Využití kůry stromů
Spoustu z vás určitě okamžitě napadne nějaký způsob využití kůry nějakého stromu. Ale, když má člověk čas o tom déle přemýšlet a pak to sepíše do jednoho článku, tak je teprve vidět, kolik těch způsobů může být, jak moc je kůra užitečná.
A pak už na to navazují další a další myšlenky, co všechno se dá z té naší přírody pro zálesáctví využít, aniž bychom přírodu nějak poškozovali. Ale tenhle článek bude čistě jen o kůře.
Několik fotek jsem stáhl z internetu, protože nejsem zatím schopný všechno sám udělat nebo to prostě dělat ani zkoušet nechci. Některé věci ani nejsou reálné v Česku vyrobit, ale chtěl jsem je mít v tomhle článku, aby byl co nejkomplexnější. Ty stažené fotky z internetu mají pod sebou v popiscích odkazy na zdroje, kde jsem si je půjčil. I v textu jsou tučným zeleným písmem označené odkazy na zajímavé články nebo videa, kde je ukázaná výroba věcí z kůry.
Takže jdeme na to:
OHEŇ
TROUD
Troud beru v tom smyslu, že je to něco, co chytne od pouhé jiskry ať už z křesadla (firesteelu) nebo z kamene (pazourku, křemene), kterým křísneme o ocílku. Nejznámějším troudem jsou pravděpodobně vrchní tenoučké blanky březové kůry, které získáme ručním otrháváním z kmene mladších stromků. Troud se dá ale i naškrábat nožem z už získané kůry břízy. Někdo troud oškrabává z lícu, někdo z rubu kůry. Většinou jsem viděl používat tu variantu z lícu, tedy tu bílou část. A já ji taky používám. Ale zkusil jsem naškrábat troud i na té hnědé a opravdu to funguje i z téhle druhé strany. Fotku nemám, ale dávám sem odkaz na video od Forrester Bushcraft z Británie, kde ukazuje právě použití té hnědé strany.
Další dobrou kůrou pro troud je třeba třešeň (na fotce), habr nebo prý zimolez. Dobrá, třešeň se v přírodě najít dá celkem často ať už jako planá nebo jako součást vysazeného, opuštěného a lesem zarostlého zbytku sadu či aleje. Habr na některých místech roste taky, ale zimolez jsem u nás ještě neviděl. Tedy u rodičů na zahradě ano, ale v přírodě ještě ne. Ale podle struktury kůry na starším dřevě zimolezu by to mohlo fungovat jako troud taky.
Jako troud se dá použít i lýko (vnitřní část kůry), to je ale hůře dostupné, protože musíte najít strom, který je mrtvý a není ještě shnilý a taky musí být dlouho sucho, abyste našli lýko suché. Dá se samozřejmě sesbírat mokré, pak doma usušit a následně nosit s sebou. Já to beru tak, že je lepší jít tou jednodušší cestou, tudíž použít to, co je v přírodě rovnou k využití, takže šupinky březové kůry jsou asi nejlepší. A ještě k tomu lýku, osvědčené je z lípy, kaštanu, topolu, jilmu a cedru. No a na výčtu stromů je taky jasně vidět, proč je to lýko hůře dostupé – moc z těchto stromů u nás nenajdete a zvlášť v uschlém nebo pokáceném stavu, přece byste nepoškozovali živé stromy, že? O využití lýka jako troudu hezky píše Jack Raven.
PODPALOVAČ
Podpalovač už se nedá zapálit pouhou jiskrou, ale právě od troudu nebo zapalovačem či sirkou. Podpalovač má tu vlastnost, že hoří delší dobu a to intenzivně a pomáhá nám rozdělat oheň i v zimě nebo ve vlhkém počasí či přímo za deště. Stejně jako u troudu je asi nejlepší březová kůra. Na fotce je vidět, jak jsem na podpalovač z březovky vpředu naškrábal smolničku (troud). Po zapálení hromádky hoblinek se začne březová kůra sama svinovat do ruličky, chytne od té hořící smolničky a pak jde snadno jako hořící „pochodeň“ strčit do připraveného dříví. Jak je na fotce patrné, je po dešti a všechno je provlhlé a mokré, takže jsem radši další kousky březové kůry strčil mezi třísky a chlupatá polínka, abych měl jistotu, že mi oheň chytne na první pokus.
Ideální je na troud i podpalovač sbírat březovou kůru z padlých stromů. Stromy mohou být i shnilé, kůra vydrží mnohem déle než dřevo díky vysokému obsahu pryskyřice. A proč ne ze stromů stojících? O těch živých se samozřejmě nebavím, ale ty mrtvé mají dost často do výšky, kam dosáhnete, kůru dost rozpraskanou a hrubou, tudíž pro tenhle účel těžko použitelnou. Kdežto u ležící břízy si snadno a pohodlně najdete část kmene nebo silnější větev, kde je kůra hezky hladká a tudíž výborná jak na naškrábání na troud, tak i jako podložka a následně jako podpalovač. Na fotce je kus kmene, který jsem našel u nás v lese. Je vidět, jak je dřevo shnilé a prorostlé březovníky. Ale i tak mi jeho kůra posloužila skvěle.
NÁDOBY, NÁŘADÍ a KOŠÍKY
HRNKY, DÓZY a TÁCY
Pro ukázku jsem vybral fotku s takovou hezkou hranatou miskou nebo dejme tomu tácem. Ale z kůry, hlavně březové, se dá vyrobit i spousta krásných dóz od malinkých třeba na sirky až po velké na různé sypké zásoby a podobně. Hezký postup je popsaný na stránkách britského zálesáka Jonathana Ridgeona. Nedávno jsem taky viděl na YouTube člověka, co bez použití lepidla a jiných těsnících materiálů (třeba pryskyřice) vyrábí z březové kůry půllitry a snad i tupláky. Dávám vám sem na něj odkaz. Na jeho kanále je vidět, jak z březové kůry vyrábí i jiné krásné věci. Na dalším videu názorně ukazuje asi nejznámější zálesák na světě Ray Mears, jak dělá z březovky krabičku na sirky. Na webovkách a kanálech zálesáků i výrobců z celého světa je toho k vidění spousta.
LŽÍCE
Na lžíce se dá využít kůra z různých stromů. Asi nejznámější mezi zálesáky je ta první z březové kůry. Ukazují ji taky hodně často survivalisti i někteří začínající YouTubeři na poli bushcraftu. Ta první je pouze praktická, ale z kůry se dá vyrobit i hotové umělecké dílo. Někteří dokonce dno lžíce vykládají světlejším dřevem a vypadá to fakt moc hezky, třeba TADY.
RUKOJETI NOŽŮ
Vyrábět takovou rukojeť mám sice v plánu, ale ještě jsem to nezrealizoval, takže sem dám jeden celkem povedený výtvor z internetu. Jsou to seskládané obdélníčky březové kůry na sebe a stažené z obou stran mosaznými plechy. U čepele se mosazný plech opírá o rozšíření (schůdky) přecházející z trnu právě do čepele. Na druhé straně na „prdelce“ je trn rozklepaný do vyvrtané díry v druhém plechu. Někdo březové obdélníčky jen stáhne, někdo je lepí na sebe lepidlem na dřevo a někdo epoxidem. Já osobně bych to asi lepil lepidlem na dřevo. Hezkou kresbu rukojeti docílíte tak, že buď obdélníčky skládáte na střídačku na výšku a na šířku nebo pootáčíte po určitých stupních. V obou posledních případech je ale větší spotřeba než v tom prvním. Musíte totiž mít obdélníčky větší.
KOŠÍKY
Košíky je dobré vyrábět z čerstvé kůry mladých stromků nebo větví. Jeden takový košík jsem vyráběl z pokácené vrby. Však si ostatně o celém mém postupu můžete přečíst v článku KOŠÍK Z VRBOVÉ KŮRY. Samozřejmě se na košíky dá využít i jiná hladká kůra z mladých stromků nebo opět z naší známé březové kůry, na internetu jsem našel tuhle fotku krásného košíku nebo pletené misky. Na internetové fotce je krásně vidět, jak lze esteticky využít odlišně zbarvenou rubovou a lícovou stranu kůry.
POMŮCKY
SNĚŽNÉ BRÝLE
Inuité dělají sněžné brýle převážně pro ochranu zraku před sluncem. Ono se není co divit, vždyť svrchu na vás pere slunce přímo a zespoda se vám do očí dere téměř stejné množství světla odraženého sněhem. Při delším působení na zrak vzniká takzvaná sněžná slepota. Tomu jde předejít právě sněžnými brýlemi. Již zmínění Inuité je dělají hlavně z kostí, protože jsou takřka nezničitelné a taky proto, že nahoře na severu, kde žijí, je to nejdostupnější materiál. Ale v obecném povědomí survivalistů existuje hlavně alternativa z březové kůry, jaká je na fotce. Je to proto, že je snadno vyrobitelná a z dostupného materiálu pro naše mírné pásmo. To olemování tam ani nemusí být, to je jen pro ozdobu. Brýle mají pouze malé štěrbiny, aby jimi pronikalo minimální množství světla, ale abyste i přesto něco viděli.
