Jako v létě
30. březen 2024
Název téhle nocovačky jsem postupně měnil. Než jsem se vůbec totiž dostal k tomu abych vyrazil, měnila se spousta věcí. Nejdřív jsem ji chtěl nazvat „Jsem úplně hotovej“, protože jsem během sobotního dopoledne umyl všechna okna na baráku a odpoledne posekal celou zahradu. To bylo ještě pořád krásně. Pak se ale zatáhlo a vypadalo to na déšť. Tak jsem název změnil na „Prý mělo být hezky“. Nakonec se ale počasí opět umoudřilo a já vyrazil jen v triku a košili. Takže proto ten současný název.
Opouštím dům a už na zahradě zjišťuju, že je fakt teplo. Rozepínám košili, jsem totiž línej si ji sundávat, když už mám na zádech batoh. Je to do přístřešku jen kousek a půjdu pomalu, tak se snad nezpotím. Kochám se tím, jak krásně zahrada na jaře vypadá.
Jsem za hřbitovem a hned mě trkne do očí krásně kvetoucí třešeň. Trošku pofukuje a to je příjemný. Aspoň mi nebude takový horko.
Kousek po cestě už z dálky září javory a jejich drobné kvítky. Tahle zelená je doslova svěží. Sice je to zprofanované slovo, ale jinak se to nazvat asi nedá.
Nebe vypadá všelijak. Netuším, jestli počasí vydrží. Tam nahoře asi dost fouká, protože mraky letí po nebi fakt rychle a jsou hodně roztrhané.
Tady dole taky začíná vítr sílit a je takové zapšklo.
V aleji podél cesty krásně kvetou i švestky, tedy správně slivoňě.
Švestky jsou na některých místech obklopené keříčky i většími keři špendlíků. Dřív ta křoviska bývala hodně rozrostlá, ale město je značně zredukovalo a tak zbývá už jen několik ostrůvků.
Koukám na západ k lesu a tam to taky září krásnou bílou. Hlavně tady je teď momentálně stín a tam se skrz mraky prodralo Sluníčko.
Přicházím k dalšímu keři obsypanému květy. Vítr zesiluje a tak mají opylovači co dělat, aby je neodfoukl. Prvního jsem si všiml tohohle včelího medvídka.
I já mám co dělat, abych je v těch poryvech dokázal vyfotit. Cloumá to nejen s větvemi, ale i se mnou. Zaujal mě tenhle oranžový chomáček. Je to Čmelák proměnlivý. Toho jsem asi ještě nepotkal.
Včeličky samozřejmě nesmí chybět u žádné hostiny.
Pokračuju z cesty na louku a k lesu. I tady kvetou pláňata v zajetí smrků.
No a už jsem skoro v cíli. Dlouho jsem tu nebyl. Lávka vypadá dost žalostně a chůze přes ní je nepříjemně houpavá, asi už dlouho sloužit nebude..
A jsem tu. Můj druhý domov. Okamžitě jsem poznal, že jsem tu měl návštěvu. Vlevo u stromu stojí nějaké klacky, asi na palivo. Látka na posteli je natažená, já ji skládám hloub pod střechu kvůli dešti. Na dříví jsou v balíčku papírové kapesníčky a u plůtku ohořelé zbytky klacků. Ale jinak je vše v pořádku. I ohniště je uklizené. Tak takovéhle návštěvníky tu vítám. Tyhle drobnosti mi nevadí.
Dlouho jsem se nerozmýšlel a rozhodl se dát lávku do kupy. Času mám relativně dost, tak proč ho nevyužít aktivně. Sundal jsem nejdřív všechny příčné kulánky. Ten kmínek nalevo vypadá sice na první pohled hůř, ale je v pohodě. Zato ten napravo houpe jako blázen. Ten vyměním. Měli jsme tenkrát s Vojtou, když jsme lávku stavěli, zbavit dřevo kůry. Teď je to nahnilé. No, ale vydrželo to tu ČTYŘI ROKY. To jde.
Přes zvířecí stezku, kterou sem chodím, ležela spadlá borovice. Tak jsem zabil dvě mouchy jednou ranou. Nemusím na stezce já ani zvířátka nic překračovat a mám snadno a blízko kládu vhodnou na lávku. Tentokrát jsem ji ale důkladně zbavil kůry.
Spousta kůlánků je shnilých a tak ty, co nezní jako xylofon, musím vyměnit. Je to zhruba třetina. Tak se jde na to. Asi třicet metrů odsud leží vhodná souška. Tedy ona spíš vodorovně visí na keřích, takže určitě nebude shnilá. Dokonce ani nemá kůru. Super.
Mám hotovo. Použil jsem i jednu ohořelou kládu, co mi v přístřešku nechali návštěvníci. Paráda, mám radost z hotového díla. Snad zase pár let vydrží. Už se rychle smráká, takže hurá na ohýnek.
Nejdřív musím naštípat třísky. Návštěva se mých polínek asi ani nedotkla a nasbírali si klacky v lese. Aspoň to tak vypadalo. Už při obnově lávky jsem si sundal košili, je fakt teplo.
Potom jsem z vybraných třísek udělal chlupatá polínka. Tuhle „práci“ mám moc rád. Hrozně se mi líbí, jak vznikají ty kudrlinky. A borovice navíc u toho krásně voní do nosu.
Všechno mám nachystané, takže je na řadě moje další oblíbená věc, ohňostroj. Až teprve na fotce je vidět, jak daleko jiskry lítají.
A po tak velkém roji jisker vznikne malinký plamínek, v tomhle případě dva. Tak honem s tím pod chlupatá polínka.
Všechno úspěšně chytlo a, i když jsem jenom v triku, začíná mi být horko. Oheň se budu proto snažit udržovat jen malý.
Je čas přidat další světlo do přístřešku. Dneska jsem málem lampičku nechal doma a to by mi bylo fakt líto. Je to moje věrná kamarádka.
Ještě jsem zašel ke kmínku, ze kterého jsem dělal kulánky na lávku. Sebral jsem jeho špičku a větve, co jsem osekal. Dneska budu topit tím a zbytky z jiných činností, nemá cenu si spotřebovávat nařezané suché dříví, když i okolo je ho plno. Stačí nalámat. Taky jsem spotřeboval ty ohořelé klacky. Prostě úklid.
Je to znát, když opékáte buřty nad celými klacky, než nad rozštípanými polínky. Jsou hned tmavé. Takže jsem je po chvilce opékání musel držet vedle plamenů a ne nad nimi, aby to nebyli úplní černoušci. Ale i tak se těším, až se do nich pustím.
Po večeři jsem koukal na oblohu a nebe bylo jasné. Všude spousta hvězd. Mohl bych jsem napsat, že jsem meditoval nad budoucností lidstva a jinými hlubokomyslnými věcmi, ale já jen doslova seděl a čuměl doblba.
Po dvou hodinách jsem si nafouknul karimatku, sundal boty, kalhoty a ponožky a jen tak v triku a trenkách se natáhl, abych nechal odpočinout zádům po dnešním náročném dni. Asi po půl hodině jsem zjistil, že jsem okamžitě po zalehnutí totálně vytuhnul. Zima mi fakt nebyla. Co mě tedy vzbudilo? Bylo to šustění kroků v dubovém listí. Podle stylu chůze, to nemohlo být srnčí ani divočáci. Byla to podle mě liška. Bylo to ale dost daleko.
Dál už jsem ponocovat nechtěl, takže jsem si dal radši boty do dřevníku, vytáhl spacák z batohu a regulérně a cíleně usnul.
Je šest ráno. Tedy podle letního času už sedm. Všude kolem mě je ptačí koncert. Úplně vylízat ještě nebudu, jen se skočím vyčůrat, honem zpátky a z teploučka spacáku budu ještě poslouchat to štěbetání.
Asi po hodině jsem konečně vstal. Došel si do „ledničky“ pro vajíčka a začal chystat snídani.
Oblíknul jsem si péřovku. Ještě, že ji s sebou nosím pořád. Na triko to momentálně rozhodně není a machry dělat nebudu, není ani před kým. Přírodě je to úplně jedno, co mám nebo nemám na sobě. Nejdřív, jako vždy, vařím kafe.
Tuhle fotku si nikdy nezapomenu udělat. Miluju totiž ten pohled, jak plameny olizují ze stran můj kotlík. Šoupu pod kotlíkem dřívkáčem sem a tam, aby zachytil plamenů co nejvíc. Vánek se ale trošku točí, takže to nikdy není ideální.
Káva je hotová, jde se na vajíčka a chleba. Dneska to vypadá, že by nemusela být míchaná. Žloutky vypadají, že cestu přežily v celku. Uvidíme.
Nakonec se mi opravdu povedl jeden trojitý buličák. Paráda.
Na závěr jsem si nechal takovouhle jednohubku. Mňam. Tekutý žloutek mám daleko radši než úplně udělaný.
Čas k odchodu se nachýlil. Mám sbaleno, uklizeno, myškám jsem nasypal müsli a odcházím. Já jim nasypal už večer a přišly si pro dobrotu, takže vím, že se nikam neodstěhovaly. Mám radost, že se jim u mě daří a líbí.
V lese míjím krásně kvetoucí šťavely. Když jsem hledal něco zeleného k vajíčkům, nenapadlo mě podívat se za potok. Tady je jich spousta. No tak třeba příště.
Už jsem zase na cestě a už zase fouká. Ale to mi nevadí. Je teplo a i v samotném tričku je příjemně.
A jsem skoro doma. U silnice září do dálky pampelišky a nad hlavou mi stejně září Sluníčko. Je krásně jak venku, tak i v duši. Bylo to opět super. Tak zase někdy ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
pěkná práce, pane kolego a závidím návštěvníky kempu. čistotní vandráci jsou všude vítáni…
Trixi alias ModriClowne
Děkuju, taky jsem za ně rád. Nejsem sobec a klidně se o střechu nad hlavou podělím.