Branžež 2023 – den první
24. listopad 2023
Tohle je první díl z třídílného fotoseriálu o našem tradičním čundru na Branžež. Letos slavíme TŘICÁTÉ VÝROČÍ !
Rok se s rokem sešel a opět je tu tradiční podzimní čundr do Českého ráje. V lecčem je ale výjimečný. Poprvé jeho pořadí začíná číslovkou „3“. Poprvé beru na tenhle čundr svého syna Vojtu. A další výjimka? Sice se poslední roky sjíždíme na místo srazu z různých koutů republiky, ale zřídka se stává, že se hlavní grupa vyrážející z Harty rozdělí na dvě a každá jede v jiný čas. A tak tomu bylo právě letos. Takže zas tak tradiční ten náš čundr není už od jeho startu.
Brzo se stmívá a my přijíždíme do cílové stanice už za tmy. Je sedm hodin. Čeká nás pět kilometrů do místa srazu. Je sice zataženo, ale měsíc je za pár dní v úplňku a tak jeho záře proniká skrz mraky a jeho slabé světlo nám umožňuje jít bez čelovek. Jen na nejtěžších místech v lese si svítíme. Část bandy je už prý v hospodě. Hroch s Boldrikem bohužel nestihli náš vlak v Ostroměři, prý něco s hasičema. Takže jdeme jen sami dva.
Jsme konečně na místě. Hostinec nad Čertoryjí. Čertoryje je říčka pramenící nedaleko odsud. Do hospody nechávám vstupovat prvního syna. Kluci jsou překvapení, co to tam leze za zelený ucho. Ale, když se za ním objevím já, už ví, která bije. Oni ho totiž v podstatě vidávali jen jako malé klouče a jednou nedávno v civilu a to jen na chviličku. Mají ale fakt radost, že nás vidí.
Je jich tu devět. Hodně slušný číslo. Podáváme si s nimi vřele ruku, až mě trošku bolí to nedávno zlomené zápěstí, ale na to vůbec nedbám. Taky jsem rád, že je vidím. Je tu Vlastík, Pítrs, Ríša, Simír, Kubrt, Fík, Keson, Strejda (ten překvapil) a taky Martin. Toho vidím poprvé v životě, ale připadá mi, jako bych ho znal už dlouho.
Jo a nesmím zapomenout na Brendy. To je Fíkova nová – pětiměsíční čtyřnohá parťačka. Je to, jak on láskyplně všem říká, čuba.
Sedíme u stolu osm a dumáme i nad takovými věcmi, jako je relativita všeho. Osmička je relativní, stačí jiný úhel pohledu a je v ní celý nekonečný vesmír. Asi to bude pivem nebo nevím.
Martin je fakt fajn a je s ním sranda. Zapadá sem dokonale. Půjčil si Vojtův klobouk a hrozně se tomu směje.
Nejmladší a nejstarší člen naší bandy. A přesto si rozumí. Paráda. Mám radost, že Vojta taky zapadnul.
Překvapivě už asi za půl hodiny po nás doráží i Hroch a sedá si k Simírovi. Samozřejmě si taky rád půjčuje Vojtův klobouk. Tenhle skautský z nás asi na hlavě neměl ještě nikdo, tedy kromě toho mého skauta.
Vlak s Hrochem a Boldrikem prý zastavili hasiči, že vedle tratě hoří barák. Podle nich to ani nebylo potřeba (rozumí tomu, jsou totiž ti dobrovolní). Ale po necelé půlhodince je pustili dál. Já se bál, že budou muset nějak přečkat noc u Ostroměře, protože další vlak jede až v osm ráno. Naštěstí ale jel po dvaceti minutách autobus a ten je slušně přiblížil k téhle hospůdce. Super. Už nás je i s fenkou čtrnáct. Hodně slušná skvadra.
Noc postupuje, veselí je čím dál větší. Někteří jsou ale stále tak rychlí, že se mi rozmazávají před očima. Asi bude nejlepší pomalu vyrazit na místo noclehu. Je to ještě skoro kilák. Simír, Martin, Keson a Vojta jdou spát ve vší slušnosti před půlnocí a my za nimi vyrážíme asi za půl hodiny. Pro dnešek to stačilo. Bylo to super shledání a už se všichni těšíme, co nám přinese zítřek …
Tohle je trasa poslední části našeho putování:
pokračování příběhu – ČÁST DRUHÁ
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
