Miska z kusu prkýnka

Miska z kusu prkýnka

Domů mi dorazila dvě nádherná Švýcarská dláta od firmy Pfeil. Dva dny jsem kolem nich chodil jak mlsný kocour, který ale neví, co si vůbec má dát k jídlu. Až mi ťuklo do očí borové hoblované prkýnko, které původně syn použil na nějakou budku či co. Do toho se bude ďoubat hezky.

Nejdřív jsem provedl zhodnocení, jestli se z něho dá vůbec něco udělat. Ono totiž prasklé prkýnko uprostřed není úplně to nejlepší. Takže v rozích jsou hřebíky, OK. Je tu taky suk skrz, tomu se vyhnu. Prkýnko není moc prohnuté, takže taky OK. Prasklina žádná, super.

No jdu do toho. Ideální by byl nějaký talíř nebo mělká miska. Vždycky jsem chtěl zkusit udělat misku ve tvaru listu. Udělám list i se stopkou a navíc se jeho tvarem vyhnu tomu nepříjemnému suku.

Takže jak jsem postupoval:


PRVNÍ DEN

Nejdřív jsem vytahal ty rohové hřebíky.


Pak jsem si nakreslil tvar, jak by to asi mohlo vypadat. Někomu by se to možná mohlo zdát, že je to plýtvání materiálem, že jsem mohl využít větší část prkýnka, ale já jsem zaprvé žádný menší polotovar neměl, zadruhé na nic většího jsem si zatím netroufal a zatřetí jsem pro ořezávání chtěl za něco polotovar držet – nechtěl jsem ho dávat do svěráku.

Vymyslel jsem si tvar listu, co by byl celkem jednoduchý – list javoru nebo dubu bych asi zatím nedal. Takže jsem naskicnul něco mezi lípou a šeříkem. Udělal jsem ho nesouměrný a tak abych se vyhnul suku, jak jsem psal nahoře.


Abych si při ořezávání nevyštipoval horní vrstvu dřeva, objel jsem obrys nožem. Obrys jsem objel radši dvakrát, abych se dostal do větší hloubky. Kdybych vyřezával tvar na pásové pile, nemusel bych to dělat, ale chtěl jsem vše dělat pomocí ručních nástrojů.


Teď přišla na řadu první pakárna, vypreparovat pomocí ruční skládací pily Silky 270 jakýs takýs tvar, který budu potom ořezávat nožem. Jelikož se s pilou nedá nijak zatáčet, musel jsem řezat několikrát, abych se dostal alespoň trochu do prohlubní. No vypadá to strašně, příště fakt použiju tu pásovku.


Tvar jsem co nejpřesněji vyřezal nožem. Vždycky jsem si říkal, proč to ty lidi na YouTube dělají, a teď mi to bylo jasné. Je to proto, že se posléze po dalším opracování finální tvar dost blbě dohání. Možná jsem s tím strávil zbytečně moc času a zas až tak moc pečlivě to příště dělat nebudu. Ale na druhou stranu se mi líbily ty hladké plynulé okraje, jaké jsem jen nožem dokázal udělat.


Abych dlátem vnitřek neďoubal jsem tak zbůhdarma, nastavil jsem si na ruce špičku tužky asi centimetr daleko od prostředníčku. Prostředníčkem jsem se opíral o okraj a objel celý obvod až na prostor u stopky. Je lepší na šířce malinko přidat, než je výsledná zamýšlená šířka okraje, ubrat potom můžete vždycky.

Pod misku jsem si dal starou překližku, protože mi bylo jasné, že s dlátem budu narážet do podložky a nechci si ho ztupit. Možná lepší volba je prkno, ale tuhle překližku jsem měl po ruce.


Dno prkýnka jsem si polepil oboustrankou, aby mi miska při dlabání necestovala. Popravdě řečeno, moc to na překližce nedrželo, čekal jsem lepší přilnavost. Asi proto, že byla překližka chlupatá a možná i zaprášená, i když jsem ji ometl smetáčkem. No ale nakonec mi to trochu pomohlo, bez oboustranky by prkýnko lítalo na překližce jak namydlené.


Konečně začala práce dlátem. Budu používat pouze to menší, tedy 7/14. Sedm znamená číslo profilu – čím menší číslo, tím je profil mělčí, takže jedničku má ploché dláto a devítku má čistý půlkruh a jedenáctka vypadá spíš jako “V” s kulatým spodkem. Druhé číslo na dlátu za lomítkem – čtrnáctka – je šířka dláta v milimetrech. Své druhé dláto nechám odpočívat – použiju ho na jinou zamýšlenou práci.

Začal jsem od okrajů směrem ke středu a nesnažil se špony dělat moc tlusté. Nejhorší je vždycky načnout materiál a pak už to jde líp.


Tak a tady s dlátem asi končím. Vnitřek misky je nahrubo hotový a s dlátem si na dno zatím ještě netroufám. V jednom místě jsem totiž zajel celkem hluboko, snad to půjde opravit. S dlátem dělám poprvé, takže nechci fakt riskovat, když už mi to dalo doteď takovou práci.


Boky a dno radši udělám lžícovou Morou, s tou už jsem se přecijen skamarádil za ty roky trochu víc. No, nejde to jako do syrové břízy, ale jde to. Musím hlavně řezat pokud možno kolmo nebo šikmo na léta, abych si už nic nevyštípl.


Vnitřek je asi hotový. Misku jsem si otočil a jako v prvním případě jsem si udělal okraj asi centimetr široký. Od tohoto okraje dlátem odďoubu okraj šikmo směrem k horní (z tohodle pohledu spodní) hraně. No však mi rozumíte.


Zjistil jsem, že je centimetr sakra málo, takže nakonec to jsou asi tři a miska má krásně pozvolný okraj s asi půlcentimetrovou kolmou hranou.

Tady mě to hodně bavilo, šlo to dobře a tak mi práce šla celkem rychle od ruky. To dláto je fakt boží. Taky se hodně osvědčila překližková podložka, protože ještě nemám takový cit pro odhad přítlaku a skoro při každém ďoubnutí jsem skončil s ostřím dláta na překližce.


Nakonec jsem udělal rybičkové i dno. Prý se tak tomuhle vzoru, kdy je jedna jamka vedle druhé, říká – rybičky. Asi podle toho, že to připomíná šupiny ryby.


Misku jsem znovu otočil a ještě srazil dlátem vnitřní hranu a udělal rybičky na celém rantlu. Začíná se mi to celkem líbit.

Jak jsem psal předtím o tom kolmém půlcentimetru, tak jsem ho taky odďoubal, až je šikmina spodku misky v podstatě do ostra s její horní hranou.

U šťopky jsem udělal její pravý tvar, takže teď je směrem dolů šikmo a má mírný důlek směrem k jejímu středu. Tady na fotce to bohužel není vidět.

No a to je pro dnešek všechno, už je moc hodin a já toho mám taky celkem dost. Celkově mi to až doteď zabralo asi čtyři hodiny čistého času.


DRUHÝ DEN

Je tu nový den. Miska má svůj konečný tvar. Začínám být více sebekritický a už se mi tak úplně nelíbí. Je to takové humpolácké a neumělé. Všude jsou chloupky dřeva a nevypadá to hezky. Jak se jich ale zbavit? Šmirglem? To si odstraním nebo aspoň zmírním rybičkový vzor a to nechci.

Dostal jsem nápad. Chloupky opálím a navíc tak získám kontrast se světlým dnem misky. Vzal jsem tedy misku do kuchyně, zapnul digestoř a nad plynovým sporákem celou horní stranu opatrně opálil. Vždycky, když se zakouřilo, honem jsem se podíval, jestli to dřevo nehoří moc. Myslím, že to vypadá o dost líp než předtím. Tahle “hadí kůže”, jak jsem to pojmenoval, se mi fakt začíná líbit.

Neopálil jsem jen vršek, ale i spodek misky. Občas se mi to připálilo trochu víc, než jsem chtěl. Ale to nebude vidět, takže jsem taky celkem spokojený.


Teď se mi ale moc nelíbil vnitřek misky. Zbytek už vypadal hotový, ale vnitřek fakt hrůza. Takže jsem se rozhodl pro radikální změnu a kompletně ho vybrousil šmirglem. Začal jsem na grit 60, pak to tvarově doladit gritem 100 a nakonec udělal hezký povrch šmirglem o hrubosti 220 grit. Odstranil jsem tak i rýhy po předchozích broušeních. Paráda, už to začíná vypadat k světu. Finální úpravy mi zabraly asi hodinku.

Uprostřed dna je vidět můj nešikovný ďoubanec, o kterém jsem mluvil hned v úvodu. Tam jsem dlátem zajel moc hluboko. Dno už je dost tenké a víc ho brousit radši nebudu. Aspoň mi to bude připomínat, že si mám příště dávat větší pozor.


Celou misku jsem nakonec natřel pastou ze včelího vosku a lněného oleje a dal sušit na sluníčko. Obroušené dřevo pořádně ukázalo kresbu borových let a opálené části se staly více kontrastní.


A takhle vypadá na světle miska z druhé strany. Už nevoní jen ohořelým dřívím, ale i mou oblíbenou konzervační pastou. Líbí se mi, jak vždycky pasta završí nejen můj zrakový a hmatový, ale i čichový zážitek, když něco dodělám.


No a tady je ještě jedna “reklamní” s papáním. Taky je každému hned jasná její velikost. Není to sice žádný obr, ale mám z ní obrovskou radost.

Z tohodle pohledu je vidět i konec šťopky. Je neopálená a má důlek, to se mi taky moc líbí.


No a abyste si nemysleli, že je pro mě hračka něco takového vytvořit, tady je výsledek celé té činnosti s dlátem podepsaný na mé dlani. Večer jsem poslední hodinu držel dláto všelijak, jen aby se mi do tohodle místa neopíralo. Už to fakt dost bolelo, ale zatnul jsem zuby a vydržel. Hlavně jsem se nepořezal a dláto si nikam nevrazil, to je důležité. Puchýř brzy zmizí.


No a co říct závěrem? Myslím, že se mi ta miska celkem povedla. Dalo to napoprvé dost zabrat. Ze suchého dřeva jsem totiž zatím nic nedělal. Manželce se taky líbí, takže listová miska zaujala spolu s mým vůbec prvním výtvorem – LŽIČKOU – čestné místo na našem jídelním stole.

A taky jsem dodržel jedno svoje předsevzetí – dělat to doma, jako by to bylo v lese. Takže žádný svěrák, žádné stroje, žádný ponk, jen ruční práce. Vše, co jsem použil, můžu hodit do batůžku a zopakovat si to v lese naostro.


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz