Šperk ze smolničky

---

Hlavně od začátku projektu mějte na paměti, že v jednoduchosti je krása.

Už jistě víte, že mám rád věci, co mají minimálně dvě použití. Napadlo mě to i v tomhle případě, chci propojit užitečnost a krásu. Zkusil jsem něco vytvořit. Pokud se pokusíte o něco podobného, mohlo by to být vhodné třeba i jako dárek pro drahou polovičku.

---

POUŽITÉ MATERIÁLY A NÁSTROJE:

• • smolničky
  • pilka a nůž
  • šmirglpapíry
  • vrták
  • riflovina a konzervační pasta
  • provázek

---

Co by se vám ještě mohlo hodit při výrobě:

• • papír s nákresem, guma, tužka
  • kopírák nebo nůžky a lepidlo – podle záměru přenesení obrázku na dřevo
  • vrtačka a vrtáky
  • další alternativy pro zpestření šperku – třeba: vázací či měděný drát, provázek, kamínek, jiné dřevo, sklo, škeblička či mušlička, epoxidová pryskyřice, hrotová páječka, …, kreativitě se meze nekladou.

---

SMOLNIČKY

Kde najít a jak získat smolničku je, myslím, každému jasné. Pokud přecijen nevíte, o co jde, přečtěte si můj článek SMOLNIČKA – FATWOOD.

Takže smolničky mám, co dál? Chci udělat přívěšek buď na na krk, když to má být ten šperk, nebo třeba na klíče. Uvidíme, co z toho nakonec vzejde.

---

VIZE A PLÁNY

Musím si rozmyslet, jak bude šperk vypadat.

Z mého pohledu je důležité, aby šperk:

• měl alespoň jednu rovnou nebo pouze mírně prohnutou a plynulou hranu. Ta hrana by měla být nejlépe zezadu, aby se šperk „zálesáckým použitím“ nezničil, ale zároveň, abyste byli schopni nožem efektivně naškrábat dostatečné množství hoblinek.
• byl dobře uchopitelný do ruky.
• nebyl moc velký a těžký. Hodně nasycené smolné dřívko je až překvapivě těžké oproti normálnímu borovému. Většina ale není tak prosmolená, takže jde spíš o tu velikost.
• něco vydržel, aby nebyl moc „dietní“ nebo aby neměl slabá místa.
• nebyl zase na druhou stranu moc tlustý, to na krku nevypadá moc hezky.
• měl nahoře vhodné místo na vyvrtání otvoru pro přidělání ke šňůrce či k proužku kůže.
• nebyl nebezpečný. To znamená, aby neměl moc ostré hroty a hrany.
• nebyl moc složitý, abych ho dokázal relativně snadno vyrobit a bavilo mě to.

---

NÁKRESY

Ideální je tedy si udělat nějaké návrhy a skici (chtěl jsem napsat skicy, což se mi líbí víc, ale prý je správně měkké i 🙂 ). Takže zpátky k pointě, nakreslete si nějaké náčrtky, které budou vyhovovat kráse i užití a hlavně, na které máte materiál. Je blbost kreslit pět centimetrů široký obrázek, když máte čtyřcentimetrový klacek se smolničkou. Pokud obrázky radši kreslíte větší, je potřeba je potom na kopírce zmenšit nebo vyfotit a zmenšit při tisku. Nebo třeba překreslit na dřevo znovu rukou a u toho obrázek zmenšit na požadovanou velikost.

Pokud to necháte na intuici a prostě vezmete kousek klacku do ruky, prohlídnete si ho, řeknete si: „To by šlo.“ a něco z něj vyřežete, jako já, je to taky cesta. Když ale dělám něco složitějšího, tak si během výroby i já dílčí obrysy radši dokresluju na dřevo, abych dodržel třeba souměrnost a podobně – to bylo třeba v případě posledního přívěsku v tomhle článku. Jinak jsem dělal všechny ostatní tak nějak „od oka“.

