Úprava pracovních rukavic na řezbářské
Před časem jsem dlabal a vyřezával z borovice MISKU ve tvaru listu. Dělal jsem ji celou ručně. Ještě jsem v té době neměl PALIČKU, takže jsem si pořádně máknul a udělal si puchýř na pravé dlani a na levé jsem k tomu neměl daleko.
Dost často taky vyřezávám nožem. Vyřezávání v podstatě probíhá tak, že v pravé ruce držím nůž a v levé vyřezávanou věc a palcem té levačky se zároveň opírám o hřbet nože a tím provádím jednotlivé řezy. I když mám hřbety nožů zaoblené, stejně je po chvíli bříško levého palce otlačené a bolí.
Proto jsem se rozhodl, že pro příští větší práci už musím mít něco, co puchýřům a otlačení palce zabrání. Ideální jsou řezbářské rukavice a návlek na palec. Ale jak je mým zvykem, nebudu utrácet za něco, co si můžu vyrobit a navíc opět spojit dvě věci do jedné.
Tak se podívejte, jak jsem se s tím popral:
POUŽITÝ MATERIÁL a NÁŘADÍ
MATERIÁL
-
- pracovní rukavice
- kousek usně ze staré KABELKY
- karton na šablony
- lepidlo
- obyčejná nit odpovídající barvy
NÁŘADÍ
-
- nůžky
- řezbářský MININOŽÍK
- tužka
- jehla
POSTUP VÝROBY
Jelikož nejsem génuis, radši jsem si jak výstelku dlaně, tak ochranu palce předkreslil a postupně dolaďoval na kartonovém papíru. Od obojího mi stačí po jednom kusu. Šablonu výstelky překreslím na useň po líci, pak překlopím a na další překreslím po rubu. Na palec budu potřebovat jen jednu šablonu a to po líci.
Když jsem byl s tvarem spokojený, natočil jsem si šablony na usni tak, abych spotřeboval co nejmíň materiálu. První výstelku jsem řezal na několikrát a to byla chyba, řez byl strašně chlupatý. Podruhé a potřetí už jsem skrz celou useň řezal jením řezem, výsledek byl o hodně lepší.
První výstelku jsem tedy trochu doladil, až jsem byl s výsledkem spokojený.
Šablony jsem použil ještě jednou a překreslil si jejich tvar na rukavice, abych věděl, kam pak useň umístím.
Potom jsem vzal lepidlo a napatlal s ním jak usně z rubové strany, tak rukavice. Tam jsem lepidlo nanesl jen ve vymezeném prostoru naznačeném tužkou podle šablony. Lepidlo nanáším velice „odborně“, vyšprknu z tuby bobek na střed lepeného prostoru a pak ho prstem rozetřu do stran.
Když mám hotovo, lepidlo z prstu ožmoulám o dlaň druhé ruky. Jde dolů celkem snadno. U epoxidu bych si to nedovolil, ale tohle kontaktní lepidlo nebo lepidlo na dřevo typu Herkules nijak neřeším.
Počkal jsem, až lepidlo zavadne. To znamená, až po doteku prstem nelepí a jeví se skoro jako suché.
Přiložil jsem usně na rukavice, porovnal, jak jsem potřeboval a pak silně přitiskl. Nakonec jsem usně malíkovou stranou zavřené pěsti usně k rukavicím „přitloukl“, aby se obě lepené plochy dokonale propojily.
Lepidlo jsem nechal odpočívat a šel si udělat a vypít kafe, myslím, že ta půlhodinka byla dostatečná, aby se už nic nehnulo. Samozřejmě to není doba, kdy by se mohl spoj namáhat, ale pro moje potřeby to prozatím stačilo.
Po kávě jsem pokračoval. Na pravé ruce jsem odstřihnul všechny prsty a na levé všechny kromě palce. Hlavním důvodem je vyšší cit a obratnost prstů při vyřezávání. Dost často totiž vyřezávám drobné věci. Jako ochrana prstů před říznutím by useň rukavic stejně moc nepomohla. Nože mám ostré jak žiletka.
Dále jsem na obou rukavicích odstřihl asi jeden a půl centimetru od usně zápěstní náplety. Díky nim by se mi ruce asi dost potily a to nechci. Část nápletů jsem ale chtěl zachovat, aby mi rukavice na rukách dobře držely.
Jelikož se ale odstřižený náplet bude časem třepit, musel jsem nějak vymyslet, jak tomu zabránit. Jako nejjednodušší řešení mě napadlo obě vrstvy stočit směrem dovnitř a ohyby k sobě sešít.
Švy na prstech zatím pojišťovat nebudu. Uvidím, co to bude během práce dělat, třeba se párat nebudou. Pokud ano, tak je ještě pojistím novými stehy.
No a mám hotovo. S výsledkem jsem spokojený. Teď už zbývá rukavice vyzkoušet na rukou a potom i v praxi.
Lepidlo už dostatečně uschlo, takže jsem vyzkoušel rukavice aspoň na těch rukou. Sedí skvěle. Dokonce jsem zkusil i trošku zapřít do dlaně nasucho dláto. To se opírá, kde má, mozoly by se tudíž mohly stát minulostí. Uvidím, co to bude dělat, až se dlátem pořádně opřu do dřeva a na delší dobu.
Palcová ochrana na levačce se taky jeví v pořádku, jen v něm asi trochu ztratím cit, ale to snad nebude na závadu. No, to ostatně taky ukáže až čas.
Ten, večer, co jsem se pustil do výroby řezbářských rukavic, se mi nechtělo vůbec nic dělat. Nuda ale byla tak otravná, že jsem nechuť k výrobě rychle překonal a myslím, že mě zábava při výrobě tak pohltila, že jsem měl rukavice hotové daleko rychleji, než jsem předpokládal.
Proto další rada pro kutily – pokud máte nějaký projekt, pusťte se do něj, i když se vám momentálně nechce.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.