10 námětů na trénink v zimě

---

Zima je čas dlouhých nocí, nízkých teplot a občas i sněhu.

Proto mě napadlo napsat o něčem, co se dá trénovat v zimě, nebo jak aktivně strávit čas venku v tomhle ročním období, které se v lecčem liší od ostatních ročních období. V něčem si je podobné s jarem nebo podzimem, ale v něčem zase ne.

Trénink je podle mě důležitý při všech činnostech, pokud je chcete dělat pokud možno dobře a taky bezpečně. Nejdřív je samozřejmě dobrá teoretická příprava nebo praxe v ideálních podmínkách, ale pokud budete trénovat ve ztížených podmínkách, posunete své dovednosti na vyšší level. Tak si pojďte přečíst, co mi problesklo hlavou:

---

1. ŘEZÁNÍ A ŠTÍPÁNÍ DŘEVA

NÁSTROJE

Pokud chcete mít venku v zimě teplo, potřebujete oheň. Oheň potřebuje dřevo. Pokud možno suché dřevo. Ke získání dřeva je podle mě nejideálnější kombinace řezacího a sekacího nástroje. Já dost často používám pilu a sekeru. V tomhle případě jsem ale zvolil jako sekací nástroj PARANG. Pilu jsem taky nevzal kupovanou, ale mnou doma vyrobenou RÁMOVKU.

---

VLHKOST

Specifikum dřeva v zimě je, že je mokré, případně zasněžené. Takže je potřeba hledat dřevo, co neleží na zemi, ale je alespoň trochu nad zemí, nejlepší je stojící souška. Ta má výhodu, že je téměř vždy bez sněhu. Spadlou soušku je potřeba nejdřív očistit od sněhu a pak teprve na ní začít pracovat. Snažte se dřevo co nejméně válet po mokré zemi nebo ve sněhu. Chvojí na podpal nemá podle mě cenu hledat, pokud si to ovšem nechcete ztížit. Chvojí je vlhké a můžete ho třeba částečně usušit pod bundou. Ale během další přípravy dřeva vám bude překážet v pohybu nebo se bude snažit vypadnout na zem a to nechcete.

---

RUKAVICE

Dalším specifikem je práce v rukavicích. Ty vám snižují cit v rukou a mohou po nářadí klouzat. Takže je potřeba být obzvlášť obezřetní, dbát na bezpečnost a předem s tím počítat. Výhoda zase je, že si nezadřete třísku. Já tedy osobně během roku pracuju se dřevem bez rukavic. Někdo je ale zvyklý dělat i přes rok v pracovních rukavicích, takže pro něj to nebude až taková změna. Maximálně v jiném povrchu dlaně a prstů a v tloušťce rukavic.

---

2. ZALOŽENÍ OHNĚ

SPECIFIKA

Jelikož je v zimě buď vlhko nebo sníh, je trénink rozdělávání ohně pro les podle mě bezpečný. Pokud nejste vyloženě žháři. Na druhou stranu je ale rozdělávání ohně obtížnější, než když je sucho.

---

SAMOTNÉ DŘEVO

Dřevo je vlhké, může být i ojíněné nebo ještě se zbytky sněhu po přinesení k budoucímu ohništi. Od sněhu je ideální ho důkladně očistit. S vlhkostí nic neuděláte. Jediné, co doporučuju, nedávat do ohně celé kulaté kmeny nebo větve, ale všechno rozpůlit. Ty kulaté povrchy totiž hrozně blbě hoří a díky tomu hodně čoudí a nehřejí.

Zmrzlé dřevo se bude chovat při řezání a štípání jinak, než po zbytek roku. Řezání je obtížnější, pokud bylo dřevo před zmrznutím vlhké. Při štípání se může chovat všelijak, někdy jde štípat líp než v létě, někdy hůř. Záleží taky na druhu dřeva, každé reaguje na zmrznutí různě. Některé zkřehne, jiné naopak zhutní. Takže i s tím je dobré počítat.

Jako podpalovač je skvělé si udělat chlupatá polínka z prostředka silnějších kmínků či větví, tam je totiž dřevo nejsušší. Vlastně u rozdělání ohně platí v podstatě všechno, co jsem napsal v článku JAK NA DŘÍVÍ V MOKRÉM LESE, takže o tom už tady znovu psát nebudu.

---

PODKLAD

Podklady pro oheň jsou možné v zimě v podstatě tři. Mokrý povrch, lehce zasněžený povrch a hluboký sníh. První dva se téměř v ničem neliší. Pouze v druhém případě sníh odhrnete nebo odházíte až na podklad, tedy lesní půdu.

• • MOKRÝ PODKLAD – od něj je ideální odizolovat oheň v jeho první fázi hoření, tedy, dokud země žárem ohně nevyschne. To znamená na podklad narovnat vedle sebe řadu silnějších polen nebo větví a na nich oheň založit. Polena můžete buď předtím rozpůlit nebo nemusíte, je to jedno, nejsou primárně určené k hoření. Ale je možná lepší je nemít syrové, protože při delším topení ty polena vyschnou, vyschne i povrch pod nimi a tahle polena potom začnou hořet, tudíž se nepřímo na ohni podílejí.
  • HLUBOKÝ SNÍH – tam je to naopak něco jiného. Potřebujete, aby oheň zůstal co nejdéle co nejblíž povrchu sněhu. Pokud se vám tedy nechce hrabat až na hlínu. Pokud budete hrabat až na hlínu, musíte vyhrabat okolo ohniště i místo na sezení. A to v případě třeba výšky sněhu jednoho metru není žádná sranda. Museli byste s sebou mít například SNĚŽNOU LOPATU, jinak se hodně nadřete, třeba s ešusem nebo jen holýma rukama. Proč by měl zůstat oheň na vaší úrovni? Protože, kdyby byl ve sněhové jámě, nehřál by vás. Pokud tedy hrabat nechcete, sníh v prostoru ohniště i na sezení řádně udupejte. Jako podklad pod oheň použijte silnější syrové větve. Syrové proto, že nechcete, aby vám podklad prohořel a oheň se tak nezačal propadávat níž a níž. Tam by hořel přímo na sněhu a třeba se i udusil tím roztátým sněhem. I tak počítejte s tím, že se bude oheň postupně a pomalu propadat, ale syrové větve ho budou neustále od sněhu oddělovat.

---

TĚLO A ZIMA

Je-li chladno, máte ztuhlé ruce, když je vyndáte z rukavic nebo rukavice nemáte. To také ztěžuje práci. Nesnažte se dělat věci rychleji než obvykle v teplém počasí, ale víc se soustřeďte na správné provádění a dbejte na bezpečnost ještě o to víc. Abyste zahřáli ruce, dávejte si pauzy a ruce se snažte zahřát třeba v kapsách nebo mezi stehny, třením a podobně.

I více vrstev oblečení stěžuje práci. Proto se snažte mít na sobě oblečení co nejmíň. Buďte oblečení tak, aby vám bylo v klidu trošku chladno. Při práci se zahřejete a nezpotíte se tolik. Když vám je přesto teplo, můžete ze sebe sundat další vrstvu. Proto já mám na sobě v zimě čtyři tenčí vrstvy a ne jen triko a hodně teplou bundu – já mám konkrétně nepromokavou bundu, tenký nebo tlustý svetr (podle teploty), košili a triko. Vlastně o mém oblékání v zimě jsem psal už před čtyřmi lety TADY a zatím nemíním nic měnit.

---

AKTUÁLNÍ PODMÍNKY

Během tréninku může začít chumelit, v horším případě pršet. Nebo můžete rozdělávat oheň právě v okamžiku, kdy už chumelí nebo prší. V takovém případě si udělejte nad hořícím dřívím stříšku. To znamená, že vedle sebe navrch narovnáte půlky silných suchých větví nebo kmenů stejně, jako jste dělali podklad pod oheň. Sice oheň začne víc kouřit, ale nezhasne vám. Časem stříška chytne a zapojí se do ohně, ale svrchu funguje dál jako stříška. Pokud neprší moc, oheň pouze trochu víc roztopte a on si s deštěm poradí sám.

---

3. ROZEHŘÁTÍ SNĚHU A LEDU

JE LEPŠÍ SNÍH NEBO LED?

Změna skupenství vody pomocí ohně je další disciplína, která se dá trénovat jen v zimě. Takže, co je lepší? Ano „B“ je správně. Vždycky je lepší roztápět (rozehřívat na vodu) led než sníh. Ve sněhu je totiž spousta vzduchu a ze „suchého“ sněhu uděláte strašně málo vody, i když kotlík narvete plný a udusáte. Mokrý sníh je lepší, ale nejlepší je led. Z objemu ledu daného do kotlíku rozpustíte v podstatě stejné množství vody. O sněhu, ze kterého se dá vyždímat voda holýma rukama, nepíšu proto, že takových situací zase tak moc nezažijete. Ten by byl asi ještě lepší než led, tedy jen z tohoto pohledu.

