Údržba a blízká setkání
24. srpen 2024
Dneska jsem se rozhodl, že dám trochu dokupy přístřešek a připravím ho na zimu.
Trochu jsem ho zanedbával, naposledy jsem tam byl v lednu. Letos jsem se rozhodl víc chodit po naší vlasti a ne jen kousek od baráku na nocovačku. Jak jste si jistě všimli. Ale přístřešek nezahálel. Poskytoval ochranu mému synovi, který tam letos už několikrát nocoval. Ať už sám a nebo ve dvou. Za což jsem hodně moc rád.
Vojta ale není údržbář, spíš jen uživatel a tak jen mezi řečí několikrát oznámil: „Trochu se ti rozpadá špalek.“ Nebo: „Už tam nemáš žádný dříví.“ A naposledy: „Bortí se ti zástěna za ohništěm a nějak nám chytla a my museli použít na hašení naši poslední pitnou vodu, co jsme s sebou měli.“
Ty jeho výroky nebudu komentovat, snad jen to, že jsem jim řekl, že mohli použít na hašení kanystr na popel a vodu z potoka. Ale to je jejich blbost. Takže jsem se prostě dneska sebral a ujal se role pana domácího se vším všudy. Vzal jsem sekeru, pilu, rýč, motorovku, foťák, naložil to do auta a dojel k přístřešku.
No, nevypadá to tak uklizeně, jako, když přístřešek opouštím já, ale mohlo by to být i horší. Asi mu ho budu ještě půjčovat. Každopádně mu doporučím dělat menší oheň, protože nejen ohořela zástěna, ale i zadní kámen ohniště prasknul.
Donesl jsem si pilu a sekeru, sednul si na postel a zvažoval, čím začnu. Po chvíli slyším v listí kroky. Kolem přístřešku pomalu prochází srnka, ani se nehnu a dělám, že tam nejsem. Jde rovnou do potoka, co je asi sedm metrů ode mě. Napije se a pak brodí potokem proti proudu asi deset metrů, znovu se napije a pak odchází na druhou stranu. Škoda, že mám foťák a mobil ještě v autě. Ale zážitek je to parádní. Tak tohle je to moje první blízké setkání.
Rozhlížím se po přístřešku, dříví je tady tak na jeden ohýnek. Za postelí leží jen pár klacků, vedle ohniště dvě ohořelá polínka a na druhé straně otýpka shnilých větví. Je fakt, že naposledy musel Vojta s přítelkyní utíkat domů v dešti a tak neměli moc chuť něco uklízet. To je trošku omlouvá.
Špalek má fakt to nejlepší za sebou. Sice mu dali asi i neumělým štípáním zabrat, ale myslím, že by dopadl stejně i po mých návštěvách. Je totálně shnilý. Však už tu je na dešti několik let.
Začal jsem s úklidem. Nejdřív musím všechno odnosit stranou a vyviklat štípací špalek. Ten se ale zároveň se zemí zlomil, takže jsem shnilý spodek musel vytahat rýčem a rukama. Základní kámen ohniště je naštěstí v pořádku a ten zadní někde seženu časem nový.
Na zástěnu jsou potřeba čtyři „kůly“. Hledal jsem v okolí nejvhodnější materiál a podařilo se mi najít jen náletovou břízu. Ta bude muset stačit. Třeba někde narazím na jasan nebo něco, co tak nehnije. Uřízl jsem kmínky asi do výše prsou dlouhé.
Pak jsem je na užších koncích zašpičatil a zatloukl co nejhloub do země. Provázky jsem použil původní, i když jsem s sebou měl nový. Výšku kůlků řešit nebudu, zkrátit je můžu vždycky a delší budou třeba vhodnější na závěs na kotlík nebo na sušení nádobí a podobně.
Původně jsem zvažoval, že starou „výdřevu“ rozřežu na palivo a dám sem novou, ale nechal jsem to tak. Ty ohořelé a očouzené kmínky se mi tady prostě líbí. Na vrch jsem přidal ještě jeden kůlek.
