Rozklepávací kladívko
Mám v hlavě jeden takový budoucí projekt, o kterém nechci předem mluvit, protože nevím, kdy a zda vůbec se k němu dokopu.
No a v tom projektu budu mimo jiné potřebovat udělat tři věci: vytvořit důlkovaný povrch na mosazném plechu, rozklepat konce uříznutého hřebíku do tvaru hlavičky nýtu a deformovat povrch dvou klasických ocelových podložek.
Na všechny tyhle tři činnosti potřebuju něco s tvrdou koulí na konci. A ideální je takzvané rozklepávací kladívko. No nebyl bych to já, abych si ho místo nákupu nevyrobil sám a jako vždy budu doufat, že bude fungovat a nyní navíc, že se nerozpadne po první ráně.
Fotek z výrobního procesu je bohužel jen pár, takže článek bude spíš kecací, snad si ten postup výroby dokážete představit.
Tak jdeme na výrobu:
POUŽITÉ MATERIÁLY
-
- malé kladívko s ulomeným topůrkem
- kuličky ložisek o dvou různých průměrech
- nepasující zašmudlané topůrko
- pasta ze včelího vosku a lněného oleje
NÁŘADÍ
Tentokrát byly zapotřebí i kamarádi a stroje.
-
- lihový fix
- posuvka
- rýsovací jehla
- frézka
- svářečka
- bruska
- kobercová páska
-
- pískovačka
- pilka na železo
- svěrák
- šmirgly
- nůž Woodlore
- papírová utěrka
- kladívko
POSTUP VÝROBY
PŘÍPRAVA
Doma se mi už spoustu let válelo želízko od kladívka s ulomeným topůrkem hned u jeho spodní strany. Ve zbytečku topůrka byl kovový klínek. Taky jsem v jedné bedně s harampádím vyhrabal topůrko. To bylo určené na ještě menší želízko. Kdysi jsem měl v plánu je dát dohromady, ale musel bych topůrko zkrátit a to u klasického kladívka zrovna nepotřebuju. Ještě se mi v ponku povalovala centimetrová kulička z ložiska a i ta čekala na nějaké budoucí využití.
A dostal jsem nápad. Vyrobím si z těch tří věcí rozklepávací kladívko. Chvíli jsem přemílal, jak to udělat a nakonec jsem vydedukoval, že budu muset poprosit kamarády ze strojírny, jestli mi pomůžou. Normálních kladívek mám doma dost, tak mě napadlo obětovat mému záměru i tu plochou stranu želízka, kterou bych normálně použil na zatloukání. Takže jsem musel sehnat ještě jednu větší kuličku od ložiska. Po delší době pátrání mi nakonec kamarád Martin sehnal jednu dvoucentimetrovou. Měl jsem vše pohromadě, akce kladívko mohla začít.
NÁKRES A STROJNÍ OBRÁBĚNÍ
Lihovým fixem jsem zhruba naznačil čáry, kde bych chtěl odfrézovat boky nosu kladívka. Potom jsem linky frézování přesně odměřil posuvkou a narýsoval jehlou.
Zanesl jsem želízko kamarádovi Tondovi a on mi to na frézce obrobil. Od Tondy jsem šel za Patrikem a ten mi zase na čela přivařil kuličky. Po přivaření jsem se stavil u kotoučové brusky. Tam jsem trochu poupravil tvar a zaoblil všechny hrany.
Tvar jsem měl hotový a líbil se mi. Co se mi ale nelíbilo, byl původní i ofrézovaný povrch a taky barvy vzniklé po sváření. Takže jsem si ještě došel na pískovačku a poprosil další kamarády, jestli bych si tam kladívko mohl opískovat. Dovolili mi to. Chtěl jsem mít ale opískované jen želízko a ne kuličky, takže jsem je zalepil kobercovou páskou, aby se na ně nedostala dopadající zrnka písku.
Po opískování jsem zase kobercovku sundal. Teď má hlava krásný sjednocený povrch a čistě stříbrnou barvu. Kuličky zůstaly krásně lesklé a hladké.
ÚPRAVA TOPŮRKA
Ušmudlaný a odřený lakovaný povrch topůrka se mi vůbec nelíbil. Takže jsem vzal šmirgl 80 grit a začal brousit, dokud jsem se všeho nezbavil. Dalo to celkem zabrat, ale povrch byl sjednocený, přírodní, prostě čisté dřevo.
Potom jsem na topůrko narazil hlavu kladívka a označil si tak odřením topůrka místo, kam až se hlava dostala. Nožem jsem potom trošku zúžil a zploštil konec topůrka, aby se želízko dostalo ještě kousek dál. Bylo to málo, tak jsem znovu pižlal, znovu otestoval a tak pořád dokola, dokud jsem se nedostal, kam jsem chtěl. Nyní topůrko vyplňovalo celou díru hlavy kladívka.
Označil jsem si na topůrku nožem, kde je horní plocha hlavy, a tam topůrko uřízl. V uříznuté ploše jsem udělal pilkou zářez do hloubky asi dvou centimetrů. Všechny nerovnosti po pižlání a řezání jsem doladil opět šmirglem 80 grit a začistil jím i hrany.
Teď pro mě nastala jedna z nejhezčích fází úprav. Vzal jsem si šmirgl 220 grit a začal topůrko vyhlazovat. Když jsem byl spokojený s tvarem i povrchem, napatlal jsem ho pastou ze včelího vosku a lněného oleje a znovu přebrousil tím samým šmirglem. Nakonec jsem přebytky pasty setřel papírovou utěrkou.
Ten pocit z hladkého a voňavého povrchu dřeva mě nikdy nepřestane bavit. Krásně vylezla kresba jasanu, zvýraznil se i suk pod místem budoucí hlavy.
KOMPLETACE
Hlavu jsem taky trochu namastil, aby nekorodovala. Prostě jsem použil tu mastnou papírovou utěrku z topůrka a trochu v ní hlavu kladívka požmoulal.
Teď už jsem opravdu ve finále. Hlavu jsem nasadil na topůrko a opatrně zatloukal klínek do rozříznutého topůrka. Naštěstí topůrko neprasklo. Hotovo. Teď už jsem se mohl jen s kladívkem pomazlit. Sedl jsem si s ním na terasu, rozdělal si pivko a spolu jsme koukali na zapadající slunce 🙂 .
Kladívko jsem další den otestoval a předčilo mé očekávání. Mám z něj velikou radost. Tu bych při nákupu v hobbymarketu rozhodně nezažil a navíc mě to nestálo ani korunu.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.