Juchů, je doma! První peří v životě. Prý, kdo ho jednou okusil, nechce jinak. No, uvidíme. Na současné péřové spacáky jsem slyšel zatím jen chválu jak na tepelný komfort, sbalitelnost, tak i na životnost. Informace o navlhavosti jsou podle mě už přežitek. Pouze peří déle schne oproti dutým vláknům. Syntetika schne asi den a peří schne tři dny. Ale, když se k němu budu chovat, jak mám – nebudu se v něm koupat, nenechám ho na dešti, nebudu v noci funět dovnitř – tak…
Sice se mi sny v podstatě nezdají, ale chtěl jsem si vytvořit svého strážce v přístřešku – svůj vlastní lapač snů. Snažil jsem se o co nejpřírodnější materiály a maximálně využít dary lesa. VĚCI NA LAPAČ tři čerstvé tenké 70 centimetrů dlouhé proutky na kostru bezovou suchou větvičku na korálky nůž a sedlářskou jehlu hrst peříček z lesa – podle mě většinou z holuba hřivnáče a jedno je z káněte tři barvy bavlnky a klubíčko vlny pitný režim Věci na lapač. POSTUP VÝROBY Proutky jsem…