OhňostrůjciPraktické hračkyUmělecká tvorbaVlastní nápady

Šperk ze smolničky


Hlavně od začátku projektu mějte na paměti, že v jednoduchosti je krása.

Už jistě víte, že mám rád věci, co mají minimálně dvě použití. Napadlo mě to i v tomhle případě, chci propojit užitečnost a krásu. Zkusil jsem něco vytvořit. Pokud se pokusíte o něco podobného, mohlo by to být vhodné třeba i jako dárek pro drahou polovičku.


POUŽITÉ MATERIÁLY A NÁSTROJE:

    • smolničky
    • pilka a nůž
    • šmirglpapíry
    • vrták
    • riflovina a konzervační pasta
    • provázek

Co by se vám ještě mohlo hodit při výrobě:

    • papír s nákresem, guma, tužka
    • kopírák nebo nůžky a lepidlo – podle záměru přenesení obrázku na dřevo
    • vrtačka a vrtáky
    • další alternativy pro zpestření šperku – třeba: vázací či měděný drát, provázek, kamínek, jiné dřevo, sklo, škeblička či mušlička, epoxidová pryskyřice, hrotová páječka, …, kreativitě se meze nekladou.

SMOLNIČKY

Kde najít a jak získat smolničku je, myslím, každému jasné. Pokud přecijen nevíte, o co jde, přečtěte si můj článek SMOLNIČKA – FATWOOD.

Takže smolničky mám, co dál? Chci udělat přívěšek buď na na krk, když to má být ten šperk, nebo třeba na klíče. Uvidíme, co z toho nakonec vzejde.


VIZE A PLÁNY

Musím si rozmyslet, jak bude šperk vypadat.

Z mého pohledu je důležité, aby šperk:

  • měl alespoň jednu rovnou nebo pouze mírně prohnutou a plynulou hranu. Ta hrana by měla být nejlépe zezadu, aby se šperk „zálesáckým použitím“ nezničil, ale zároveň, abyste byli schopni nožem efektivně naškrábat dostatečné množství hoblinek.
  • byl dobře uchopitelný do ruky.
  • nebyl moc velký a těžký. Hodně nasycené smolné dřívko je až překvapivě těžké oproti normálnímu borovému. Většina ale není tak prosmolená, takže jde spíš o tu velikost.
  • něco vydržel, aby nebyl moc „dietní“ nebo aby neměl slabá místa.
  • nebyl zase na druhou stranu moc tlustý, to na krku nevypadá moc hezky.
  • měl nahoře vhodné místo na vyvrtání otvoru pro přidělání ke šňůrce či k proužku kůže.
  • nebyl nebezpečný. To znamená, aby neměl moc ostré hroty a hrany.
  • nebyl moc složitý, abych ho dokázal relativně snadno vyrobit a bavilo mě to.

NÁKRESY

Ideální je tedy si udělat nějaké návrhy a skici (chtěl jsem napsat skicy, což se mi líbí víc, ale prý je správně měkké i 🙂 ). Takže zpátky k pointě, nakreslete si nějaké náčrtky, které budou vyhovovat kráse i užití a hlavně, na které máte materiál. Je blbost kreslit pět centimetrů široký obrázek, když máte čtyřcentimetrový klacek se smolničkou. Pokud obrázky radši kreslíte větší, je potřeba je potom na kopírce zmenšit nebo vyfotit a zmenšit při tisku. Nebo třeba překreslit na dřevo znovu rukou a u toho obrázek zmenšit na požadovanou velikost.

Pokud to necháte na intuici a prostě vezmete kousek klacku do ruky, prohlídnete si ho, řeknete si: „To by šlo.“ a něco z něj vyřežete, jako já, je to taky cesta. Když ale dělám něco složitějšího, tak si během výroby i já dílčí obrysy radši dokresluju na dřevo, abych dodržel třeba souměrnost a podobně – to bylo třeba v případě posledního přívěsku v tomhle článku. Jinak jsem dělal všechny ostatní tak nějak „od oka“.


VLASTNÍ VÝROBA

Nejdřív je potřeba uříznout správnou délku smolničky. Je lepší k zamýšlenému výsledku přidat na každou stranu asi jeden centimetr, protože dřevo nemusí být na koncích úplně ideální a vy si pak můžete vybrat, ke které straně umístíte svůj finální výrobek. To platí obecně u dřeva. Tady je to víceméně jasné, že výrobek nacpete co nejvíc ke straně, která byla u kmene a je tudíž nejvíc prosmolená.

Druhý důvod přidání dvou centimetrů je ten, že se obráběný kus líp drží v ruce, když je delší. Proto jsem i v tomhle případě přidal dva centimetry.


Špalík jsem rozštípal řezbářským nožem tak, abych získal nejprosmolenější část ve tvaru hranolku o hraně zhruba jeden centimetr, spíš víc.

