nechci, že ho nevyužívá. Řekl jsem mu, že si ho půjčím a zkusím najít využití a kdyžtak mu ho vrátím, aby ho dal někomu, kdo ho využije líp.

Využití jsem kupodivu našel brzo – na moji titanovou pánev. Vždycky jsem si na ni dělal držák z klacku, teď jsem klacek zkusil nahradit kleštěmi multitoolu – paráda. Hlavně mám teď jistotu úchopu, z klacku by pánev totiž mohla třeba při míchání vajíček vyklouznout a to by byla věčná škoda.

Už jsem multitool použil párkrát při úpravě háčků na závěsném řetízkuZebře či k sundání jejího rozpáleného víčka. Takže si napevno zajistil místo v mé výbavě.


ÚPRAVA (snad i vylepšení) PŮVODNÍCH VĚCÍ


SKLO NA DŘEVĚNÉM “BROUSKU”

U původního konceptu, jsem měl šmirglpapír držený na prkýnku jen gumičkami z duše jízdního kola. Problém byl však v tom, že se papír postupně při broušení trošičku uvolňoval ze sevření gumiček a dělal pod čepelí broušeného nože vlnku. Ta se postupně zvětšovala a musel jsem přestat brousit a šmirgl znovu napnout.

V jednom videu na YT jsem viděl, jak někdo brousí na skle. Ano, na sklo si dá šmirgl a brousí. Výhoda je, že sklo je absolutně rovné a tvrdé, takže ubírá ve všech místech stejně a nikde se časem nepromačká. U tvrdšího dřeva, co mám já, by se to asi taky nestalo, ale sklo je jistota.

Doma jsem měl kousek asi dvoumilimetrového skla. Tak jsem jeho povrch narušil řezákem a přes hranu ulomil na potřebnou velikost. Na dřevo jsem sklo přilepil oboustrankou a šmirglpapír na něj taky nalepil oboustrankou. Nebrousím tak často, aby mi ta výměna šmirglu včetně vrchní oboustranky vadila, takže jsem spokojený.

Další výhoda je ta, že teď můžu využívat celou plochu jak brusné tak obtahovací strany.


KNOT A JEHO DRŽÁK K LAMPIČCE

Knot jsem původně měl z provázku, jak je vidět tady (teda ne na té úvodní fotce, ale dál v článku). Měl však jednu celkem podstatnou nevýhodu, hořel dost malým plamenem, takže vydával malé světlo. Hodně brzo, snad už při druhém použití, jsem ho nahradil opravdovým bavlněným knotem z nějaké nepoužívané aromalampy, co dostala manželka. Od té doby lampička svítí opravdu skvěle, pro běžnou činnost v přístřešku už ani nepoužívám čelovku.

Jako držák knotu jsem podle originálního návrhu použil při výrobě pružinu z propisovačky. Oni tam tedy měli stočený drátek. Zjistil jsem však, že po několika hodinách hoření knot přeci jen trochu ubývá a plamen se blíží ke korkovému plováku a ten časem začne hořet.

Abych tomu zabránil, potřeboval jsem kovovou, ale lehkou trubičku. Hledal jsem doma, co by bylo nejvhodnější a do oka mi padl starý vypelichaný tenký kulatý štětec. Takže jsem ho vykuchal a jeho kovovou špičku použil.

Důležité je, aby se v trubičce knot nijak neškrtil, ale aby alespoň trochu držel a nepropadl dolů. Grilovací jehlou jsem jeho horní okraj trošku roztáhl a teď funguje naprosto skvěle, lampička vydrží hořet klidně i šest hodin. Naposledy jsem ji zapálil v pět večer a sfoukl v jedenáct, když jsem šel spát.


KONEČNĚ VHODNÁ LAHVIČKA K RUSÁKOVI

Pro provoz mého Ruského vařiče potřebuju dvě látky – líh a benzín. Líh je na rozjezd (nahřátí) vařiče, i když by se to taky dalo udělat benzínem, ale ten strašně vařič začoudí, a to nechci. Dál je potřeba benzín jako hlavní palivo. Tyhle tekutiny by mi měly dát zhruba pro týdenní čundr s tím, že budu potřebovat minimálně dvakrát až třikrát denně uvést k varu půl až tři čtvrtě litru vody a uvařit instantní jídlo (třeba můj oblíbený Dobrý hostinec) nebo ohřát konzervu. Nádržka vařiče na benzín dá na tu dobu v pohodě takže žádnou jeho další zásobu nepotřebuju.

Lahvička na líh musí být taková, aby měla objem kolem půl deci. Na jedno rozehřátí totiž potřebuju jednu dávku o objemu dva mililitry (hodně malá stříkačka). Takže sedm dní po třech vařeních po dvou mililitrech je skoro půl deci. Nepředpokládám, že tolikrát budu vařit, ale je to jistota. Taky tu lahvičku nechci mít mimo vařič, takže se musí vejít do “volného kouta vařiče”.

No nakonec jsem ji našel – opět mezi manželčinými poklady. Obsah jsem ženě přelil do nějaké mé malinko větší a přelepil na ni originální etiketu a tuhle lahvičku jsem tedy ukořistil pro sebe :-).


KRABIČKY NA KAFE, CUKR A SMETANU NA JEDNO PŘESPÁNÍ

Většinou si na nocovačce dělám kafe jen ráno, ale občas i večer. Takže pro jistotu potřebuju dvě dávky kafe a cukru.

Stále jsem přemýšlel, jak mít na ty dvě ingredience něco retro jako mám třeba kořenky a taky, aby mi to sedělo prostorově. Ale stále jsem nic nenacházel. Nakonec zvítězila praktičnost a náhoda. Uklízel jsem svůj bordýlek s nashromážděnými věcmi a narazil na tuhle dárkovou hliníkovou krabičku od pera a mikrotužky. Rozměrově je krabička úplně ideální do boční kapsy k hrnku s lahví, kde jsem měl hluchý prostor.

Nojo, ale co dát do ní? Po útoku sarančat (mých dětí) zbyly krabičky od tic-tacu, které se dvěma rozměry ideálně hodily do krabičky. Problém ale byla jejich výška. Tak jsem je na hulváta prostě nožem seřízl u hrdla a teď sedí v hliníkové krabičce ideálně. A původní víčka do nich kupodivu dál také slušně pasují. Pokud použiju na jednu dávku polovinu obsahu, kafe je na můj vkus sice hodně silné a hodně sladké, ale podle dosavadní zkušenosti je tahle přehnanost jedině ku prospěchu většího zážitku z konzumace – prostě si tu výjimečnost kávy v lese víc vychutnám.

Abych nezapomněl na smetanu, tedy na cofee creamer, což nemá s mlékem nic společného. Manželka na mě taky myslí a občas mi nějakou nádobu nabídne, která by se mi mohla hodit. No a tahle krabička od krému se mi hodila dokonale. Do kapsy se ke kafi ještě skvěle vejde a je taky hliníková, takže skvělá kombinace s pouzdrem na psací potřeby. Děkuju ti ženo moje milovaná 😉 .


No a to je asi tak všechno. Teda fakt asi, protože si po zveřejnění článku určitě na něco dalšího vzpomenu. No, ale myslím, že teď toho je celkem dost a že jste se pobavili alespoň tak, jako já při vymýšlení, “znárodňování” a úpravách věcí do mé zálesácké výbavy.

Věřím, že není všem dnům konec a zase něco vymyslím či vylepším. Co vy, máte nějaké své vychtávky?


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz