SOKOL HARTA – HISTORIE

Informace o historii Sokola Harta, které nashromáždila a sepsala Ivonka Dostálová rozená Hamáčková, moc dekujeme Ivonko, zlatíčko naše:

Před válkou

V Hartě působil německý sportovní spolek Athus, který může být považován za předchůdce po válce založeného Sokola. Ten vznikl kolem roku 1947 v Bažantnici (dříve hostinec, řeznictví a dnes Lipová 15 objekt hasičárny.

Cvičitel pan Hochmal byl velmi pracovitý, jezdil s dětmi na hory, kde měl Sokol půjčený celý dům na Pomezních boudách. Jezdilo se tam každé prázdniny.

Do Sokola se začalo chodit nejdříve do budovy na křižovatce, kde se krátce hrálo i divadlo. Pak se cvičilo v prvním patře Krönigově vile (nynější budovy Maxe a tehdejším kulturním domě). Nacvičovala se tam skladba na XI. Všesokolský slet v roce 1948 v Praze. Během sletu byla výprava ubytována na Žižkově. Vedoucím byl Jaroslav Nykl a cvičil i hodný pan Návesník.

Cvičilo se na nářadí často domácí výroby. K dispozici byly kruhy, hrazda, bednění.

V roce 1949 byla architektem Adolfem Uhlíkem a Přemyslem Maškem vypracovaná komplexní studie na sportovní areál dle představ TJ Sokol Harta (za podpory okresní a krajské sokolské organizace). Měl zde být 50ti metrový venkovní bazén se skákací věží a brouzdalištěm, fotbalové hřiště s běžeckým oválem, tenisové kurty, prostor pro vrh koulí atd. Odhadovaná cena realizace byla tenkrát přes dva miliony korun (jenom bazén byl za 1,7 mil. korun). Projekt se ale nevešel do tehdejší „pětiletky“ a zůstal jen na papíře. Sokol pak musel zaplatit 15 tis. korun za vypracovaný projekt.

Po přestavbě vily na kulturní dům se začalo chodit cvičit do školy. Původně to byl kulturní sál podniku ZAZ, kde bylo kino, taneční zábavy a za ředitele Růžičky se tam udělala školní tělocvična. V kulturáku se pak konaly pravidelně akademie.

60. – 70. léta

O počtech členů a aktivitách nic nevíme.

80. léta – polovina 90. let 

Cvičení probíhalo v tělocvičně základní školy s dívkami ve čtvrtek s chlapci v pátek. V tuto dobu byly velmi silné ročníky, takže kluci museli být rozděleni do dvou skupin dle stáří (zhruba odpovídalo 1. a 2. stupni základní školy). Mladší chodili mezi 17-19 hodinou, starší 19-21 hodinou.

Byla tradice, že na konci školního roku se jezdilo na výlet – zakončení cvičební sezóny. Kolikrát se jelo, bylo to pravidlo??? Tento výlet byl několikrát pod stan na Branžež. Jednou? se tam jelo i na kolech.

Probíhaly i víkendy strávené na loděnici u Labe, kdy si všichni mohli vyzkoušet projet se na kajaku či kanoích a večer si upéct špekáček.

Chlapi a nejenom cvičitelé chodili pravidelně každý čtvrtek?? do tělocvičny hrát volejbal.

Prostředí školy, tělocvičny a její vybavení se po celou dobu nijak zásadně nezměnilo. Jedině to, že se klíče od tělocvičny přestaly vyzvedávat a vracet na vrátnici Tiby, která byla uzavřena.

polovina 90. let – 2024 

Množství dětí se oproti předešlé dekádě snížilo, takže chlapci začali chodit opět všichni společně pouze od 17 hodin.

Vedení cvičení převzala další generace, která v prostředí sokolu vyrostla. Vedení převzal v roce 1993 Petr Erben. V  2011 byl hlavním cvičitelem Jakub Róža, od kterého ho převzal ve 2012 jeho bratr Jirka.  Jirka je hnací silou vedení chlapeckého oddílu doposud (2024). 

Důležití jsou i ostatní muži i ženy, kteří sokol dlouhá léta doprovází a zajišťují jeho chod. Jedním z nich je Pavel Horák (Hroch) – pokladník (strážce pokladu), organizátor a spoluorganizátor většiny akcí i cvičitel dětí. 

Oddíl dívek vedla dva roky Martina Grohmanová, pak Olina Najmanová s Janou Pakostovou (2000-2010), v roce 2010 ho převzala Jana Róžová- Pittnerová (roz. Harvančáková), která ho vede doposud.

Bohužel nemáme statistiku počtů dětí po letech.

Tradice každoročních soustředění (prodloužených víkendů) v polovině června zůstala zachována. Každý rok se jezdilo na jiné místo, do jiného kempu. Kolem přelomu století se jezdilo během Hartecké pouti (k radosti rodičů a smutku dětí). To se v čase změnilo, protože děti kvůli tomu nechtěly jezdit. Struktura soustředění je stabilní – ve čtvrtek odjezd vlakem, v pátek celodenní výlet se svačinou v batůžku, v sobotu různé týmové i individuální soutěže v tábořišti. V neděli sbalení stanů, úklid tábora a odjezd vlakem domů.

Pravidelně se koná jarní a podzimní jednodenní výlet s dětmi (a rodiči, pokud chtějí) do blízkého i vzdálenějšího okolí. O jarních prázdninách, pokud počasí dovolí) probíhá lyžařský kurz na vleku v Lánově. V létě se pořádají vodácká odpoledne na kajakboudě s následným opékáním toho, co si kdo přinese.

Jádro party kluků ročníků 1973 – 1976, která se v Sokolu zformovala, bylo a je stále velmi silné (Petr Erben, Pavel Horák, Miloš Dostál, Luboš Mašek, Michal Hamáček, Honza Hawel (Freda), Honza Jindřišek, Petr Pohl, Zdeněk Šolc). 

V polovině devadesátých let spolu začali jezdit na pravidelné vandry. Jeden z nich je na podzim a to tradičně vždy na Branžež. Ostatní jsou už po celé republice a to na jaře (ten je otevřený i partnerkám), v létě a v zimě se koná přechod nějakých kopců. Dalšími tradičními akcemi jsou týdenní pohodová letní voda s plnou bagáží, letní kola (na konci prázdnin), společný Mikuláš, Silvestr, v průběhu let pak nepravidelné delší výlety po Evropě – přechody  pohoří, divoká voda, lyžování. V roce 2006 se k partě připojil nyní nepostradatelný Jirka Nosek (Keson), bez kterého by mnoho z těchto akcí neproběhlo.

Na konci devadesátých let (1996) si společně pořídili ŠKODA 1203, kterou společnými silami několik let udržovali v provozuschopném stavu. Při posledním výletu v roce 2006 upadla převodovka před harteckým hřištěm po příjezdu z letní vody. To bylo impulzem pro pořízení nového vozu a ještě toho roku  zakoupili společnými silami ojetého devítimístného Maséra (Renault Master), který sloužil až do roku 2018, kdy ho nahradila opět devítimístná dodávka Gregor (Peugot Boxer).

Společně dlouhodobě rozvíjí i zázemí u splavu s kajakboudou.

Postupem času vznikla při Sokole i vodácká sekce, jejíž vůdčí silou je Petr Erben. Společně jezdí divokou vodu v Čechách i zahraničí a podporují ty, kdo mají chuť se k nim přidat. 

Po roce 2000 většina z těch, kteří zůstali v Hartě, vstoupila k dobrovolným hasičům (pokud už tam předtím nebyli), kde jsou doposud. Petr Erben je zde velitelem výjezdové jednotky.

Počet členů jednotlivých částí SH? Sokol cvičení, vodáci, lyžaři.

Kdy se Sokol propojil s TJ Jiskra?

1994

Jinolice

2010

Voděrady (vodácké)

1995

Malá SKála

2011

Dřevěnice

1996

Lužany

2012

Pecka

1997

Branžež

2013

Všeň

1998

Jinolice

2014

Voděrady

1999

Studnice

2015

Pařez

2000

Branžež

2016

Teplice n. Metují

2001

Jinolice

2017

Dolce u Trutnova

2002

Jinolice

2018

Voděrady

2003

Spálov

2019

Havlovice

2004

Vysoké n. Jizerou

2020

X

2005

Paseky (Jestřebí hory)

2021

X

2006

Spálov

2022

Mladějov

2007

Libeč

2023

Mostek

2008

Špindlerův Mlýn

2024

 

2009

Voděrady

  

Vlek a lyžařská část SH

Oddíl / spolek Pohoda

První vlek vznikl v 70. letech na Ovčáku. Bylo to jednoduché lano poháněné motorem. (Nějaký větší technický detail, např. délka?)

Vlek v Lánově u lomu postavil Miloš Dostál st., Karel Pospíšil a Pepík Matras, kteří spolu toho času pracovali v lánovském lomu.  Důvodem vzniku byla sázka a kotvička (na několika sloupech zavěšené lano, na které se “nahazovala” kovová kotvička) byla vyrobena během tří týdnů. Postupně bylo vybudované zázemí – pod vlekem vznikla bouda (zděná chata) s elektrickým rozvaděčem a ovládáním vleku, s malou kuchyňkou, gaučem, stolem, nahoře půdička. Chlapi byly všichni hodně šikovní, v podstatě si všechno udělali sami.

O dlouhodobý rozvoj a chod se se starali či starají  Karel Pospíšil, Ivan Patočka, Jindra Erben, Pepa Pohl, J. Kučera, z mladší generace pak Petr Erben, Pavel Patočka.

Výměna staré kotvičky proběhla v roce 2006. Chlapi ji přivezli z druhé ruky ze Sněžného na Vysočině, zároveň i vlek prodloužili, původně končil pod mezičkou.

Další zásadní změnu přinesl rok 2012 (je to tak?), kdy oddíl koupil rolbu. (Do té doby se kopec upravoval šlapáním přítomných lyžařů. Občas se podařilo domluvit úpravu s rolbařem z černého Dolu, který je rolboval běžkařské tratě a vedlejší vlek Špicčku.)  Nebylo to ale ono, byla moc těžká a velká, ne vždy bylo možné s ní vyjet. V roce 2019 (je to tak?) byla prodaná a oddíl zakoupil menší, lehčí. Tyto změny iniciovali, plánovali a realizovali především Ivan Patočka a  Petr Erben.

Vlek navštěvují převážně členové oddílu, nebo jejich přátelé. Pokud je dostatek sněhu během jarních prázdnin poskytuje zázemí pro lyžařský výcvik dětí ze Sokola. Na jaře se pravidelně koná i malý dětský karneval.

Velkou výhodou je vzájemná ohleduplnost a je velmi hezké, jak se tam v některých rodinách učí lyžovat již několikátá generace dětí.

Vodácká sekce Sokola

V rodinách harteckých sokolů byla i láska k vodáctví, mnoho z nich jezdilo od 60.-70. na letní vodu (tehdy organizovanou podniky) na české řeky. Tak vznikly i občasné víkendy či odpoledne, kdy si všichni členové oddílu mohli vyzkoušet jízdu na kanoi či kajaku nad jezem, nebo si i jez sjet (dokud to bylo možné).

V polovině 90.let kdo chtěl jezdit víc, měl možnost jet z Harty do Klášterské Lhoty, dalším stupněm bylo sjetí Labe od mostu pod Kablem do Harty. Postupně se zvětšoval okruh i obtížnost sjížděných řek – horní Jizera, Kamenice, Vltava – Čerťáky, Salza, Stayer,… Při některých akcích se jezdilo společně s kajakáři z Trutnova, kombinovaly se zájezdy kajaků s nafukovacími pálavkami. Ke konci století už část čerstvě dospělých sokolů nárazově jezdila pro Cestovní vodáckou kancelář (CVOK) jako guidi po Čechách i Evropě. 

Samotné zázemí loděnice vzniklo v roce 1995 a vlastními silami je průběžně zvelebováno.

Rafting na Labi

Impulzem byl úraz Tomáše Potůčka při snowraftingu na skokanských můstcích v Harrachově. Cestovka CVOK (Cestovní vodácká kancelář) z Hradce ho tam měli v zimě, rafty tam guidovali kluci, kteří pro ně v létě jezdili se zájezdy po světě. Bohužel se tam stala nehoda, raft se kvůli nějaké muldě vychýlil a narazili do sloupu. Klienti měli pár lehkých zranění, ale Tomáš utrpěl poškození míchy a skončil na vozíku. Kluci ze sokola (Petr Erben, Petr Pohl, Michal Hamáček, Miloš Dostál), s nimi tenkrát pro Cvok jako guidi nárazově jezdili a zasáhlo to celou komunitu, která se okolo Cvoku vytvořila. Bylo jasné, že Tomáš bude potřebovat peníze na předělání bydlení na bezbariérové a mnoho dalšího, tak se řeklo, poteče Labe, udělá se sbírka. Hodně se angažoval Jirka Kučera bydlel dřív v lesáckém paneláku (Kůča) . Cvok zapůjčil zdarma veškeré vybavení a rafty, kluci to odguidují, lidi se seženou, technickou podporu/zázemí a řidiče zajišťovali ostatní sokolíci a spřátelení lidé.

Během prvního ročníku v roce 2020 bylo krásné počasí, všechno klaplo, večer ještě v motorestu hrála country kapela, tam se ještě něco vybralo. Tomáš sám tu tenkrát myslím nebyl a kluci mu to posílali složenkou a vyprávěl, že když si to vyzvedával na poště, tak si myslel, že ty peníze vyplácí paní pošťačka člověku ve frontě před ním. Jeho hláška byla „Kdybych neseděl, tak to se mnou seklo.“

Na základě těchto událostí vznikla akce konaná pokaždé, když jsou na jaře závody pod Špindlerovým Mlýnem. To je závislé na povolení KRNAPu. Standardní perioda je  jednou za dva roky, delší pauza byla z důvodu opravy přehrady ve Špindlerově Mlýně.  Ještě několikrát byla sbírka na Potoka – pokaždé na něco, co  by potřeboval/chtěl, např. na lepší odlehčený vozík (byl hodně aktivní a ten od pojišťovny mu moc dlouho nevydržel). 

Koncept je vždy stejný, jenom se od výdělků z raftingu (dobrovolné příspěvky) odečtou náklady za veškerý zapůjčený materiál (rafty, pádla, vesty, neopreny, bundy, helmy…), PHM a výdělek jde někomu konkrétnímu potřebnému.

V pátek se jezdí zkušební jízdy na raftech hoření část Labe – koryto se meziročně mění, to jezdí realizační tým. V sobotu se jezdí dopoledne i odpoledne hořejšek (začíná se tam, co končí závody do Herlíkovic). Odpoledne se pak jede i jízda z Harty do Klášterky s dětmi (na poslední vlně). V neděli se jede dopoledne zase hořejšek Labe a dvakrát se to otočí i s dětmi do Klášterky.

Od roku 20?? je v Hartě zázemí závodu Krakonošovo Labíčko – extrémního kayakingu na vrchlabské soutěsce, většinou i s doprovodným programem.

CVIČITELÉ SOKOL HARTA

Cvičitelé cca 40-60 léta:

  • Honza Zapadlo starší
  • p.Hochmal
  • ? Fotbalista -vzal si dceru Chlumových
  • ? Panský kočí z Kabla
  • P. Návesník – úředník z Milety a gymnasta

Cvičitelé cca 70-pol.90 let:

  • Karel Dostál
  • Karel Pospíšil (vedl od 19?? do 19??)
  • Pepa Pohl (Joska)
  • Ivan Patočka
  • Zdeněk Šolc
  • Jarda Ducháček – kruhy, hrazda, bednění
  • Jiří Svoboda
  • Václav Hamáček
  • Květa Harvančáková (dívky vedla od 19??do 19??)
  • Yvona Hamáčková, roz. Zapadlová (dívky, období ?)
  • Malvína Křivohlávková, roz.? (dívky, období ?)
  • ????

Cvičitelé cca pol.90 let – 20. léta

  • Petr Erben (vedl od 1993 do 2010)
  • Pavel Horák – cvičitel celou dobu
  • Miloš Dostál
  • Michal Hamáček
  • Petr Pohl
  • Luboš Mašek
  • Darek Gottstein
  • Zdeněk Šolc
  • Radek Šolc
  • Honza Jindřišek
  • Jakub Róža (vedl 2011-2012)
  • Jirka Róža (vede od roku 2012- doposud)
  • Martina Grohmanová
  • Olina Najmanová (vedla 2000-2010)
  • Jana Pakostová (vedla 2000-2010)
  • Jana Róžová – Pittnerová, roz. Harvančáková (vede dívky od roku 2012?- doposud)
  • Blanka Kubová (dívky od roku 2018?- doposud)
  • Andrea Braunová (leták cvičení SH 2013-2014)
  • Katka Jindřišková  (leták cvičení SH 2013-2014)
  • Kristýna Petržíková  (leták cvičení SH 2013-2014)
  • Eva Nýdrlová (pomáhala Janě – roky?)
  • Terka Mrkvová
  • David Plecháč
  • Ondra Kubát
  • Jakub Róža  (leták cvičení SH 2013-2014)
  • Honza Prokop  (leták cvičení SH 2013-2014)
  • Jakub Svoboda  (leták cvičení SH 2013-2014)