Zahradní lov
25. září 2023
Je pondělní odpoledne. Je hezky a já nemám co na práci. Tedy kolem je práce mraky, ale já nemůžu nic dělat – mám zlomenou pravačku a mám ji v sádře. Takže jen tak courám po zahradě. Napadlo mě, že bych mohl zkusit něco nafotit, jestli to půjde. Foťák přeci držím levačkou pod objektivem a pravačkou jen mačkám spoušť.
Za zkoušku nic nedám. Tak hurá na to. Jde to sice blbě, ale jde, takže mám o zábavu postaráno, dokud mě nezačne bolet ruka.
S přestávkami se mi za celé odpoledne podařilo něco ulovit. Další zábava mě čekala potom doma při přípravě tohohle článku. Jelikož nechytím pořádně myš, tak nemůžu upravovat fotky a jelikož mě nad klávesnicí natažená pravačka bolí, nemůžu ani psát. Jak to vyřešit? S obojím mi pomohla dcera a chytrá technika. U fotek jsem říkal dceři, co má dělat (většinou hromadné úpravy na všechny fotky najednou). U textu jsem to vyřešil tak, že jsem tohle všechno nadiktoval mobilu, on to přepsal do slov a já si to poslal mailem. Dcera mi to pak vložila právě sem. Popisky už psala sama jako diktát. Nechtěl jsem ji moc otravovat, tak jsou popisky krátké a stručné, ale bez textu bych je sem prostě nedal.
Tahle fotka vznikla jako poslední, ale cvakl jsem ji jako titulní. Ještě, že mám na prezentaci připravenou „masku“, takže nemusím já nebo dcera dělat všechno krok po kroku. Prostě se to sem naleje a doťuká text.
Začal jsem kakostem, chtěl jsem totiž pár konkrétních snímků do své „galerie přírody“.
Další kytka, co mně chyběla ve sbírce a máme ji na zahradě, je Šťavel evropský.
Tady je jeho květ v detailu. Já říkám furt, že je svět chlupatej.
Na vrbě nad hlavou mi přistál admirál. Toho už jsem delší dobu na zahradě neviděl. Paráda.
Motýlí keře zase obsadila paví očka. Čekal jsem, až budou dvě na jednom květu.
Na jedličce jsem narazil na mou letošní novou známou. Nechtěla se mnou tentokrát ale asi mluvit.
No, spíš jen laškovala. Je to pohled kokety nebo ne?
O kousek dál ibišky po odkvětu obsadily ploštice.
Tedy správně Ruměnice pospolné. Kdo ví, co tu všechny hledají? Co jeden „oříšek“ ibišku, to minimálně jedna ploštice.
Ještě jedna fotka zespoda. Kdy se poštěstí vidět ji zespoda, že?
Zase jeden páreček. Na tomhle „bodláku“ hodují skoro výhradně čmeláci.
Můj první úlovek téhle bzučky, dosud se mi to nepodařilo.
Ještě jeden pohled shora. Vypadá to. jako by měla obrovský zadek. Je sice široký, ale placatý (viz. předešlá fotka). A jméno má podle toho – Kuklice plochá.
Na mém milovaném a opečovávaném buku jsem si všiml pár hálek. Je to Bejlomorka buková.
V trávě pod bukem přistál Lumek. Nechal mě udělat jednu fotku shora a frnk, byl pryč.
Tohle je moje další letošní novinka na zahradě – Ploskočelka chrastavcová. Všimněte si toho dlouhého tenkého zadečku, ten ji prozradil.
To je jedna z pestřenek – to jsou ty, co vydrží ve vzduchu na jednom místě. Tohle je konkrétně Pestřenka trubcová.
Můj oblíbený zástupce hmyzí říše, který se ale u nás na zahradě moc často nevyskytuje, je Kutilka písečná. Dneska mám fakt štěstí.
No a tímhle potrhaným Běláskem na motýlím keři jsem to focení chtěl uzavřít, když v tom …
… se za mnou ozvalo funění a dupání.
A objevil se takový malý drobeček jako na dlaň. Chvíli jsme se pozorovali navzájem.
Pak odťapkal dál, hledat si potravu. Je to Ježek evropský západní.
Další prcek. Tenhle konkrétně je asi půlcentimetrový náš Křižák obecný. Ti pruhovaní přistěhovalci už to zabalili, srabi.
Ještě jsem chtěl vyfotit něco v jezírku. A hele, co tu plave? Nic vodního, ale suchozemská ploštice.
Vzal jsem ji z vody na břeh, aby se neutopila. Je to Kněžice hnědá. Kolem jezírka ještě létala vážka, ale tu jsem bohužel nechytil.
No a to už je opravdu vše. Doufám, že se vám procházka líbila tak, jako mně. Takže jako vždy přírodě moc děkuju za spolupráci. Dceři samozřejmě taky. A, snad brzy, zase ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
