Když se s někým bavím o lezení nebo, když sleduju nějaký lezecký film, začnou se mi potit ruce. Takovouhle fyzickou reakci nemám u žádného jiného sportu. A rozhodně nejsem výjimka. Je to podmíněný reflex, který se dá srovnat snad jen s erekcí při pomyšlení na sex. Pobavil jsem vás? Myslím, že se teď pousmál asi každý. Ale je to tak, ono to má totiž víc podobností. Při lezení byste neměli myslet na nic jiného než na lezení a u sexu…
Nějak smysluplně a srozumitelně uchopit tenhle článek pro mě bude asi ještě těžší než ten předchozí o historii mého lezení. No, snad se mi to nějak podaří. Je jasné, že při lezení na vás číhají jistá nebezpečí, vždyť je lezení zařazeno mezi adrenalinové sporty. A kde je adrenalin, je jisté i nějaké to riziko, jinak by naše tělo neprodukovalo adrenalin, že? Nijak vás ale nechci od lezení odradit, naopak. Ale chci, abyste znali rizika lezení dřív, než se do něho…
Jak začít? Ne, teď nemyslím, jak byste měli začít lézt po skalách, dumám nad tím, jak začít psát tenhle článek. No, nejlepší bude asi začít psát od mého „Velkého třesku“ a pak myšlenky nechám jen volně plynout a budu je jen zapisovat … uvidím, co z toho vyleze. JAK JSEM ZAČÍNAL Mé úplně první začátky byly samozřejmě úplně jinde než na skalách – už jako předškolní caparti jsme lezli po stromech. To si myslím, je ta nejlepší průprava na hodně sportů,…
Po dost dlouhé době jsem se letos vrátil k lezení na skalách. A tak mě napadlo napsat o tom takový článek, takový vhled pro nezasvěcené do světa skalního lezení. Ano, i lezení patří do Boškova světa. Bylo dost dlouho upozaďováno za jiné zájmy, ale našlo si na chvíli opět cestu na výsluní. Pokusím se v úvodu stručně představit své vybavení pro různé druhy lezení. Skalní lezení – SKALKAŘENÍ – má své druhy a ty vyžadují různé nároky na výbavu, lezecky nazývanou…