Říjnové courání

Říjnové courání

6.říjen 2022


Courání jsem začal u nás na zahradě. Tohle je můj milovaný buk. Udržuju ho už asi deset let ve výšce zhruba tři metry. Když jsem ho dotáhl domů, měl zhruba čtyři metry na výšku, tak jsem ho zkrátil a bál se asi rok, jestli se vůbec uchytí. No a teď tu dělá parádu.


Motýlí keře stále ještě kvetou, i když spousta květů už to má za sebou.


Na zahradě jsem udělal jen dvě fotky a pak mě to táhlo ven do přírody. Takže jsem se vydal javorovou alejí směrem k lesíku za hřbitovem.


Tady jsem narazil na krásné březovníky.


Na tyhle krásně dopadal proužek světla skrz koruny stromů.


Potom jsem šel na kraj pole. Tohle sarančátko mě přišlo pozdravit. Bylo jich tam plno.


Všude se ozývaly rány dopadajících žaludů. Snad žádné z nich netrefí.


I motýli jsou stále ještě aktivní. Perleťovec je podle mě jeden z našich nejhezčích.


A zase jsem se vrátil do lesa. Na borovicích svítí “václavky”. No, nejsou to přímo ony, ale já těm dřevokazným houbám v trsech tak prostě říkám. Kamarád David mě upozornil na to že jsou to opěnky.


A tady ještě jedny. Ty jsem si zespoda přisvítil odraznou deskou, protože byly utopené ve stínu.


Ahoj doubku, taky ti mávám.


Tak tohle jsem opravdu našel, nic jsem nearanžoval. Příroda je velká kouzelnice, stačí se jen dívat.


I v potůčku u přístřešku je spousta dubového listí.


Hříbek a brusinky, krásné zátiší.


Jsem zvědavý, jestli se tenhle malý bukový brouček uprostřed borového háje prosadí.


A už na mě volá další kráska na pokraji mýtiny.


Tak tohle je cesta k mému přístřešku. Jsem zvědavý, kdy po ní půjdu na nocovačku. Dlouho jsem tam přes noc nebyl a teď si bohužel budu muset nějaký ten měsíc počkat.


Je docela chladno, chrobákovi lesnímu byla asi dost zima a nechtělo se mu vůbec hýbat. Takže mi nikam neutekl a nechal se krásně cvaknout.


Pomalu se začíná zatahovat a já mířím přes louku a pole k domovu.


Ještě jedna duhová fotka z aleje, po které jsem vyrážel do přírody, nyní po ní půjdu k domovu.


Na zahradě jsem se ještě trochu pozdržel. Naše hosty taky mění barvu ze zelené k oranžové.


Listopadky jsou v plném květu a lákají motýly. Tahle babočka bílé C se vyhřívá na těch pár paprscích, které pronikly skrz mraky.


I vosičky hodují na posledních pampeliškách.


Ibišek dělá parádu posledními třemi květy.


Poslední fotka, než zamířím domů na kafíčko. Prasetník kořenatý – celkem ošklivý název pro tak hezkou kytku, nemyslíte? Tak a to je fakt všechno, zase někdy příště ahoj.


CELÝ ROK 2022


Hodnocení a komentáře:

0 0 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře