To nejdůležitější o mapách
Tohle je opět jeden díl o orientaci, tentokrát už JEDENÁCTÝ. Celý seriál berte jako ostatní survivalové příspěvky na mém webu – jakože je to HRA. A to hra, kterou hraju na území střední Evropy.
Buzolu jsem vám popsal v minulém díle a v tomhle článku budu pro změnu popisovat mapu. Budu se soustředit na turistické mapy, protože ty jsou nejběžnější a nejdostupnější. Na mapách je pár údajů pro základní orientaci hodně důležitých (některé překvapivě) a ostatní jsou spíš podpůrné. Takže se tady nebudu věnovat všem, ale vypíchnu podle mě to opravdu důležité.
OBÁLKA
Mapa, jako arch papíru, je většinou složená do harmoniky a pak ještě ohnutá napůl nebo na třetiny, někdy i na čtvrtiny. Obálka je tedy to, co vidíte po rozevření těch polovin či třetin do pruhu tvořeného tou složenou harmonikou. A to z obou stran.
- Název mapované oblasti a její umístění v rámci republiky – nemá cenu hledat vaší polohu v mapě, která je úplně na jiném konci republiky. Nebo cíleně nekoupit mapu neznámé oblasti, kde se budete pohybovat. Zní to jako kraviny, říkáte si, to snad pochopí každý. Ale nemusí. Pokud s tím dopředu počítáte, může vám to dávat smysl. Před lety náš čundrácký plánovač a navigátor Hroch čelil něčemu podobnému. Vymyslel totiž trasu, která vedla přes tři mapy. Vedla ale tak, jak je nakresleno TADY. Zvažoval, jestli je potřeba utrácet peníze za tu mapu č.2, když už ji třeba nikdy nepoužije. Mapu nekoupil a my to riskli jít během čundru těch zhruba 10 km bez mapy. Kdybychom se ztratili v oblasti mapy č.2, věděli jsme, že nemá cenu koukat do map č.1 a č.3. Proto je dobré vědět, odkud a kam mapa sahá a zda ji opustíte. Pokud ano, tak kde. (název několikrát a umístění celkové plus detailní)
- Měřítko mapy – to vám udává, jak je centimetr na mapě dlouhý ve skutečnosti. Jak jsem psal v minulém článku, nejběžnější jsou 1 : 25 000, 1 : 40 000 a 1 : 50 000. Podle toho, jak velkou oblast chcete mapou pokrýt můžete zvolit měřítko. Můžete koupit třeba jen jednu mapu v měřítku 1 : 50 000 místo dvou map s měřítkem 1 : 25 000. Daní za to je ale méně informací. Mapy s větším měřítkem jsou totiž méně podrobné, tudíž je tam méně údajů a detailů třeba vámi zvolené trasy. (asi čtyřikrát na obálce)
- Datum vydání mapy – v roce, kdy byla mapa vydána, byla aktuální. Řeknete si, co se může měnit? Kopce jsou stejné, řeky jsou stejné, silnice se moc nemění. Co se ale mění, jsou třeba lesní porosty. Tam, kde před deseti lety byla veliká mýtina, může být dneska neprostupný mladý smrkový les. (prostřední fotka spodní řádek textu)
VLASTNÍ MAPA
Neboli namalovaná část území na papíře doplněná názvy, značkami a dalším značením.
- Sever – drtivá většina map má sever nahoře a severo-jižní směr je rovnoběžný s bočními stranami. Všechny názvy měst na mapě jsou orientovány vrškem písmen k severu. Viz. přehled map SHOCart – všechny ty obdélníky mají horní hranu na severu. Pokud není na nějaké mapě sever nahoře a mapa je nějak natočená, je někde u legendy nebo na okraji orientační růžice nebo šipka mířící k severu. Já takovouhle současnou mapu ale asi ještě neviděl a ani na ni nenašel nikde odkaz. Jedna kuriózní mapa Střední Evropy je stará 500 let, má nahoře jih a dole sever a můžete si o ní přečíst TADY.
- Formát papíru – některé mapy jsou orientované na výšku (boční strany jsou delší) některé na šířku. Je to proto, aby s určitým vzájemným přesahem pokrývaly celé území naší republiky a přitom jich bylo potřeba co nejméně. Některé mapy jsou udělané tak, že třeba výběžek ČR, kvůli kterému by se musela dělat samostatná mapa, je uříznutý a vložený na plochu sousedního státu. Příkladem je třeba mapa č. 465 BŘECLAVSKO HODONÍNSKO (obrázek je jejich a je bohužel natočený, mapa je samozřejmě správně na výšku) – v přehledu map SHOCart je vpravo dole.
- Čtvercová síť – mapy mají po celé ploše svislé a vodorovné přímky, které jsou stejně daleko od sebe. Tomu se říká čtvercová síť a ta má ty čtverečky odpovídající čtverci o straně 1km ve skutečnosti. To je dobré pro odhad vzdálenosti bez měření. Víte například, že půjdete třeba TAKHLE – dva východně, v druhém se otočíte, přejdete ho a pak ještě tři jižně. Ale cesta se navíc všelijak klikatí, můžete jen podle té sítě odhadnout, že ta trasa bude přinejmenším sedm kilometrů dlouhá, a nemusíte nic měřit.
- Základní barevné pokrytí mapy – béžové plochy jsou pole, louky a mýtiny, zelené jsou lesy. To je důležité z hlediska průchodnosti terénem – současnými lesy se chodí hůř než po loukách. Ty ale zase mohou být po dešti nacucané vodou a je lepší jít naopak lesem. Polím je lepší se vyhýbat, ale to v mapě od louky bohužel neodlišíte. Taky ty dvě barvy pomáhají k základnímu určení mojí vlastní polohy. Pokud jsem se někde ztratil, rozhlédnu se kolem sebe. Jsou-li kolem mě louky a pole, hledám na mapě béžovou barvu, v případě lesa zelenou.
- Další barvy – světle modré fleky jsou vodní plochy. Světlá plocha s modrými vodorovnými čárečkami je mokřad nebo bažina. To je zase důležité při plánování trasy proto, abych věděl, že musím tyhle místa obejít. Světle modré čáry jsou potoky a tlustší potom řeky. Tady taky musíte zvažovat, kde je překonat.
- Barevné čáry – výrazné červené, modré, zelené a žluté čáry jsou turistické trasy. Těch bych se měl držet, pokud chci mít větší jistotu, že se nikde neztratím. Vždycky mě někam dovedou, protože v reálu jsou stejnou barvou značky označené i stromy a sloupy (kameny, ploty) na těchto trasách. Pokud si nespletu levou a pravou stranu, tak bych měl dojít téměř s jistotou, kam potřebuju.
- Černé nebo černě lemované čáry s bílou a žlutou výplní jsou cesty. Cesta se žlutou výplní je hlavní, s bílou je vedlejší. Plná černá čára je zpevněná cesta, čárkovaná je horší lesní nebo polní cesta nebo pěšina. Po cestách se chodí líp než přímou čarou přes les nebo skrz řepku, kukuřici či čerstvě zorané pole.
- Další černě lemovaná čára, kde se pravidelně střídá bílá a černá výplň je železnice. Po té se dá chodit hodně blbě, ale je dobrá pro orientaci během pochodu. Stejně tak je dobré pro orientaci vysoké napětí, ale to v papírových mapách bohužel není, pouze v elektronických, třeba ukázka na Mapy.cz (úsečky s čárkami) nebo Cykloserver.cz (úsečky s čárkami a šipkami).
- Šedé čáry, které jsou jako různě tlusté slupky cibule nebo letokruhy na pařezech, jsou vrstevnice. Vrstevnice pokrývají celou plochu a dokáží zprostředkovat třetí rozměr mapy, tedy nadmořskou výšku. Vrstevnice jsou důležité zejména pro určení namáhavosti průchodu terénem. Husté vrstevnice jsou prďák nahoru nebo dolů a řídké jsou relativní rovinka. Proto je potřeba při plánování hledět i na ně. Nejde jen o fyzickou náročnost pochodu, ale i o časovou.
LEGENDA
Všechno, co je na mapě samotné, je vysvětleno v legendě mapy. Je to ten úzký bílý pruh buď vedle mapy nebo na rubové straně mapy. Je to spousta značek a k nim vysvětlující text (mnohdy i v angličtině a němčině). Pro orientaci je jich ale nejdůležitějších jen několik. Ještě připomínám, že ne všechny výrobci map mají stejné symboly (značky), pro stejné objekty – klikněte na slova „značka“ níže a uvidíte.
To co jsem už napsal u vlastní mapy, najdete i v legendě – pole, louky, mýtiny a lesy. Dále vodní toky a plochy. Pro usnadnění chůze cesty, pěšiny a pro orientaci železnice. To, co jsem nenapsal, je několik těch malinkatých důležitých značek pro orientaci.
- Kostel – podle mě je to pro orientaci jedna z nejdůležitějších malých značek vůbec. Kostelů je totiž hodně, jsou vysoké a tedy jsou vidět z daleka. Taky bývají na vyvýšených místech. Tady je ZNAČKA.
- Most – pro ně taky platí, že jich je hodně. Jsou ale důležité spíš pro plánování trasy. Pokud ale chcete chodit jen po turistických značkách, mosty asi hledat nemusíte, v drtivé většině vede turistická trasa přes vodní toky po mostech. A když na té trase není most, je tam aspoň brod. Most je taky jediné místo, kde se dá bezpečně přejít dálnice. Znám to z vlastní zkušenosti – před víc jak čtvrt stoletím jsme s kamarádem chtěli přejít dálnici v Německu. Podařilo se nám bezpečně dostat do půlky, ale dál to pro provoz nešlo. Takže jsme se zase vrátili mimo dálnici a radši si udělali asi šestikilometrovou zacházku na nejbližší most. Tady je ZNAČKA.
- Rozhledna – těch už není tolik, ale zato jsou postavené tak, aby z nich bylo vidět pokud možno na všechny strany. To znamená, že i ze všech stran bude vidět na ně. Tady je ZNAČKA.
- Kaple – sice nejsou tak velké jako kostely, ale dá se podle nich dobře orientovat i na dálku, jsou-li postavené (jak často jsou) u křižovatek cest a na vyvýšených místech. A je jich ještě víc než kostelů. Tady je ZNAČKA.
To nejdůležitější jsem podle mě vypíchnul. To ostatní se rychle naučíte, budete-li mít zájem. Jakmile začnete, jde to už rychle a snadno. Takže si někde nějakou mapu půjčte – starší ročníky jich jistě několik doma opatrují – a pusťte se směle do objevování světa mého dětství. Bez mobilu je to zábava a dobrodružství.
Poznámka: Věděli jste, že i elektronické Mapy.cz mají legendu? Ano, ale jen na POČÍTAČI – je to vpravo dole hned vedle nápovědy.
Tobě, kdo jsi dočetl(a) až sem, přeju moc hezké svátky a hlavně hodně zdraví a dobré nálady do příštího roku, ať už budeš kdekoliv dělat cokoliv.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.