---

SNÍH

Sníh je lepší nabírat mimo les, protože v lese je v něm spousta jehličí, listí nebo větviček. Taky se držte eskymáckého pravidla: Žlutý sníh nepoužívat! Co je žlutý sníh? No tam se někdo vyčůral. To jen tak pro odlehčení.

Pokud kotlík naberete plný sněhu, jako já na fotce, dejte ho jen blízko ohně a nechte postupně roztát na vodu. Taky s kotlíkem pootáčejte. Protože jinak vám v místě, kde je přímý oheň vznikne vzduchová kapsa a vy budete už jen zbytečně ohřívat a tím ničit samotnou nádobu. Sníh totiž zůstane ve zbytku nádoby na svém místě. Lepší varianta je, dát do nádoby jen udusanou kouli (asi tak velkou, jakou byste použili při koulovačce) a tu rozehřát. Pak do vzniklé vody postupně přidávat další a další sníh v udusaných koulích.

---

LED

S ledem je to lepší. Dejte do kotlíku kusy ledu nebo rampouchy tak, aby byly uvnitř navolno a dotýkaly se dna. Dole roztají a sesunou se níž a postupně roztají v rozehřáté vodě. Taky je uvnitř ledu daleko míň nečistot než ne sněhu. Pro obě výhody se snažte vždycky shánět někde led. Pokud ten nikde není, musíte to zkusit se sněhem.

---

4. NOČNÍ POCHOD

Jelikož je třeba v půlce prosince tma už ve čtyři, nemusí jít tak ani o noční pochod, ale spíš o pochod potmě. V létě byste museli čekat až do pozdních hodin, v zimě ne. Nejvíc si tenhle noční pochod užijete, když je sníh a svítí měsíc. A samozřejmě jdete neobydlenou přírodou a ničím si nesvítíte. Krajina, lesy i vlastní cesta mají úplně jiný nádech než ve dne.

Když je sníh a mrzne, je všude až hrobové ticho. Vy jen slyšíte křupání sněhu pod nohama. Když náhodou začne chumelit, zastavte se a uslyšíte dopadat jednotlivé vločky. Je to prostě nádhera.

Pro bojácné a ty s nadměrnou představivostí je to velká výzva, protože v každém stínu vidí či očekávají útočníka nebo dravou šelmu. Ani jedno ani druhé ale v zimě v lesích rozhodně nepotkáte, buďte v klidu. Vlastně je nepotkáte ani v jiných ročních obdobích. V našich lesích je totiž nejnebezpečnějším „zvířetem“ klíště a to je zazimované. A zlí lidé do lesů nechodí, ti jsou ve městech.

---

5. ROZPOZNÁVÁNÍ SOUHVĚZDÍ

KDY?

Jak jsem psal už u nočního pochodu, v zimě je brzo tma a ráno dlouho trvá, než vyleze Slunce. Proto je daleko více příležitostí se koukat na hvězdy. Když je jasno a nesvítí měsíc, je hvězd na nebi opravdu hodně. Souhvězdí se líp pozorují, když není úplně stoprocentní viditelnost. A to proto, že jsou vidět jen nejjasnější hvězdy a ty právě tvoří již zmíněná souhvězdí.

---

PROČ?

Proč vlastně koukat v zimě na hvězdy a poznávat souhvězdí, když je to v létě příjemnější? Protože v zimě je na obloze hodně souhvězdí, která v létě vidět nejsou a naopak spousta letních souhvězdí vidět není. Mně se dřív stávalo, že jsem se v zimě zahleděl na oblohu a nepoznával jsem ji. Dobu mi trvalo, než jsem se zorientoval hlavně podle Velkého vozu a Kasiopeji, protože jenom ty jsem poznal. Ale i je jsem musel chvíli hledat, protože byly v jiné poloze a jinak natočené, než v létě. Teď, když se na hvězdnou oblohu dívám takřka denně, už mi to problém nedělá ani v zimě, protože se mi hvězdná kopule před očima pootáčí postupně.

---

6. IDENTIFIKACE STROMŮ

V zimě je spousta listnáčů bez listí a tak je těžší je poznat. Některé stromy, jako třeba tenhle habr na fotce, mají listy až do nových pupenů, ale ostatní většinou listy shodí. I některé jehličnany v zimě potkáte bez jehličí, například modřín nebo jinan. Takže je skvělé trénovat si poznávání stromů podle kůry, tenkých konců větví, celkového tvaru koruny a podobně.

