Trefa do černého – TERČOVNICE

Trefa do černého – TERČOVNICE


Tohle je třetí článek ze série o lukostřelbě.


Co to terčovnice je? Je to něco, na co se přidělá terčAle terčovnice nemůže být ledajaká, musí splňovat několik úkolů:

  • Musí na ní držet terč, jak už jsem napsal.
  • Musí zastavit šíp. Ale musí ho zastavit tak, aby se nepoškodil. To znamená, že se do ní šíp musí zabodnout a vniknout do ní a ještě v ní zastavit a nevyjet hrotem ven. Pokud by materiálem terčovnice bylo třeba jen prkno, šíp se zlomí. Pokud by to bylo naopak něco hodně měkkého, šíp projede skrz a poškodí si opeření.
  • Musí vydržet několik tisíc zásahů, aby mělo cenu do ní investovat buď čas nebo peníze. V mém případě samozřejmě čas.
  • Musí být dostatečně lehká, aby se s ní dalo lehce manipulovat a třeba i v pohodě donést do lesa a zpět. Balistický gel je sice super, ale je hrozně těžký.

POUŽITÉ MATERIÁLY

      • Mirelon ze sběrného dvora (to je ta pěnovka, co se dřív dávala pod plovoucí podlahy)
      • zátěžový koberec ze sběrného dvora
      • široká izolepa
      • elektrikářský drát
      • starý potah z matrace

NÁŘADÍ

      • nůž
      • nůžky
      • 2,5 metru dlouhé prkno
      • 2 metry dlouhá vodováha
      • fix
      • sponkovačka
      • jehla a nit (spíš tenký pevný provázek)

Stavil jsem se u nás ve městě ve sběrném dvoře Technických služeb za mou známou Janou, jestli by tam náhodou neměli Mirelon a zátěžový koberec. Koberec měli a tak mi ho Jana dala. Ale Mirelon prý s ostatními hadry a dekami a karimatkami a podobně odvezli minulý týden. Když se zase něco objeví, že mi to dá stranou.

Tak jsem se tam stavil podruhé asi za měsíc, sláva nějaký Mirelon tam měli. Naplnil jsem jím celý kufr auta s tím, že zbytek přivezu zase zpátky, až bude dílo hotové. Domů jsem si odvážel dvě různé tloušťky – tři a pět milimetrů.

Doma jsem začal zpracovávat nejprve Mirelon o tloušťce pět milimetrů s tím, že se na trojku třeba ani nedostane. Ale na konci mě překvapilo, jak vekou spotřebu jsem ve skutečnosti měl. Nezbylo mi totiž skoro nic.


POSTUP VÝROBY

Nařezal jsem si z Mirelonu několik pruhů o šířce patnáct centimetrů. Pruhy jsem dělal co nejdelší, tedy o délce jednotlivých dovezených kusů.


První pruh jsem dost na těsno stočil do ruličky. Na začátku jsem si musel dát záležet, aby uprostřed nebyla díra. Ruličku jsem nakonec celou asi třikrát omotal izolepou.


Začátek dalšího pruhu jsem k ruličce přilepil a znovu ho na ni namotával až do jeho konce a tentokrát jsem už přilepil jen ten jeho konec.


A tak pořád dokola, až jsem dosáhl požadovaného průměru terčovnice. Je potřeba dávat pozor, aby se namotávalo stále stejným směrem a aby se tím závity neustále utahovaly. Taky je důležité hlídat si alespoň jednu stranu rovnou, proto to dělám na podlaze. Vršek bude zadní strana a je vidět, že jsem rovinu tady neudržel.


Na závěr jsem celou terčovnici omotal několikrát izolepou.


Připravil jsem si tři žíly (stačily by možná dvě) měděného elektrikářského drátu trochu delší, než je obvod terčovnice. Žíly jsem zkroutil do jednoho “provazu”.


Tím jsem ovinul terčovnici a na konci zkroutil tak, aby z jedné žíly vzniklo oko. Rozdělil jsem si obvod na třetiny a v těchto místech udělal na “provazu” smyčky, které jsem zkroutil. Vznikla mi tak další dvě oka na upevnění terčovnice třeba ke stojanu nebo ke stromu a podobně. Také díky zkrucování ok “provaz” stáhl pevně terčovnici, takže je ještě kompaktnější.


Ze zátěžového koberce jsem vystřihl tři kruhy o průměru terčovnice a jeden pruh o obvodu a šířce terčovnice. Do pruhu jsem prořízl po délce tři díry, pruh navinul po obvodu terčovnice a dírami provlékl oka z drátu.


Na přední stranu terčovnice jsem přiložil jeden kruh a na zadní dva kruhy. Přední koberec má šíp zpomalit a zadní dva případně zastavit, pokud budu střílet z blízka a šípy budou mít takovou razanci, že projdou skrz celý Mirelon. Původně jsem chtěl koberce k sobě sešít a měl bych hotovo. Ale ukázalo se to jako nadlidský výkon, prostě to šít skoro nešlo a po čtyřech stezích vybojovaných pomocí kombinaček jsem to vzdal.


Proto jsem vyrobil obal. Z matracového potahu vystřihl dva kruhy asi tak velké jako průměr terčovnice plus dvě šířky. Jeden kruh jsem dal zepředu a druhý zezadu. Přesahy látky jsem založil dovnitř, aby se obě strany dotýkaly ohyby. Potahy jsem “nastehoval” tak, že jsem je na hulváta nastřílel ke koberci sponkovačkou.


Ohyby jsem pak k sobě sešil. A je hotovo.


Jsem zvědavý, jak dlouho a co všechno ta terčovnice vydrží. Zatím  jsem s ní nadmíru spokojený a taky se mi fakt líbí.

Na své rozměry pr. 70 x 17 cm je fakt lehká, váží jen tři kila.


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz