Jsem pozitivní – I. část

---

Hned na úvod chci napsat, že tenhle článek není ani můj necitlivý sarkasmus a ani mé zlehčování současné situace. Jen chci ukázat pohled na Covid z mého úhlu. 

Je to můj další příběh, jsem to prostě já. 

I. část nese název:

COVID-19 a JÁ – NÁŠ VZTAH

---

MŮJ NÁZOR 

Co je nejdůležitější informace hned na začátku? Nejsem odborník v lékařství, cíleně nevyhledávám žádné informace, snažím se ignorovat, co do nás hustí všechna média – i když je prakticky nemožné se jim zcela vyhnout. Řídím se čistě a jen vnitřní intuicí a tím, co prostě tak nějak bytostně cítím, že je správná cesta. Jsem pozitivní – když ta cesta není hned vidět, věřím, že se dřív nebo později ukáže. Jsem aktivní – jen nečekám, ale cestu i hledám. 

Covid – od jeho záhadného objevení se na „scéně“ (pro mě to bylo myslím v lednu 2020) tvrdím, že je to uměle vytvořený virus a cíleně rozšiřovaný. To, že se najednou objevily v naší republice další kmeny po tom, co ten první začal ztrácet sílu, mě v tom jen utvrzuje. 

---

MŮJ PŘÍSTUP 

Sice s nechutí, ale dodržoval jsem a dodržuju všechna nařízení vlády a manželky, která byla a jsou leckdy přísnější než ta vládní. Ta vládní byla trošku chaotická a tak byl leckdy problém správně určit, co ještě dnes platí a co už ne. Takže jak šel čas a změny u mě?

Dokud to šlo, nosil jsem nákrčník a to jen v interiérech. Po zpřísnění jsem ho začal nosit i venku, myšleno ve městě. Ale ne stále. Vždycky, když jsem se k někomu přiblížil na 10 metrů jsem ho nasadil na nos a potom, co jsem se od něho vzdálil, jsem nákrčník zase sundal na krk. Bleskové a jedním prstem proveditelné. V práci jsme museli mít fasovanou látkovou dvouvrstvou roušku. Tu jsem nosil ovšem jen v případě, když jsem opouštěl svůj pracovní stůl v kanceláři, na pracovišti bylo povoleno být bez roušek. Minimálně dvoumetrový odstup jsme si ale hlídali všichni a stále. 

Pak přišlo období respirátorů. Píšu „PAK“, netroufám si totiž napsat „TEĎ“, protože nevím, jaká situace bude za pár dní, až budete číst tenhle článek. Ve vlaku a obchodě jsem měl mou úžasnou ženou koupený respirátor FFP3 (přes fasovanou FFP2 se fakt nedalo dýchat). Venku a v práci jsem nosil chirurgickou roušku, co jsme jich hromadu taky nafasovali od zaměstnavatele. 

---

MOJE MENTALITA

Od začátku si nakažení vůbec nepřipouštím. Vím, že mám tak silnou imunitu, že můj obranný systém tohle všechno v pohodě zvládne. Myslím pozitivně a snažím se virus ve svém životě psychicky ignorovat. Prostě se ho nebojím. I když už jsme kvůli němu omezováni fyzicky, nenechám se rozhodně omezovat ještě psychicky. 

---

BOD ZLOMU

Na podzim loňského roku se ale něco změnilo. Objevily se nové kmeny SARS-CoV-2. Moji psychiku začala víc a víc nahlodávat myšlenka, že tohle vylepšení původního viru už asi neustojím bez ztráty kytičky. Změnil jsem tedy taktiku. 

Říkal jsem si, že by bylo asi dobré projít nakažením co nejdřív. Nechci se totiž nechat očkovat. Ale lidi, kteří nejsou očkovaní nebo si neprošli Covidem, mají a budou jistě mít velká omezení pohybu.

Během začátku letošního roku jsem tuhle myšlenku zcela přijal. Prostě jsem se jí přestal uvnitř bránit, přepnul se do jiného módu a nechal jsem všemu volný průběh.  Upozorňuji všechny rejpaly, že jen psychicky. Fyzicky jsem všechno dodržoval tak jako předtím. 

Abyste si ale nemysleli, že jsem mentálně svému obrannému systému řekl: „Prostě otevři náruč a čekej na Covid, až tě sejme.“ NE ! TO ROZHODNĚ NE ! Prostě jsem se mentálně připravil na budoucí boj s přesvědčením a rozpoložením, že mám převahu. Vsugeroval jsem si, že to bude brnkačka a že všechno dobře dopadne. Od téhle myšlenky jsem nikdy neustoupil a držím se jí dodnes. 

---

ÚTOK

Minulý týden a vlastně už i celý únor, byla v naší firmě docela náročná situace. Jelikož se dělíme na dvě části, tak musíme rozdělit i náš informační systém. Je to spousta nastavování, ověřování, kontrolování a testování. Já jsem bohužel taky součástí toho kolotoče kolem rozdělení.

Minulý týden to ale bylo nejnáročnější a já jsem už od pondělka cítil únavu. Nebyla to však únava z práce, ale něco úplně jiného… 

… Covid-19 zaútočil … 

---

Jak jsem se s ním popral a vlastně, jak se s ním peru ještě teď, vám popíšu v příštích částech. Protože všechny části článku průběžně napíšu v době, když budu stále ještě v karanténě – doufám, že jen doma.

---

Koukám, že tenhle článek píšu jak SCI-FI povídku, že? Ale před dvěma lety by to byla opravdu čirá utopie – pro nás nezasvěcené. A my bychom tomu ani zdaleka nevěřili, co se teď děje, kdyby nám to někdo popisoval. 

---

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.