Listí, co je napadané pod stromem, může být občas pro poznání stromu nad ním dobré, občas může být ale matoucí. Už několikrát se mi stalo, že pod bukem bylo převážně dubové listí, pod vrbou březové a podobně. Bylo to způsobené tím, že ten druhý strom byl po dobu hlavního padání listů proti větru a ten v daném místě foukal převážně jedním směrem. Listí z druhého se tudíž nafoukalo pod první a z prvního někam dál, třeba pod jehličnan.

---

7. STOPOVÁNÍ

Ideální na stopování je první a čerstvý poprašek sněhu. Stopy jsou mělké a ostré. Tudíž snadno identifikovatelné. Dokonce i laik rozezná po bližším zkoumání třeba stopu srnky (na fotce) od stopy DIVOČÁKA. Taky se při troše štěstí dá narazit na stopu LIŠKY.

Stopovat se dá i, když není sníh, ale je to daleko obtížnější a chce to vhodný terén. V létě jsem našel v písku u Orlice třeba stopy VYDRY nebo KACHNY. To samé můžete zkusit i v zimě, když není sníh a nemrzne. Ale poprašek sněhu je pro začátek ideální, je totiž všude.

---

8. VYŘEZÁVÁNÍ NEBO UZLOVÁNÍ

Ani jedno ani druhé samozřejmě nemusíte dělat venku na mraze a při čelovce nebo petrolejce s podporou světla ohně, jak to dělám například JÁ. Ale můžete to dělat hezky doma v teplíčku a při pořádném osvětlení. U vyřezávání je to bezpečnější nejen z toho důvodu, že na to pořádně vidíte a navíc nemáte ztuhlé ruce, jak jsem psal už u zpracování dřeva na topení. Ale třeba uzlování se ztuhlýma rukama je taky dobrý trénink. Uvidíte, že vám jde spousta uzlů daleko hůř, než když vám je teplo.

---

DŘEVOŘEZBA

Jak jsem se už několikrát zmínil, v zimě jsou noci dlouhé. Proto je dobré je vyplnit něčím užitečným. Jak z názvu vyplývá, můžete se například zdokonalovat ve vyřezávání. Na špalku jsou vidět vločky, takže nekecám, když tvrdím, že jsem toho vlka vyřezával venku a v zimě. Nemusí to ale být přímo „umělecké dílo“, může to být třeba trénovací hůlka podle známého Kanaďana MORSE KOCHANSKÉHO. Kde si zdokonalíte jak cit pro práci s nožem, tak i cit pro ten který druh dřeva, pokud se nebudete při tréninku držet pouze lískového či vrbového prutu.

---

UZLOVÁNÍ

I trénink uzlů je skvělý na praktické použití potom v terénu. Na zkoušení uzlů je nejlepší takzvaná UZLOVAČKA. Můžete procvičovat už vám známé uzly a tím si jejich vázání dostanete „pod kůži“ neboli správně do motorické paměti. Stejně tak, jako jste si do té paměti vryli zavazování tkaniček. Taky se můžete učit uzly nové. Motorická paměť je dobrá třeba v případech, kdy potřebujete udělat uzly rychle a jste „ve stresu“. To se vám může přihodit klidně i v létě, kdy se třeba na čundru spustí liják dřív, než si připravíte přístřešek z plachty na nocleh. To je potom dobrá každá ušetřená vteřina.

---

9. VÝROBA OSVĚTLENÍ – LUCERNA, LOUČ

Opět se budu opakovat, v zimě zaujímá delší část dne tma. Ve tmě mnoho činností dělat nejde. Potřebujete světlo. Tohle berte spíš jen jako zpestření nebo hru. Samozřejmě má většina z vás čelovku nebo jiný druh svítilny, které jdou použít i dál od ohně, když jdete třeba pro další palivo nebo, nevím, na záchod. Ale proč si nerozšířit spektrum věcí, které ovládáte.

---

LUCERNA NEBO LAMPIČKA

Lucernu třeba z plechovky od piva nebo konzervy jsem nikdy nevyráběl. To asi hlavně proto, že se o ní píše snad v každé survivalové nebo zálesácké příručce, třeba jedni mladí kluci o ní píšou TADY. Já jsem si ale před třemi roky vyrobil během jednoho dlouhého zimního večera například jednoduchou lampičku ze SKLENIČKY.

