Znáš svou míru?
Momentálně tím nemyslím, jestli víte, po kolika pivech máte dost.
Myslím tím, jestli znáte míry jednotlivých částí svého těla a používáte je pro rychlé a celkem přesné změření délky či objemu čehokoliv. Nebo při výrobě dvou věcí tak, aby byly stejné, i když je nemůžete položit vedle sebe. Dále lze s úspěchem tyto míry a „měřidla“ využít třeba při zjištění velikosti stopy zvířete, vzdálenosti dvou stromů a podobně.
Mně se osvědčilo znát míru některých částí a tak jsem postupně znalost svého těla rozšiřoval. Hodně mých měr vychází ze starých měrných jednotek – tenkrát lidé nebyli hloupí a uměli si rychle poradit.
K přesnému měření samozřejmě používám pásmo, metr, pravítko nebo šupléru (správně řečeno posuvné měřítko).
Takže, co vlastně k měření používám? Míry zde seřadím vzestupně podle velikosti:
DÉLKOVÉ MÍRY
PALEC
Nevím, jak byl palec měřen tenkrát, ale já ho přiložím na měřenou plochu a šířka takhle lehce rozpláclého prstu je můj inch [čti „inč“] neboli palec. V podstatě se ten můj a americký téměř shodují, jejich současný palec má totiž 25,4 mm.
Můj palec má 2,6 cm.
PRST
To je snad moje nejpoužívanější míra i v běžném životě. Mým „prstem“ je ukazováček. A je to přesně vzdálenost od první rýhy ukazováčku u dlaně až po jeho koneček.
Můj prst měří 8 cm.
DLAŇ
Dlaň měřím na šířku kousek nad palcem a kousek pod malíčkem, takže jakoby vodorovně. Je to šikovná míra, protože je to hezky kulaté číslo.
Moje dlaň je 10 cm široká.
PÍĎ
Je to druhá malá mnou nejpoužívanější míra. Rozevřete-li palec a ukazováček od sebe, pak vzdálenost mezi jejich konečky je píď. A ta moje je opět „kulatá“.
Moje píď je 20 cm.
RUKA
Je to podobná míra jako je píď, ale je to vzdálenost mezi koncem palce a malíčku na roztažené ruce. Tuhle míru moc nepoužívám, ale její velikost jsem si přesto zapamatoval.
Můj rozsah ruky je 23 cm.
STOPA
Kluci (a některá děvčata) to určitě z dětství znají. Stopou se vždy měřila vzdálenost mezi školními taškami nebo mikinami, které tvořily tyčky branek na fotbálek. Je to délka boty od paty ke špičce.
Moje stopa boty Planika je 30 cm.
LOKET
Tady je to jednoduché a většina z vás tuhle míru zná. Je to vzdálenost od špičky lokte po špičku prostředníčku položené ohnuté ruky.
Můj loket má délku 47,5 cm – takže můj loket plus můj palec dají téměř na milimetr přesně půl metru.
SÁH
Tuhle míru používám většinou na měření délky nějakého klacku, ze kterého chci něco vyrábět. Sáh je vzdálenost mezi podramenní jamkou a konečkem prostředníčku. Prostě si pod ruku strčíte konec klacku a kam na něm dosáhnete prostředníčkem, tam je váš sáh. Ideálním příkladem je výroba Try-Sticku (zkušební hůlky) od světoznámého kanadského bushcraftera Morse Kochanského. O téhle hůlce vám napíšu v některém z příštích článků.
Můj prsteníček dosáhne do 72 cm.
KROK
Tohle je moje nejpoužívanější dlouhá míra. Naučil jsem se v případě potřeby dělat kroky delší, než je krok standardní a tak mohu s tolerancí na centimetry říct, že můj prodloužený krok má plus mínus jeden metr.
Můj krok je dlouhý 100 cm.
ROZPĚTÍ a ROZSAH
Rozpětí – je to stejná míra jako u ptáků, od konce levého křídla po konec pravého křídla. U lidí samozřejmě jde o vzdálenost konců prostředníčků rozpažených rukou. Kdysi v dětství jsem slyšel, že má člověk rozpětí takové, jako je sám vysoký a tak jsem tomu věřil. Časem jsem zjistil, že je to jen přibližné, někdo má ruce delší jiný kratší. Ale orientačně se to dá i takhle požít, pokud své rozpětí přesně neznáte (svou výšku člověk většinou zná).
Rozsah je praktičtější pro měření délky například provazu. V jedné ruce sevřete provaz, ve druhé ho volně provlečete mezi palcem a ukazováčkem. Ruce rozpažíte a ve druhé ruce provaz sevřete.
Moje rozpětí křídel je 185 cm a můj rozsah je asi 150 cm.
OBJEMOVÉ MÍRY
MALÁ a VELKÁ ŠPETKA
Pro pepř nejčastěji používám špetku menší, tedy množství sevřené mezi palec a ukazováček.
A velkou špetku naberu pro odměření množství soli nebo zeleného koření (majoránka, dobromysl, pažitka, …). Velká špetka je koření sevřené mezi palec, ukazováček a prostředníček.
Malá špetka je tak nějak neměřitelná a velká je u soli asi jako půl zarovnané lžičky, u hrubších věcí je to asi ta lžička.
HRST
Tuhle objemovou jednotku nejčastěji používám pro určení množství lesních plodů (maliny, ostružiny, jahody, borůvky, …) nebo šípku a nebo mladých smrkových větviček (do čaje). Lze ji využít i pro odměření hrášku, kukuřice, nakrájených hub a podobně.
Moje hrst má zhruba objem 100 ml.
PS: pro muže je to i základní měrná jednotka ženského poprsí, takzvaně „Akorát tak do ruky“.
MÍRY MIMO TĚLO
Pro některá měření používám i věci, co mám běžně v přírodě u sebe. A to jak pro délku, tak pro objem.
Nejprve pár objemových měřidel:
LŽÍCE (LŽIČKA)
Nalžícovat (nalžičkovat) se dá cokoliv. Využijete to hlavně při vaření a pečení – olej, voda, mouka, cukr, sádlo …
Moje lžíce mouky váží 25 g a lžička cukru 8 g.
HRNEK
Objem hrnku používám nejčastěji na mouku a vodu při pečení bannocku. Mám pro vás jeden dobrý tip – nejprve měřte objem sypkého materiálu (mouky) a potom vody. Pokud byste to dělali obráceně, mouka se vám na stěny hrnku přilepí a budete mít práci navíc s jeho čištěním.
Můj hrnek pojme 30 dkg mouky a 490 ml vody, takže skoro půl litru.
KOTLÍK
Větší objemová míra, hlavně na vodu. Mám nerezový kotlík Zebra 12, který se skládá ze tří částí a všechny jdou na odměřování použít.
Můj plně nalitý kotlík Zebra 12 má objem 1400 ml, jeho malá miska 400 ml a víčko 250 ml tedy čtvrt litru.
A nyní délková měřidla:
ČEPEL ŘEZBÁŘSKÉHO NOŽE
Při vyřezávání je občas potřeba něco odměřit a označit, takže si pomáhám tak, že vzdálenost odměřím a zároveň lehce označím špičkou čepele a pak to zvýrazním tužkou.
Můj řezbářský nůž má čepel dlouhou 6 cm.
ČEPEL PEVNÉHO NOŽE
Jelikož jsem si nůž navrhoval sám a nožíř mi ho vyrobil přesně, vím s jistotou, že do smrti délku čepele mého Woodlora nezapomenu. Mám ji totiž o půl centimetru delší než je originál.
Můj Woodlore má čepel o délce 11,5 cm.
SKLÁDACÍ PILKA
Při řezání planěk či větví na polínka k topení v přístřešku jsem zjistil, že mi právě délka polínka shodná s délkou složené Husqvarny 220 vyhovuje nejvíc. Do budoucna plánuju o trochu delší skládací pilu (snad ji přinese Ježíšek), tak budu muset najít jiné měřidlo nebo – a to bude zřejmě o dost jednodušší – si na těch pár centimetrů navíc zvyknout. Měřím to tak, že složenou pilku po vyhlídnutém kmínku nebo větvi v lese převaluji a po potřebném počtu překlopení dřevo uříznu a donesu do přístřešku. Tam pak přesně po jedné délce pilky nařežu jednotlivé kulatinky a naskládám do „dřevníku“.
Pilka má sice délku 28 cm, ale při překlápění přibude i tloušťka, takže
moje pilková míra je 30 cm dlouhá.
Používat svoje vlastní míry a vědět, jak jsou velké v běžných jednotkách je hodně praktické. Co vy, píďalkujete nebo krokujete někdy?
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.