Drevokocúr
9. listopad 2019
Dorazil jsem opět za tmy. Moje postel bohužel byla obsazená a to dřívím, které jsem si před časem nařezal. No nic, jde se rovnat.
A je hotovo, srovnáno. Musím ještě přidělat další, aby mi to dalo na celou zimu, místa je dost.
Je celkem zima, tak hurá na ohýnek.
Smolnička je fakt zázrak …
… jedno dvě křísnutí a už to frčí. Olejové lampičce musím povytáhnout knot, svítí dost slabě.
Manželce jsem slíbil, že jí něco vyřežu, Mám u přístřešku kousek břízy, tak jí zkusím použít, než shnije. Uřízl jsem si jen malý špalík.
Woodlorem jsem nahrubo vyřezal základní výchozí tvar, takový spláclý šestiúhelník.
Pak přišla na řadu nová kudlička. Musím se s ní naučit – rovné ostří je pro mě hodě nezvyklé a strašně se špičkou zakusuje. No, snad to s ním časem půjde líp. PS: o její výrobě píšu TADY.
No a tady už je asi jasné, proč se tohle album jmenuje, jak se jmenuje.
Řežu a řežu. O ohýnku je krásně teploučko, lampička i oheň mi svítí k práci.
A je hotovo. Oříšek jsem neměl, tak jsem k veverce naaranžoval malý žaloudek, ale i ten byl celkem oříšek pod spadaným listím potmě najít 🙂
Dostal jsem hlad, tak honem na večeři. Dnes výjimečně nejsou buřty.
Nejdřív rozpálit olej …
… a pak osmažit …
… nejdřív z jedné a pak i druhé strany.
Hmmm, ta vůně, dobrou chuť. Pak už jen dopít vínko a hurá na kutě. Během večera přišly dvě přeháňky, tak už v noci snad bude klid – teplota pořád klesá, snad se nevzbudím do sněhu.
Noc proběhla v pohodě, žádný ruch, žádný déšť ani sníh.. Ráno mě probudil zpěv ptáků a ťukání strakapouda.
Hmmm, celkem kosa. Večer bylo krásných šest a teď je těsně pod nulou. A k ránu, koukám, bylo ještě míň.
Takže znova rozdělat oheň, abych si nejen udělal snídani, ale trochu i roztál. Použil jsem svůj letitý podpalovač. Sice nebyl potřeba (chlupaté dřívko by chytlo i od sirky), ale chtěl jsem ho provětrat. Píšu o něm na svých wewbovkách ve svém úplně prvním článku: „Nouzovka pro mokré počasí„.
Oheň hoří, tak jdeme na snídani. Všimněte si oleje na pánvičce, nechal jsem si ho ze včerejška a ztuhnul zimou na sádlo.
Snídaně je hotová, krásně se z ní čoudí. Zahřeje nejen oko, ale i bříško.
Jsem po snídani, pokochám se okolím zahaleným v mlze, poděkuju přístřešku za nocleh, lesu za to, že je, a hurá domů.
Cestou jsem potkal spoustu odhalených pavučin díky kapičkám vysrážené mlhy. Tímhle krásným uměním přírody končím vyprávění o mojí dnešní nocovačce a zase někdy … ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
