Moje jeskyně
– kapitola druhá –
DOMÁCÍ PŘÍPRAVA
Jelikož chci mít základový rám co nejníž, ale nechci jeho trámy pokládat přímo na beton kvůli hnití, musel jsem vymyslet, co dát jako izolaci. Naštěstí se u nás vyrábí tyhle podložky mezi kolejnice a pražce. Vyškemral jsem pár zmetků (na první pohled jim nic není) a začal z nich vyřezávat jen tu střední část podle velikosti, jak je budu potřebovat.
Budu dávat vždycky dvě na sebe na betonové patky a jednu mezi trám a kotvu u stání. Takhle to bude nějak vypadat, ale budou mnohem dál od sebe.
DOVOZ MATERIÁLU
Ze stavebnin v Týništi jsem před hodinou přivezl první várku materiálu a druhou mám ještě na vleku. Jsou to OSB desky, překližka, střešní latě a palubky. Od Hašpla z Náchoda dorazila i první část spojováku a kotvy – ta krabice.
Náklaďák mi už včera večer přivezl hlavní porci trámů. Měl jsem si to při překládání z náklaďáku přepočítat, tři chybí, teď už s tím nic neudělám. Budu to muset nějak vymyslet bez nich.
Od Hašpla dorazila druhá část spojováku a závitové tyče.
ČEKÁNÍ NA STŘECHU A POČASÍ – PŘÍPRAVA MATERIÁLU A PATEK
Jelikož ještě nedorazila střešní krytina, začal jsem pouze zkracovat trámky na potřebnou délku. Nic jsem zatím neměl v plánu montovat. Vždycky jsem něco nařezal a pak honem přikryl, protože začalo pršet. Poprvé jsem pořádně využil dárek od táty – pokosovku. Funguje skvěle, děkuju. Taky jsem si koupil desetimetrový svinovací metr a z číny přišel tenhle perfektní hliníkový úhelník.
Beton už částečně vytvrdnul. Kotevní patky a závitové tyče jsem se rozhodl nedávat do syrového betonu, ale vyvrtat je až ve skoro vyzrálém díry. Po úplném vytvrdnutí dám patky a tyče do těch děr. Tuhle vrtačku nevlastním, ale půjčil jsem si ji i s vrtákem v práci. Šlo to s ní jak po másle.
Tři neděle zrání betonu jsou za mnou. Zatím jsem nabíral síly a dolaďoval plány. No a taky pracoval na zahradě. Teď nastal čas kotvy a patky dát do děr. Na e-shopu jsem koupil v akci chemickou kotvu se skvělými vlastnostmi, tak uvidíme ten zázrak. Nejdřív jsem všechny díry pročistil závitovkou a pak vyfoukal kompresorem.
Zázrak se asi konat nebude. Koupil jsem totiž tubu, která se do mé pistole průměrem nevejde. Zkusím alespoň nějak provizorně pomocí tejpy a pásků něco vyrobit. No, nebudu vás napínat, nešlo to, kartuše se roztrhla a hodil jsem ji do popelnice.
Novou chemickou kotvu budu mít až v pondělí, takže využiju víkend alespoň přípravou krovů. Ruční pilkou jsem nařízl trámek a dlátem zadlabal úkos.
Výsledek je naprosto perfektní, ale strašně dlouho to trvá. Mám jich dělat dvacet, to tady budu ještě zítra.
Ale pak jsem si vzpomněl: „Bošku vždyť ty máš doma TESAŘSKOU SEKERU !“ Takže jsem ji vytáhl a práce šla jako po másle. Za pár chvil jsem měl všechno hotové.
Po obědě jsem se vrhl na využití posledního zbytku hlíny ze zemních prací na jeskyni a zarovnal jí budoucí skalku do finálního tvaru. Taky jsem ji olemoval starými cihlami, které mám na zahradě složené snad ještě delší dobu než vůbec stojí náš dům. No, jsem s výsledkem spokojený.
Je pondělí. Koupil jsem ve stavebninách ty správné kartuše. Chemická kotva má nepatrně horší vlastnosti než ta z e-shopu, ale i tak bohatě splňuje to, co potřebuju. Tyče i kotevní patky sedí v dírách celkem natvrdo, takže chemická kotva musí udržet jen to, kdyby mi nějaký vichr chtěl vytrhnout budoucí stavbu ze země. Celá akce probíhala dost rychle nejen proto, že jsem měl všechno připravené, ale i proto, že ten chemický koktejl dost rychle tvrdnul už přímo ve směšovací špici. První špici jsem proto musel po půlce tuby vyhodit a pak dělat tak rychle, jak jsem jen dokázal.
KONEČNĚ NAD ZEMÍ
No, naštěstí s lepením všechno dobře dopadlo a mohl jsem další den pokračovat konečně v opravdovém stavění. Na trám delší strany budoucí dílny jsem našrouboval kapsy pro příčné podlahové trámy.
Na koncích trámů jsem do půlky vyřízl zuby a provrtal díry. V rozích (a ty delší i uprostřed) trámy potom nasunu na závitovky. Jelikož vrtám vždycky nakřivo, tak jsem zkusil použít stojan na vrtačku.
Ale vrtání ve stojanu šlo dost pitomě, tak jsem to risknul a díry vrtal ručně. Hodně jsem se soustředil, aby byla vrtačka kolmo a dobře to dopadlo.
Po nasazení na závitovky jsem trámy přitáhnul k patkám, různě kombinoval jednu či dvě vrstvy gumových podložek a dostal rám do roviny. Na dvou místech jsem podložky musel použít dokonce tři. Potom už šlo všechno jak po másle. Podlehové trámy jsem nasunul do kapes, přišrouboval je a přitloukl k nim příčky, aby měly tu správnou rozteč po celé délce a aby byl podlahový rošt kompaktní. Uprostřed trámy trochu pružily, když jsem si na ně stoupl, tak jsem dal na některá místa ještě prkýnka, abych získal vyšší tuhost celé podlahy.
Tady je ještě pohled z jiné strany. podlahový rám je opravdu nízko, snad pod ním bude aspoň trochu proudit vzduch a nebude tam nic hnít. Nemělo by.
Jelikož jsem rozměry počítal tak, abych nemusel OSB desky moc řezat, šla práce rychle od ruky a já jsem v podstatě jen jednu desku rozřízl napůl a u všech jen vyřízl kapsy pro matice a podložky závitových tyčí. Ty jsem samozřejmě před položením OSB desek flexou zakrátil na minimum. Kraje OSB desek vycházejí i uprostřed na půlku tloušťky příčných trámků, takže jsem desky v pohodě všude k rámu přišrouboval.
Jako druhou a pochozí vrstvu jsem zvolil voděodolnou překližku s protiskluzovým povrchem na jedné straně. Ta druhá strana překližky je hladká, takže se s ní dá dobře po OSB posovat. Překližku jsem udělal menší o budoucí tloušťku stěny a asi ještě o centimetr.
Jde se do finále podlahy. Překližku přišroubuju k OSB deskám, takže nemusím nic rozměřovat a udělat díru kdekoliv, kde potřebuju.