NÁHRAŽKA PAPÍRU
V lese se dá jednoduše z živého stromu nožem sloupnout kus hladké čisté bílé březové kůry, načmárat na něj něco uhlem nebo tužkou a tak zanechat někomu někde vzkaz. Tohle ale fakt nezkoušejte, poškozujete tím ten strom. Otestovat psaní třeba tím uhlem můžete ale přímo na stromě, aniž byste s kůrou cokoliv dělali. Časem déšť uhel smyje a nikdo nic nepozná. Nebo se dá použít již dříve zmíněná březovka z padlého stromu, sloupnout z ní tu vrchní špinavou nebo nehezkou vrstvu a získáte hezkou téměř bílou kartičku.
Jen pro zajímavost – v minulosti vznikaly dokonce i „knihy“ z březové kůry. Na fotce je ukázaný rukopis z britského muzea nazývaný Mahārnava. Je z Kašmíru a konkrétně z města Śārada.
CHRÁNIČE NÁSTROJŮ
Jako dobrý chránič může sloužit v podstatě jakákoliv kůra, pokud se nějak slepí nebo splete. Já jsem ale použil jiný způsob a to obrobením kusu korkové kůry. Kdybych měl k dispozici celý kus vypadalo by to asi stejně, měl jsem ale doma slisovanou placku z drti z korkového dubu asi centimetr tlustou a tu jsem obrousil a vyvrtal do ní dvě neprůchozí rovnoběžné díry pro hroty vidličky. Čekal jsem, že se možná ten chránič brzo rozpadne, protože se v batohu různě otlouká o lžíci a špachtli a podobně. Ale už ho mám asi dva a půl roku a je jako netknutý, což je paráda.
Dalším chráničem může být spletený proužek jakékoliv pružné kůry do něčeho, co by se dalo nazvat hodně placatý košík. Na fotce je ukázka chrániče řezbářského nože Mora 120. Stejným stylem jdou ale ochránit například dláta, rydla, šídla a podobně. Nejčastěji se používá březová kůra, protože ta neztrácí ani pružnost ani barvu při uschnutí.
TOULEC
Celkem jednoduše se dá vyrobit toulec z mladého jasanu. Jednak proto, že jasan má hladkou kůru a také proto, že jde snadno loupat, aniž byste tu kůru poničili. Také je přiměřeně silná a po vyschnutí pevná, ale lehká. Na YouTube ukazuje výrobu můj oblíbený lukař (výrobce luků), lovec a zálesák Clay Hayes. Nebudu to tady nijak popisovat, však se můžete podívat na jeho video (odkaz v popisku fotky).
PLOVÁK
Slisovanou korkovou drť do podoby tenkého plátu (jídelního prostírání) lze díky jeho snadné obrobitelnosti ostrým nožem nebo i nůžkami využít například jako plovák v lampičce. Takhle jsem to využil já a píšu o tom ve svém krátkém ČLÁNKU. Dalším typem plováku, který jde využít v přírodě, je rybářský splávek. Fotku jsem našel třeba TADY.
ŠPUNT
Už staří Řekové věděli, že k uzavírání amfor je nejlepší korková zátka. Korek obsahuje antiseptika, jako jsou taniny, které chrání před plísňovými a bakteriálními útoky zvenčí a díky své pružnosti taky dobře chrání tekutinu před vylitím nebo sáknutím z nádoby. I naše armáda používala korkové zátky na čutory do doby, než přešla na plastové zátky. Korek se používá i na lahve na víno, různé dózy a kořenky, tudíž ho můžeme využít i jako stylové zálesácké špunty ve výbavě do přírody.
LOUČ nebo POCHODEŇ
Dost často se používá na louče pryskyřice stromů, u nás hlavně ze smrková. Ale i z březové kůry a klacku se dá louč snadno vyrobit, jak můžete vidět ve videu skrývajícím se v odkazu pod obrázkem. Samozřejmě to jde navzájem kombinovat, udělat svitek z kůry a vysypat ho drcenou pryskyřicí nebo vylít roztavenou.
OLEJ, BARVIVO a ČINIDLO
OLEJ
Když je dřevěná kůra pyrolyzována (vystavena vysokým teplotám za nepřítomnosti kyslíku), poskytuje kapalný olej – lignin, jímž lze mazat třeba luk či šípy nebo jiné dřevěné výrobky. Pyrolizaci si představte jako výrobu dřevěného uhlí nebo práchna jen s tím rozdílem, že nemáte jen jednu plechovku, ale dvě. Jedna menší plechovka je zakopaná až po hrdlo do země. Na ní je postavená druhá, která má uprostřed dna dírku. Uvnitř druhé plechovky je nacpaná kůra a plechovka je zavíčkovaná. Kolem téhle plechovky se rozdělá oheň. Nechá se hořet třeba hodinu. Pak zbytky ohně opatrně z okolí plechovky odendáte a popel odfouknete nebo odmetete, abyste si s ní nepohnuli. No a nakonec ji zvednete a v té druhé menší plechovce je troška kýženého oleje. Krásně to ukazuje například známý traper a zálesák Dave Canterbury.
BARVIVO
K barvení vlny se dá výborně použít třeba krušina olšová nebo ořešák královský. Napíšu vám zrovna návod, abyste ho nemuseli hledat. Potřebujete minimálně 1 gram kůry na 2 gramy vlny nebo jiné přírodní látky či příze. Nalijte vroucí vodu přes nasekanou kůru a nechte stát od dvanácti po třicet šest hodin (podle záměru). Další den mírně vařte hodinu až dvě, poté sceďte kůru a do sceděné lázně vložte vlnu, len nebo třeba konopí – to ale s kuchyňskou solí. Podle množství kůry a doby louhování i varu získáte sytost odstínu a například v případě vlny a ořešáku lze dosáhnout od žluté až po tmavě hnědou.
ČINIDLO
Kůra některých stromů, zejména dubu, je zdrojem kyseliny tříslové, která se používá při činění kůží nebo kožešin. Někdo používá i smrkovou kůru, jak se můžete dočíst v článku po kliknutí na titulek fotky níže.
LÉKY
BUK
Extrakt z bukové kůry je antibakteriální prostředek. Získává se pomalým vařením tenkých větví buku po mnoho hodin, aby se extrahovaly sloučeniny ze dřeva i kůry.
Čaj z bukové kůry se používá k léčbě plicních potíží a dříve se používal k léčbě onemocnění i tak významných jako tuberkulóza. I běžná kůra jabloní má léčivé vlastnosti, používá se k léčbě horeček a průjmů.
VRBA
Léčivé vlastnosti vrbové kůry, původního zdroje Tylenolu, jsou dobře známé snad už od středověku, je to v podstatě přírodní Acylpyrin. Existuje i mnoho dalších druhů stromů, které mají také léčivou kůru, ale v drtivé většině nerostou u nás..
JÍDLO
SKOŘICE
Skořice je vynikající voňavé koření nejen do jídla ale i do teplých nápojů. Já mám v oblibě hlavně svařák s celou skořicí a turka se špetkou mleté skořice. Je to v podstatě zpracovaná kůra stromu skořicovníku, který se hojně pěstuje v řadě zemí. Celosvětová produkce skořice pochází z pouhých čtyř zemí. Nejvíc skořice se pěstuje v Indonésii, na kterou připadá neuvěřitelných čtyřicet procent.
OPRAVDOVÉ JÍDLO
Nepoužívá se celá kůra, ale její vnitřní část, takzvané kambium. To obsahuje 80 až 100 kalorií na 100 gramů a může sloužit jako případná potrava v situaci přežití. Je dobrým zdrojem škrobu, cukru, vitamínů, minerálů a vlákniny. Ve Finsku, Norsku, Švédsku, Severní Sibiři, Spojených státech a Kanadě se kdysi využívala kůra stromů k jídlu. Podle starých záznamů se kambium používalo k nastavení mouky, když jí byl nedostatek. Sámové dokonce míchali prášek z kambia do polévek a dušených pokrmů. Používalo se kambium z borovice, břízy, lípy, jilmu a vrby. Kambium lze vařit, smažit, sušit a vyrábět již zmíněnou mouku nebo udit.
LODĚ
Březová kůra se používala a občas i používá jako plášť kanoí a její lýko ke svazování konstrukce kanoe. Celý průběh stavby takové kanoe můžete vidět po kliknutí na titulek pod fotkou.
OZDOBY A UMĚLECKÉ PŘEDMĚTY
Pamatujete se na klukovská léta, kdy jste vyřezávali z borky (kůry) borovice lodičky? To bylo svým způsobem taky umělecké dílo. Alespoň u nás byl na tu svou lodičku náležitě pyšný. Ale dají se vyřezávat i figurky, OBLIČEJE a podobně. Kůra je sice křehčí než dřevo, ale zase se snadněji ořezává. Viděl jsem třeba i náušnice z březové kůry, vánoční ozdoby ze skořice a podobně. Fantazii se meze nekladou. Narazil jsem i na náušnice z březové kůry. Na YouTube jsem našel i video se třiceti tipy, co všechno se dá z kůry vyrobit, tak se tam jukněte.
PROVAZY a LANA
PROVAZY
Ona se přímo kůra jako taková na provazy moc nehodí, lepší je z vnitřní části kůry sloupnuté ze stromu vzít pouze lýko. Lýko považuju za část kůry, takže jsem to sem zařadil stejně jako troud z lýka v úvodu článku. Hodně často se používá cedrové lýko. Koukal jsem na jedno zajímavé video, z něhož vidíte dole fotku i s odkazem.
LANA
Už kdysi Vikingové vyráběli lana z kůry mladých lipových stromků a silnějších větví starších stromů. Na pletení nepoužívali celou kůru, ale jen lýko. Lýko nebrali z kůry čerstvě sloupnuté, ale po několik měsíců kůru máčeli v chladné mořské vodě a teprve potom z ní oddělili lýko a to ještě rozdělili na jednotlivé vrstvy. U lýka a stromu je to v podstatě jako u lnu, kopřivy a podobně, kde se využívá jen ta nejlepší část z rostliny vhodná pro pletení provazů a lan. U bylin jsou to vnitřní vlákna, u stromu lýko, takže taky vnitřní vlákna.
OBYDLÍ a MULČ
STŘECHA A STĚNY
Indiáni už od pradávna využívali jako krytinu kůru stromů. A to hlavně na wigwamy, což jsou kopulovité stavby tvarem podobné laponským sněhovým iglů, ale z proutí a kůry. Nejčastěji používali kůru z jasanu, jilmu a cedru. Někteří ale využili i kůry z kaštanu, dubu, lipy. Prostě, co bylo poblíž zimoviště, nechodili desítky kilometrů pro nějaký druh. Využili, co se dalo, klidně i mix.
A co novodobější historie? Ve Philadelphii v parku Fairmount stojí jeden historický japonský dům. Je byl postaven z tradičních materiálů a s tradiční střechou z kůry Hinoki. Tato konkrétní kůra je Japonci považována za jednu z nejkvalitnějších v Japonsku. Sklízí se z živých cypřišů, se svolením japonského císaře, z císařských lesů. V roce 2017 právě tuhle střechu restaurovali dva specialisté z Japonska novou kůrou ze stejného zdroje.
Také v Koreji se používala kůra na střechy domů. Tady je například použitá kůra dubová.
MULČ
Mulč se obecně říká materiálu, který se dává na zem tam, kde nechci, aby semena rostlin mohla vyklíčit, tudíž, aby tam něco vyrostlo. K tomu se skvěle hodí oloupaná kůra třeba po těžbě dřeva na topení.
NESTANDARDNÍ VĚCI
Při brouzdání internetem jsem narazil i na věci ne přímo spojené se zálesáctvím. Ale zaujaly mě tím, že se normálně s nimi nesetkáte. Takže je sem dám heslovitě vždy s proklikem na fotku. Z korku se vyrábí například peněženky, vložky do bot, samotné boty, kabelky, potahy na gauč, brzdové špalky pro karbonové ráfky na jízdní kolo nebo spojkové lamely pro auta. Z lýka jednoho afrického stromu jsou moderní bundy, jejichž látka je vyrobená podle Ugandského starověkého postupu. Opasek z rok louhované dubové kůry se vyrábí v Británii. Extrakt kůry magnólie se v alternativní medicíně používá na léčbu dásní. Praktici čínské medicíny používají kůru stromu du zhong (gumovníku) nejčastěji k posílení ochablých kostí a kloubů, zejména v kolenou a spodní části zad.
Víc jsem toho z hlavy a internetu nevyždímal, ale i tak si myslím, že je toho fakt dost. Nejen dřevo je v zálesáctví hodně užitečným materiálem, ale i kůra. Šikovní lidé dokáží v lese ze stromu zužitkovat v podstatě všechno – od listů, přes plody, semena, dřevo, kůru až po kořeny.
Pokud víte o něčem, jak zužitkovat kůru stromů k zálesácké činnosti, a nenašli jste to tady, napište mi to do komentářů, rád se přiučím.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.