Boomerang
Bumerangy jsou nástroje, či lépe řečeno zbraně, určené převážně na lov zvěře (spíš drobné), ale třeba i ptactva. Takže jejich znalost není zbytečná ani pro zálesáky a survivalisty. Když nemáte po ruce střelnou zbraň, máte hlad a chcete něco ulovit, myslím, že je to docela dobrá volba, jak se dostat k potravě. Proto o něm taky dneska píšu. Je to v podstatě upravený klacek tak, aby letěl přesně a daleko.
Málokdo ví, že bumerang není jen výsadou Austrálie a málokdo taky ví, že bumerang není jen ten známý plochý pravoúhlý klacek, co se sám vrátí. A do třetice málokdo ví, že právě tenhle nejznámější bumerang se k lovu vůbec nepoužíval.
Chcete zjistit podrobnosti o bumerangu? Chcete se dozvědět, jak je starý a kde byl nalezený nejstarší bumerang na světě? Tak vstupte do mého světa a přečtěte si tenhle článek.
RŮZNÉ NÁZVY
Co národ, to jiný tvar házecího klacku a samozřejmě i jiný výraz či název pro tuhle zbraň. Než jsem se o to začal zajímat, znal jsem právě jen ten jeden název – BUMERANG. Ale podívejte se, co těch názvů je: kylie, aly iripakerte, alye, karli, barikan, mangaburunya, eraka, gaigai, gurrubadu, rangu, ilye, kwangenry, kali, kleane, kayle, kurrpartu, rilewe, ulperrenye, waridlia, wirlki, belo, murilka, valari, irigiliartu, wallanu, warlanu, warraka a mnoho dalších.…
Asi prvním popularizátorem házecích klacků mezi „bílými“ byl námořní kapitán Phillip Parker King, když kolem roku 1825 přivezl z Austrálie „Boomerang“. Tenhle název zůstává nejznámějším a nejpopulárnějším po celém světě dodnes. Ale kupodivu právě v Austrálii se používal a používá nejvíc Aboriginský termín „Kylie“.
U nás se používá název „Bumerang“ i když foneticky správně z angličtiny by to mělo být „Bůmerang“. Když jsme u toho, já budu v textu používat to naše české slovo bumerang, abych stále nepoužíval házecí klacek nebo házecí tyč, i když jsou třeba odjinud než z Austrálie.
ÚČEL
Jak jsem už psal, lovecký bumerang nemá letět do oblouku a vrátit se zpět. Bumerang má letět při zemi, přímo a v jedné výšce a to pokud možno co nejdál. Proto jsou taky lovecké bumerangy mnohem větší a mnohem těžší než ty námi známé „sportovní“. Běžný lovecký bumerang dosahuje hmotnosti až půl kila. Zkušený lovec ho dokáže hodit na vzdálenost přes sto metrů (délku fotbalového hřiště) a trefit tam panáčkujícího zajíce. Ono je to logické, nemůžete se ke kořisti přiblížit moc blízko, jinak ji vyplašíte. Bumerang taky musí mít dostatečnou energii, aby dokázal to zvíře usmrtit nebo alespoň zmrzačit – čím těžší, tím víc energie.
Bumerangem se ale loví i vyplašená a tudíž běžící zvěř. Takže je potřeba, aby prořízl vzduch jako žiletka, nedělal rámus a byl o dost rychlejší než kořist. Běžící zvěř se samozřejmě loví na malou vzdálenost, třeba někde mezi deseti a dvaceti metry, takže ho lovec musí mít v ruce připravený k hodu a ve druhé ruce držet třeba ještě další dva tři, aby měl možnost mít za sebou hned několik pokusů o skolení kořisti.
Tady na videu je ukázka, jak některý typ lze hodit daleko a přesně (je to jen kousek videa, ale můžete si ho klidně na YT pustit pro zajímavost celé):
PRINCIP
Jak dokáže lovecký bumerang letět rovně a v jedné výšce? Je to dáno dvěma tvary. Zaprvé musí být alespoň trochu ohnutý, nemusí být nutně do pravého úhlu a zadruhé musí mít průřez takový, že dole je plochý a nahoře vypouklý a vzhledem k tloušťce je o dost širší. Nám známý sportovní bumerang má jiný průřez – na odtokových hranách má trojúhelníkový průřez a jinak je plochý. Ohnutý tvar nebo „křidýlka“ svírající určitý úhel mají společné jak lovecké tak i sportovní bumerangy. Kdyby byl klacek rovný a přitom měl zploštělý průřez, začal by se ve vzduchu kroutit a převracet – letěl by chaoticky a tím by strašně ztratil na rychlosti a brzo by spadl.
Sportovní bumerang se hází svisle a ohybem dozadu (nedrženým koncem dopředu) a lovecký se hází vodorovně a ohybem taky dozadu. Díky tomu, že není jedno, jak je držíte, je potřeba rozlišovat bumerangy pro leváky a pro praváky. U sportovního by asi levákovi házet bumerangem pro praváka šlo, ale špatně (samozřejmě by letěl stejným způsobem, tedy obloukem doleva) a u loveckého bumerangu by to nešlo vůbec.
Házení loveckým bumerangem
Házení sportovním bumerangem
A ještě vysvětlení k větě v úvodu tohohle článku, proč se bumerang, co se vrací zpět, nepoužíval k lovu. A k čemu vůbec? Z logiky věci vyplývá, že tenhle bumerang byste používali na něco, co je ve vzduchu, tudíž na letícího ptáka. A letícího ptáka je daleko těžší trefit, než když sedí. Taky pták má málo masa a je výhodnější lovit savce. Proto byly bumerangy cíleně vyvíjené pro lov savců. Ale i s tímhle rovně letícím bumerangem se lovili ptáci. A právě při lovu ptáků lovci využívali oba bumerangy. Nejdřív hodili nad sedícími ptáky ten bumerang, co se jim vrátil. Ptáci se báli letícího klacku, jako by to byl letící dravec. Zvlášť, když nad nimi „zakroužil“. Zůstali přikrčení a báli se vzlétnout. Lovec se pak opatrně připlížil, hodil po nich druhým rovně letícím loveckým bumerangem a ulovil je.
VÝSKYT PO SVĚTĚ
Bumerangy byly nalezeny na archeologických nalezištích na pěti kontinentech v různých podobách. Člověk přišel asi všude na to samé, že i obyčejná neupravená větev stromu z tvrdého dřeva je při lovu drobné zvěře účinnější než kámen. Díky širšímu pruhu, ve kterém může klacek kořist zasáhnout, se šance na zásah například zajíce zvyšuje stejně tak, jako je třeba výhoda pro lov drobné zvěře brokovnice před kulovnicí – opět větší rozptyl. No a samozřejmě následovaly postupně úpravy toho klacku. Netrvalo dlouho a raní lidé zjistili, že zploštěním průřezu mohou dosáhnout lepších výsledků a delších vzdáleností, což nakonec vedlo až doslova k letu upraveného klacku.
Tvrdé dřevo je bohužel materiál podléhající zkáze, takže najít velmi starý bumerang je vzácné. Přesto byla pozoruhodně velká sbírka nalezena třeba v hrobce egyptského krále Tutanchamona, kde byly díky tamnímu klimatu zachovány v původním stavu. Velké obrazy z mnoha staroegyptských hrobek poukazují na to, že je to i zbraň hodná králů, nejenom chudých lovců. Na některých malbách je vidět, že se bumerangy používaly k lovu vodního ptactva.
V Indii je zdokumentované, že tamní domorodci pomocí bumerangů lovili malé jeleny. Jelen se bumerangem nedal sice zabít, ale mohli mu bumerangem zlomit nohu nebo nohy a pak ho dohonit a dorazit. Tamní národ Kallarové říkal bumerangu Valari.
V Severní Americe používali bumerangy asi nejefektivněji Indiáni kmene Hopi z jihozápadu současných Spojených států. Nepoužívali je pouze na lov, ale i k zábavě třeba ke hře Aasa’tinuma, která se tam hraje dodnes. Hází se na přesnost na vzdálenou malou jamku v zemi, kdo je nejblíž vyhrává. Ale i v jiných oblastech Ameriky četné kmeny bumerangy používaly, například víme o kmenech Navajo, Zuni and Gabrieleno. Bumerangy jsou také vyobrazené na kamenných reliéfech mayské civilizace jižního Mexika z počátku prvního tisíciletí našeho letopočtu.
Afrika a Indonésie jsou dvě další pozoruhodná místa, kde byly házecí klacky (záměrně nepíšu bumerangy) používány poměrně široce. Ale mají trochu jiný způsob používání i tvar než jinde. Jejich klacky jsou kulaté a tenké a na jednom konci rozšířené. Nevyužívají aerodynamický vztlak, ale to, že těžké „bambuli“ udělíte energii tím, že klacek držíte za tenký konec a švihnete jím jako sekerou nebo kladivem (kdybyste jimi chtěli hodit). Tyhle klacky jsou určené k zásahu na kratší vzdálenost než typické bumerang. V Indonésii se používají dodnes hlavně při tradičním lovu králíků, kdy je to spíš hon – jsou přítomni naháněči a vrhači. A v Africe, například v centrální Nairobi (bumerangu se tam říká Rungu) se s házecím klackem hraje hra, kdy se „lovci“ trefují do pytle navlečeného na kulatou obruč – taková košíková se svislým košem..
