Jak se dělá lžíce ze syrové břízy

Jak se dělá lžíce ze syrové břízy

Tak tohle je můj vůbec první pokus o vyřezání něčeho smysluplného. Když tedy nepočítám lodičky z borové kůry, které pro mě byly v dětství samozřejmě taky smysluplné.

Začal jsem tím, že jsem si samozřejmě několikrát skouknul videa na YouTube, abych věděl, jak se to dělá, připravil jsem si šablonu z papíru a dal ji do batohu, až vyrazím na nocovačku do lesa.

V přístřešku jsem, jako každý večer, když tam jsem, nachystal dřevo a zapálil oheň. Když padla tma, nastal čas na vyřezávání. Času jsem měl spoustu, protože to bylo v zimě a stmívá se dost brzo.

Jelikož jsem postup celkem slušně nafotil, bude to spíš fotopříběh s povídáním.

Začal jsem tím, že jsem z doneseného kulánku syrové břízy tomahawkem oddělil dvě protilehlé krajinky a udělal takový trámek. Ten má tloušťku asi čtyři centimetry.

Potom jsem do trámku udělal takový hodně otevřený zásek do tvaru V a zespodu trámek také osekal, aby kopíroval vrchní zásek a směrem ke koncům se dřevo ztenčovalo. Nejnižší bod záseku je v místě, kde je lžíce nejširší. V místě rukojeti je zásek mírně vypouklý. Jen se doma podívejte na normální kovovou lžíci, jak vypadá … tahle rukojeť nemá plnou délku standardní lžíce, ale je zkrácená asi na dvě třetiny – to nejen kvůli skladnosti, ale hlavně proto, že se mi líbí.

Když byl tvar při pohledu z boku hotový, vzal jsem šablonu a obkreslil ji na vrchní plochu.

Podle obrysu jsem nahrubo osekal tvar a předek ještě zespodu zašpičatěl, aby vypadal jako předek lodi.

Nastal čas poprvé vyměnit nástroj sekyru za nůž. Nožem jsem tedy vyřezal tvar téměř načisto. Už se to lžíci celkem podobá, ne?

Nakonec jsem přibral do party ještě spoon-knife neboli lžícový nůž, prostě takový ostrý hák a tím vyřezal prohlubeň na polívku nebo gulášek. Normálním nožem jsem ještě dopiloval tvary a detaily. Lžíci jsem průběžně zkoušel dávat do pusy, abych zjistil, kde mám ještě ubrat. No a pro dnešek je hotovo.

Lžíci jsem vzal domů a nechal týden schnout. Jelikož nepopraskala (což syrové dříví rádo dělá), začistil jsem ji hrubým šmirglem a opláchl vodou. To, aby se na dřevu postavily chlupy. Po uschnutí jsem lžíci znovu přebrousil jemnějším šmirglem. To jsem několikrát opakoval s papírem čím dál jemnějším, až jsem byl spokojený.

Nakonec jsem lžíci napatlal pastou ze lněného oleje se včelím voskem.

No a výsledek je na úvodní fotce a tady dole je pohled z druhé strany. Sice jsem to nedokázal nafotit, ale při vystavení slunci část, která se strká do pusy, skoro prosvítá – odhadem je její tloušťka jeden milimetr. Paráda.

A co vy, pustíte se taky do vyřezávání, nebo jste už něco vyrobili?


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz