Činění králičí kožešiny

Činění králičí kožešiny

Co to činění je? Je to zpracování kůže, aby se nezkazila a měla námi požadované vlastnosti. Buď se dělá s ponechanou srstí nebo bez. Jak z názvu článku vyplývá, já chci dělat kožešinu, takže se srstí. Zpracovaná kůže bez srsti se nazývá useň.

Existuje mnoho druhů činění, já si vybral podle svého zvyku ten nejlevnější způsob, tedy činění pomocí octa a soli

Pátral jsem, jestli někdo nemá doma kožku králíka (kožka je slangově řečeno stažená a nezpracovaná kůže králíka). Kamarád Venca naštěstí věděl, že příbuzný má jednu doma. Podle toho, co je vidět, vypadá nádherně, tak jsem doufal, že se mi to povede.

A jelikož se jakž takž zadařilo, chci vám předat svou zkušenost a takový návod na domácí vyčinění kožešiny. Nebudu používat názvy rub a líc, ale budu psát masová strana a osrstěná strana, to je názornější.


Tak jdeme na to:


Potřeby:

  • kbelík (škopek, soudek) dostatečně velký na kůži
  • tekuté mýdlo (lze i rozmočit klasické) nebo použít šampon
  • kuchyňská sůl
  • ocet

Postup:


Námok

Námok je divné slovo, v koželužství je to výraz pro máčení. Námok je tedy první krok pro další zpracování vysušené kůže menších živočichů. Usušená kůže je tvrdá a relativně křehká. U větších živočichů se nedoporučuje sušení zřejmě proto, že by se kůže nedala nijak přepravovat, aniž byste ji rozlámali. A asi taky proto, že by se dřív mohla zkazit, než by uschnula. Ale jsou to jen moje domněnky, nepátral jsem po tom.

Vysušená kožka je jak prkno.

Pokud máte kožku suchou a tvrdou, jako mám já, je potřeba ji udělat opět měkkou. Namočil jsem ji do studené vody s menší hrstí soli, a nechal ji tam zcela potopenou tak dlouho, dokud zcela nezměkla. U úplně suché kůže to může trvat několik dní. Moje měkla dva dny. S kožkou je dobré ve vodě alespoň dvakrát denně (třeba ráno a večer) trochu zahýbat, díky tomu také zjistíte, jak na tom je.

Jelikož suchá kožka plave a nechce se jí do kbelíku, zatížil jsem ji kamenem. Zapoměňte na malé kamínky, chce to kámen minimálně jako pěst, já měl po ruce tohodle macka.

Trošku jsem to s velikostí kamene přehnal.

Kbelík jsem umístil do stínu, kam svítí slunce jen ráno. Je dobré ho nenechávat na slunci, protože by se mohla kožka i přes slanou vodu začít kazit. Taky jsem nevěděl, co na to budou říkat okolní kočky, radši jsem dal přes kbelík přepravku.

Plně namočená kůže je po celé ploše stejnoměrně měkká, volně ohebná a nemá tuhá místa.

Je jako hodně hnusný hadr na podlahu, ale měkoučký.

Tohohle všeho se musím zbavit.

Mízdření

V návodu stojí – kůži omízdřete. Co to je a jak se to dělá? Z masové strany kůže odstraníte mázdru neboli všechny zbytky masa, tuku a jednolitou blánu, která je po celém povrchu. Lze to prý dělat nožem, ale musíte být hodně opatrní, abyste kůži neprořízli.

Já jsem králíka mízdřil většinou radši pouze rukama. Začal jsem pod ocasem a postupně pomocí palců odděloval kůži od té blány, kterou tam nechci mít. Je třeba dávat pozor na protržení, králičí kůže je křehká. Za kůži se netahá, ale jenom pomocí palce se odděluje mázdra od kůže.

Vlevo kůže, vpravo mázdra.

Poznámka: dělejte to po pár centimetrech. Nikam nespěchejte. Já jsem sice nepospíchal, ale na dvou místech i tak zabral moc a palcem jsem ji protrhl.


Občas, když to šlo hodně ztuha a bál jsem se, že když hodně zaberu, můžu zase kůži někde protrhnout, použil jsem proto štípačky.

Poznámka: Chce to mít ty štípačky tupé, jen aby dokázaly sevřít mázdru a neuštíply ji. Já jsem udělal další chybu, tupé štípačky jsem doma neměl a tupit se mi je kvůli tomuhle experimentu fakt nechtělo. Takže jsem dost často mázdru uštípl a dokonce jednou si proskřípl i kůži, tedy ne vlastní, ale králičí.

Další díra, no prostě blbec a nešika.

Čištění srsti

Připravil jsem si v kbelíku vlažnou vodu s mýdlem. Kůži do ní vložil a skoro půl hodiny propíral. Půlhodina by se neměla moc překračovat, protože mýdlo nejen čistí srst, ale i narušuje kůži.

