Píšťalka z plechovky
Opět je to jenom hra, jestli to, co jsem někde viděl, funguje. Nehledejte v tom něco víc. Prostě mě baví ověřovat a ne jen slepě přebírat informace, jak je v moderních knížkách survivalu zvykem. Setkal jsem se se spoustou zažitých a dále propagovaných kravin. Já ale touhle cestou rozhodně pokračovat nechci.
V situaci, kdy se ztratíte, je lepší nebloudit dál a počkat na pomoc. Jak ale případná pomoc zjistí, kde jste? Potřebujete na sebe upozornit. Vizuálně i (nebo) zvukově.
Od roku 1894 se na návrh C. T. Denta často (hlavně v Alpách) užívá signál v nouzi složený ze šesti stejných znamení, která se mají vysílat v pravidelných intervalech po dobu jedné minuty. Po vyslání šesti znamení (voláním, pískáním, máváním či blikáním světlem) následuje minutová přestávka. Pak se signál opakuje. Příjemce odpovídá, že signál zachytil tak, že během minuty vyšle tři stejná znamení.
Volání je v delším horizontu vysilující. Navíc si za chvíli poškodíte hlasivky a budete jen chrčet. Pískání je dobrou alternativou. Někdo ale neumí pískat tak, aby byl slyšet na větší vzdálenost.
HYPOTETICKÁ SITUACE
-
- blíží se podvečer
- ztratil jsem se ve skalním bludišti
- zkusil jsem hloupě najít riskantní cestu ven přes jednu nižší ale kluzkou skalku, skoro ji vylezl, smekl se, spadl do pitomé rokliny a zle si pohmoždil kotník
- odtud už se sám nevydrápu
- signál žádný, GPS si kvůli hustým stromům dělá co chce, přesto jsem chtěl zkusit použít appku Záchranka, k mé smůle jsem si ale rozmlátil i mobil
- relativně blízko (do půl kilometru) je ale turistická stezka a o kousek dál vesnice, aspoň podle odhadu mé polohy
- zkusil jsem volat, ale už jen sípu, nemám u sebe píšťalku, neumím pískat na prsty a na pusu to není skoro slyšet
- v batohu mám plechovku od piva, co jsem odpoledne vypil, a ještě nikde nestihl vyhodit do koše. Naštěstí jsem ji nezmačkal, jak to dělám obvykle.
- nůž mám vždycky u sebe
Na píšťalku potřebuju pouze proužek plechu z té plechovky. Proto je dobré si ji nezničit celou, případně vám pak doma poslouží na další experimenty. V té hypotetické krizové situaci by se dala použít na přenášení a dokonce na převaření vody, pokud byste neměli nic jiného a hlavně tam byl zdroj té vody.
VLASTNÍ VÝROBA PÍŠŤALKY
Jakákoliv píšťalka obecně je založena na principu usměrnění proudu vzduchu směrem na ostrou hranu. Takže potřebuju splnit obě podmínky a chci to udělat co nejjednodušeji a tudíž i nejrychleji. Takže jdeme na to.
MATERIÁL A NÁSTROJ
Potřebujeme jen plechovku od piva, limonády, coly. Je jedno, jestli třetinku nebo půllitr. Já jsem manželce sebral cider. Mimochodem moc dobrý. No a taky potřebujeme NŮŽ. Možná by to šlo udělat i ostrým kamenem, ale to jsem nezkoušel.
ODŘÍZNUTÍ PROUŽKU
Zhruba pět centimetrů od hrdla rozřízneme plechovku kolem dokola. Potom směrem k hrdlu provedeme stejný řez ještě jednou, abychom získali zhruba čtyři centimetry široký prstenec.
Tím v podstatě veškerá práce nožem skončila. Řezy nemusí být nijak úhledné a ani přesné. Proč? To se dočtete na dalších řádcích.
ROZPŮLENÍ
Výhoda plechu z těchto plechovek je ta, že se po pár ohybech ulomí. Takže veškerou následnou prací až do konce bude ohýbání a lámání. Proužek tedy splácneme a oba ohyby řádně zmáčkneme a uhladíme. Potom rozevřeme a zase zmáčkneme. Pech po chvilce krásně rovně a čistě praskne. Nyní máme dvě půlky, ale budeme potřebovat jen jednu. Vybereme si tu hezčí. Ta druhá může být na druhou píšťalku nebo, kdyby se ta první náhodou nepovedla.
ZAROVNÁNÍ OKRAJŮ
Stejně, jako jsme půlili, tak zarovnáme okraje. Po délce ohneme boky tak, aby mezi nimi zůstalo asi jeden a půl centimetru až dva centimetry. Opět ohyby uhladíme a ulomíme.
PLÍŠKY NA TĚLO A NÁÚSTEK
Proužek ohneme zhruba tři centimetry od kraje a ulomíme. Potřebujeme, aby byl dlouhý jako je šířka celého proužku plus zhruba půl centimetru na každé straně navíc. Lepší je trošku víc.
NÁÚSTEK
Kratší plíšek dáme kolmo na delší a to zhruba půl centimetru od kraje. Obě přesahující části ohneme dospod a pevně přimáčkneme. Je jedno, jakou stranu máme nahoře a jakou dole. Pokud chcete píšťalku stříbrnou, otočte delší plíšek potiskem nahoru a kratší potiskem dolů (takže obráceně, než jsem to udělal já).
Půlcentimetrový přesah dlouhého plíšku ohneme směrem k ohybům kratšího plíšku. Ohyb uděláme úplný, tedy tak, aby byl připlácnutý na ty připlácnuté přesahy. Dlouhý přesah ohneme dolů do pravého úhlu.
DOKONČENÍ NÁÚSTKU
Teď naposledy použijeme nůž. Ze strany půlcentimetrového ohybu vsuneme mezi dosedající plíšky špičku nože a mírně přizvedneme kratčí plíšek, aby vznikla mezírka vysoká zhruba jako je tloušťka špejle nebo sirky. Na druhé straně musí vzniknout mezírka asi poloviční.
OHNUTÍ TĚLA
Dlouhý přesah omotáme a ohneme kolem něčeho kulatého. Já jsem použil malíček. Chce to plíšku chvíli domlouvat, ale není potřeba dosáhnout průměru jako je malíček, stačí, aby byl plíšek pěkně ohnutý.
SHRNUTÍ
A máme hotovo. Takže použili jsme proužek dlouhý jako půlka obvodu plechovky. Začistili jeho okraje, aby byl centimetr a půl široký. Ulomili od něj tři centimetry. Ty položili křížem a ohnuli přesahy dolů. Půl centimetrový přesah těla jsme ohnuli k přesahům náústku a dlouhý přesah těla jsme ohnuli do pravého úhlu stejným směrem. V náústku jsme udělali zužující se škvíru. Tělo jsme prohnuli směrem nahoru.
POUŽÍVÁNÍ A ZKOUŠKA ZVUKU
No a abyste viděli, jak se na píšťalku píská, jestli vůbec píská a jaký má zvuk, bude lepší, když to uvidíte na videu. Proto se mrkněte na YouTube, kde jsem se pokusil vytvořit kraťoučké video.
Pokud se do výroby taky pustíte, přeju nejdřív dobrou chuť při konzumaci obsahu a potom příjemnou zábavu při výrobě. I mě samotného překvapilo, jak silný a výrazný zvuk jsem dokázal vyloudit z plechovky.
A jedno upozornění na závěr – při výrobě buďte opatrní, zubaté okraje jsou ostré, můžete se škrábnout či píchnout. Nebuďte zbrklí, buďte pečliví a určitě se vše podaří.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.