Orlice je řeka, kde většina z nás byla pasována na vodáky. Tedy kromě zkušených pardálů, co mají vodáky v rodině, myslím tím rodiče a jsou spjati s vodou už od narození. Konkrétně Pítrs, Erbi a Strejda. Ti nás ostatní zasvěcují.
V životě mě nenapadlo, že se sem na Orlici někdy vrátím a teď tu bydlím.
Ten pačesatej v popředí jsem já a u mě sedí Daďa. Vzadu stojící je Šok.Vytlemenej Bastos.Ahój Hrochu, makej, Pítrs to nebude tahat sám.Ráďa na kajaku.Zadák Strejda a háček Bošek.Lehárko ve stínu starých listnáčů. Tady dneska končíme.Šoku nebreč, ještě nekončíme úplně, jen pro dnešek.Příprava na nocování.Pepíno asi se Šokem a za nimi Pítrs s Hrochem.Hurá, projeli jsme peřej.Bošku, tváříš se jak tydýt. Zdarec Strejdo.Šok plácá těsto a my se kolem tlemíme, jak mu to jde. Vlevo Tulip, já – bílej flek a vpravo Pítrs. Jestli si dobře vzpomínám, tak na tomhle místě nám hodil rybář podmírečnou štiku a my si na ní všichni moc pochutnali, i když byla smažená na sádle z lančmítu.V popředí nevím, kdo je, za ním já a stojící Cermi, žeroucí Jindra a ležící Daďa.Další strávník, tentokrát Freda, myslím.Táboříme a vaříme. Pepíno fotí.Kemp z dálky.Erbi se Strejdou se futrujou.Ranní rozprava otce se synem a my v hloučku vedle balíme na další etapu.Pauza. Další člen, co jsem poznal, je úplně vlevo David, za ním je Bastos ve svém typickém kloboučku. V popředíuž známé tváře Freda, Daďa, Šok a já.Orlice je plná popadaných stromů, takže se přelejzá nebo přenáší. To je vždycky důvod vyndat foťák, co kdyby náhodou …Další na řadě.A další, tentokrát Ráďa na kajaku.Teda nás je.Další nebezpečný úsek.Konec další etapy. Kempujeme. Tenkrát se mohlo kdekoliv. Hroch vypadá, jako by právě vstal, David se drbe na hlavě a Šok něco hledá.Vybalujeme.Objevili jsme houpačku nad vodou.Tohle jsem asi já.Myslím, že to je Pítrs. Elegance sama.To by mohl být Jindra.A tohle asi Cermi.Freda?No tak tohle budu nejspíš já. Mám nejdelší háro.A jedeme dál.Freda se svým typickým kloboukem ala Pampalini.Asi Pepíno s Ráďou.A tohle je další typická hučka a pod ní Boldrik.Jo, je to jasný, Pepíno jel tenkrát s Ráďou.Některé kmeny se dají v pohodě podplout.A dá se od nich i odrazit.Kdo se nechce ohýbat dopředu, musí se pořádně zaklonit.Nebo se ohnout do strany.Háček má lehárko.Jiný ne.Je nás pěkná kolona.Sem tam se lodě sdružují na pokec.Tak tady začíná pasování na vodáky. Pasovaný zběsile pádluje v lodi plné vody a neřádi na něj ze břehu skáčou kufra.První je na řadě Jindra.Další Bastos.Daďa se ne a ne potopit. Potopit se totiž musí, aby mu na ksichtě držela mouka.Nakonec Daďu dostali.Za Daďou je na řadě jeho mldší brácha Aleš.Aleš byl taky úspěšně lapen a pasován.No a tenhle Neptuna vzývající zjev jsem já.Tak tohohle chudáka nepoznám.Zástupce Neptuna Erbi má splníno, všichni jsou plácnutí a může začít mejdan.Trčící kořeny jsou pro fotografa očekávané zpestření jednotvárné rutiny.Nejhorší jsou ty kořeny, co nejsou vidět.Postupně proplouvají další.A další.A další.I kajakář. To bude možná Erbi.I poslední dvojička to hravě zvládla.No a to už jsme úplně v cíli – u mostu v Týništi.CELÝ PŘEHLED