Hned po vyprání jsem kůži několikrát propral v čisté vodě a odstranil tak všechny zbytky mýdla.

Takhle nějak vypadá jakž takž omízdřená kožešina zevnitř.

Činění

Smíchal jsem v kbelíku pět litrů vody, půl kila kuchyňské soli a šest deci octa. Osvědčený poměr Mílou Pletánkem – na YouTube má kanál Primitivní dovednosti – je 10l vody, 1kg soli, 1,25l octa. Takto připravený “nálev” se odpradávna nazývá břečka. Nyní aspoň víte, odkud se ten výraz rozsoleného rozbředlého sněhu na silnici vzal.


Do břečky jsem vložil odmaštěnou a vyždímanou kožešinu a vše v kbelíku ještě jednou pro jistotu zamíchal. Kbelík jsem dal znovu dal do stínu a i teď pro jistotu přikryl přepravkou. Myslím si ale, že by se k tomu kočky ani nepřiblížily, protože vůně octa byla dost silná.


Kožku jsem v břečce nechal tři dny a opět aspoň dvakrát denně zamíchal, někdy i třikrát (před prací, po práci a před spaním). Potom jsem ji vyndal a několikrát důkladně propral v čisté vlažné vodě a venku pořádně vyždímal.


Teprve v tomhle okamžiku jsem si uvědomil, že jsem doteď neviděl osrstěnou stranu celou, tak jsem kožku obrátil naruby. Vypadá fakt moc hezky.

Záda ...
… a břicho.

Rozříznutí a sušení

Stále jsem zvažoval, jestli si nechat kožešinu jako rukáv nebo ji rozříznout. Nakonec jsem se rozhodl a na břiše ji podélně rozřízl. Má to své výhody i při sušení, můžete ji rozprostřít a ona schne rychleji.

Jelikož se kvapem blížil večer a já ji chtěl mít hotovou ještě ten den, rozhodl jsem se sušit ji u kamen. Stále jsem ji kontrolovala a otáčel jak masovou tak kožešinovou stranou, ale i hlavou nahoru a dolů.

Zatopil jsem a sušil kožku u kamen.

Měkčení

Teď přišla na řadu nejvíc namáhavá část. Kožešina je jakž takž suchá a je potřeba s ní pracovat do úplného uschnutí.

Vzal jsem ji do obou rukou masovou stranou k sobě a přes ukazováčky ji od sebe ohnul, až trošku v tom napínaném místě zbělela. Potom jsem ji chytil kousek vedle a opakoval. Vytahování jsem nedělal jen v jednom směru, ale snad ve všech. Nejvíce jsem se bál krajů, ty jsou hodně tenké a byly nejvíc suché, samozřejmě, že se mi podařilo kožešinu v jednom místě zase natrhnout. Je skoro půlnoc, mám snad hotovo. Ráno to svoje dílo nafotím.

Druhý den ráno jsem kožešinu rozprostřel ve stínu na trávě – líp se tam fotí než na přímém slunci. Kožešina není krásně měkká jako od profesionálů, ale měkká je. Taky jsem, na pár místech objevil, že na ni zůstala mázdra, která vůbec při čištění nebyla vidět, budu si příště muset dávat větší pozor.

No a samozřejmě jsou krásně vidět díry, co se mi podařily udělat. Ale i tak mám z výsledku radost.

Tady jsou krásně vidět potrhaná a proskřípnutá místa.
Ale z téhle strany se mi kožešina opravdu líbí, připadá mi jako vlčí.

Poznámka: čím více kožka uschne během zpracovávání, tím měkčí bude. Pokud to vzdáte příliš brzo, bude tvrdá. Pokud na další zpracování už nemáte ten den čas nebo sílu, dejte kožku do dalšího dne do igelitky a do ledničky. Pro delší odmlku dejte kožku do mrazáku. Já jsem se snažil změkčit během jednoho večera. Ruce mě potom kupodivu moc nebolely. Dokonce se mi povedlo už asi počtvrté kůži na jednom místě natrhnout.


Než jsem se do činění pustil, trochu jsem se bál, jak to dopadne. Proto jsem nejdříve volil králíka. Není moc veliký a kdyby se to nepovedlo, nebudu zase tak moc smutný. Není to žádná velká věda, ale chce to trpělivost, pečlivost, dodržování postupu a hlavně nikam nespěchat, což já bohužel občas udělal, proto výsledek není stoprocentní.

Příště zkusím činění kamencem, postup je podobný, rozdíly proti činění octem a solí samozřejmě popíšu. A podělím se i o nezdary, tak jako tady. Taky se mi třeba poštěstí sehnat kožešinu z jiného zvířete, uvidíme.

Pokud to chcete taky zkusit, směle do toho!


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz