Branžež 2023 – den třetí

26. listopad 2023

Tohle je třetí díl z třídílného fotoseriálu o našem tradičním čundru na Branžež. Letos slavíme TŘICÁTÉ VÝROČÍ !


Probouzíme se do druhého a posledního rána tohohle čundru. Rozhodujeme se ještě rozdmýchat oheň. Vojta nakrájel jednoho buřta a vyndal šest vajíček v petce. Dělám sice parádní snídani, ale nemám hlad a tak to Vojta sbagroval sám. Ani kafe se mi nechce dělat a tak dopíjím včerejší zbytek čaje, co po rumu už jen voní. Kluci vytahují ještě nějaká piva a kořku, takže doplňuju energii takhle. Dneska neřídím, takže si to můžu dovolit.

Volá nám náš Hajnej, někdo mu říká Pytlák. Je to náš spolužák, co s námi občas vyráží na čundr. Lituje toho, že mu to nevyšlo, ale je rád, že se nám to opět vydařilo. Trochu s ním po telefonu zažertujeme, začínáme balit a chystáme se na společnou fotku pod naším „almanachem“.


Bošku, proč nás fotíš? Jen zkouším, nastavení foťáku. Ale fotku jsem nesmazal, líbí se mi to ranní rojení.

Zapomněl jsem napsat, jak se projevila povaha Brendy. Ráno postupně ukradla Vojtovi a myslím, že Kubrtovi nebo Kesonovi buřty a vždycky s nimi zdrhla mimo dosah nadávek a „zlých“ pohledů. Pro příště víme, že si musíme všechno hlídat. To nedělala ani předchozí Fíkova fenka, ani Strejdův pes, ani Boldrikova fenka. Člověk se učí celý život.


Tak a tady je naše tradiční skupinovka. Tentokrát nás tu je opravdu hodně. Já je trošku popoháním, protože chceme s Vojtou stihnout vlak chvíli po poledni.


Ale naštěstí se nabízí Erbi, že nás přiblíží k cíli. S radostí přijímáme a vezeme se asi dva kiláky autem nejen po asfaltu, ale i terénem. Díky chlape.


Tak tady už jdeme dál pěšky. Chvíli byla rovinka, ale zase začíná dokopec.


Opět se objevují okolo krásné skály. Koukám všude kolem, ale musím dávat pozor, kam šlapu. Bukové listí dost klouže. Vojtovi to klouže ještě víc, hrozně si totiž oblíbil kanady. Ale říká, že kdyby měl svoje pohory, už by je měl dávno promáchaný. Takže kanady vidí jako výhodu.


Tati to nemyslíš vážně, že se budeme drápat na tenhle krpál, doufám, že se to za skálou někam stočí a půjdeme po něčem mírnějším. Říká Vojta v místě, odkud ještě nevidíme pokračování cesty, ale jen konec rokle. Nikam se to bohužel nestočilo, krpál jsme vydrápali a jsme nahoře. Funíme jak lokomotivy. Ale naštěstí je to už poslední a teď už jen sem tam nějaké zhoupnutí a většinou furt dolů.


Opět se jen na chvíli ukazuje sluníčko, ale ne tady. I tak je tu krásně a výhledy parádní.


Rozhoduju jít oklikou po modré a vydrápat si krátký kopeček, ať nejdeme jen uprostřed lesů. Tady to fakt klouže, takže jdeme hodně opatrně oba.


Všechny větve jsou krásně zasněžené. Při tomhle pohledu jsem si vzpomněl na podobný, co jsem zažil na Masaryčce, ale tam to bylo ještě o stupeň hezčí.


Nejen bukové, ale i dubové listí má své zimní kouzlo.


Nejsem si jistý, ale tohle je podle mě listí babyky. Kdyžtak mě někdo opravte. Ale ta žlutá na bílé je krásná. Takhle jsem to tam našel, nic nearanžoval.


Nemylte se, tohle není jen nějaká mělká díra. Jsme u Krásné vyhlídky a tohle je trhlinová propast skrývající se pod tím padlým stromem. Mapy.cz o ní píší: Nekrasová trhlinová propast, otevírající se na dně sufózního závrtu, je s hloubkou přesahující 23 m nejhlubší v kvádrových pískovcích Českého ráje. Poprvé byla podrobněji zdokumentována v 60. letech 20. století.