---

ROZDÍL MEZI LOUČÍ A POCHODNÍ

Jak je rozdíl mezi loučí a pochodní? To už vyplývá ze samotných názvů. S loučí se s někým loučíte, tudíž s ní nikam nepochodujete. Louče často bývaly v obydlích (hradech) umístěné v kovových držácích na stěnách chodeb. A pochodeň je určená k pochodu, tudíž musí odolávat i větru. Proto je jejich výroba odlišná. Pochodeň se máčí do smoly, louč je pouze vhodně vybrané naštípané dřevo, bez dalších příměsí. Takže my si spíš zkusíme vyrobit tu pochodeň.

---

VÝROBA

Jak pochodeň vyrobit co nejsnáze s co největším výsledkem? Sežeňte si co nejvíc smoly (například tolik, jako je vaše pěst) třeba z poškozených smrků prasaty, datli nebo lesnickou technikou je to asi nejjednodušší. Dále vezměte nějakou bavlněnou látku (třeba staré pyžamo, triko, flanelku, rifle. Tyhle látky nastříhejte na pruhy široké zhruba osm až deset centimetrů. Pruhy potom těsně omotejte kolem konce klacku asi tři centimetry tlustého, rovného a dlouhého přes půl metru. Proti rozmotání pruhů je asi nejlepší použít tenký vázací drát, kterým pruhy ve spirále omotáte od jednoho kraje pruhů k druhému a zase zpátky. Pak oba konce drátu omotejte kolem sebe navzájem a přimáčkněte k pruhům látky.

Ve větší plechovce nad mírným žárem (třeba nad uhlíky z ohně) pomalu rozehřejte smolu, až bude všechna tekutá. Konec klacku omotaný pruhy do ní namočte. Pokud látku nenamočíte celou, tak někde nad větším kusem prohnuté kůry pomalu nenamočenou část látky smolou polívejte. Kůra je tam proto, aby zachytila skapávající smolu a vy ji mohli pak znovu použít nebo v ní pochodeň mohli taky namáčet. A to je všechno. Pak už stačí jen ten omotaný konec zapálit. Pozor, z hořící pochodně může odkapávat i hořící smola! A taky pozor při rozpouštění smoly, může nad ohněm sama vzplanout!

---

10. PŘESPÁNÍ

Zimní nocovačka je podle mě skloubením mnoha dovedností a v podstatě vrcholem vašeho zimního tréninku. Není to jen o dovednostech, ale i o vybavení. To si samozřejmě nemusíte hned kupovat. Možná by se našel nějaký zkušený zálesák v okolí, který vám půjčí svou výbavu, pokud ve vás třeba během roku získá důvěru a spřátelíte se. Od něj taky můžete načerpat spoustu dobrých rad a třeba i tip na vhodné místo pro zimní přespání nedaleko vašeho bydliště. Odtamtud se totiž v případě nesnází můžete rychle dostat domů do teplé postele.

Právě během nocovačky naostro vyzkoušíte, jak dokážete rozdělat a potom i udržovat oheň, kolik dřeva budete na ten dlouhý večer potřebovat. Procvičíte si uzly se ztuhlýma rukama při stavbě přístřešku. Budete poslouchat noční zvuky lesa, budou-li nějaké, či hledět ve svitu čelovky nebo měsíce mezi stromy a uvidíte spoustu zvláštních stínů. Budete si muset nějak ukrátit dlouhou chvíli, než nastane čas jít spát. Můžete si i rozehřát vodu ze sněhu či ledu a tu přinesenou z domu si nechat třeba na ráno nebo jen jako zálohu.

---

Dalším levelem je už jen zimní čundr, to už ale není trénink, to je naostro. Na zimním čundru spíte několik takových nocí za sebou a mezi nimi strávíte celý den venku pochodováním v mrazu. Často do místa spaní dorážíte i za tmy a bez čelovek, abyste neprozrazovali okolí cíl vaší cesty. Ty relativně dlouhé a fyzicky náročné pochody vám může zpříjemnit jen několik chvil strávených třeba v hospůdce, pokud si tedy naplánujete čundr i s pohostinským občerstvením. Ale jinak jste stále venku na mrazu.

Takže přeju všem příjemné chvíle zimního tréninku, spoustu zábavy a někdy třeba na zimním čundru AHOJ.

---

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.