Mohl jsem to udělat větším nožem, což by bylo bezpečnější, ale i tak to šlo. Prostě jsem hranou dlaně bouchal do hřbetu ostří tak dlouho (vždycky asi dva až třikrát), až špalík praskl tam, kde jsem chtěl.

Musel jsem dávat pozor, abych si při bouchání nezapíchnul špičku nože do dlaně, ostří má jen čtyři centimetry. Příště nebudu línej a dojdu si pro delší kudlu nebo pro tlouk.


Hranolek jsem ořezal tak, aby měl na každé straně čtvercovou základnu, ale aby byla jedna větší a druhá menší.

U té menší základny bude potom dírka na šňůrku či provázek.


Když jsem byl s hrubým tvarem spokojený, snažil jsem se na hrubém šmirglu (80 grit) srovnat strany tak, aby byly rovné po celé jejich délce. Teď se při broušení krásně smolnička rozvoněla. Voněla už při rozštípnutí a řezání, ale teď to bylo doslova omamné.


Po srovnání přišly na řadu jemnější šmirgly. Začínal jsem na stovce, potom přešel na dvěstědvacítku  a tady už finišuju na čtyřstovce. Čtyřstovkou zaoblím i všechny hrany a rohy, aby byly příjemné na dotek.


Když jsem byl s povrchem spokojený, začal jsem vrtat dírku pro provázek. Chci ho protáhnout přímo, žádný mezistupeň jako kroužek či sponu tam dávat nebudu.

Takže jsem musel zvolit osu díry tak, aby byla rovnoběžná s nejhezčí stranou. Opět zvítězila lenost a taky touha zjistit, jestli to dokážu, takže jsem si nechystal vrtačku, ale vrtákem mezi prsty jsem tu díru prostě provrtal. Docela to šlo.


No a po provrtání jsem díru začistil, hranolek napatlal pastou ze včelího vosku a lněného oleje, vyleštil riflovinou a zkusil najít nějaký provázek. Koženou šňůrku, která by se víc hodila, někde mám, ale dal jsem si ji jako vždy všechno na nepřehlédnutelné místo, abych ji hned našel, až ji budu potřebovat … a jako vždy, nevím kam 🙂 .

Takhle to tedy dopadlo. Myslím, že kresba dřeva krásně vylezla. Jsem spokojený.


Už během broušení jsem se rozhodl, že to nebude přívěšek na krk, ale na klíče, takže jsem smolničku nezkracoval a nechal ji v plné délce. Tam velikost tak nevadí, na krk by to bylo moc velké. Provázek asi nahradím kroužkem nebo karabinou.


PŘÍKLADY ŠPERKŮ

JEHLAN

Ten už znáte z předešlého povídání o postupu výroby.

ZUB

Není broušený ani leštěný, jen řezaný nožem.

ZRNKO OVSA

Spíš nějaký kapkovitý tvar. Zaujala mě prasklina uprostřed a taky zelená povrchová část. Takže jsem půlku povrchu odřezal a půlku nechal původní. Taky obrobeno jen nožem.

FUTURAMA

Prostě nějaký patvar, co mě zrovna napadl vyřezat ze zbytku. U toho se ani nepozná, když se použije jako smolnička. Nebroušeno, neleštěno.

TOTEM

Hranolek o základně necelý centimetr doplněný o ornamenty dělané hrotovou páječkou. Po ořezání nožem broušeno a leštěno.

ŠTÍT nebo ERB

Podruhé jsem využil krásného zeleného povrchu pahýlu, ze kterého jsem odštípl kraj. Opět obrobeno jen nožem.

VLNKY

Destičku jsem dělal nožem, vlnky potom dlátem a nakonec obrousil a vyleštil. Krásná struktura dřeva.

HROT ŠÍPU

Ten asi nepůjde bez úhony použít na hoblinky, ale chtěl jsem ho prostě udělat. Ořezáno na čisto nožem, pazourková struktura dělaná potom dlátem. Víc nic.

Samozřejmě, že se šperk dá vyrobit i v lese na koleně pouze nožem, tedy bez vrtáku šmirglu a podobně. Až nějaký třeba při další nocovačce vyrobím, tak ho asi do tohohle článku přidám. Snad to bude už zítra 🙂

Hoblinky vzniklé při opracovávání tvaru si můžete schraňovat pro případné rozdělání ohně, nemusíte je vyhazovat, to by byla přeci škoda, ne? Stejně tak odštípané kraje a třísky z opracování smolničky se hodí, třeba na rozjezd dřívkáče.


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

4.8 4 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře
Ondra
Ondra
3 roků od zveřejnění

Já myslel že se smolnička dělá z borového/modřínového pařezu. Nejlépe projít les kde se tyto stromy vyskytují ve větší míře a koukat kde už zbyl jen vyhnilý pařez, a to co nevyhnilo je právě nasáklé smůlou.

Má smolnička z větve nějakou výhodu oproti pařezu ?

dav
dav
3 roků od zveřejnění

… ten pazourkový hrot musím vyzkoušet, díky za inspiraci 🙂