Vidlička
Před nějakou dobou jsem si narychlo z klacku vyřezal přímo v lese vidličku na přidržování masa nebo buřtů při porcování. A potom i na samotnou konzumaci. Měla to být jednorázovka, ale vidličku jsem nevyhodil a potom použil ještě několikrát. Bohužel už dosloužila a já zjistil, že jsem si na vidličku zvykl.
Proto mě okolnosti a rozmlsanost donutily si udělat vidličku novou. Chtěl jsem zkusit jiný materiál než dřevo. Má to dva důvody, chci větší trvanlivost a taky chci zkusit něco zase jiného než vyřezávání ze dřeva.
Takže jdeme se podívat, jak jsem postupoval.
MATERIÁL
Jediný materiál na výrobu, který jsem použil, je zbytek nerezového svářecího drátu, co mi zbyl z výroby pojistek rozkládací rukojeti SNĚŽNÉ LOPATY.
POSTUP VÝROBY
Jelikož jsem si uvědomil, že jen tak kleštěmi drát neohnu a chci, aby měla vidlička určitý tvar, musel jsem si vyrobit „kopyta“. Použil jsem borová polínka na topení.
To vlevo je rozpěrka mezi hroty vidličky a to kopyto vpravo bude tvarovat rukojeť vidličky. Tedy doufám.
Drát jsem ohnul v půlce tak, že vzniklo „U“ s hodně dlouhýma nožičkama.
Nožičky jsem potom upnul do svěráku. Na svěrák položil rozpěrku a do horního oka nastrčil kopyto na tvarování rukojeti. Kopyto zároveň slouží i jako vratidlo, kterým jsem drát zkrucoval. Drát kopyto obepínal a částečně se začal tvarovat podle předpokladu.
Vyndal jsem rozpěrku i kopyto a zkontroloval tvar. Trošku někde přibouchnul gumovou paličkou a srovnal zkroucenou část. První fáze je hotová. Myslím, že se mi to docela povedlo.
Přebytečné konce jsem uřízl pilkou na železo a nahrubo zašpičatil. Už teď bych si mohl říct, že mám hotovo.
Nelíbila se mi ale za zářivá stříbrná hladkého nerezového drátu. Na uhlíkovou ocel bych mohl použít roztok octa a soli, abych dosáhl krásně černé, ale nerez takhle nereaguje. Musím vymyslet něco jiného.
Vzpomněl jsem si, že nerezové nádobí na ohni mění barvu, takže jsem vidličku položil doma do krbovek a sledoval, jak se její barva pomalu mění na žlutou, hnědou a modro-fialovou.
Postupně jsem vidličkou posouval nad plamenem tak, abych obarvil všechny její části.
No a takhle to dopadlo. Vidlička je krásně duhová, protože jsem ji schválně nezahříval ve všech místech stejně. Na fotce to tak nevynikne, ale hraje všemi barvami.
Hroty jsem ještě zabrousil jemnějším šmirglem na čisto a nakonec vyleštil na KŮŽI S PASTOU.
PRVNÍ POUŽITÍ
Nevydržel jsem to až do lesa a musel vidličku otestovat doma. Proto jsem si k večeři udělal obložený „talíř“.
Na tenoučké plátky šunky a na sýr je nevhodná, ale ostatní napichuje skvěle. Buďto budu muset zkusit špičky sbrousit dál, aby byl jehlan pozvolnější a nebo se na to vyprdnu, stejně s ní nic tak placatého napichovat nebudu, no ještě si to rozmyslím.
CHYBY A EXPERIMENTY
No a abyste si nemysleli, že se mi všechno tak úžasně daří hned napoprvé, tak vám ukážu moje první dva pokusy. Nerezový drát jsem takhle deformoval poprvé, takže mě pořádně proškolil.
První kroucení dopadlo strašně. Prostě jsem jen vratidlem bezhlavě točil a výsledkem bylo to, že se jeden drát omotával kolem druhého, ale ten druhý kolem prvního v podstatě ne. Abych mohl zbytek drátu ještě použít, musel jsem oba přečuhující konce uštípnout těsně u zkroucené části a doufat, že mi zbytek bude stačit na vidličku. Však je taky na finálním výrobku (třetí fotka v tomhle článku) ve svěráku vidět, jak mi to dalo těsně.
Druhý pokus o kroucení byl o hodně lepší. Už jsem si hlídal, který drát se víc omotává a náklonem vratidla se snažil to druhým drátem dohnat. Vše vypadalo skvěle, ale až do chvíle, kdy jsem se rozhodl pro experiment – zkusit zkroucenou část za studena zploštit kladivem. Při tlučení do vidličky mi z ničeho nic upadla jedna nožička, už toho na ní bylo moc.
Takže jsem se rozhodl tuhle fázi zplošťování pro příště vynechat. Začal jsem tedy do třetice s posledním kouskem drátu a výsledek už jste viděli nahoře v článku.
Už se moc těším, až vidličku otestuju naostro venku u ohýnku. Snad to bude brzy, snad už zítra …
Jedna rada pro všechny budoucí kutily – nebojte se experimentovat a počítejte radši předem s tím, že se to taky nemusí hned povést, o to větší budete mít radost, když se to napoprvé podaří.
EDIT 2021: hned začátkem ledna jsem si k vidličce dodělal dřevěnou VÝPLŇ z akátu. Je to vidět na fotce mé večeře někde uprostřed příběhu.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.