Jaro začíná

Jaro začíná

U nás je to poznat podle talovínů zimních (na titulní fotce). Ty kvetou jako první, dřív než sněženky. Jinak je v lese nevýrazná hněď a šeď … a nebo ne?

Vyrazil jsem do lesů pozorovat, jak se klube jaro na svět a v první chvíli jsem byl zklamaný nikde nic zajímavého, všechno stejné, jako celou zimu. Tedy ne celou, občas byl u nás i sníh.

Pak na mě z dálky zasvítily talovíny z místa, kde každý rok kvetou a to mi udělalo fakt radost. Zaklekl (no skoro zalehl) jsem k nim do mokré shnilé ležící trávy a vůbec mi to nevadilo, protože ten pohled z myší perspektivy prostě ničím nenahradíš.

Po tom, co jsem se pokochal, pokračoval jsem hlouběji do lesa a říkal si, jestlipak uvidím ještě něco veselého, něco, co nesplývá s okolím a najednou se přede mnou začala objevovat celá škála zeleně.

První se objevily lišejníky, které hrají všemi odstíny zelené a některé jsou i do žluta, jiné zase do stříbrna.

Na zemi zase kraluje mech, díky němu je tam víc zeleně, než bych čekal. Pokryje kde co. Hlavně paty stromů, zvlášť duby má rád. Také se dost často usídlí na menších pařízcích a občas i na shnilé spadlé větvi, jako tady na fotce.

Ale mech má rád i buky lesní. Je mu jedno, že jsou buky malinkaté. Tenhle mladý klučina bučina by mohl mít klidně už tři čtyři metry, kdyby tolik nechutnal srnkám. Zvlášť na jaře, když má tak jemné a křehké lístečky jim chutná. Je to pro srnky dobrota, jako pro nás třeba křupavý salát.

Některé listy přes zimu zůstanou takové, jako byly na podzim, třeba u zmíněných buků, ale některé změní barvu na fialovo-vínovou, jak třeba ostružiník křovitý.

Některé listy změní barvu celé, jiné třeba jen po okrajích.

Dalším druhem, kterému zůstalo celou zimu něco zeleného, je brusnice brusinka. Oproti tomu brusnice borůvky opadaly na podzim a jsou teď úplně holé a bez listů vypadají jako milion košťat rozházených po lese.

Poslední zeleň, na kterou jsem narazil, bylo jmelí bílé borovicové, u nás jsou jím borovice úplně obsypané, ale jen v korunách a ty jsou odhadem dvacet metrů nad zemí.

Ale tohle jmelí si vybralo (nebo ptáček mu vybral) nízkou větev v úrovni očí. Nádhera.

Nic dalšího zajímavého jsem už v lese z flóry neviděl, zamířil jsem tedy domů. Cestou jsem se ještě zastavil na hřbitově, co je blízko u lesa. Ne, nikoho tam nemám, ale každé jaro tam kvetou sněženky ve stejné době jako v lese talovíny.

A sněženky nezklamaly – sněženka podsněžník v plné své kráse.

Člověk nemusí jezdit nikam daleko, aby něco viděl. Stačí se jen dobře dívat.

Už je jaro i u vás? Jak se to projevuje?


POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.

Systém bodování je následující  . . .  článek je perfektní ,  článek je kravina
Formulář na komentáře a na diskusi, nápady  či kritiku je ještě níž pod bodováním.

Jestli tě zajímají články na stejné téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za “lístečky”. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře
Hanka K.
Hanka K.
3 roků od zveřejnění

Krásné fotky a nádherné psaní o probouzející se jarní přírodě ! Těším se na pokračování !

Vašek
Vašek
3 roků od zveřejnění

Opět jsi nezklamal. Je to nádherné.