---

VLASTNÍ VÝROBA

Nejdřív je potřeba uříznout správnou délku smolničky. Je lepší k zamýšlenému výsledku přidat na každou stranu asi jeden centimetr, protože dřevo nemusí být na koncích úplně ideální a vy si pak můžete vybrat, ke které straně umístíte svůj finální výrobek. To platí obecně u dřeva. Tady je to víceméně jasné, že výrobek nacpete co nejvíc ke straně, která byla u kmene a je tudíž nejvíc prosmolená.

Druhý důvod přidání dvou centimetrů je ten, že se obráběný kus líp drží v ruce, když je delší. Proto jsem i v tomhle případě přidal dva centimetry.

---

Špalík jsem rozštípal řezbářským nožem tak, abych získal nejprosmolenější část ve tvaru hranolku o hraně zhruba jeden centimetr, spíš víc.

Mohl jsem to udělat větším nožem, což by bylo bezpečnější, ale i tak to šlo. Prostě jsem hranou dlaně bouchal do hřbetu ostří tak dlouho (vždycky asi dva až třikrát), až špalík praskl tam, kde jsem chtěl.

Musel jsem dávat pozor, abych si při bouchání nezapíchnul špičku nože do dlaně, ostří má jen čtyři centimetry. Příště nebudu línej a dojdu si pro delší kudlu nebo pro tlouk.

---

Hranolek jsem ořezal tak, aby měl na každé straně čtvercovou základnu, ale aby byla jedna větší a druhá menší.

U té menší základny bude potom dírka na šňůrku či provázek.

---

Když jsem byl s hrubým tvarem spokojený, snažil jsem se na hrubém šmirglu (80 grit) srovnat strany tak, aby byly rovné po celé jejich délce. Teď se při broušení krásně smolnička rozvoněla. Voněla už při rozštípnutí a řezání, ale teď to bylo doslova omamné.

---

Po srovnání přišly na řadu jemnější šmirgly. Začínal jsem na stovce, potom přešel na dvěstědvacítku  a tady už finišuju na čtyřstovce. Čtyřstovkou zaoblím i všechny hrany a rohy, aby byly příjemné na dotek.

---

Když jsem byl s povrchem spokojený, začal jsem vrtat dírku pro provázek. Chci ho protáhnout přímo, žádný mezistupeň jako kroužek či sponu tam dávat nebudu.

Takže jsem musel zvolit osu díry tak, aby byla rovnoběžná s nejhezčí stranou. Opět zvítězila lenost a taky touha zjistit, jestli to dokážu, takže jsem si nechystal vrtačku, ale vrtákem mezi prsty jsem tu díru prostě provrtal. Docela to šlo.

---

No a po provrtání jsem díru začistil, hranolek napatlal pastou ze včelího vosku a lněného oleje, vyleštil riflovinou a zkusil najít nějaký provázek. Koženou šňůrku, která by se víc hodila, někde mám, ale dal jsem si ji jako vždy všechno na nepřehlédnutelné místo, abych ji hned našel, až ji budu potřebovat … a jako vždy, nevím kam 🙂 .

Takhle to tedy dopadlo. Myslím, že kresba dřeva krásně vylezla. Jsem spokojený.

---

Už během broušení jsem se rozhodl, že to nebude přívěšek na krk, ale na klíče, takže jsem smolničku nezkracoval a nechal ji v plné délce. Tam velikost tak nevadí, na krk by to bylo moc velké. Provázek asi nahradím kroužkem nebo karabinou.

---

PŘÍKLADY ŠPERKŮ

JEHLAN

---

ZUB

---

ZRNKO OVSA

---

FUTURAMA

---

TOTEM

---

ŠTÍT nebo ERB

---

VLNKY

---

HROT ŠÍPU

---

Samozřejmě, že se šperk dá vyrobit i v lese na koleně pouze nožem, tedy bez vrtáku šmirglu a podobně. Až nějaký třeba při další nocovačce vyrobím, tak ho asi do tohohle článku přidám. Snad to bude už zítra 🙂

Hoblinky vzniklé při opracovávání tvaru si můžete schraňovat pro případné rozdělání ohně, nemusíte je vyhazovat, to by byla přeci škoda, ne? Stejně tak odštípané kraje a třísky z opracování smolničky se hodí, třeba na rozjezd dřívkáče.

---

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.