Zástěnu mám hotovou, takže se můžu vrhnout na štípací špalek. Asi půl kilometru od přístřešku je zbytek padlé borovice, která se mi bude hodit. Hned vedle přístřešku jsou sice suché duby, jejichž tvrdé dřevo by bylo určitě lepší, ale ty mají necelých dvacet čísel v průměru. Takže jsem sedl do auta a dojel si pro kousek té borovice. Snad nebude shnilá. Kůru už nemá a leží tu pár let. Naštěstí je ve vzduchu, takže od země být shnilá nemůže. Uříznu si z ní asi metr dvacet.
No, je to pořádnej macek. Má v průměru asi čtyřicet centimetrů. Takže ani nemůžu zavřít kufr. Ořezal jsem do šikma horní hranu a vyrážím s otevřenými pátými dveřmi zpět k přístřešku.
I z auta cítím, jak borový les nádherně voní pryskyřicí, na cestě místy mezi jehličím prosvítá čistý písek. To ve mně vždycky evokuje vzpomínku na mou milovanou a už třicet let každoročně navštěvovanou Branžež.
Původní špalek měl asi dvaadvacet čísel v průměru (vzdálenost mezi koncem mého palce a malíčku) a tak musím díru trochu zvětšit. Naštěstí je tady všude jen písek.
Špalek jsem usadil, zaházel kolem vyhrabaným pískem, trochu udusal a poprvé zaseknul sekeru, Mám z díla fakt radost.
Aby špalek hned neshnil, tedy, aby neshnil moc brzo, přivázal jsem na horní plochu igelit, co mi tu zbyl schovaný pod postelí. Snad to pomůže.
Nakonec jsem dotáhl čtyři soušky, jednu už k přístřešku dotáhl někdy dřív Vojta, rozřezal jsem všechno a narovnal do „dřevníku“. Rozštípal jsem i původní špalek a nakrátil uhnilé kůlky a klacky okolo. Takže je všude uklizeno a já si můžu na chvíli v klidu sednout a relaxovat. Před odjezdem jsem ještě nasypal domácím myškám trochu dobrot. Celou dobu jsem je slyšel šustit v listí kolem přístřešku a shánět potravu, to bylo v podstatě moje druhé blízké setkání. Dobrou chuť a zase někdy ahoj.
Když jsem přijel domů a začal uklízet nářadí, všiml jsem si, že na sloup nedaleko zahrady přistála poštolka. Pomalu jsem si domů došel pro teleobjektiv, přikradl se, co nejblíž to šlo, a cvak. Úlovek a mé třetí blízké setkání je na světě.
Opět jsem si to moc užil. I když to byla jen „obyčejná“ údržba přístřešku. Člověk se musí umět radovat z maličkostí, jinak je ztracený. I takovéhle odpoledne považuju za dobrodružství. Co vy? Máte své drobné radosti a zážitky? Vnímáte přírodu kolem? Slyšíte třepot motýlích křídel?
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
4,5 abych Luboši nepřeháněl a měl možnost někdy přidat 🙂 Je krásné, když aktivitu rodičů užívá i mládež. Na co by tady rodiče byli? Mladí mohou být jinačí, ale jsou naši. Však se to časem třeba obrátí. S tou aktivitou a potřebou. Přeji radost z jejich úspěchů a přízně. Můj Martin je pro mne i pro druhé… Číst vice »
Moc děkuju Pepo za komentář i hodnocení. Jasně, nebyl to příběh z čundru, jen poznamenání si událostí. Takže jistě je to hodnocení oprávněné. Klidně bych snesl i nižší :-). Je super, že tě berou do party jak syn, tak vnučky. Taky by se mi to v budoucnu líbilo. Přeju vám váš vztah s Martinem, už jsi mi o… Číst vice »