Vylepšení nové sekery a její způsob nošení do lesa

---

Jako předčasný dárek k svátku jsem dostal úžasnou a vysněnou plnohodnotnou zálesáckou sekeru Husqvarna Carpenters Axe 20″.

Ona je teda tesařská, ale pro moje potřeby na činnost, kterou chci v lese dělat, je naprosto dokonalá. Navíc stojí třetinu srovnatelných seker třeba od Gränsfors Bruk a je možná i lepší, jak mi ostatně potvrdil i známý nožomil a člověk, jehož názoru a zkušeností si vážím, Milan Matějka.

---

Tuhle sekeru budu převážně používat na odvětvování suchých kmínků na topení a pak na jejich štípání. Kmínky samozřejmě nejdřív nařežu na potřebnou délku asi třiceti centimetrů mou skvělou skládací pilkou Silky 270. Dalším úkolem sekery bude hrubé opracování některých polotovarů na vyřezávání, jako jsou třeba lžíce, misky, vařečky a podobně. Taky bude na činnost v kempu spojenou s opravami a vylepšeními mých konstrukcí a udělátek.

Jak jsem už psal, je úžasná. Ale není dokonalá. A já si z ní chci tu dokonalou sekeru udělat. Chci na ní provést čtyři věci, časem možná i pátou, ale na tu zatím nemám nástroj, který si chci taky vyrobit, o tom ale až jindy.

Takže jdeme nejdřív na ty první čtyři úpravy a pak na nošení:

---

ÚPRAVY

PŘEBROUŠENÍ TOPŮRKA

Topůrko je od výrobce trochu chlupaté a taky se mi nelíbí potisk logem Husqvarna a nějakým piktogramem z druhé strany. Takže sfouknu dvě mouchy jednou ranou a navíc snad vyleze i kresba hickory, tedy ořechovce. Jinak pro upřesnění: označení hikora (hickory) pochází z jazyka algonkinských kmenů severoamerických indiánů a je odvozeno od slova pawcohiccora. Tímto slovem se kdysi označoval likér, vyráběný z plodů ořechovce vejčitého.

No takže hurá do práce. Nejdřív jsem celé topůrko přebrousil šmirglem s hrubostí 100 grit. Snažil jsem se zaoblit všechny hrany a odstranit potisky. Když jsem byl spokojený, přešel jsem na hrubost 220 grit a nakonec na 400 grit. Snažil jsem se brousit všemi směry, abych se co nejvíc zbavil chlupů.

Předposlední operací bylo leštění na hadráku, protože se mi ten lesklý a hlaďoučký povrch zalíbil, když jsem vyráběl JAKUTA.

Nakonec jsem topůrko natřel svou oblíbenou pastou ze včelího vosku a lněného oleje. Po chvíli jsem rukou topůrko ještě znovu „přeleštil“, aby se pasta vpila co nejvíc. Prostě jsem sevřenou dlaní smýkal od jednoho konce topůrka k druhému, až mě dlaň pálila, jak se povrch rozehřál. Zbytek pasty jsem setřel papírovou utěrkou.

Hotovo. Pocit z doteku tak hladkého a sametového povrchu je prostě nepopsatelný, paráda.

---

PŘEBROUŠENÍ OSTŘÍ

Ostří přišlo sice nabroušené, že jakž takž řeže papír, což je na sekeru hodně dobré, ale má vidět stopy po broušení, což se mi nelíbí a chci ostří zrcadlově lesklé.

Jelikož se na topůrku šmirgly neztupily, jen zanesly, použil jsem je znovu, pouze je „vyprášil“. Začal jsem opět se šmirglem s hrubostí 100 grit. Brousil jsem kolmo na vrypy po továrním strojním broušení. Když už se mi to zdálo dostatečné, vzal jsem šmirgl jemnější a brousil ve směru vrypů a nakonec nejjemnější čtyřstovkou brousil ve spirálách.

Po broušení byl povrch stále nic moc. Takže přišel opět na řadu hadrák. Mám hadráky dva, jeden na kovy a druhý na dřevo. Ten na kovy už je už černý od leštění kovů a zaprasil by mi póry ve dřevě, proto je používám odděleně. A taky na ten na kovy používám jinou, tedy zelenou brusnou pastu. Ostří jsem leštil jak kolmo, tak ve směru původních vrypů. Lesk je teď jak blesk, škoda, že to neumím vyfotit. Na druhou stranu se ale objevila místa, která jsem tak dobře a dokonale nepřebrousil a objevily se jak původní, tak i moje vrypy. Už jsem byl ale líný to znovu přebrušovat a radši si řekl, že jsem s výsledkem spokojený tak, jak je. Snad někdy příště …

Ještě časem zkusím, když to bude potřeba, přebrousit i sekací hranu, zatím se tváří, že je ostrá dostatečně.

---

KOŽENÁ OMOTÁVKA

Tu chci mít přímo pod hlavou sekery a to zhruba na šířku dlaně. Omotávka tam bude ze dvou důvodů a to, že se sekera při jemnější práci drží právě přímo pod hlavou a držet sekeru za kůži je příjemnější. A druhý důvod je jasný, kůže je jako ochrana topůrka při štípání, kdy se poleno dostane svou hranou třeba až na topůrko – tahle situace je spíš o nešikovnosti než o tom, že by se tomu nedalo vyhnout, co si budeme povídat.

Výchozí polotovary pro omotávku jsem vyhrabal doma. Je to dvou milimetrová hovězina z kapsy staré kabelky a šňůra z žaluzií. Jako jedno z náčiní jsem chtěl použít svěrky, ale ty se fakt neosvědčily – klouzaly dolů. Tak jsem nakonec použil obyčejnou sešívačku. Dále jsem zaměstnal svůj ŘEZBÁŘSKÝ MININOŽÍK, příborák, nabroušený jehlový pilník místo šídla, sedlářské jehly a kombinačky na protahování jehel.

---

Část topůrka pod hlavou jsem omotal potravinářskou fólií, abych si lihem napuštěnou kůží nenamočil dřevo, ale tu jsem nakonec sundal, protože mi překážela a hrnula se.

Hovězinu jsem nejdřív nahrubo vyřízl a namočil do lihu, aby změkla a byla tvárnější. Kůže se dá sice namočit do vody, ale pak dlouho schne, líh se odpaří daleko rychleji.

Potom jsem kůži napnul na topůrko, secvakl sešívačkou a spodek hlavy sekery jsem příborákem obtiskl do mokré kůže. Když ta jakž takž uschnula, sundal jsem ji, obřízl tvary a zakrátil na délku.

---

Zhruba půl centimetru od kraje a s roztečí taky půl centimetru jsem udělal dírky a jimi protáhl šňůru. Tentokrát jsem nechtěl navrchu křížky, jako mám na HRNKU, ale měl jsem cíl, aby byly spoje rovnoběžně.

---

Nakonec jsem kůži znovu nasadil na topůrko a postupně utahoval. U hlavy jsem udělal několik uzlů, konce uřízl a zatavil zapalovačem.

No, vypadá to celkem slušně. Hovězině se vrátila původní barva, ještě ji napatlám svou oblíbenou pastou a půjdu sekeru otestovat. Tedy vlastně ještě ne, ještě chybí jedna věc, . . .

---

ŠŇŮRA NA POVĚŠENÍ

V topůrku je hezky udělaná díra, ale žádná šňůra k sekeře dodaná není. Původně jsem chtěl použít svoji oblíbenou černou padákovku. Ale rozhodl jsem se, že chci mít něco do hněda. Tak jsem vyhrabal staré ale relativně málo používané tkaničky z pracovních bot. Myslím, že tahle jejich barva ladí rozhodně líp než samotná černá.

Z obou tkaniček jsem vybral tu hezčí, provlékl ji topůrkem a její konce spojil v požadované vzdálenosti (asi na dva palce) mým tradičním diamantovým uzlem. Přebytky jsem uřízl a zatavil zapalovačem.

---

No a tímto mé úpravy prozatím končí. Pro pocit lepší ochrany proti a vlhku a pro hezčí barvu jak hlavy, tak i omotávky, dřeva i původního pouzdra jsem všechno ještě jednou napatlal svou konzervační pastou. Moc se mi ta „Huska“ (jak se jí zkráceně říká) líbí. Teď už zbývá jen ji otestovat.

---

NOŠENÍ DO LESA

Jelikož má sekera s omotávkou a pouzdrem kilo třicet, lze ji považovat za těžký předmět a těžké předměty by se v batohu měly umisťovat co nejblíže k tělu. A moje krosna LK-35 je tak skvělá, že na sekeru má (teda zcela jistě neúmyslně) vytvořený ideální prostor. A ten prostor je přímo za popruhem, co se opírá o záda v kříži.

Sekera tam jde v pohodě zastrčit a na stranách nepřečuhuje přes kapsy. Už zbývá jen vyřešit problém, jak zajistit to, aby samovolně nevyjížděla ven. Naštěstí jsou na pravých místech dostatečně dlouhé popruhy pro přidělání kletru (samotného batohu) ke kostře. Protáhl jsem jeden pod přezkou pouzdra hlavy sekery a udělal jednoduchý uzel, no a na druhé straně jsem to samé udělal skrz šňůru na pověšení. Drží to dostatečně, ale třeba to časem ještě vylepším.

---

Ještě nějaké údaje, kdyby to někoho zajímalo:

PARAMETRY

• • hlava – ručně kovaná, fixovaná pomocí 2 klínků (dřevěného a kovového)
  • délka ostří – 10,7 cm
  • délka hlavy – 17 cm
  • délka topůrka – 51,8 cm
  • celková hmotnost – 1370 g
  • pouzdro – píšou kůže, ale je to „jakokůže“, tváří se ale kvalitně, snad něco vydrží

---

První týden jsem byl se sekerou pouze spokojený. Proč ne z ní nadšený nebo jí naprosto unešený? Protože odvětvuje parádně, to je pecka. Dřevo do požadovaného tvaru osekává taky špičkově a přesně, nádhera. Ale štípat jsem s ní prostě neuměl. Není to sekerou, ale mnou. Ono se totiž rovné ostří zasekává do špalku úplně jinak než to vypouklé. Navíc jsem za zhruba patnáct let štípání rozmazlený, podle mě, bezkonkurenční štípací sekerou Fiskars X17. Píšu to hlavně, abyste nebyli hned v úvodu zklamaní, že to není úplně to, co jste očekávali.

---

PO TÝDNU V ZÁPŘAHU

Doma jsem pilně trénoval a po týdnu jsem se s ní jakž takž naučil. Takže teď můžu říct, že jsem z té Husqvarny opravdu unešený.

A udělal jsem ale ještě dvě úpravy:

DOKONALEJŠÍ PŘEBROUŠENÍ OSTŘÍ

Ostří jsem přebrousil a přeleštil. Teď je spíš skoro konvexní a hlavně je to při pohledu takhle zboku rovná linka a ne „A“. Sekera po mém zásahu holí chlupy na ruce, na vousy bych si ale netroufnul.

---

OPRAVDICKÁ OMOTÁVKA

Nahradil jsem kožený návlek omotávkou a to doslova. Použil jsem ramenní popruh od té samé kabelky co minule a omotal ho kolem topůrka. Teď se mi ta nová omotávka líbí daleko víc a ještě je taková, řekněme, nestandardní, což je u mě ale zvykem. Taky mě netlačí šef vzadu a omotávka se už ani nehne, ta původní se po chvíli práce pootočila, musel bych ji taky přilepit. Popruh jsem totiž k topůrku na hulváta přilepil chemoprénem.

Úchop je teď hodně příjemný a sekera sedí skvěle v ruce.

---

Pro mě je to teď taková moje kráska, takový šperk. Vždycky, když ji vezmu do ruky, těším se, až s ní zase půjdu něco dělat. Prostě s věcmi, které si upravíte nebo dokonce vyrobíte sami, se dělá daleko líp než s něčím, s čím nemáte vůbec žádný osobní fyzický vztah.

Co vy upravujete si nakoupené věci?

---

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.