Orientace

Práce s buzolou a mapou – 2. část


Tohle je druhá půlka DVANÁCTÉHO dílu o orientaci. První půlku doporučuju přečíst před touhle, tohle je totiž pokračování příběhu a má přímou návaznost. Úplně celý seriál o orientaci berte jako ostatní survivalové příspěvky na mém webu – jakože je to HRA. A to hra, kterou hraju na území střední Evropy.

V té první půlce jsem vám popsal, jak se někam dostat jen pomocí buzoly, když nevidíte většinu času na svůj cíl. A potom, jak mapu zorientovat a určit, odkud jste na cílové místo přišli. V tomhle článku bych chtěl vyprávět pokračování hypotetického příběhu popisujícího nouzovou situaci a opět poradit, jak k té situaci přistoupit pomocí mapy a buzoly.

Podle mě je příklad a na něm ukázaný postup vždycky lepší než jen suchá teorie.


POCHOD PODLE MAPY

POKRAČOVÁNÍ PŘÍBĚHU Z MINULÉHO DÍLU: Jste ve vesnici, kam jste dorazili jen pomocí buzoly od svého zraněného kamaráda, který nemůže chodit. Našli jste hodné lidi, kteří mají mapu. Mapu jste zorientovali a určili, že kamarád je s největší pravděpodobností na hoře Lesná. Teď s těmi hodnými lidmi potřebujete najít „normální cestu“ ke kamarádovi. Sem jste totiž šli hlava nehlava jen podle azimutu. Pro kamaráda, ale jedete s půjčenou kárkou od sousedů těch hodných lidí, abyste ho nemuseli nést až zpátky sem – do místa, kde se o něj možná postará nějaký zdravotník nebo seženete auto pro odvoz do nemocnice. Takže musíte najít trasu pro kárku sjízdnou. S těmi lidmi a kárkou jste teď v pohodě došli ke křižovatce pod kostelem, až sem to totiž ještě znají a vy si vybavujete kudy jste od kostela šli. Dál potřebujete jít všichni už jen podle mapy.


ROZVAHA

Když jste zjišťovali, odkud jste přišli, změřili jste pomocí pravítka na buzole, že vzdušnou čarou to nakonec nebyly vrcholu Lesné ke kostelu čtyři kilometry, ale pět. Teď stojíte na zatáčce asfaltky (na mapě vlevo nahoře) a, když vidíte cesty, které vedou od vás ke kamarádovi, tak si uvědomujete, že po nich to bude minimálně kilometrů šest.


Studujete mapu a na ní budoucí trasu záchrany kamaráda. Na začátku cesty bude asfaltka nebo aspoň celkem slušná cesta (dvojitá šedivá křivka cesty), potom půjdete už po horší lesní cestě (jednoduchá šedivá křivka). To je první úsek, ta první modrá šipka. Pak buď budete pokračovat buď dál po té lesní cestě a opět asfaltce či dobré cestě až pod Lesnou – po červených šipkách  nebo si to zkrátíte po pěšině (čárkovaná šedá křivka) a pak po cestě – to jsou zbývající dvě modré šipky. Nebo si tu pohodlnou, ale dlouhou cestu po červených šipkách můžete zkrátit jinou pěšinou a to je černá šipka.

Logicky by to bylo nejlepší jít tou nejkratší, ale vy s sebou táhnete tu kárku. Takže bude nejlepší se rozhodovat až na místě, kudy ji bez obtíží dokážete protáhnout. Kdyby mezi zvolenými trasami nebyl moc velký rozdíl, asi byste to neřešili, ale po modrých šipkách je to šest a půl kilometru a po modré a červených je to deset kilometrů a to je rozdíl celkem značný. „Černou trasou“ si to z deseti můžete zkrátit na osm.


URČENÍ AZIMUTŮ POCHODU

V tomhle konkrétním případě by se v podstatě dalo jít jen podle mapy a bez buzoly, ale představte si, že to není tak snadné a proto budete potřebovat jak mapu, tak buzolu, abyste věděli, kterým směrem jít.

Co je AZIMUT? Je to rozdíl mezi směrem pochodu a severem. Přesněji je to úhel, který svírá váš směr pochodu se směrem severním a to ve směru hodinových ručiček. Obecně se pro azimut používá sousloví úhel pochodu. Udává se ve stupních [°]. Východ je 90°, jih je 180°, západ je 270° a sever je 360°= 0°. A tím je kruh uzavřen.

Příklad: jihozápadní směr je 225°, severovýchodní směr je 45°.


Takže teď stojíte na silnici a jste v její ostré zatáčce. Vede od ní několik cest a vy potřebujete zjistit, kterou se dát. Podle mapy víte, že byste měli jít jihovýchodním směrem. Jak zjistit, která cesta to je?

  1. Vezměte si mapu a buzolu. Mapu nemusíte nijak orientovat. Položte si ji prostě tak, aby se vám dobře četla, tedy severem od sebe. Nyní nemusí ani ležet vodorovně, protože vás střelka vůbec nebude zajímat.
  2. Buzolu položíte na mapu tak, aby jedna její dlouhá hrana nebo jedna z podélných rysek směřovala od vašeho aktuálního místa ve směru cesty, kterou chcete jít. Buzola taky od toho vašeho místa k místu, kam chcete dojít, musí směřovat svou šipkou (ne obráceně). Tedy spíš do místa, kam až vede cesta relativně jedním směrem.
  3. S buzolou na mapě už nehýbejte. Otáčejte ale otočným prstencem buzoly tak, aby sever (písmeno N) směřoval k severu mapy. To znamená, aby rovnoběžné čáry uvnitř otočného prstence směřovaly severo-jižním směrem.
  4. Na stupnici okolo prstence a v místě, kde je nepohyblivá ryska, zjistíte, že byste měli udržovat azimut neboli úhel pochodu 128°. S otočným prstencem už odteď nijak nehýbejte.

MĚŘENÍ VZDÁLENOSTI
  1. Potom celou buzolu otočte a přiložte nulou na centimetrovém pravítku k vašemu aktuálnímu místu a odečtěte centimetry a přepočítejte, jak je ten vaše trasa vytyčeným směrem přibližně dlouhá. Naměřili jste 5,5 centimetru. Protože je mapa v měřítku 1 : 40 000, vynásobte těch 5,5 čtyřmi a vydělte deseti, dostanete se rovnou na vzdálenost v kilometrech.
    • Pozn: kdyby byla mapa 1 : 50 000, tak naměřenou 5,5 centimetrovou vzdálenost násobíte pěti a dělíte opět deseti.
  1. Nebo to můžete změřit na pravítku s měřítkem 1:40k (opět protože je mapa v měřítku 1 : 40 000). Na výchozí bod položte buzolu místem, kde se kolmice pravítek 1:40k spojují a miřte pravítkem ve směru pochodu. Teď rovnou můžete odečítat stovky metrů. Tohle pravítko je relativně krátké, tak budete muset měřit na několikrát a sčítat stovky metrů.
  2. Jedním nebo druhým měřením jste zjistili, že ten váš směr budete muset udržovat na vzdálenosti zhruba 2,2 kilometru. Vzdálenost bude ve skutečnosti trochu delší, protože se cesta trochu klikatí, takže radši počítejte s 2,3 km. To je zhruba 3000 kroků, počítám-li, že takový standardní krok je dlouhý zhruba 3/4 metru.
    • Jak jsem k tomu číslu došel? 2300 metrů děleno třemi je asi 800 (3×8=24). Výsledek krát čtyři je 3200. Bude to ale míň, protože 2300/3 je míň než 800, takže výsledek odhadnu na 3000 kroků.

POCHOD PODLE BUZOLY A MAPY
  1. Řádně si nastudujte mapu. K určení prvního cíle v reálu vám může pomoct i to, jak to tam podle mapy vypadá. Než se začne cesta stáčet, křižuje ji hned dvakrát za sebou potok. A v místě toho druhého křížení je právě zlom té cesty, kam chcete podle prvního měření dojít.
  2. Teď si vezměte do ruky buzolu vodorovně a otáčejte se spolu s ní tak dlouho, až se dostane střelka do chlívku. Buzola vám ukazuje cestu, kterou máte jít. Vydejte se právě tou. Cestou nezapomeňte kontrolovat azimut, počítat kroky, sledovat okolí a porovnávat s mapou. Teď je vás víc, takže každý může dělat něco z toho.

Ušli jste 3000 kroků a našli druhé křížení potoka a zatáčku – jste v místě druhého měření. Jste opravdu tam, kde jste chtěli být, tam, kde se cesta znatelně stáčí a pak vede jiným směrem. Jasně, v tomhle jednoduchém příkladu prostě můžete jít stále po té stejné cestě a nemusíte druhé měření provádět. Ale vysvětluju to tak, jako byste nebyli na jediné logicky vedené cestě, ale třeba v prérii, kde cesty nejsou, nebo naopak v místech, kde je spousta cest a jejich křížení (to je třeba v lesích kolem Hradce Králové), však se PODÍVEJTE, jak to tam vypadá.

Když vám třeba někdo při orientační hře na mapě lesů HK vytyčí klikatou trasu od rybníku Kříž (vlevo nahoře) k rybníku Kopytnářka (vpravo dole) a dá vám cestou nějaké kontrolní body, nedokážete to bez postupného odměřování, určování azimutu a krokování. Nejde hned na začátku vytyčit jen jeden směr.


  1. Takže teď jste došli do té zatáčky, kde se cesta stáčí jiným směrem a kříží vaši cestu podruhé po krátké době potok. Znovu určete azimut a vzdálenost od místa, kde jste, k místu, kde se budete rozhodovat, kterou cestou se vydat (rozbíhající se červená, černá a modrá šipka v ROZVAZE).
  2. Někdy není dobré měřit azimut až úplně do cílového bodu. V tomhle případě se konec téhle části trasy zase uhýbá jiným směrem. Takže změřte azimut před „esíčko“ na konci. Ale vzdálenost naměřte až do cíle. Nové měření azimutu vám tedy ukázalo odchylku od severu 153° a pak ostrá levá a ostrá pravá zatáčka a měli byste být po 820 metrech na tom kýženém rozcestí. Tedy (s klikatostí cesty a přepočtem) to bude zhruba po necelých 1200 krocích (cca 900/3*4). Právě za esíčkem je to místo, kde se budete rozhodovat, kterou cestou se dát dál. Jestli po jedné pěšině, druhé pěšině nebo po cestě, na které jste.

PRŮZKUM
  1. Jste úspěšně na vámi vytyčeném rozcestí. Kterou cestou se dát?
  2. Podle mě je nejlepší variantou průzkum. Lesní cestu prověřovat nemusíte, po té jste šli dosud, takže povrch dál předpokládáte, že bude stejný jako dosud. Zbývají tedy dvě pěšiny. Vy jste tři. Vy osobně se dejte jednou pěšinou a požádejte, ať se další dva dohodnou, kdo zůstane u kárky a kdo půjde druhou pěšinou. Vysvětlete jim, ať ten dotyčný průzkumník jde zhruba pouze sto až dvě stě kroků a pak už jen prohlédne terén, kam až vidí, a vrátí se.
  3. Po průzkumu jste zjistili, že obě pěšiny jsou průchodné, kam až jste dohlédli. Takže se rozhodujete pro tu nejkratší variantu.

PODROBNÉ ČTENÍ MAPY
  1. Na každé křižovatce byste opět mohli postupovat podle azimutu. Takže postup by byl stále stejný – změřit azimut na mapě, určit vzdálenost, po kterou půjdete tím daným azimutem, pak nasměrovat buzolu tak, aby byla střelka v chlívku, a jít do dalšího bodu.
  2. Myslím, že to předchozí vysvětlení na pochopení stačí, takže se teď zaměříme více na mapu a podle jejího podrobného průzkumu zjišťujete, že prostě půjdete po pěšině tak dlouho, dokud nenarazíte na asfaltku nebo cestu vhodnou pro auta. Žádná odbočka nikde cestou není, takže by vás měla pěšina dovést až k té větší cestě v místě, kde po vaší pravé ruce pod ní protéká potok od vás dopředu (i směr proudu vody je pro orientaci důležitý, všímejte si toho na mapách).
  3. Na křižovatce se dáte prakticky kolmo doprava a hned se začne cesta stáčet vlevo. Potok i zatáčka jsou důležité pro zjištění, že jste se napojili na správném místě.
  4. Také si všimněte vrstevnic na mapě. Ta větší cesta vede mírně do kopce. Když byste šli potom v reálu z kopce, půjdete špatným směrem.

STRATEGIE ZÁCHRANY
  1. V místě, kde kolmo narazíte na další velkou cestu, jste na cílovém bodě. Po vaší levé ruce je hora Lesná.
  2. Teď se rozhodněte, jakou nejmírnější cestou se vydáte pro vašeho kamaráda. Pro něj sice nemusíte nejmírnější cestou, ale s ním dolů to bude nejbezpečnější a cestou nahoru si uděláte předběžný průzkum pro následující sestup. Asi ideální je, se kousíček vrátit a dát se vpravo po pěšině a pak rovnou na vrchol. Je to sice delší, ale pěšina relativně zaručuje bezpečnou cestu. Změříte, jak daleko máte po pěšině jít a azimut, pod kterým máte jít z pěšiny na vrchol. Vzdálenost je 650 metrů, počítejte radši 660, to je na kroky 880. A azimut je 77° a stále do kopce.
  3. Kárku táhněte až tam, kam to půjde relativně v pohodě. Čím dál, ale bezpečně, tím líp pro následný transport.
  4. Vracíte se po pěšině a zjišťujete, že po 870 krocích vede lesem další rovná pěšina a míří právě tím směrem, kterým chcete jít. Paráda. V lesích jsou i cesty, které na mapách nejsou, což je občas příjemné překvapení.
Na leteckém snímku je vidět cesta od pěšiny vlevo směrem na vrchol. Na kartografické mapě nic není.

Úspěšně dorážíte k netrpělivému kamarádovi, který si už o vás dělal starosti. Řekli jste mu, že budete v cíli asi za dvě hodiny. On to ale špatně pochopil a myslel, že za tu dobu už musíte být zpátky. Vy jste tam nešli čtyři kilometry, ale sedm, protože jste museli od kostela (který byl ve skutečnosti pět kilometrů daleko) dojít ještě do vesnice. Což vám zabralo v terénu opravdu ty dvě hodiny, protože jste nebloudili a opravdu pospíchali. Ve vesnici jste se zdrželi asi půl hodinkou hledáním lidí, mapy, určováním směru a půjčením kárky. Zpáteční cesta byla dlouhá z vesnice až na vrchol ve skutečnosti deset kilometrů, i když jste šli nejkratší variantou. Ta vám zabrala kvůli orientaci a průzkumu tři hodiny. Takže jste zpátky až za pět a půl hodiny.

Kamarádovi jste udělali s tím silnějším „záchranářem“ z rukou stoličku neboli ruční nosítka, ten druhý vzal vaše batohy. Snesli jste kamaráda z hory dolů, naložili jste ho i s batohy na kárku a stejnou cestou jste se vrátili do vesnice. Tam jste až někdy v noci zazvonili na místního doktora a sdělili mu, že si kamarád tady kousek od vesnice možná zlomil, možná jen zvrtl kotník. Nemohli jste mu přece říct, že jste byli v zakázané zóně. Kamarád byl ošetřen, bylo to opravdu jen podvrtnutí. A to je konec příběhu. Snad se vám líbil. Já se u jeho psaní tedy bavil. 


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 7 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře