Nová kůže na hrnek

Bošek 1. 4. 202310. 1. 2024 2 komentářů kůže, návod, vlastní výroba

Nedávno jsem dával novou kůži na hrnek. No, nedávno … koukal jsem, kdy to bylo, a ono před víc jak pěti lety – však koukněte na KOZÍ KABÁTEK. Za ty roky dostala ta kozinka docela zabrat. Hlavně z toho důvodu, že hrnek používám celoročně a leju do něj jak horké, tak studené. Myju ho normálně, na kůži neberu moc ohledy.

Takže jsem se rozhodl kůži vyměnit za novou. Nejdřív tradičně uvádím, co jsem na to potřeboval.

MATERIÁL a NÁSTROJE

MATERIÁL

- původní hrnek
- stará kabelka
- režná nit
- včelí vosk

NÁSTROJE

- jehla
- navlíkáček
- nůžky
- brýle
- kladívko a hřebíček, prkýnko jako podložka
- fix

VYHODNOCENÍ SITUACE

Na fotkách je jasně vidět, kde kůže byla původně a kam se smrskla do dnešních dnů. Taky není nejhezčí. Kozinka je super, že je pevná a není tlustá. Dělá se mi s ní moc dobře. Mohl bych opět použít tu samou kozinku, ale neudělám to. Použiju něco jiného. Proč? Protože chci. Nějak si nějak ten důvod změny musím omluvit, že? Prostě chci vyzkoušet nový materiál, i když to bude opět kůže.

POSTUP VÝROBY

Takže jsem se letos rozhodl, že je čas ji vyměnit. Udělat takový malý apgrejd, pro angličtináře upgrade. Spekuloval jsem ze začátku, jestli něco ušít z kůže nebo jestli použít úplně něco jiného. Ale kůže se mi fakt osvědčila. Je hodně příjemná na omak a strašně toho vydrží. Taky skvěle izoluje – nespálím si prsty, když piju horký kafe.

Procházel jsem věci, co mám doma a oko mi padlo na starou kabelu, co jsem koupil před třemi lety na BLEŠÁKU. Původně jsem z ní chtěl vyříznout kus na boku a udělat stejný typ „izolace“ jako předtím. Ale pak mě napadlo zužitkovat ucha.

Je to podle mě vepřovice. Takže uvidím, jak to s ní půjde a jak se osvědčí v budoucnu. Ucha jsem uřízl a zjistil, že jsou dost tlustá a navíc mi nedají na celý hrnek. Co ale dál?

Všiml jsem si, že ucha jsou lícová z obou stran, takže to musí být k sobě slepené a sešité dvě kůže. No, zkusil jsem na jednom konci nehtem oddělit od sebe ty dvě vrstvy a ejhle, slepené nejsou. Takže jsem chvíli dál ďoubal, až jsem konce rozďoubal od sebe. Pak jsem vzal oddělené konce pevně do rukou a zkusil je od sebe odtrhnout.

Šlo to celkem snadno. Kůže možná byly trošku k sobě slepené, ale lepidlo už nedrželo a nitě taky už měly to své nejlepší za sebou. Takže teď mám čtyři kusy, co mi v pohodě dají na celý hrnek, ještě zbyde. A taky nebudou tak tlusté, super. Dva zásahy v jedné ráně.

Sice hrozně nerad utrácím, ale doma jsem nenašel něco pevného a tenkého, takže jsem zainvestoval a koupil za 26,-Kč „režnou nit“. Vybral jsem si tmavě šedou. Měli i bílou, ale se zkušeností s bílým provázkem na minulé úpravě hrnku (byl hned jak prase), jsem se rozhodl takhle.

Taky jsem si nachystal navlíkáček a brýle. Už oči fakt nemám jak zamlada. na jasně, a nůžky, abych mohl nit ustřihnout, protože ta jen tak přetrhnou nejde.

Proužky jsem zbavil původních nití a zkrátil je na patřičnou délku podle obvodu hrnku.

Myslel jsem, že je hrnek válec, ale není. Ono to vlastně ani z technologického hlediska nejde. Lisují se z plechu a prostě dno musí být nepatrně užší, aby to šlo po vylisování sundat z „kopyta“.

Takže je hrnek nahoře na obvodu asi o dva milimetry větší než u dna. Měřil jsem každý proužek v jiné výšce a taky tak ustřihl. Tak jsem si je radši očísloval, abych je pak navzájem neprohodil.

Před každým šitím jsem nit protáhl několikrát skrz včelí vosk. Sedláři to prý tak dělají kvůli lepšímu prokluzování nitě skrz dírku po šídle. A taky kvůli „impregnaci“ nitě před povětrnostními vlivy. Já to prostě udělal pro jistotu. Dírky jsou dost velké a nit tenká, takže by to v pohodě klouzalo tak jako tak.

Chtěl jsem původní dírky vyplnit novými stehy, ne jen sešít k sobě proužky. Takže jsem kolem dokola prošil proužek jednoduchým stehem, ale dvojitou nití. Ona se jednoduchá na stehu jevila až moc tenká.

Když jsem došel ke konci, dal jsem k němu ten druhý a pokračoval dál v jednoduchém stehu tak, abych vyplnil ty mezery mezi stehy prvními.

Už mám obě strany prošité dvakrát dokola. Nějak se mi nelíbí ten spoj. Sice není vidět, ale asi by se časem rozevíral.

Takže jsem se rozhodl ho pojistit stehy podél a zespoda je prošít k sobě. Nit jsem nezauzloval a neustřihl. Vzal jsem tenký hřebíček a kladívko a udělal na každé straně po dvou dírkách.

Spoj je pojištěný snad dostatečně. Uvidíme, co to udělá časem.

Takhle jsem vyšil všechny čtyři proužky. Chvíli jsem zvažoval, jestli neudělat po obvodu ještě další „falešné“ spoje. Ale shodli jsme se s dětmi, že to takhle bude hezčí. Však na další fotce uvidíte a můžete posoudit sami.

Mám hotovo. Kroužky jsem podle čísel navlékl na hrnek. Myslím že to vypadá celkem slušně. Pro efekt jsem vzal hrnek ven, tady mu to sluší přeci jen víc než doma na podlaze. Proužky jsem k sobě nesešíval ani na hrnek nelepil. Lepidlo se mi totiž v minulosti vůbec neosvědčilo, horký kafe ho časem stoprocentně degradovalo.

Jsem zvědavý, jak se bude ta vepřovice chovat v plném zápřahu. Drží se ale skvěle. Prsty krásně zapadnou mezi švy, každý do svého proužku. Zvažuju, jestli tu kůži a švy už teď ošetřit krémem na kůži nebo ne. Co myslíte?

EDIT říjen 2023: bohužel vydržela jen půl roku a to mou vlastní blbostí, kdy jsem hrnek nechal přes noc zmoknout. Vymyslel jsem ale nový kabátek. Uvidíte ho na fotkách v příběhu PODZIM. Článek o něm psát nebudu.

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 5 hodn.

Přidej své body