Chraňte sebe i své blízké

---

Opět trochu kontroverzní název článku i obrázek, já vím. Ale vlastně přesně vystihují to, co vám chci napsat. Při jakékoliv činnosti s náčiním, včetně přenášení a odkládání, dbejte na bezpečnost. Zdraví máme jen jedno. S ohledem na bezpečnost a zdraví si přeci plánujeme i trasy, vybíráme oblečení a obuv, sledujeme počasí a podobně. V tábořišti i mimo něj nejste dost často sami a musíte se chovat tak, abyste neohrozili sebe ani vaše blízké ani ostatní.

Vašimi dalšími blízkými nebo dokonce nejbližšími v přírodě jsou zcela jistě hodně často i nůž, pila a sekera. Tedy věci potřebné na přípravu dřeva třeba na oheň. I k nim se chovejte tak, abyste chránili je před poškozením a taky sebe před nimi, jsou to přeci jen jedovaté potvůrky.

V tomhle článku právě popsuju, jak si myslím, že byste měli nejbezpečněji nosit a odkládat právě nůž, pilu a sekeru na cestách i v táboře – jak to dělám já sám.

---

PŘESUN Z DOMOVA

Tady je bezpečnost ostatních lidí snad ještě více ohrožená než v tábořišti samotném. Pokud se pohybujete mezi cizími lidmi a třeba i v MHD, měli byste na zabezpečení a kontrolu uložení svého „nářadí“ dbát obzvlášť. Já cestou na své místo obvykle nikoho nepotkávám, ale stejná pravidla dodržuju i v tomto případě.

Ať už jdete sami kousek pěšky od domova nebo jedete s partou přes půl republiky na čundr a berete s sebou věci na přípravu dřeva, naučte se přistupovat k bezpečnosti stejně. Potom vám to „přejde do krve“ a nestane se, že byste něco někdy opomněli.

---

NŮŽ

Nože beru s sebou vždycky dva, ať už jdu kamkoliv. Jeden pevný a jeden zavírák. Ten pevný mám neustále v pouzdře na opasku kalhot. Pouzdro je k pásku přiděláno na kovovém očku a karabině. Takže se může volně „bimbat“ a, když si sednu do auta, do vlaku nebo v hospodě, ochotně se skloní a nikde netlačí a nepřekáží. Nůž v pouzdře drží pevně – při zasouvání vždycky hezky cvakne, jak překoná svým nejširším místem nejužší místo pouzdra.

---

Na cestách nůž vyndávám jen v případě potřeby – k přípravě jídla. Nehraju si tam s ním, nevyndávám ho zbytečně. Ke hraní si s nožem si vybírám místa, kde je klid a nejsou lidi. Tam si můžu třeba jen pro zábavu říznout do něčeho jiného než do jídla, třeba do klacku, kůry nebo štěpiny ze zlomeného stromu, nebo se s ním jen tak pomazlit. Nikdy neřežu a neprohlížím si nůž za chůze. Vždy se alespoň zastavím a, když je to možné, tak si radši sednu.

---

Zavírák mám stále v malé přední kapse kalhot a je k hraně kapsy přicvaknutý klipsem. Uvnitř kapsy mě tak netlačí a nemá ani šanci vypadnout. Nosím ho i jako EDC v civilních kalhotách, kde je přichycený k riflím či jiným kalhotám stejně jako u těch na čundry a nocovačky v lese.

---

Zavírák, stejně jako pevný nůž, vyndávám na cestách z kalhot jen v případě momentální potřeby. Hned po použití ho očistím a opět strčím do kapsy, kde ho zacvaknu klipsem.

---

PILA

Ať už jdu sám na nocovačku nebo s klukama na čundr, pilku beru v drtivé většině skládací. Pilku mám strčenou uvnitř krosny. Je v zádové kapse, kde nepřekáží a při běžné manipulaci (při přehrabování se) v batohu o ní v podstatě nevím. Nemůže se stát, že bych pilku při vyndávání čehokoliv vytáhl ven nebo ji nějak otevřel.

---

SEKERA

Ke zpracování dřeva v mém táboře v podstatě používám právě pilku, sekeru a nůž skoro pokaždé. Pokud tedy nejsem líný a nesáhnu do „dřevníku“ už pro připravené dříví. Do tábora ale nesu vždy všechny tři nástroje. Sekeru (tu na čundry nenosím) mám vždy cestou do přístřešku strčenou za rámem krosny. Původně jsem ji měl zajištěnou ŘEMÍNKY OD KROSNY, ale pak jsem to předělal. Na pouzdro jsem si přidělal kovové očko a do něj cvaknul ocelovou karabinku a ta je potom cvaknutá do očka v rámu krosny. Nevím, co by se muselo stát, aby se sekera uvolnila a vypadla ať už samotná nebo s pouzdrem. V podstatě nikde nepřečuhuje a je přitlačená k rámu „vakem“ krosny.

---

Za těch několik desítek let, co se bavím zálesáctvím, se mi ještě nestalo, že bych během přesunu potřeboval pilku nebo sekeru. Proto se o jejich použití během chůze nebo cesty vlakem či jiným dopravním prostředkem ani nezmiňuju.

Ale teď už se pojďte podívat, jak na bezpečnost v táboře, kempu, vašich „místech“ nebo prostě tam, kde bivakujete či kempujete během čundru.

---

V TÁBOŘE

Když přijdu do svého tábora, pilku a sekeru vyndám z krosny a položím na předem určené a už ustálené místo. Nůž si nechávám na opasku. Při zpracování dřeva používám nejdřív sekeru, pak pilu a nakonec nůž. Takže povídání o manipulaci s nimi v táboře bude v tomhle pořadí.

---

SEKERA

Pokud má vaše sekera pouzdro, nikdy ho nesundávejte, pokud s ní právě nepracujete. Pokud pouzdro nemá, co nejdříve si nějaké obstarejte. Jednak jím chráníte ostří sekery a druhak sebe před možným poraněním. To ostatně platí pro jakékoliv nářadí – vždy by mělo mít obal a správné místo. Ale zpátky k sekeře.

Odkládejte ji tam, kde o ni při běžném pohybu po táboře nemůžete zakopnout nebo nemůže sama svévolně či něčím přičiněním spadnout nebo překážet. Pokud nejste sami, informujte ostatní, kde sekera je. Ideální místo je na zemi u kmene nějakého stromu či u klády. Vždy ji pokládejte na ležato nebo ji opřete hlavou dolů a topůrkem nahoru. Nenechávejte ji ani zaseknutou ve špalku, pařezu nebo štípací kládě. Může svévolně spadnout a ztupit se nebo do jejího ostří můžete kopnout a řezná rána může být na světě. Nebo ji ze špalku shodíte vy a zabodne se vám třeba špičkou do nártu a to fakt nechcete.

---

V mém případě má sekera své trvalé místo u krosny hned u stěny přístřešku. Sundám ji z krosny hned, jak tam dorazím a krosnu shodím ze zad. Potom sekeru položím na ležato tak, že nikam nepřečuhuje a já nemám šanci ji jakkoliv shodit.

---

Těsně před zahájením práce se sekerou a přímo na místě činnosti z ní sundejte pouzdro a strčte si ho do kapsy. Tak je hodně malá pravděpodobnost, že pouzdro někam zapadne a „ztratí se“. Hned po skončení činnosti ho opět nasaďte. Nikdy nikam s obnaženou sekerou nechoďte. Říkáte si: „Kam bych asi tak se sekerou chodil(a)?“ No, příležitostí je spousta. Třeba jste objevili kus od tábora soušku a jdete ji odvětvit. Nebo nemáte (zatím) přímo v táboře špalek na štípání a potřebujete naštípat dříví, takže si najdete nejbližší vhodný padlý kmen nebo pařez kus od tábora a podobně.

---

PILA

Pokud používáte neskládací rámovou pilu, je také dobré mít alespoň kus hadru, který je omotaný kolem pilového listu. Já mám pily tři. Tedy jeden samotný LIST a dvě skládací pily. List mám v plastovém pouzdře. RÁMOVÁ SKLÁDACÍ PILA je sama o sobě bezpečně složená díky vlastní konstrukci. List je ukrytý ve dřevě a zuby míří dovnitř konstrukce. Třetí pilou je skládací japonská SILKY. Ta, když je složená, je taky v celku bezpečná. Ale radši jsem si ji hned po nákupu pojistil pruženkou, aby se sama nikdy svévolně neotevřela.

---

Pro práci s pilou platí to samé, co pro sekeru. Vyndávejte ji z pouzdra, rozkládejte nebo odjišťujte jen, když s ní děláte a opět hned po činnosti její zuby bezpečně skryjte. I pila by měla mít své místo. Třeba vedle sekery nebo i jinde, kde do ní nekopnete.

---

Já má pilku právě hned vedle sekery. Sekera leží hlavou ke stěně přístřešku a pilka je podél topůrka. Sekeru mám blíž k okraji, protože je těžší a delší. Když jsem to míval opačně, stalo se mi občas, že jsem svou neopatrností pilku sekerou shodil, když jsem se chystal štípat. Od té doby, co jsem je prohodil, už se mi to nikdy nestalo.

---

NŮŽ

To je kapitola sama pro sebe. Nůž totiž nikdy neodkládám. Nikam. Ten pevný mám neustále pověšený v pouzdře na opasku a ten zavírák v kapse kalhot. Myslím, že je to to nejlepší řešení. Nože jsou tak neustále po ruce a nemusím nikde šmátrat a hledat, kam jsem je položil.

---

Nůž vyndávejte z pouzdra, stejně jako pilu a sekeru, jen při potřebě ho použít. Okamžitě po použití ho zase do pouzdra vraťte. Nikdy ho nikde nenechávejte samotný ležet.

---

V mých začátcích jsem třeba ořezal klacek na buřty a nůž odložil za sebe, že ho hned použiju na nařezání buřtů. Buřty jsem vyndal z krosny a s jistotou za sebe a bez ohlížení sáhl pro nůž, protože jsem věděl, že jsem ho tam odložil. Ale logicky už jsem si už nepamatoval, jak jsem ho tam odložil. Takže jsem si samozřejmě, podle Murphyho zákona, sáhl na ostří. Několikrát jsem se i řízl, sice jen lehce do kůže a krev netekla, ale i tak to bylo nepříjemné a mělo to být pro mě poučné. Až jednou jsem se řízl víc, krev mi z palce trochu tekla a musel jsem si ho zalepit. Řekl jsem si, že je nejvyšší čas na bezpečnější způsob odkládání nože nebo spíš neodkládání. Od té doby opravdu dodržuju to, že nůž hned po jakémkoliv dílčím použití třeba i očistím a okamžitě ho strčím do pouzdra na opasku. Nekompromisně. 

---

No a to je o bezpečném nošení a odkládání pily, sekery a nože asi tak všechno. Kamarádovi jsem řekl, že chci psát tenhle článek. Odpověděl: „Proboha, co o tom chceš psát? Vždyť je to jasný! To odbudeš pár větama.“ Přesto jsem zkusil pár řádků napsat a nakonec je z toho celkem slušný článek, ne?

Myslím, že si spousta začátečníků tohle radši přečte, zkusí to dodržovat a nebude za zkušenost platit vlastní krví, jako já.

Co vy zkušení, máte nějaké fígle a lepší nápady? Nebo vám tahle opatrnost přijde přehnaná?

---

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.