Černění přírodních materiálů
Před časem jsem narazil na zajímavý článek a musel si tuhle starou metodu černění vyzkoušet. Pokus se, myslím, jakž takž podařil, tak se o jeho výsledky chci s vámi podělit.
Vybral jsem celkem dost materiálů, které jsem chtěl zkusit načernit a sami na titulní fotografii vidíte výsledek. Něco chytlo líp něco hůř, brk třeba skoro vůbec.
Recept vychází ze surovin pro výrobu takzvaného duběnkového inkoustu, který se při nanášení na papír pevně navázal do vláken celulózy, proto nešel smýt vodou. Při psaní na pergamen se vázal na kolagenní vlákna, díky tomu se nestíral, na rozdíl od inkoustů založených na sazích. Více o něm na Wikipedii.
Takže jdeme na to:
POUŽITÉ MATERIÁLY
-
- roztok taninu
- roztok hydrátu síranu železnatého
- černěné předměty – provázek + látka (bavlněný pytlík), dřevo, kůže, kost, parůžek, ovčí kožešina, pískovec a husí brk
NÁŘADÍ
-
- nůž
- mixér nebo cutter
- hmoždíř nebo kladívko či jiný drtič
- dvě nádoby, do kterých se obarvovaný předmět vejde celý
VÝROBA ROZTOKU TANINU
Tanin vzniká v rostlinách jako produkt sekundárního metabolismu sloužící k ochraně rostlin proti parazitům a proti okusu – tanin má nepříjemnou hořkou a svíravou chuť. Vyskytuje se ve většině částí rostlin. Ve významném množství je v kůře a ořeších. Největší množství je ale v duběnkách, takže jsem použil právě je. Dobrá alternativa jsou také žaludy.
Na jeden hrnek roztoku (cca 1/4 litru) budeme potřebovat asi 4 duběnky nebo asi 15 žaludů. Duběnky rozdrtíme na prášek (žaludy nejdřív nožem a nehty oloupeme). K drcení můžeme použít mixér, cutter nebo hmoždíř. I dva kameny nebo kámen a betonový chodník lze využít – fantazii drcení se meze nekladou. Je potřeba rozdrtit duběnky nebo žaludy na co nejjemnější prášek.
Podle receptu prášek nasypeme do vody a necháme několik dní louhovat nebo to urychlíme – povaříme a po vychladnutí máme připraveno k použití. Já to zkusil ještě víc ošulit, takže jsem duběnky jen rozmixoval s trochou vody, dolil vařící vodou, rozmíchal, nechal vychladnout a pak hned použil.
VÝROBA ROZTOKU HYDRÁTU SÍRANU ŽELEZNATÉHO
Hydrát síranu železnatého – historicky nazývaný zelený vitriol a atramentum (z latiny – černidlo), současný zažitý název je zelená skalice. Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit. Zelenou skalici můžete buď koupit v drogerii nebo můžete postupovat bez ní jako já.
K výrobě roztoku stačí železo a slabá kyselina. Takže můžeme naházet hřebíky do octa, nechat pár dní působit a je to. To ale z mého pohledu dlouho potrvá. Výrazně rychlejší je použít jemnou ocelovou vlnu nebo rez (rez, korozi či oxidy železa – pojmenujte si to jak chcete). Já volil rez, ocelové vlny mi bylo líto. Rez jsem oškrábal ze starého železa, co bylo dlouho na dešti a potom některé hrubší části rzi rozklepal kladívkem na jemný prášek. Na jeden hrnek (cca 1/4 litru) octa je ideální asi lžíce rzi. Já naškrábal bohužel jen něco málo přes lžičku.
SAMOTNÉ ČERNĚNÍ
To je jednoduché jako facka. Věci nastrkáme do prvního roztoku a necháme je tam asi jeden den. Potom je přendáme do druhého roztoku a opět je tam necháme jeden den. Nakonec předměty vyjmeme a necháme důkladně vyschnout.
FINÁLE
Máme dvě možnosti:
-
- jemně umyjeme obarvené předměty čerstvou vodou a jemným mýdlem, abychom odstranili vůni octa a rzi
- nebo, pokud vám ta vůně nevadí, pak necháme barvený předmět zcela vyschnout třeba na slunci. Zápach se stejně časem rozptýlí.
Já je trochu propral ve vodě a nechal na radiátoru uschnout.
To je vše.
Výsledek nemusí být úplně ideální, třeba černá bude napoprvé nevýrazná – bude spíš šedá jako ta moje. Chce to experimentovat. Můžete dobu máčení v roztocích prodloužit nebo udělat roztoky koncentrovanější.
Přeji hodně zdaru při vašem středověkém pokusu, nestojí to skoro nic a výsledek (pokud se povede) je moc pěkný.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.