Nejslavnější a nejznámější jsou bumerangy z Austrálie. Byly aerodynamicky velmi pokročilé a byly používány jako lovecký nástroj opravdu poměrně značně tamními domorodými národy. V každém regionu Austrálie se používaly různé vzory a řezbářské techniky, což vedlo k obrovské rozmanitosti velmi funkčních, krásných a precizních tvarů, některé byly zdobené řezbami a obrazy. Ty obrazy nebyly samoúčelné, většinou vyprávěly nějaký příběh. Znalosti výroby a aerodynamického ladění bumerangů vyvinuté a předávané v domorodých kulturách Austrálie byly skutečně brilantní.
Ani Evropa není s nálezy starověkých bumerangů pozadu, naopak. V červenci 1985 byl v Polsku v jeskyni Obłazowa v přírodní rezervaci Białka (pár kilometrů nad Vysokými Tatrami) objeven předmět vyrobený z mamutího klu, který byl považován za bumerang. Je kompletně zachovalý. Má tvar půlměsíce – má oba konce špičaté. Nahoře je konvexní díky tomu, že je to fragment přirozeného povrchu klu. Spodní strana je plochá a je tvořena vnitřní částí klu s viditelnými přírůstkovými vrstvami dentinu. Bumerang z Obłazowé lze pro své uložení mezi ostatními artefakty ze starší části svrchního paleolitu, jejichž radiokarbonové stáří bylo stanoveno na cca 30 000 let, spojovat s Pavlovskou kulturou, tudíž naší Moravskou a je to zatím NEJSTARŠÍ NALEZENÝ BUMERANG NA SVĚTĚ. Byl pokrytý červeným okrem. Jeho přítomnost, stejně jako nález lidských kostí a dalších věcí (přívěsky vyrobené z tesáků polární lišky, fosilní schránky třetihorního hlemýždě se stopami opracování, rohovinové klíny, kostěné korálky a kamenné čepele) v nalezišti naznačuje, že bumerang s největší pravděpodobností vykonával rituální funkci. Ale vědci vyrobili repliku z epoxidové pryskyřice a ta překvapivě létala hodně daleko a přesně.
VÝROBA V MINULOSTI
Někdo tvrdí, že bumerangy jsou tu s námi už přes 60 000 let. Proč? Protože se vyskytují po celém světě a jsou si alespoň částečně podobné. Tudíž musely jejich první „modely“ vzniknout na jednom místě. Nejdřív se původní Afričané dostali do Asie a Austrálie, to je těch 50 – 60 tisíc let. Asi ve 45 až 40 000 letech př.n.l. dorazil Homo sapiens z Afriky i do Evropy. Možná už před 28 000 lety první skupiny překročily Beringovu úžinu a dostaly se do Ameriky. Podle jiných je to až v nové migrační vlně, která začala před 18 000 lety. Lidé tehdy dosáhli amerického kontinentu před 16 000 lety a o 1000 let později Jižní Ameriky, čímž se dokončilo osídlení všech kontinentů. A tím k rozšíření bumerangů po celém světě.
Afričané ale během evoluce zdokonalovali spíše luky, šípy a oštěpy – asi to pro ně bylo vzhledem k prostředí a fauně efektivnější. No a ostatní „civilizace“ se snažily zdokonalovat bumerang. Proto jsou také jinde propracovanější než v Africe.
Vyrobit takový lovecký bumerang není žádná sranda na rozdíl od sportovního. Jak jsem už psal, cílem dobře vyrobeného bumerangu je, letět rovně a vodorovně na delší vzdálenost. Ale přirozenou tendencí horizontálně hozeného, rotujícího plochého a ohnutého profilu je ve skutečnosti stoupat vzhůru do nebe a současně zakřivovat let směrem do strany. Tato tendence je naopak to, co se využívá pro to, aby se sportovní bumerang vrátil ke svému vrhači. V případě přímo letícího bumerangu musí být tahle tendence přirozeného stoupání a stáčení se překonána, jinak nikdy nepoletí přesně.
Aby se to ještě zkomplikovalo, domorodí řemeslníci pracovali s přírodně ohnutými klacky z tvrdého dřeva a kamennými nástroji… Každá větev stromu byla jedinečná a vyžadovala různé úpravy a doladění, aby dobře fungovala. Naučit se dnes vyrábět lovecký bumerang pomocí stabilních moderních materiálů, strojů a nástrojů je přinejlepším velmi obtížné. To, co ale domorodí řemeslníci vytvořili od nuly pouze s kamennými nástroji, je opravdu úžasné. Prokázali velkou dovednost se svými primitivními nástroji a vytvarovali své bumerangy do jemně vyladěných loveckých „střel dlouhého doletu“. Jejich zdokonalení této umělecké formy lze vysvětlit jen hlubokou, pozorovací inteligencí starobylých kultur a velkou závislostí na tomhle jedinečném nástroji. Jinak by se tím tvůrci asi tolik „netrápili“.
