Šídlo z pilníku

---

Jelikož mám v plánu v budoucnu vyrábět nějaké věci z hověziny, tedy hovězí usně (pro laiky z kůže), a základem práce je nejen její řezání, ale i šití, potřebuju šídlo.

Useň se totiž šije tak, že se do ní nejdřív udělají dírky a jimi se provléká sedlářská nit jehlami, které nemají ostrou špičku jako normální jehly. Na dírky je právě šídlo ideální. Dalo by se to samozřejmě obejít vrtáním dírek tenoučkým vrtákem, ale to nechci. Taky nechci šídlo kupovat a chci si ho vyrobit sám, jak je u mě ostatně zvykem.

Jak vypadá takové šídlo? Je to v podstatě šroubovák s trochu baculatější kulatou rukojetí, občas ve tvaru hříbku. A místo šroubovací kovové části je tvrdý hladký hrot nejčastěji kruhového nebo kosočtvercového průřezu. Já chci dělat sice obě, ale popíšu vám to první – kulaté šídlo.

Dalším mým zvykem je jít nejjednodušší cestou. Tudíž žádné kování hrotu, ani žádné jeho kalení. Ani žádné soustružení rukojeti. Jak jsem to tedy udělal? No pojďte se na to podívat.

---

POUŽITÉ MATERIÁLY

• • kulatý jehlový pilník
  • špalík z javoru
  • chromovaná trubička (ze starého držáku na osušky)
  • lepidlo Epoxy 1200
  • pasta ze včelího vosku a lněného oleje

---

NÁŘADÍ

• • trouba
  • tužka
  • brousek
  • pilka na železo (neplánovaně jsem z lenosti použil i pilku na dřevo)
  • vrtačka (spíš akušroubovák z Lidlu) a vrták
  • nůž – můj miláček WOODLORE
  • šmirglpapíry

---

POSTUP VÝROBY

VÝROBA HROTU

Od kamaráda Milana jsem dostal staré tupé jehlové pilníky, kulatý a čtvercový. O pilnících je známé, že jsou hodně tvrdé, ale bohužel i hodně křehké. To první potřebuju, to druhé ne. Takže co s tím?

POPUŠTĚNÍ

Jediné řešení je takzvané popuštění. To znamená pozvolný ohřev na určitou teplotu, setrvání tam po určitou dobu a pak pozvolné chladnutí. V amatérských podmínkách se nejčastěji používá elektrická trouba.

Pilníky jsem tedy strčil do trouby, nastavil na ní 270°C a čas jsem zvolil padesát minut. Z toho nějakou dobu zabere ohřívání trouby, takže na dvěstěsedmdesátce budou pilníky asi čtyřicet minut. Po uplynuté době jsem troubu vypnul a nechal ji asi hodinu zavřenou. Potom jsem pilníky vyndal a nechal je zchladnout na pokojovou teplotu. Tím byl proces popouštění hotový. Koukněte se, jak krásně zmodraly, to je důkaz toho, že byly vystavené teplotě právě kolem tří set stupňů.

---

HRUBÉ BROUŠENÍ

Pilníky jsou popuštěné, co dál? Ten čtvercový nechám na příště a budu se věnovat jen tomu kulatému, jak jsem psal v úvodu. Nechci na pilníku samozřejmě ty „záseky“, co dělají pilník pilníkem, ale hladký povrch. Nastupuje tedy broušení.

Pomohl jsem si akušroubovákem Parkside Performance, pro mě vrtačkou (mimochodem je to fakt super dělník). Pilník jsem do ní upnul a obrušoval ho o starý a už nepoužívaný hrubý brusný kotouč, co jsem vyškemral od kamaráda Ivana v dílně v práci. Jelikož je pilník hodně pružný, urychlil jsem broušení tím, že jsem ho k brusnému kotouči přitlačoval kouskem prkýnka.

---

JEMNÉ BROUŠENÍ

Všechny původní záseky se mi podařilo celkem slušně sbrousit, takže jsem mohl začít dělat na pilníku – teď už vlastně skoro na hrotu šídla – hezký lesklý povrch.

Hrot jsem nechal ve vrtačce. Do druhé ruky jsem bral postupně šmirgly o hrubosti 120, 240 a 400 grit. Šmirgl jsem se snažil nedržet na jednom místě, ale při puštěné vrtačce na nižší otáčky jsem jím šmrdlal od hrotu ke sklíčidlu vrtačky a zase zpátky, abych si neudělal vrypy.

---

LEŠTĚNÍ

Abych povrch dotáhl k dokonalosti, vzal jsem ho na šmirgl 1500 grit a ve finále ho možná ještě vyleštím na kusu kůže napatlané zelenou brusnou pastou. Opět ve vrtačce. Tím bude hrot hotový. Vypadá ale už teď dobře, co říkáte?

Úplně na konec jsem si nechal špičku. Nevím přesně, jaký má mít tvar, ale nějak jsem to vybrousil. Doladit, když nebude vyhovovat, se to dá ostatně vždycky.

---

VÝROBA RUKOJETI

Už před několika lety jsem zachránil u táty pár polínek javoru před cestou do kamen. Strašně se mi líbila ta vlnkovatá kresba javorového dřeva. Jsem opravdu zvědavý a natěšený, jak bude na finálním tvaru vypadat. Ještě nikdy jsem z javoru nedělal. Ze všech tvarů rukojetí šídel se mi nejvíc líbí ten japonský, tak se ho zkusím napodobit. Ale taky přizpůsobit své ruce. Sice na obrázku z internetu není uveden průměr rukojeti, ale spočítal jsem si poměrem stran, že to jsou zhruba tři centimetry, od toho a od délky se tedy odpíchnu.

OŘEZÁNÍ NOHY HŘÍBKU

Z polínka jsem oddělil kousek asi 12x4x4 centimetrů velký. Jelikož chci celý tvar rukojeti dělat v ruce nožem, musím polínko za něco držet. Takže jsem si ho uřízl delší oproti vzoru a postupně začal dokulata odřezával jeden konec a ztenčoval tak dlouho, až jsem byl s tvarem spokojený. Předtím jsem si ale radši nakreslil něco jako kružnici se středem. Kružnice má průměr zhruba tři a půl centimetru. Finální průměr doladím až podle vlastní ruky, aby mi to sedělo.

Špalík jsem srovnal nožem do kulata po celé délce, abych měl jistotu, že mám základ tvaru v pohodě. Potom jsem si i na druhé straně označil střed a vymezil, jak chci mít nohu tlustou. I na válcové části jsem nakreslil, kde chci vlastně zužování nohy z plného průměru začínat.

Nohu jsem pak postupně ztenčoval a ztenčoval, až jsem byl s tvarem spokojený. Je to nahrubo, takže ubírat můžu kdekoliv, všude si nechávám přídavky. To se mi několikrát vyplatilo, když jsem třeba zjistil, že by byl větší výrobek lepší. No a tady se to nabízí – Japonci mají menší ruce, takže budu testovat držení v dlani a mezi prsty a ubírat, dokud mi rukojeť nebude sedět akorát.

---

VRTÁNÍ DÍRY

Můj obecný problém je, že dělám často věci nakřivo a musím si to bedlivě hlídat a různě si vypomáhat. Vy to doufám nikdy z mé prezentace nepoznáte, ale skoro každá moje fotka je vyfocená nakřivo. Takže skoro všechny fotky potom musím rovnat v počítači. 

No zpátky k vrtání, nejjednodušší by bylo, kdybych upnul rukojeť do sklíčidla soustruhu a vrtal na něm. Soustruh ale nemám, takže hurá s rukojetí do svěráku – ten mi mimochodem dal po chvíli přemlouvání nevlastní tchán Jarda – děkuju, je super – a dokonce je vyrobený přímo u nás ve vesnici, paráda. A vrtat budu vrtačkou tentokrát kabelovou od Narexu upnutou do prehistorického stojanu taky od Narexu, takže kolmost (nebo souosost chcete-li) by měla být téměř jistá.

---

OŘEZÁNÍ KLOBOUKU

Potom jsem polínko obrátil a chtěl začít ořezávat nožem na klobouku. Ten kus byl ale tak dlouhý, že bych na tom asi nechal ruce. Pomohl jsem si tedy znovu svěrákem a svou Silky a kus toho tlustého konce odřízl.

Potom už ale opravdu přišel na řadu nůž. Snažil jsem se mít všechno kulaté a bez plošek. Jedinou ostrou hranu jsem chtěl nechat na přechodu mezi kloboukem a nohou rukojeti. Zatím to ale rozhodně na ostrou hranu nevypadá. Ale to se spraví hrubým šmirglem. Řezat nožem suchý listnáč je chvílemi docela oprus, tak změním techniku.

---

BROUŠENÍ

Kvůli tvaru rozhodně broušení nepotřebuju, ale kvůli kresbě javoru, kterou chci vypíchnout, ano. Takže jsem přešel od nože ke šmirglpapírům, jak jsem psal jde práce taky trochu líp hrubým šmirglem než nožem. Docela dlouho jsem si s tím hrál, ale výsledek stojí za to, tvar vypadá skvěle. Naznačil jsem si taky tužkou, kde asi bude končit budoucí trubička. Možná ji ještě posunu, uvidím.

---

OSAZENÍ TRUBIČKOU

Jelikož doma syslím kde co a je mi to líto vyhodit, nechal jsem si i starý sušák na osušky, že by se jeho trubičky mohly možná někdy hodit. No a teď se mi právě kousek jedné hodí.

Trubička má dva účely, jeden estetický a druhý praktický. Nepředpokládám, že bych na šídlo někdy vyvinul takovou sílu do strany, že by se dřevo rozštíplo, ale trubička objímající konec rukojeti je prostě jistota. 

PŘÍPRAVA TRUBIČKY

Trubičku jsem omotal kusem látky a opatrně ji sevřel do svěráku. Teď je mi to jedno, jestli se poškrábe – pro tenhle výrobek je důležité to, co ze svěráku čouhá. Ale v budoucnu bych toho třeba litoval.

Odřízl jsem od trubičky pokud možno co nejrovněji a nejkolměji asi dva centimetry a oba konce zarovnal šmirgly načisto. Taky jsem hrubým šmirglem zdrsnil vnitřek, aby na něm líp drželo lepidlo. Když už jsem měl v ruce pilku na železo a pracoval s kovem, rovnou jsem zkrátil i pilník a část, co bude uvnitř ručky, taky zdrsnil šmirglem.

---

PŘÍPRAVA RUKOJETI

Na rukojeti jsem v předpokládané délce trubičky udělal osazení – zmenšení průměru rukojeti na vnitřní průměr trubičky. Udělal jsem ho delší, než jsem si původně načrtl. Ještě uvidím, jak se mi to bude držet. Třeba zkrátím trubičku i držadlo, třeba jen trubičku.

---

KOMPLETACE

Všechny díly mám připravené na kompletaci a dodělávky. Teď už zbývá, doufám vítězné, finále.

LEPENÍ

Před lepením jsem všechno spasoval, doladil délku jak hrotu, tak trubičky a dřevo polepil papírovou páskou. Sice je to asi zbytečné, ale jistota je jistota. Namíchal jsem 2,5ml pryskyřice, kápl do ní 5 kapek tvrdidla a pořádně promíchal. Párátkem jsem potom napatlal prostor pod trubičkou a trubičku opatrně nasadil. Hrot jsem vyválel v lepidle skoro v délce díry a potom v díře vrtěl, aby lepidlo všude zateklo. Párátkem jsem doplňoval tam, kde se ztratilo. Nakonec jsem postavil šídlo hrotem vzhůru a rukojetí dolů do víčka od PETky. Měl jsem to krásně vybalancované a vlastně i téměř s jistotou svislé. Hrot jsem v díře srovnal doprostřed a nechal jeden den lepidlo vytvrdnout.

---

BROUŠENÍ A LEŠTĚNÍ RUČKY

Po vytvrdnutí lepidla následovalo, odstrojení pásky, čištění a napuštění ručky. Celou rukojeť jsem trošku navlhčil a nechal uschnout, aby se takzvaně postavil chlup. To znamená, že se droboučké chloupky po broušení navlhčením a uschnutím napřímí od povrchu. Povrch jsem sbrousil šmirglem 400 grit. Teď je krásně hlaďoučký. No a ve finále jsem všechno natřel pastou ze včelího vosku a lněného oleje, nechal chvíli vpít do dřeva a vyleštil a přebytky setřel hadříkem. A je hotovo.

---

Šídlo jsem půjčil manželce do ruky, byla překvapená, jak je dřevo hlaďoučké. Doufám, že ho co nejdřív použiju. Není sice jako ze soustruhu, ale mám radost, že jsem zase něco vyrobil vlastníma rukama od začátku do konce a ještě k tomu v podstatě z vyřazených věcí.

Trubička je nějaká slitina mědi, tak stále zvažuju, jestli nemám to chromování sbrousit … ale asi to nechám takhle. Co myslíte, byl by „zlatý“ prstýnek hezčí než stříbrný?

---

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.