Moje jeskyně
– kapitola čtvrtá –
GARÁŽOVÉ STÁNÍ
Období dešťů neustává, ale v chvílích, kdy neprší, připravuju trámy na stojny garážového stání. Maflík ani pokosovka nemají takový prořez, abych to zvládl jedním řezem, takže musím obřezávat trámy kolem dokola. Na kotevní patce je vidět gumová podložka. I tam chci trám posadit až na dno. někdo nechává trámy v podstatě jen viset na vrutech, ale to já riskovat nebudu.
Ani kolem dokola to nebylo uříznuté komplet, takže jsem střední část musel ještě doříznout ručně.
Stojny i „pozednice“ mám na místě. Ty vodorovné šestimetrové trámy jsem nahoru dokázal dát pomocí přebíhání mezi dvěma štaflemi, ale dopadlo to. Opět je tu další přeháňka. Vzadu je vidět, jak je zaplachtovaná dílna. Použili jsme co se dalo. Nejhorší je vítr. Musím si pospíšit a honem to dát pod střechu, protože plachty nám pořád někde vichr odhrnuje a pak tam zatéká.
Stání musím nějak zavětrovat. Chci větráky udělat co nejdelší s co nejmenší spotřebou zdrojového materiálu. Takže se mi nakonec snad povede udělat z třímetrového trámu tři větráky o celkové délce 3,2 metru. Něco nechám na prořez.
Jak to ale naporcovat? Maflíkem to pod úhlem nedokážu. Zkusil jsem to motorovkou. Strašný. Všechno je křivý a ještě poblitý olejem ze řetězu.
Tak to tedy zkusím ocaskou. tu mi půjčil kamarád Michal, děkuju. Děkuju, ale je to fakt pakárna, tohle nedám.
Takže jsem vytáhl velkou cirkulárku, na trámu ve správné délce a pod správným pětačtyčicetistupňovým úhlem nakreslil čáru, podle ní přišrouboval prkno a trám zkusil uříznout. paráda ! Funguje to !
Vyrobil jsem takhle všech osm větráků a přišrouboval je. Tyhle zavětrovací latě ještě nechám na místě, protože na ně budu dávat rovnou krovy bez vodorovných spojek pozednic. Slibuju si od toho větší výšku vnitřního prostoru – co kdybychom třeba jednou, možná, koupili dodávku na cestování …
