První sníh, neodolal jsem

18. leden 2020

Jsem konečně zase tady. Sněhu je poskrovnu, ale je.


Smolnička nezklamala a nové křesadlo hází hromadu jisker. PS: o tom křesadle píšu TADY.


Hoř ohýnku, plápolej, tupou sílu udolej 🙂


Jelikož jsem tahal mokré dříví z lesa, musím se trochu usušit.


Suším nejen sebe, ale i to dříví. Na ohýnku jsem tentokrát nic neohříval ani nesmažil. Buřty jsem sice měl, ale hlad ne.


Noc byla v pohodě. Asi v půl šesté mě zase něco vzbudilo. Tentokrát to byl sýček, teda asi dva. Nahrál jsem je na mobil. Zvuk jsem pak doma musel dvakrát zesílit a ten rámus je šum a klapání je kapání ze stromů.


A je tu ráno, no ráno – teprve se rozednívá. Čekal jsem, že bude pod nulou, ale ani náhodou. Všude je mokro.


Dneska k snídani výjimečně nebudou vajíčka. Vzal jsem si chleba, sýr, pivní salám, cibuli a cherry rajčátka. Nezapomněl jsem samozřejmě na kafe.


Salám s cibulkou orestuju, až se uvaří voda na kafe. Pak přidám rajčátka. Nakonec osmahnu z chleba topinku a na ni dám sýr.


Snídaně je hotová, už se mi sbíhají sliny. Dobrou chuť.


Mám sbaleno, vyrážím domů. Tady je ale smolniček 🙂


Můj druhý oblíbený strom. Souška švestky s rozpadlým posedem.


Cestou domů díky poprašku trochu stopuju. Tohle je liška.


Srnčí.


Divočák.


A nakonec sousedovic kočka. Jsem doma, tak ahoj někdy příště.


CELÝ ROK 2020


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře