Od loňského jara nemůžu najít svůj nejoblíbenější vařič. Je to benzínový RUSÁK. Dost mě to mrzí. Nevím, kam se poděl. Jsou dvě možnosti. Buď jsem ho blbec nechal na zimním čundru nebo jsem ho někam zašantročil při jarním malování bytu. Pořád doufám, že se někde objeví, ale nemíním na ten zázrak čekat. Minulý týden se mi naskytla příležitost koupit si „nového“ Rusáka. Usmlouval jsem docela rozumnou cenu. Pro někoho by to bylo zbytečné vyhození peněz, ale já vím, jaký má…
Jelikož mám v plánu v budoucnu vyrábět nějaké věci z hověziny, tedy hovězí usně (pro laiky z kůže), a základem práce je nejen její řezání, ale i šití, potřebuju šídlo. Useň se totiž šije tak, že se do ní nejdřív udělají dírky a jimi se provléká sedlářská nit jehlami, které nemají ostrou špičku jako normální jehly. Na dírky je právě šídlo ideální. Dalo by se to samozřejmě obejít vrtáním dírek tenoučkým vrtákem, ale to nechci. Taky nechci šídlo kupovat a chci si ho vyrobit…
Už hodně dlouho koukám na různé kupovavé lampičky na čajové svíčky. Nedávno mě ale napadlo, že by se dala taková jednoduchá lampička vyrobit a to dokonce i venku v přírodě. Díky současnému počasí se mi to u ohýnku moc dělat nechce, tak lampičku budu vyrábět doma. Ale v popisu samozřejmě vždy uvedu, jak si s tím poradit při výrobě venku. Také u nástrojů a materiálů budu počítat jen s těmi, co mám vždy u sebe nebo se dají najít venku a leckdy i v přírodě….
Před nějakou dobou jsem si narychlo z klacku vyřezal přímo v lese vidličku na přidržování masa nebo buřtů při porcování. A potom i na samotnou konzumaci. Měla to být jednorázovka, ale vidličku jsem nevyhodil a potom použil ještě několikrát. Bohužel už dosloužila a já zjistil, že jsem si na ní zvykl. Proto mě okolnosti a rozmlsanost donutily si udělat vidličku novou. Chtěl jsem zkusit jiný materiál než dřevo. Má to dva důvody, chci větší trvanlivost a taky chci zkusit něco zase jiného…
Už asi dva, spíš tři, roky si chci vyrobit cestovní skládací lopat(k)u na sníh. Stále jsem to nějak odkládal, ale nakonec nikdy nebyla potřeba – nebyl sníh. Až teď jsem se k tomu konečně dokopal. Třeba sníh bude … A proč vlastně ji chci vyrábět? Před těmi třemi roky jsme byli v únoru na čundru v Jizerkách. Spali jsme v lese na polské straně. Bylo tam víc jak metr sněhu a my si chtěli udělat oheň. Z dřívějších zkušeností víme, že je potřeba se prohrabat…
Opět je to jenom hra, jestli to, co jsem někde viděl, funguje. Nehledejte v tom něco víc. Prostě mě baví ověřovat a ne jen slepě přebírat informace, jak je v moderních knížkách survivalu zvykem. Setkal jsem se se spoustou zažitých a dále propagovaných kravin. Já ale touhle cestou rozhodně pokračovat nechci. V situaci, kdy se ztratíte, je lepší nebloudit dál a počkat na pomoc. Jak ale případná pomoc zjistí, kde jste? Potřebujete na sebe upozornit. Vizuálně i (nebo) zvukově. Od roku 1894…
Nebojte nezbláznil jsem se, nepůjde o žádný porcelán 🙂 . Jde jen o ty krabičky v popředí kresby. Ona ta moje sada nebude tak úplně nová, jeden obal zůstal původní a druhý má nyní jiný účel. Proč to? Však se o tom dočtete. SOUČASNÝ STAV Na mé oblíbené kafe v lese potřebuju čtyři sypké ingredience – mletou kávu, cukr, sušenou „smetanu“ a skořici. Skořici mám vyřešenou, ta je spolu s ostatním kořením TADY. Dosud jsem nosil s sebou v dárkové krabičce od psacích potřeb dvě…
Svou vlastní „ohňovou krabičku“ s věcmi na křesání jsem si sestavil už v roce 2015. Píšu o ní TADY. A napadlo mě, že jsem vlastně nikdy neukazoval a ani nepopsal, jak se s jejím obsahem pracuje. Tak jdeme na to, nejdřív popis: OCÍLKA, KŘESADLO A PRÁCHNO OCÍLKA Je v zásadě jedno, kde a z čeho získáte kalený kousek oceli na ocílku, jestli vám ho přímo dělal kovář či nožíř nebo ho máte ze starého nože či jiného nástroje. Důležité je to, že musí být zakalený…