AERODYNAMIKA
Létání vždy podněcovalo lidskou představivost a dosáhli jsme v něm úžasných výkonů. Prvním skutečným létajícím křídlem lidstva není nic jiného než bumerang. U prvního létajícího objektu vyrobeného člověkem by se dalo předpokládat, že bude co nejjednodušší. Ale ve skutečnosti se řadí k jednomu z nejabstraktnějších a nejsložitějších křídel, která kdy byla vyvinuta. Bumerang není vzhledem k rotaci symetrický, protože jedna strana je odkloněna od směru rotace a druhá je nakloněna směrem k ní. Bumerang není ani vyvážený, aby třeba díky tomu dokázal letět vodorovně. Těžiště bumerangu není dokonce ani na těle samotného klacku. Bumerang nemá žádnou opravdovou přední ani zadní stranu (na rozdíl od křídla letadla), protože se při rotaci zároveň pohybuje dopředu a musí tedy zůstat stabilní a funkční ve všech směrech. Bumerang si musí udržovat konstantní výšku a přitom je za letu poháněný pouze setrvačností své vlastní hmoty, zatímco jeho dopředná rychlost neustále klesá díky odporu vzduchu.
Bumerang také postrádá okolní podpůrné systémy, které jsou charakteristickým znakem moderního okřídleného letu od dob Alphonse Pénauda. Symetrická a vyvážená křídla letadla, včetně lopatek vrtule a rotoru vrtulníku, mají četné ovládací mechanismy, které umožňují pilotovi přesné a inteligentní schopnosti řízení za letu. Žádné křídlo (či lopatka) není v konstrukci samo, ale je podporováno několika dalšími křídly, z nichž každé je umístěno na ideálních místech v letadle nebo vrtulníku, aby poskytovalo stabilitu a kontrolu. Všechna tato křídla musí zajišťovat vztlak pouze v jednom základním směru – směrem vpřed a jsou vyvážena ve středu předmětu, který mají zvedat. Pak je celý tento systém poháněn jedním nebo více motory, které udržují plynulou rychlost vzduchu kolem křídla, aby ta produkovala konstantní a optimální množství vztlaku.
Jak se bumerang pohybuje vpřed a rychle se otáčí, nastává kolem různých částí jeho povrchu nestejná rychlost proudění vzduchu. Kolem jednoho konce otáčejícího se ve směru rotace je proudění vzduchu mnohem rychlejší a tím i potenciální vztlak nad jeho povrchem než kolem druhého konce otáčejícího se proti směru rotace. Tento rozdíl rychlostí vzduchu výrazně posouvá střed vztlaku směrem k prvnímu konci a daleko od druhého konce. Abych to ještě zkomplikoval, jak již bylo zmíněno dříve, těžiště bumerangu, což je bod, kolem kterého se bumerang otáčí, není ani na tom bumerangu. Těžiště se vznáší v prostoru mimo vnitřní křivku bumerangu. Rozdíl v umístění mezi neustále se posouvajícím středem vztlaku a těžištěm vytváří cyklicky se měnící momentové síly, které musí bumerang nějak zpracovat do stavu dynamické rovnováhy.
Navzdory všem výše zmíněným výzvám je bumerang ve skutečnosti schopný dělat věci, které žádné jiné křídlo nedokáže. Navzdory chybějícímu motoru, nastavitelnému řízení letu, přístrojovému vybavení v kokpitu a pilotovi je křídlo bumerangu navrženo tak, aby poskytovalo stabilní, přímou a vodorovnou dráhu letu na velké vzdálenosti, i když rychlost proudění vzduchu není nikde a nikdy konstantní. Je to skutečně autopilotované „chytré křídlo“, které je naprogramováno tak, aby převádělo energii, která mu byla dána pouze při jeho počátečním startu, do dlouhé, rovné a přímé dráhy letu, i když se jeho rychlost pohybu vpřed i rychlost otáčení postupně klesá. Všechny ostatní ručně házené létající objekty při jejich letu přirozeně stoupají a klesají.
A to je pro tenhle článek všechno. Co říct závěrem? Je to prostě geniální vynález lidstva, který lidem v dávné historii pomáhal lovit zvěř a tudíž snáze přežít.
Mám v plánu si taky vyrobit bumerang z přirozeně ohnuté větve, nejspíš z dubu, až najdu tu správnou větev. Ale chci si vyrobit ten „sportovní“, aby se mi vracel. U toho má pak člověk větší zábavu a nenaběhá se tolik. Kdysi jsem jako kluk dostal s bratrem jeden plastový od našich a vím, že jsme se u toho hodně nasmáli, když nás vracející se bumerang honil a my se báli ho chytit. Co vy, už jste něco podobného vyráběli?
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.