Mors Kochanski try stick

Mors Kochanski try stick

Try stick by se dal přeložit jako zkušební nebo cvičný klacek. Vymyslel ho Kanaďan Mors Kochanski. Mors byl (bohužel byl) celosvětově uznávaný lektor a guru bushcraftu a survivalu v severských lesích (zemřel letos 5.12. ve věku 79 let).

Na jeho počest jsem se rozhodl zveřejnit tento článek právě teď.


Cílem při vyřezávání tohoto klacku je v první řadě procvičení obratnosti při práci s nožem a zdokonalení se v různých technikách vyřezávání.

Klacík obsahuje zářezy, které mají velmi dobré praktické využití při konkrétních zálesáckých činnostech. Proto tady popíšu jednotlivé zářezy a uvedu, k jakému účelu se nejčastěji používají.

Není nutný žádný řezbářský nebo drahý nůž, zcela postačí obyčejná kudla. Já sice preferuju skandinávské ostří, to ale není podmínkou. Jediným požadavkem je, že nůž musí být ostrý. A výhodou je ne moc bachratá špička.


Jedna rada do začátku: Pokud budete chtít zkoušet vyřezávat (cokoliv, ne jen Try stick), snažte se odřezávat pouze tenké šupiny dřeva, nezařezávejte moc do hloubky. Zvýšíte tím bezpečnost i přesnost a snížíte námahu.


Tak jdeme na to:

MATERIÁL

Na tohle cvičení lze použít jakýkoliv rovný klacek bez suků. Nejlepší jsou však vrba a líska, protože poskytují pěkné rovné pruty a jsou to rychle rostoucí dřeviny, kterým nevadí odříznutí bočních výhonů.

Dřevo může být suché nebo čerstvé, je to na vás. Já jsem použil čerstvou lísku a kůru jsem neodstranil, aby byly zářezy lépe viditelné. Délka klacku je přibližně od ramene po konce prstů na natažené paži – tedy jeden sáh. Tloušťka je nejlepší jeden až dva palce. Můžete samozřejmě použít i jiné rozměry, také nemusíte dělat všechny zářezy na jednom klacku, ale podle originálu je to takhle komplet hezky pohromadě.

Takže, jde se vyřezávat:


PRVNÍ KONEC KLACKU

Konec klacku upravíte sérií řezů po obvodu a tím srazíte vzniklou hranu. Můžete nožem seříznout i čelo, aby bylo pěkně hladké a nebyly na něm stopy po pilce.

Tohoto konce se využívá prakticky stále, je to běžné uhlazení každé vycházkové hole nebo zatloukaného kolíku, aby se netřepil. Prostě, bezpečnost, funkčnost i estetika.


OBVODOVÁ REDUKCE (zúžení)

Po obvodu uděláte dvě rýhy zhruba pět centimetrů od sebe, sloupnete kůru (pokud jste si ji tam nechali jako já) a budete pokračovat víc do hloubky. Potom trochu zmenšujete průměr seřezáváním dokola. Řežte z prostředka směrem k zářezům. Vzniknou dva kužely proti sobě, které pak upravíte na válec. Opakujete to tak dlouho, dokud nedosáhnete celkového požadovaného průměru.

Tahle redukce je nejčastěji používána pro umístění zádového popruhu nebo příček na konstrukci rámu krosny, aby držely v dané poloze. Lze ji použít i jako čep pantu třeba vrátek či dvířek.


OVÁLNÝ DLAB (zářez)

Udělejte mělký úzký zářez “V” kolmo na klacek. Zářez postupně prohlubujte, ale nepostupujte svisle dolů – uhýbejte mírně na jednu stranu. Nakonec plochy začistěte do oblouků.

Oválný dlab se hodí na zavěšení kotlíku nebo čehokoliv s tenkým uchem.


SEDLOVÝ DLAB

Opět začnete zářezem do “V”. Ten postupně rozšiřujete a prohlubujete. Nakonec vytvarujete do “U”. Výsledek by měl být široký jako průměr klacku a hluboký jako jeho poloměr.

Používá se při konstrukci rámu krosny v kombinaci s předchozí obvodovou redukcí. Ve velkém provedení se používá při spojování kulatiny v rozích při stavbě srubu.


RYBINOVÝ DLAB

Tohle je zřejmě nejpracnější “zářez”. Vyříznutí tohoto dlabu vám podstatně urychlí pilka, ale to by nebylo fér, pilku můžete použít až při praktickém využití. Jde nám nyní ale o trénink práce s nožem, ne?

Dlab zasahuje do poloviny tloušťky klacku, šířka dole je jako průměr klacku a stěny se směrem vzhůru zužují zhruba pod úhlem 60°. V podstatě vytvoříte rovnostranný trojúhelník, kterému chybí vrchol.

Rybinový spoj tedy – tento dlab + trojúhelníkový čep (na fotce dole) je velmi univerzální. Dá se použít při projektech jako například stojan na kotlík či ešus, na rám krosny. Nebo při různých konstrukcích předmětů ve vašem kempu, například na stolek a podobně. Pokud je vyřezán správně, není potřeba použít žádný provaz, drží velmi dobře.


Tento protikus není součástí cvičného klacíku, přidávám ho sem jen jako ukázku, jak funguje rybinový spoj. Je to čep, který napevno nasunete do dlabu.


KOLMÁ ZÁPADKA

Je velmi jednoduchá a začnete tak, že uděláte miniaturní kopii výsledného tvaru (tedy na jedné straně zářez kolmý a na druhé šikmý) a zářez zvětšujete a zvětšujete, až dosáhnete středu klacku.

Používá se při výrobě stanových kolíků (jako drážka na šňůru) nebo jako spoušť primitivních pastí.


OŠTĚPOVÁ DRÁŽKA

Je to v podstatě spoj na čep a rozpor. Výroba vyžaduje přesný postup, který vysvětlím krok za krokem mezi fotografiemi.

V určité vzdálenosti od sebe (třeba na délku prstu) vyříznete dvě dvojice zářezů, které jsou navzájem otočeny o 90 stupňů.

Potom nožem opatrně odštípněte oba boky od první dvojice zářezů po druhou.

Následně klacek trochu prolomíme o koleno na jednu a potom na druhou stranu v místě zářezů, kde jste skončili s rozštípnutími. Nalamujete ho z obou stran, dokud se vlákna nepřetrhají a poloviny klacku se od sebe neoddělí.

Čelo čepu můžete po ulomení začistit nožem.

Vznikne vám takový kloub. Může mít využití při některých konstrukcích nebo, pokud ho provrtáte naskrz a vložíte do díry klacek jako kolík, získáte pant. Jedna polovina se dá využít ještě jinak. Je to část, která je jako vidlička (rozpor) a to na připevnění kamenného nebo kostěného hrotu na oštěp či šíp. Z nějakého klacku s rozpory na obou stranách se dá vyrobit i naviják na provaz.


PLOCHÝ DLAB

Začnete jako v případě kolmé západky. Pak uděláte stejně i druhou stranu kolmou ke klacku a zase šikmo seřezáváte směrem ke středu dlabu. Ve dně zůstane hrbol a ten pak zarovnáte. Dlab je široký jako průměr klacku.

Dlab se dá využít při výrobě nouzové rámovky – je pro zasazení příčky do ramen pily.


MOTÝLEK

Vypadá, že se vyřezává složitě, ale je to jeden z nejjednodušších zářezů.


Najděte si někde vhodné poleno (silnější pevný klacek o délce zhruba jednoho lokte) a použijte ho jako tlouk, kterým budete bušit do hřbetu nože. Udělejte zatlučením kudly do klacku dva zářezy ve tvaru “X” , hluboké přibližně po střed klacku.

Pak špičkou nože vyloupněte “křídla” a plošky zahlaďte. 

Tento zářez se dá použít jako spoj dvou na sebe kolmých klacků nebo se po další úpravě používá při výrobě výškově nastavitelného stojanu na ešus (úpravu popíšu kousek níže).


HRANATÁ REDUKCE

Postupujte jako v případě první kulaté obvodové redukce, jen zmenšený průměr nakonec seříznete do čtverce a začistěte čela.

Používá se spíše pro dekorativní účely.


DÍRA SKRZ KLACEK

Nejprve musíte průměr klacku zúžit ze dvou protilehlých stran. Čím máte baculatější špičku nože, tím musíte udělat zúžení tenčí, tedy zářezy hlubší. Uprostřed vytvoříte hranatý otvor vpichováním špičky nože po obvodu otvoru z obou stran klacku.

Příklad při využití na ohnivém luku s použitím osmičkového zastavovacího uzlu.

Má využití při výrobě ohnivého luku – na upevnění tětivy v jeho dolní části. Tato technika vyříznutí otvoru je užitečná i při výrobě pasti na chytání ptáků, kterou používali indiáni kmene Ojibway.


DRÁŽKA NA TĚTIVU

Podobá se zářezu pro zavěšení ešus, ale je mnohem mělčí.

Využívá se při výrobě nouzového luku, pro lov ryb, žab a podobně.


POLOVIČNÍ MOTÝLEK

Tento zářez vznikne upravením motýlka, konkrétně seříznutím jeho jedné poloviny a částečným podříznutím středové hrany, aby vznikl “převis”.

Používá se na dříve zmíněný výškově nastavitelný stojan na ešus.


DRUHÝ KONEC KLACKU – LOUPAČ KOŘENŮ

Jako poslední je ukončení klacku jeho seříznutím do “V” a vyříznutím druhého “V” kolmo na první.

Cvičný klacek tedy zakončíte tímto užitečným nástrojem, který se využívá při odstraňování kůry ze smrkových nebo borovicových kořenů, jsou z nich potom skvělé “provazy”.


ZÁVĚREM

Cvičná hůlka či cvičný klacek je opravdu výbornou a hlavně užitečnou zábavou. Pokud jste to ještě nikdy nezkoušeli, nabruste nůž, vezměte do ruky lískovku a ořezávejte. Možná přijdete na to, že to není až tak jednoduché, jak to vypadá a že vaše dovednosti s nožem by ještě potřebovali trošku doladit.

Můžete si samozřejmě přidat i nějaké své zářezy, které často využíváte. Mors Kochanski údajně tvrdil, že zkušená osoba by měla zvládnout “vyseknout” tuto hůlku za 12 minut při táboráku. Já jsem toho názoru, že při jejím vyřezávání není třeba spěchat, protože někdy se to nemusí vyplatit. Nejde tu přece o to, kdo to dokáže rychleji, ale o zdokonalení schopnosti používat nůž jako nástroj pro práci se dřevem.

Z mého pohledu bude výsledek skvělý v tom případě, až dosáhnete čistých a jistých řezů s co nejmenší námahou. Čas výroby se tím samozřejmě zkracovat bude, ale to je podružné.


Takže na závěr přeji příjemnou zábavu a pozor na prsty 😉

Na praktické ukázky použití jednotlivých zářezů a články o nich se myslím můžete těšit v průběhu příštího roku.


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz