Lezení a kešky v Hořicích – neděle
celá akce 8. a 9. listopad 2025
Je mlha jako prase. Ale to jsme čekali. Hlavně, aby nepršelo, alespoň předpověď to slibuje. Z tepla pelíšku v Běloušovi se nám vůbec nechce. Ale přecijen vylejzáme, neděli přece kvůli mlze neodpískáme, nejsme z cukru a užijeme si i to mlhavý počasí.
Koukám ze dveří auta a přemlouvám se, abych vylezl se aspoň vyčůrat. Je mi ale jasný, že, když budu venku, už se do pelíšku nevrátím.
Na stole v přístřešku jsem přes noc nechal zapnutý teploměr. Už to od rozbřesku trošku stouplo. Ale proti včerejší večerní „zimě“ skoro čtrnácti stupňů jsme na polovině.
Janča je aktivnější než já a už připravuje snídani.
Většinou poránu hlad nemám, ale, když je něco přede mnou, sním to. „Děkuju miláčku.“ Hlavně se těším na to kafe.
Hned po snídani vyrážíme. Cestou se stavujeme podívat se na koupaliště Dachova. Tady se podle Mapy.cz natáčel film Eliška má ráda divočinu. To si nevybavuju, ale jen vím, že jsme tu kdysi s klukama procházeli, když jsme byli na letním čundru. Bylo to v červnu 2014, dohledal jsem to, ale na webovkách to nemám.
Jsme na startu. Dojeli jsme až na parkoviště na Hořickém chlumu.
Sice je dost velká mlha, ale kus před námi vidíme. Dosedla tam Žluna zelená a rozhlíží se. Opatrně se přibližuju a Janča nehybně stojí. Povedlo se mi žlunu vyfotit z trochu větší blízkosti.
Žluna si nás všimla a odlétla do nedalekého křoví. Pokračujeme dál a jdeme pod rozhlednou se stejným názvem jako kopec, Hořický chlum.
Dneska nás čeká jen procházka a lov kešek, kterých je tu asi pětatřicet.
V místě, kdy cesta uhýbá do lesa vidíme krásný mraveniště. Zajímalo by mě, jak si mravenci vybírají místa pro jeho stavbu.
Tak u týhle bedny si už nepamatuju, proč jsme do ní koukali. Ale keška to asi nebude. Janča mi doma říká: „Jo, to si zase pamatuju já. To je lesní bar a na tý cedulce je ceník. A dělali jsme si legraci, že bar tu je, ale prázdnej.“
Cesta z okraje lesa se mění v pěšinu, která klesá do jeho středu.
Občas jsou vedle pěšiny krásný pavučiny s milionem vodních kuliček. Nejspíš to bude vysrážená mlha, rosa asi večer nepadala. I dubový listy na zemi mají na sobě tu hezkou výzdobu.
Modříny už se oblékly do zlata. Fotím jednoho prcka, co krásně kontrastuje s tmavým smrkovým lesem v pozadí a zeleným mechem. I ty březové listy poházené po mechu se mi líbí. Na dalším místě jsou stejní herci, ale zase úplně jiná atmosféra.
Úspěšně sbíráme další a další kešky. Někdy to je snadný, někdy musíme fakt hledat. Majitel kešek to hezky vymyslel. V zemi je nacpaná plastová trubka a keška z polotovaru na PET láhev je do ní jen lehce vsunutá. Maskování bývá různý, ale většinou je to kámen, co zkušenýmu oku prozradí, že v tomhle místě něco nesedí oproti okolí.
Další keška je u Kotkovy studánky. Jsme uprostřed lesa, takže je tu docela tma.
Tahle keška není stejná jako ostatní. Hlídá ji ropucha. Bohužel krabička kešky není z PET a není dobře utěsněná, takže je zápisník dost vlhkej.
Pokračujeme dál. Vypadá to, že trochu zmoknem. Na tváři jsem ucítil první kapku.
Naštěstí to byl jen náznak a pršet nezačalo. Už mě zase upoutal ten kontrast přebarvujících se listnáčů a netečných jehličnanů. Do fotky komponuju i cestu, aby vedla oko do dáli, kam směřujeme.
Vedle cesty jsme našli nádherný veliký hálky na dubovým listu. Janče vyprávím, jak jsem z nich dělal přírodní černý barvivo.
Vyšli jsme z lesa a je trochu vidět do dálky. Jsme u Tikova, malinké vesničky, spíš shluku samot, pod lesem.
Mají tu krásný posezení u stolu a ohniště. Ty trpajzlíci se mi taky moc líbí.
No a taky tu mají knihobudku. Uvnitř se skrývá další keška. No, tak to nám dá, než ji v té spoustě knížek najdeme. Naštěstí je tu opět nápověda: „Svatopluk Cech – VAPCPBAS„. Ty písmena něco znamenají, ale co? No, budeme hledat Svatopluka Čecha. Našli jsme, hurá. Myslím, že nám tam na místě význam těch písmen došel, ale teď, když to píšu, si zaboha nevzpomenu.
Mají tu i krásnýho vodníka, tak si ho zvěčňujeme oba. Já ho mám v záběru spolu s Jančou, aby tam nebyl sám.
Vylezli jsme nad vesnici pro další kešku. Zaujalo mě, jak spolu srostly bříza a smrk. Navíc díky mechu není to spojení ani vidět. Hledám nejlepší záběr a ten je odspoda. Bohužel začalo před chvílí trochu pršet, tak mám kapky na objektivu.
Už zase upoutaly mou pozornost bukové větve a listy na nich. Tady už žádnou zelenou není vidět. Začátek podzimu už je hodně dlouho za námi.
Od buku cvakám výhledy do dálky. To vpravo nahoře na nebi není anděl, náhodou jsem trefil i letícího komára. Stavení se stromy na horizontu zkouším ještě v detailu.
Na druhé straně jsou krásný chaloupky. Kolem té blíž jsme sem šli a zase půjdeme zpátky.
Janča našla list dokonce se čtyřma hálkama. Jedna je teda splasklá, ale další tři jsou fakt velikánský. Hálky jsou k listu pevně přichycený. Je zvláštní, jak taková hálka vznikne. Muška, co vypadá asi jako komár, zespoda na list snese vajíčko. Když se z vajíčka klube larva, vylučuje hormony. Ty zapříčiňují to, že se dub brání nekontrolovaným množením buněk a vznikne v podstatě nádor. V tom nádoru housenka roste a živí se jím. Přečká takhle zimu a na jaře z něj vyletí nová muška.
Vracíme se. Napravo od nás je mýtina. Cvakám ji celou zahalenou mlhou. Tahle fotka se mi líbí hlavně proto, že je o představivosti. Postupně jsou vzdálenější a vzdálenější stromy vidět míň a míň, až je pak člověk v podstatě už jen tuší.
Vrátili jsme se zpátky do lesa. Nastal čas oběda. Máme s sebou spoustu dobrot, a tak si tu hodujeme. Naštěstí tady neprší. Zatím.
Během jídla se rozhlížím a pochoduju kolem, až jsem málem rozšlápnul trs Václavek obecných. Taková krása, byla by jich škoda.
Po obědě se vydáváme zase dál. Zprava z kopečka a pak v trubce pod cestou klokotá úplně malinkej potůček.
Hned u potůčku roste krásně zbarvený Dub červený. Ty jsem v lesích asi ještě neviděl nebo si to nepamatuju.
O kousek dál si všímám polena porostlýho Outkovkama.
Chvíli jsem se při focení soustředil na detaily. Vedle cesty visí na větvičkách zmoklý peříčko. Nejspíš ho ztratilo káně nebo jiný dravec. Ptal jsem se po návratu v ptáčkařský skupině na FB a prý je to nejspíš z jestřába nebo krahujce.
Tady začalo už opravdu poctivě pršet. Taky se ještě víc zatáhlo.
Schovávám se do lesa a fotím krásnou dřevokaznou houbu Dřevnatku parohatou. Tvarem malinko připomíná Krásnorůžky lepkavé, kterým někdo říká kuřátka, ale to jsou zase úplně jiný houby.
Prší fest, a i když mám sluneční clonu, prší mi i na čočku objektivu. Taky je tu pěkný bahýnko.
Kešky nás dovedly až do Trhovky, což je část obce Lukavec u Hořic. Je tu na kraji lesa parkoviště s ohradou a za ní je takovejhle krásnej méďa.
I les nad medvědem vypadá moc hezky. Zelenej koberec, kam se podíváš.
Stoupáme mechem vzhůru a pak po lesní cestě.
Občas zelenou prosvítí zlatý kapradí a naruší to přítmí pod stromama. Nejen kapradí tu narušuje monotónnost mechu, ale i ostružiní. Na některých větvičkách jsou i uschlé plody, co nestihly dozrát a spadnout na zem.
Tenhle pohled se mi taky moc líbí. Zlatá tráva a mlhavý borový les. Asi tu fotku dám na titulku. Přesně vystihuje nejen to počasí, ale i náladu. Klidnou, melancholickou, ale i se špetkou radosti a pohody.
Máme odloveno a jdeme po silnici zpátky k autu. Je tu spousta pomníků těm, co se zabili při závodě 300 zatáček Gustava Havla. Velký množství zesnulých závodníků byli fakt mlaďoši. Ti bohužel přecenili síly.
Ale jsou mezi nimi i zkušení matadoři.
Nakonec jsme vystoupali až ke křížku s Kristem z roku 1885. Tím je naše cesta u konce.
Bělouše jsme našli v pořádku tam, kde jsme ho nechali. Když jsme přicházeli, právě odjížděla dvě auta. Možná houbaři, možná takoví blázni, jako jsme my, co se toulají v nečase venku. Ale pro nás to bylo moc fajn.
Všechno vyšlo. Lezení i kešky. Ulovili jsme dokonce víc pokladů, než jsme chtěli (díky, že jsi mě ráno ukecala Jančo), počasí dopadlo taky přibližně podle plánu, co víc si může člověk přát. Snad jen vícero takových víkendů.
Trasu sem nedávám, moc jsme toho nenachodili ani dneska. Ale ukážu vám mapku s ulovenýma keškama, máme z nich radost.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