A tady o kilák dál je další díra přímo u pěšiny. Není tak velká jako propast, ale vešli by se do ní možná čtyři lidi najednou.


Odbočujeme na vyhlídku na skalním masivu Rovné skály. Tam někam doleva za tu borovici míříme.


Jo, přesně za tuhle. Tam dole je Olšina a Březina. Ale kvůli tomu jsem to nefotil. Prostě miluju borovice na skále. Jako ostatně všechny.


„Hele tati, smolné krápníky.“ Tak ty jsem přehlídnul, koukal jsem po skalách na druhé straně. Drápu se zase zpátky do kopce, abych je zvěčnil. Ona je to spíš zmrzlá voda, co nacucal strom, obarvil ji svou mízou a pak neudržel.


V závěru odbočky od modré scházíme takovýmhle prďákem. Vojta v kanadách uklouznul a i já mám trochu strach, abych si nedal na držku. Ale nakonec jsme to dali.


Studený průchod pro má putování tímhle směrem vždycky znamená symbolický konec čundru, i když se jde ještě kus skalami. Když jdeme opačně (což poslední roky bylo často), byl to pro mě zase začátek a brána do Ráje i do ráje.


Ale ještě dál je stále na co se koukat. Vidíte toho naštvaného zeleného trolla nebo žabáka? 


Na pravé straně už jsou zase skalky a ne jen výhledy do kraje z hrany ohromných stěn.


A nalevo se tyčí vysoká, kolmá a téměř hladká stěna. Až teď doma jsem zjistil, že se kousek doprava od téhle stěny nachází skalní masiv Vojta. Příště ho musím najít.


Než vlezeme do civilizace, radši se jdeme oba vyčůrat. A vybrali jsme si takhle krásně vyzdobený záchod. Ten přechod od téměř žluté po téměř červenou na jednom stromku je prostě boží.


Prošli jsme Olšinu, já zamáčkl slzu, že se nestavím za známým šéfem místní hospůdky (kluci tam jistě zavítají), a ještě stále se ohlížím ke skalám. 


Tam za těmi modříny jsme stáli na vyhlídce a koukali se i sem.


„Tati koukej dravec. A sedl si na strom. Vyfoť ho.“ Neviděl jsem ho a nazdařbůh vyfotil strom, na kterém jsem si myslel, že asi může sedět. Vojta ho viděl, má mladé oči. Viděl ho i na displeji foťáku. Já ho našel až doma, když jsem si fotku zvětšil a udělal výřez. A to je z přírody už všechno.


Jsme v cíli pěšího putování. Ještě děláme rozlučkovou fotku s čundrem a za deset minu nám jede vlak. Měli jsme to tak akorát. Uf.


A hele, tady už nám to jede.


No a proč jsme tak pospíchali domů? Vojta chtěl oslavit narozky ještě před tím, než zmizí na intr. Maminka se mu trápila s dortem. Opravdu se jí povedl, i když tvrdila, že ne. Je výborný miláčku.

Vojto tobě přeju (vlastně nám všem) hodně zdraví, hodně našlapaných kilometrů s dobrými kamarády a suchou stezku. Ahoj.


Trasa našeho putování, v podstatě už jen ve dvou. Erbi nás přiblížil autem a za to moc dík. Vlak jsme stihli akorát:


CELÝ ROK 2023


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 5 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře
Milan Světlík
Milan Světlík
6 měsíců od zveřejnění

Tak jsem si to zase užil,jako kdybych tam byl s vámi,dík za pěkné a poutavé vyprávění,jak jsem ,začal musel jsem to dokoukat až do konce,budu se těšit příště! Milan

Václav
Václav
6 měsíců od zveřejnění

Jako vždy, skvělý počtení a pokoukání! Vždy se cítím být na cestě s Tebou. Díky!😉
Nefunguje mi bodování. 😪

Dada
Dada
6 měsíců od zveřejnění

Ahoj Bošku, díky za super počteníčko …zdravím z druhé strany zemegule;-) Dada