Košík z vrbové kůry

Košík z vrbové kůry

 Nebojte, nepůjde o žádný náhubek. Jen jsem chtěl ukázat, jak krásnou a barvitou češtinu máme a jak si s ní lze hrát. Navíc mi tahle kresba připadala trefná na dnešní dobu.

Jak ten můj experiment vlastně začal? Odvezl jsem syna na Skauta a měl hodinu a půl, než mu skončí a já ho budu muset zase vyzvednout. Odjel jsem proto do svého oblíbeného Štěnkova. Ale nebylo ani světlo ani nálada “lovit” a pak fotit nějaké přírodní objekty. Tak jsem jen tak bloudil. Asi po půl hodině jsem narazil na spadlou statnou vrbu. Spadla na cestu a někdo ji uřezal překážející větve.

V tom jsem si vzpomněl, že jsem měl někdy v budoucnu v plánu zkusit vyrobit z její kůry košík. Takže proč ne teď? Snad to za tu hodinku stihnu.


TĚŽBA KŮRY

Vybral jsem si dvě větve o průměru asi pět centimetrů. Pak jsem je oholil od větviček. Směrem od uříznutého konce jsem zkusil uloupnout a uříznout co nejdelší pruhy kůry. Někdy se mi povedly docela dlouhé, určitě víc jak metr. Někdy jsem skončil po pár desítkách centimetrů. V místě suků jsem se snažil kůru spíš přizvedávat páčením ostří než řezáním. Kupodivu to šlo docela dobře a tak bylo víc těch dlouhých a méně těch kratších.


RADŠI VÍC

Výše popsaným způsobem jsem získal asi deset dvanáct pruhů o šířce maximálně jeden palec a délce zhruba od čtyřiceti do sto dvaceti centimetrů. Nijak jsem je neseřezával, neupravoval, prostě tak, jak jsem je odloupl, jsem je chtěl použít.

Určitě je nesdělám všechny, ale jistota je jistota. A taky některé jistě vyřadím nebo třeba i poškodím. A co zbude, to holt zbude.


KOSTRA

Vybral jsem si sedm nejkratších kousků nebo uřízl z delších v místě, kde dlouhé byly naříznuté nebo jinak poškozené. Všech sedm jsem tak nějak zakrátil podle nejkratšího z nich. Potom jsem vybral pět delších a provedl s nimi to samé. Na fotce jsou jen čtyři, protože neumím počítat, ha ha ha.

Jak je vidět už tady, mám v plánu mít obdélníkový košík nebo spíš misku se dnem 5×7 pruhů. Výšku zatím neřeším, uvidím, jak mi to půjde a taky jak to vyjde. Každý pruh je jinak široký a není stejný po celé délce.


DNO

Kratší pruhy jsem potom provlékl na střídačku mezi delšími. Takže první kratší pod první dlouhý, nad druhý dlouhý, pod třetí dlouhý, nad čtvrtý dlouhý a pod pátý dlouhý. A druhý kratší hned vedle nad první dlouhý, pod druhý dlouhý, nad třetí dlouhý, pod čtvrtý dlouhý a nad pátý dlouhý. Třetí kratší jsem provlékal jako první kratší, čtvrtý kratší jako druhý kratší, a tak dále a … a to by bylo, abych vám nezamotal hlavu.

Když bylo dno hotové, vypadalo to jako na téhle fotce. Ano, tam už je opravdu pět a sedm pruhů.


BOKY

Když jsem dno porovnal, ohnul jsem hned za krajními pruhy všechny konce směrem nahoru. Po celém obvodu jsem se snažil ty konce přehnout pokud možno stejně, abych vytvořil obdélník.


PRVNÍ A DRUHÝ OMOT

První omot je je pakárna největšího kalibru, to vám povím. Všechno se vám snaží utéct pod rukama, všechno se vrací do původního tvaru, nemáte se čeho chytit. Doporučuju trpělivost a nikam to nezahazovat, ono se to zlepší. Provlékl jsem pruh omotu zase na střídačku, jako bych pokračoval dalším pruhem dna, ale kolem dokola. Hlavně jsem musel držet oba konce omotaného pruhu a nepouštěl.

Druhý omot je jen nepatrně lepší. Konce prvního a druhého pruhu je dobré mít v různých místech po obvodu. Hůř se to sice hlídá, ale zase se nebude potom košík deformovat v jednom místě a bude všude stejný, snad.


TŘETÍ OMOT

Sláva, třetí omot po dokončení už drží konečně sám. Pokud jste došli až sem, máte vyhráno. Teď přijde na řadu rovnání a dotahování, aby byly mezery mezi pruhy co nejmenší a všechny byly pokud možno rovnoběžné a kolmé na sebe navzájem.

Po srovnání jsem zjistil, že tři pruhy na boku jsou málo, tak jsem přidal ještě jeden. Na fotce jsou ale zatím jen tři, abych vám ukázal, že to opravdu drží samo.


ZKRÁCENÍ KONCŮ

Konce jsem seřízl asi na takovou délku, jako je výška boku. Konce se po ohnutí ještě trochu zkrátí ohybem přes horní omot, takže je ta délka tak akorát.

Dále je taky dobré konce zašpičatit, aby se lépe provlékaly. Já jsem to udělal hala bala, jak je ostatně dobře vidět na fotce.


LEM A HOTOVO

No a je tu poslední fáze výroby. Vnitřní konce pruhů jsem ohnul ven a vnější dovnitř a pak je zastrčil pod druhý vodorovný omot. Proč pod druhý? Konec se ohne přes čtvrtý omot, u třetího to není kam zastrčit a další na řadě je druhý a to je on.

Někdy to šlo líp, někdy hůř a musel jsem si pomoct a trochu nožem přizvednout ten omot, abych konec podstrčil. Je jedno, jestli děláte nejdřív vnitřní nebo vnější konce nebo jestli jedete postupně dokola. Já jsem to dělal postupně.

Když se vám nepodaří konec zastrčit, protože je moc měkký nebo moc krátký, nezoufejte. Uřízněte ho hned nad posledním omotem (na fotce pruh vlevo vzadu na boku). Vezměte další pruh kůry ze zásoby a zastrčte ho pod poslední omot, kudy prochází váš uříznutý konec. Potom ho zkraťe a ohněte dovnitř nebo ven tak, jako byste zkracovali a ohýbali původní konec (na fotce pruh vpravo vpředu na boku).


Můj košíček opravdu krásou neoplývá, taky jsem se o to nesnažil. Ale nerozpadá se, drží pohromadě a dokáže v sobě udržet při transportu třeba šípky nebo houby. Takže jsem spokojený. Taky jsem spokojený, že jsem celou výrobu včetně focení stihl asi za necelou tři čtvrtě hodinu.

Pokud se do výroby pustíte, v jiných projektech vám povětšinou přeju příjemnou zábavu, teď neudělám výjimku, ale přidám, že ještě přeju  chvílemi pevné nervy.


POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.

Systém bodování je následující  . . .  článek je perfektní ,  článek je kravina
Formulář na komentáře a na diskusi, nápady  či kritiku je ještě níž pod bodováním.

Jestli tě zajímají články na stejné téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za “lístečky”. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

5 2 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře