Sněžná lopata za pár babek
Už asi dva, spíš tři, roky si chci vyrobit cestovní skládací lopat(k)u na sníh. Stále jsem to nějak odkládal, ale nakonec nikdy nebyla potřeba – nebyl sníh. Až teď jsem se k tomu konečně dokopal. Třeba sníh bude …
A proč vlastně ji chci vyrábět? Před těmi třemi roky jsme byli v únoru na čundru v Jizerkách. Spali jsme v lese na polské straně. Bylo tam víc jak metr sněhu a my si chtěli udělat oheň. Z dřívějších zkušeností víme, že je potřeba se prohrabat až na zem, protože jinak se bude oheň víc a víc propadat a shýbat se k němu není zrovna příjemné.
Takže jsem se museli tím víc jak metrem prohrabat a to nejen v prostoru ohně, ale i pro nás, kteří jsme chtěli sedět kolem. No a jediné, co jsme měli byly ešusy a víčka k nim. Jistě si dovedete představit, jak rychle nám šlo odházet těch pár kubíků přes den mokrého a nyní zmrzlého sněhu.
POUŽITÝ MATERIÁL
-
- hliníková lopata široká zhruba 25cm
- zlomená násada od rýče
- centrální trubka od rozbitého slunečníku
- nerezový svářecí drát
POSTUP VÝROBY
Nejdřív jsem musel zjistit, jestli z té násady vůbec něco vyrobím nebo budu muset dřevěnou část dělat novou.
Válcová část je dlouhá asi šest centimetrů, to by mohlo stačit. Takže jsem si označil jak její celkovou délku, tak i polovinu.
Potom jsem ulomený kus ořezal do klínu a tak se dostal na jakžtakž zdravé dřevo.
Jelikož je ale objímka lopaty skoro válcová, musel jsem klín doplnit o protikus. Použil jsem mou oblíbenou švestku. Její nádherná kresba a barva mě stále fascinuje.
Oba klíny jsem spasoval s objímkou lopaty a předek seřízl tak, aby při nabírání nikde nepřekážel.
V místě, kde jsem si předtím označil polovinu válcové části – musel jsem znovu označovat, protože jsem si tu čáru rukama vygumoval – tak v tom místě jsem násadu přeřízl pilkou.
Teoreticky bych to nemusel rozřezávat, ale násada byla na jednu stranu dost krátká a na druhou stranu by lopata nebyla tak skladná, jak jsem chtěl.
Nyní přišla na řadu trubka. Kladívkem jsem rozmlátil hliníkový vlepený kloub, abych měl jen samotnou trubku. Než jsem ho rozbil, vůbec by mě nenapadlo, že je to slepené takovým nic nedržícím lepidlem a přesto to jinak rozebrat nešlo.
Obě válcové půlky násady jsem nožem seřezal na průměr odpovídající vnitřku trubky.
Trubku jsem zkrátil na délku zhruba dvaceti centimetrů a asi centimetr a půl od kraje do ní skrz vyvrtal čtyřky díry.
Potom jsem trubku nasadil na násadu a na lopatu, srovnal madlo s lopatou do roviny a dvojkou vrtákem svrtal trubku s násadou.
Taky jsem zezadu lopaty svrtal objímku, švestkový klín a klínovou část násady. Všechno jsem sešrouboval vrutem.
Dlouho jsem přemýšlel, jak zajistit trubku na násadách. Podmínka byla ta, aby to bylo rychlé, aby se nic nemohlo ztratit při rozebraném stavu a aby se to při práci neuvolnilo.
Takže jsem vymyslel takovéhle závlačky. Ohnul jsem nerezový drát do D a je to.
VÝSLEDEK
No a lopata je hotová. Rozebírat a skládat jde v pohodě, nikde se nic neviklá. Uvidím, co s násadou udělá vzdušná vlhkost v přírodě, kdyžtak ji nožem ještě seříznu. Kdyby náhodou byly ty dřevěné části moc krátké a začaly se viklat, tak pro mě nebude žádný problém je vyměnit za delší.
Vyhrabal jsem starý obal na spacák, ale je moc velký, snad najdu ještě nějaký menší nebo budu muset tenhle přešít.
PS: nakonec jsem menší obal našel, pasuje daleko líp než ten na fotce. I když by klidně mohl být ještě o něco menší.
Jsem moc rád, že se mi to podařilo takhle vymyslet. Už se těším, až ji vyzkouším na sněhu. Doufám, že nějaký bude. Zatím zkusím někde přeházet nějaký písek.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.